Na první pohled na'nug vypadá jako obyčejná hrudka sněhu, seskupení pár vloček. Ale ve skutečnosti je to brouček, velký 1 až 7 cm - podle stáří. Mláďata, měřící právě zhruba ten 1 cm, jsou doslova nerozeznatelná od sněhu (v chumelenici či na nasněžené vrstvě). Větší jedinci vypadají spíše jako sněhové koule a jsou tak zaměňováni za sníh koulujícími se dětmi.
Na'nug má plochou břišní stranu, ale jeho hřbet je vyklenutý. Tento brouček je bez výjimky celý bílý, i na bříšku - to je hladké - narozdíl od povrchu zaoblené části s křídli, která je hustě pokryta drobnými krystalky. U mláděte dosahují pouze milimetrů a ani s tím, jak roste samotný brouček, se příliš nezvětší. Jsou to vlastně mnohoúhelníky se stranami hladkými jako zrcadlo, od nichž se odráží světlo - to způsobuje, že se krásně lesknou, podobně jako sníh.
Na'nug má tři páry kráčivých končetin zakončených vysunovacími drápky dlouhými přibližně 1 cm. Ty mu pomáhají se bez větší námahy pohybovat i po ledu a dále do nich vedou žlázy vyměšující mrazicí tekutinu (viz. zvl. útok).
Tělo (a platí to i pro křídla) na'nuga je prostoupeno vzdušnicemi - trubičkami, ve kterých neustále kolují plyny. Díky tomu dokáže brouček létat, protože bez nadlehčování plynů by pro něj křídla byla pravděpodobně příliš těžká, ačkoli hrudky na nich neváží mnoho.
Na'nug má dvě docela obyčejná, jednoduchá očka - až na to, že víčka, pod kterými je většinu času skrývá, jsou kožnatá a propouští jen nepatrnou část světla. Na'nugové poměrně často jen tak vyčkávají na nový přísun potravy (když jí zrovna mají dostatek) a v tom případě mají oči zavřené a víčky chráněné před oslepujícími odlesky světla ze sněhu. Na'nugův čich ale není nijak dobrý, takže když se žene za kořistí nebo letí, musí vydržet s očima otevřenýma, pouze mrká.

Tito broučci nežijí tak, jak je obvyklé u jiných živočichů - z potravy. Nemusí jíst, zato ale potřebují něco jiného pro svou výživu: lidské pocity. Škála těchto pocitů je samozřejmě velmi široká - od radosti přes lásku, závist, zlost,... až po smutek. Může se jednat o emoce, které lidé prožívají každým dnem, jsou to jejich vlastní pocity, nebo pak o city vyvolané samotnými broučky. Čím silnější je cit nebo čím větší skupina jej prožívá, tím jsou na'nugové více "najezení". Neplatí to jako u obvyklé potravy - že se její množství rozdělí mezi celou skupinu, ale naopak - každý jedinec dokáže vstřebávat ten samý, stejně silný cit, jako ostatní. Broučci si však nemohou dělat ve svém těle zásoby emocí - pouze dokáží vydržet určitý čas (přibližně týden), než už opravdu nutně potřebují přísun nové "potravy". Tím, že z člověka "sají" jeho city, mu nijak neubližují. Neberou mu jeho pocity, jen je cítí a to je živí. Pro na'nuga znamenají větší množství a výživnější potravu emoce, které vyvolal on sám. Proto jim nestačí jen ležet na sněhu a vstřebávat samovolné pocity lidí.
Pokud na'nug spotřebuje svou mrazicí tekutinu (viz. zvláštní útok), část "energie" z přijímané potravy se v příštích 5 hodinách využívá na její obnovu.
Dosah lidí pro to, aby na'nugové dokázali přijmout a vstřebat jejich pocity, je pouze 15 sáhů. Jeden samotný brouček dokáže z tohotu dosahu přijímat najednou všechny pocity.
Na'nugové díky absenci obvyklého metabolismu nepotřebují spánek. V noci se však stejně většinou zahrabou do sněhu, který je příjemně chladí, a vylézají až za svítání.
Broučci se mohou dožít až pěti let, kdy už ale jejich schopnost vstřebávat city značně pokulhává až zmizí úplně, oni se stanou ke všem citům skeptičtí a po nějaké době zemřou hladem. Když na' nug zemře, ostatní broučci jej zahrabou do sněhu, kde se pak během několika dnů rozloží.

Na'nug nemá přirozené nepřátele z jednoho prostého důvodu - takové maskování jako má on, mu může většina jiných živočichů závidět. A pokud se náhodou stane, že by ho snad chtěl nějaký dravec chytit do svých pařátů, po chviličce ho zase pustí, když ho začnou velkým mrazem pálit nožky.
Může se taky stát, že ho snad nějaké zvíře sní. Brouček má pak sice smůlu, ale zvířátko také. V žaludku se na'nug velmi rychle rozloží a jakmile se tato dutina zvířete zalije mrazicí tekutinou z na'nugova těla, je to jeho konec.

