…vramz…vrrrmz…vramz…strašné kvílivé skřípění. Hanuši, Hanuši…

Vzhled

Hanuš je člověk, vyzáblé šlachovité postavy. Chodí mírně shrben, což je způsobeno jeho lopocením se s trakařem. Hlavu má podlouhlého tvaru, hustě porostlou nemytými, dlouhými a černými vlasy. Obličej je stejně jako celá pokožka poset černými skvrnami. Zpravidla nosí hustý plnovous, který pouze v případě nutnosti seřezává tesákem. Oči jsou malé, nervózně těkající ze strany na stranu. Nos běžných tvarů a rozměrů, rty jsou plné a popraskané. Odívá se obvykle do nejprostších vesnických šatů, také si nic lepšího ani nemůže dovolit. Co je však zajímavé jsou fleky také na oblečení. Ty už ale nejsou následkem nemoci nýbrž skvrnami od kolomazi. Celkově má Hanuš velmi nůzné vzezření umocněné silným zápachem. Hanuš je poměrně mlád, je mu kolem 25ti let, kdežto podle vzhledu je mu tipováno spíše 45. ( příčinami jsou sešlost prací, starostmi, nedbalost o svůj vzhled apod. )

Chování

Hanušovo chování je do značné míry omezené, což je způsobeno mírnou mentální zaostalostí (důsledek špatné výchovy jeho rodičů). Nikdy od něj neočekávejte nějaké logické úvahy či vychytralé nápady, na to on není. Je rád že zvládá svou samo-obslužnost. Neumí číst ani psát a ovládá pouze obecnou řeč na stupni dobrém. Při řeči se ovšem místy zadrhává a občas se na delší okamžik zarazí a zamyslí. To je mu vlastní. Potom se opět rozpovídá a pokračuje. Vést s ním rozhovory ale pravděpodobně nepatří mezi příliš zábavné činnosti, jelikož prakticky jediným tématem, na které je ochoten se s někým bavit, je jeho práce. Možná to bude pro někoho překvapivé ale nikdy si na lidi nestěžuje ani na ně nezanevřel. V otázkách citů je Hanuš velmi prostý. Za svého života si prakticky vybudoval jediný citový vztah a to k životu a k přírodě. Dívky jej nikdy nezajímaly a on nezajímal je. Stejně tak tomu bylo i s jeho rodiči…

...aneb jak to všechno začalo...

Před mnoha a mnoha lety se po světě začal potulovat kolomazník, jménem Hanuš. Pendloval tehdy od vesnice k vesnici, ale nikde se netěšil dobré pověsti. Byl to podivín. Místní lidé z oblasti, táhnoucí se od řeky Břitké po Vilémské kopce, dokonce říkali, že je posedlý ďáblem, nebo že je právě ďáblem samotným. Inu co na plat, takhle to v dnešní době chodí. Ošklivá a podivínská žena je hned čarodějnicí a ohyzdný podivín je v mžiku častován ďábly a čerty. Ani Hanuš nebyl výjimkou. Jakmile se vždycky přikodrcal se svým trakařem, naloženým sudem plným kolomazi, lidé už se shýbali pro kameny a počali Hanuše zasypávat tvrdou sprškou. Časem si zvykl. I když díky těmto incidentům kšefty zrovna netrhal, přesto mu to na jeho obživu stačilo. A tak čas plynul a plynul…a z Hanuše se stala známa postavička zdejších krajů. Jestli se chcete dozvědět více o podivném Hanušovi a jeho kolomazi, záleží pouze na Vás…

...Hanušova Historie...

Už jako malý chlapec to neměl Hanuš jednoduché. Narodil se v chudé vesnické rodině, jako nechtěné dítě a dostával to od útlého věku patřičně najevo. Od jeho šesti let jej otec zapřahoval do všech prací a chudák Hanuš dřel a dřel. Výsledkem toho byla těžká nemoc na jejíž léčení měli rodiče pramálo peněz. A copak léčení, vždyť by se takhle ještě zbavili jednoho hladového krku, který musí za své živit. Hanuš se sice brzy jako zázrakem zotavil, jenomže nemoc jej poznamenala dokonce života. Kůži měl posetou černými skvrnami a v pozdějším věku mu rostlo veškeré ochlupení dvojnásobnou rychlostí. Když mu bylo čtrnáct let, otec spadl v zimě do vody, při vysekávání díry do ledu a umrzl dříve, než se stačil utopit. Měsíc na to spáchala jeho matka sebevraždu, když zjistila, že by brzy skončila na žebračce, a tak Hanuš záhy osiřel. Po rodičích zdědil starý polorozpadlý statek. Hanuš ale nemeškal a obratem jej prodal hluboko pod cenou, aby se mohl odstěhovat pryč z dědiny, do nedaleké vísky Kopčice. Zde si za