Přesto všechno však na'nug má jednoho přirozeného nepřítele, i když ne v tom pravém slova smyslu. Je jím teplo. Každá teplota nad 5°C už na'nugovi více či méně ubližuje. Pokud se nějakou náhodou ocitne ve vytopeném pokoji, začne se postupně rozpouštět. Proces začíná od krystalků na jeho hřbetu a pokračuje dále směrem dolů. V určité fázi by se mohlo zdát, že se tání zastavilo - to jest tehdy, když se naruší soustava s mrazicí tekutinou. Ta pak souměrně s tím, jak se vylévá, zároveň rovnou zamrzá na broučkově těle (až do teploty varu, pak se vypaří). Každý brouček může v teple vydržet jinak dlouho, ale řádově to jsou hodiny. Pokud se ještě před úplným rozpuštěním dostane zpět ven, zahrabe se do sněhu, kde se jeho tělíčko opět ochlazuje a obnovuje se jeho podoba. Ovšem až po několika dnech se jeho tvar může (a nemusí - záleží na tom, jak moc dlouho byl v teple a jak moc je poničené) znovu podobat původnímu.

V další - méně pravděpodobnější - části legendy se říká, že z toho obrovského smutku, který tesař prožíval a z té lásky, se kterou vytesával každý rys svých milovaných, vzešli první na'nugové. Jejich těla se vytvořila z částí ledu, které muž odtesal a jejich potravou mohly být pouze city. Na'nugové se přesunuli do obydlenějších oblastí a začali se množit...

Nový jedinec může vzniknout kdykoli, mnohokrát za rok, ale pouze za určité podmínky: aby samička dokázala předat část své výživy novému broučkovi a nezemřela při tom, potřebuje více "potravy" než obvykle. Proto na'nugové vznikají vždy při mimořádném výbuchu citů lidí v okolí. Znamená to, že citů je více, než je schopna a než potřebuje samička naráz přijmout, a vzniká v ní proto zárodek mláděte.

Mládě v těle samičky dozrává čtyři týdny a v tomto období je jeho máma agresivnější - přesto, že to tito broučci obvykle nedělají, přímo vyhledává děti, kterým by při jejich nepozornosti mohla ublížit, a tím získat více potravy pro sebe a mládě. V tuto dobu má také samička více klenutý hřbet, kde je mládě ukryto. Když se malý brouček konečně dostane na svět, je ještě bezbranný, a tak ho máma nosí další dva týdny na vnější straně hřbetu, kde se nedá pouhým okem rozeznat od povrchu samiččiných křídel a taky maminku nijak neomezuje v letu. V těchto dvou týdnech se sice ještě samostatně nepohybuje, ale již získává potravu sám pro sebe, takže samička může kdykoli - třeba hned - mít další mláďátko, pokud k tomu má příležitost. Po celých šesti týdnech je tedy malý na'nug definitivně odloučen od maminky.
Vzhledem k intenzitě citů, které samička potřebuje pro začátek a pokračování vývoje jednoho mláďátka uvnitř jejího těla, se velmi zřídka stává, že by měla třeba i jen dvě mláďata najednou.

Na'nugové žijí většinou ve skupinách, menších či větších - až po několika tisících broučků, z čehož mohou až dvě třetiny tvořit mláďata. Jedna taková skupina může být rozptýlena až do několika set sáhů, takže pak lze nacházet spíše menší roztroušené skupinky, které se ale spojí, je-li to zapotřebí. Mámy se o své děti starají pouze do té doby, než je donosí na svém hřbetě. Poté se mláďata zcela osamostatní.
Na'nug je ve své podstatě mírumilovný brouček - pokud útočí, jde mu pouze o přežití. Mláďata neubližují skoro vůbec, tedy ne jejich vlastní chybou. Jejich zálibou je bavit a udivovat děti svými letovými "tanečky" - pocity, které z nich poté přijímají, jim k životu stačí. Může se ovšem stát, že zvědavé děti půjdou prozkoumat snížek, kde se odehrála podívaná. V tom případě se pak malí na'nugové pořádně napapají a děti si domů přinesou omrzliny (viz níže).
Dospělí z radosti čerpají mnohem méně - pouze z té samovolné, z dětských hříček, z úspěchů či neúspěchů dospělých,... Sami ale nedokáží napodobit vločky tak jako mláďata - jsou na to příliš velcí. Dospělí broučci jsou tedy nuceni živit se i bolestí - vyhledávají koulovačky, kde se nechají zaměnit za sněhové koule a poté zaútočí...

Ptáte se, jestli je možné, tohoto tvorečka přimět k tomu, aby Vám neubližoval? K tomu, aby žil s Vámi? Aby Vám pomáhal za to, že z Vás bude mít pravidelný příjem "potravy"? Ano, je. Ne všichni broučci se nechají "ochočit" - mají rádi svou skupinu - ale na druhou stranu je to pro ně výhodné. Navíc - pokud zrovna žijete v oblasti, kde sníh netaje a led nerozmrzá po celý rok, je jednodušší přesvědčit na'nuga, aby žil s Vámi a tímpádem už se nikdy nemusel stěhovat kvůli nedostatku potravy. Nebudou s Vámi samozřejmě žít v teple Vašeho domu, ale před ním, ve snížku. Pokud žijete v oblasti, kde se roční období střídají a přinášejí s sebou změny počasí, Vaši ochočení na'nugové se k Vám budou vždy, když u Vás zrovna bude sníh, vracet.
Na'nugové sami nemluví ani nevydávají jiný zvuk, ale rozumí tomu, co říkáte. Tedy - ne přesně slovům, spíše jako široké škále pocitů, které různě kolísají podle toho, o čem mluvíte. Dokáže takhle porozumět i složitějšímu příkazu.
Problém s ochočením na'nuga spočívá v tom, že ho nejprve musíte najít, což není tak lehké. Asi nejlepší je, když náhodou uvidíte venku zvláštní vír vloček - jít se podívat, jestli to nejsou oni. Když se k nim ovšem přiblížíte, dost riskujete - kdybyste totiž spadli, nestačíte říct ani "nanuk" a pravděpodobně brzy zmrznete, pokud tedy broučkové nejsou zrovna najezení. Vyžaduje velkou trpělivost přimět některé na'nugy, aby se oddělili od ostatních ze skupiny a přiblížili se k Vám. Větší štěstí v tomhle samozřejmě budete mít, když budou zrovna hladoví, ale pak pozor, aby se k Vám nenahrnuli všichni a ve vší horlivosti z Vás neudělali kostku ledu. Dále: není dobré brát si na na'nuga třeba síťku na motýly. Ne, že byste ho do ní nechytili, ale ostatním by se to jistě nelíbilo a brzy byste se sami ocitli ve víru těchto mrazivých broučků. Na'nug tedy musí sám chtít jít s Vámi, nelze ho k tomu přinutit nebo vzít si ho násilím. A jak ho přemluvit? Ideální je - když už jste k sobě přilákali menší skupinku broučků - abyste projevovali co nejsilnější emoce. Vezměte si s sebou třeba nějakou knížku vtipů nebo se soustřeďte na něco hodně smutného,... A předveďte mu, jak byste ho krmili. Vydržte tak, dokud si nějaký brouček nezvolí pohodlí Vaší zahrádky namísto své rodiny. Pravděpodobně jich bude i více, ale když už je jednou přemluvíte, neměli byste tam kromě jednoho ty ostatní nechat, nemuseli by být zrovna nadšení, jestli mi rozumíte. Poté už stačí je prostě zavést před svůj domek a nejlépe je ještě hned nakrmit, aby si to náhodou nerozmysleli.
Na'nugové si na Vás postupem času zvyknou a svým způsobem Vás mají rádi. Neublíží Vám ani Vaší rodině či přátelům a často už ani jinému člověku, pokud jim to přímo nepřikážete. Plní Vaše rozkazy za to, že je pravidelně živíte, ale pokud budou někdy nespokojení s množstvím příkazů či malým množstvím "jídla", mohou prostě jednou v noci zmizet a už je neuvidíte.
Když se Vám podaří na'nuga ochočit, skýtají se Vám široké možnosti jeho využití, a to v podstatě za nic. Jen tak mimochodem - když v zimě někdo umrzne, koho napadne, že by to mohla být vražda?
A malá rada na závěr: vůbec nejlepší je, pokud jste nebo máte doma adolescenta, pořádného puberťáka - to se pak nemusíte bát, že by snad měli Vaši broučci malý přísun potravy.

Důležitou podmínkou života na'nugů je sníh. Tito broučci mají vyvinutý instinkt, díky kterému dokáží "předvídat" množství sněhu v příštích dnech. Jakmile pocítí, že začíná nenávratně tát, můžete zahlédnout "chumelenice", jako v ukázce výše (ne že byste je dokázali rozeznat od skutečných)- to se na'nugové stěhují do oblastí, kde mrzne po celý rok. Problém těchto míst je pro ně však nedostatečné množství lidí, proto tam nezůstávají po celý rok, ale vrací se vždy zpět do mírného pásu, kde prožívají období největší hojnosti "potravy" a také větší plodnosti. Jediným problémem je tady snad častá smrt broučků z důvodu zašlápnutí.
Na'nugové se vždy stěhují ve spojení několika skupin, aby dokázali vytvořit dostatečně rozsáhlou vánici. Větší jedinci létají vždy nejdál od země - kolem patnácti sáhů - kde nejsou tak rozpoznatelní a nápadní jako dole. Pod nimi jsou mláďata, která vypadají jako větrem naváté vločky - také se podle toho pohybují. Nelétají přímo rovně, ale někdy se vracejí, poté sletí dolů a zase se vrátí, čímž celkem dokonale imitují pravý sníh. Vzhledem k tomu, že broučci po většinu času přelétají nad obydlenými oblastmi, nemusí díky stálému přísunu "potravy" odpočívat.
Když se v takovém nečase někdo náhodou přece jen nachází venku, na'nugové se výjimečně nesnaží záměrně čerpat z jeho citů a nechají ho být - mají co dělat, aby se včas dostali tam, kam chtějí, při tom všem létání navíc. Samozřejmě se však stane, a ne jednou, že některá mláďata narazí do nezakrytých částí obličeje člověka. Jde však pouze o letmý dotyk a nezpůsobuje omrzliny. Pouze má ten človíček pocit, jako by necítil část tváře, kde se mu o ni "sníh" otřel. To však lidem nepřipadá jako něco divného.

Na' nug má v těle kromě vzdušnic ještě jednu "rozvodovou soustavu" a v té koluje tekutina sloužící k jeho útoku. Je to vlastně kapalina, která dokáže zmrazit cokoli, čeho se dotkne, a to i ve vyšších teplotách - tímpádem se nedá skladovat a není tak pro člověka využitelná samostatně. Pokud je tekutina v prostředí, které svou teplotou přesahuje bod varu, prostě se odpaří a zbude z ní pouze mizivý obláček studené páry. Její teplota varu je 30° C. Tato tekutina ochlazuje na'nugovo tělo a ten bez ní nedokáže žít. Vývody této soustavy vedou do drápků na broučkových nožičkách.
Když jej tedy vezmete do ruky, začne Vám okamžitě mrznout a pokud má dost času na to, aby Vám drápky vpíchl pod kůži, omrzliny budou o to horší.

Vzpomínky například dítěte, kterému se to stane, budou vypadat asi takto:

No, prostě jsem vzal do ruky sníh na uplácání další koule - chtěl jsem nepřátelům dát co proto, chápete - a pak jsem měl najednou takový nepříjemný pocit, hmm, moc si to nepamatuju, ale začala mě hrozně pálit ruka a nemohl jsem vůbec pohnout prsty! Tak jsem ten sníh zase upustil a běžel jsem domů...

Chlapec se pouze zapomněl zmínit o tom, jak řval, brečel a hulákal..jak se hrozně BÁL...

Ptáte se, co se stane, když se na'nug strefí přímo do žíly člověka? Když ta žíla rozvede mrazivou tekutinu dále do těla? Nestane se nic. Proces zamrznutí je v podstatě okamžitý, tím se kapalina spotřebuje pouze v určité menší oblasti a dále se nešíří.
Když má dítě rukavice - i když spíše nemá, protože bez nich se přece sníh uplácává mnohem lépe - na'nugovy drápky nemusí dosáhnout až na jeho kůži. To ovšem neznamená, že tekutinu nevypustí. Ta se pak rozlije po povrchu kůže a má v důsledku stejné účinky, stejné poškození, jako když je pod kůží. Jediný rozdíl je v tom, že ruka začíná omrzat ze shora. Ovšem proces je tak rychlý, že tento rozdíl je v podstatě nerozeznatelný.
Na'nugova mrazicí tekutina se doplňuje poměrně pomalu (všechna za 5 hodin), takže se na'nug snaží nevypotřebovat ji všechnu naráz, aby měl také nějaký zbytek pro případnou obranu. Celá jeho zásoba mu vystačí tak nanejvýš například právě na ruku, asi po zápěstí, ale častěji omrznutí postihne třeba jen prst a i to už pro broučka znamená dost velké napapání. Tekutina malých na'nugů - když už zaútočí - má stejně silné účinky jako u dospělých, je jí však kvůli menšímu objemu těla samozřejmě méně. Mládě na'nuga má k dispozici cca 2 dávky mrazicí tekutiny s pastí Odl - 0 - omrzlina 2. stupně v zasažené oblasti se ztrátou 1 život/omrzlina 1. stupně v zasažené oblasti. Dospělý má cca 3 dávky s tou samou pastí.
Omrzliny způsobené na'nugem se dají léčit úplně stejně, jako ty přirozené.

PS: Chtěla bych moc poděkovat jednomu človíškovi za vytrvalé a trpělivé připomínky a pomoc při úpravách a dolazování na'nuga v Moudré sově. Nebudu jej jmenovat (i když si myslím, že by si to cour zasloužil), protože by mu prý bylo líto, kdyby nemohl hlasovat, takže mu toto právo nebudu brát.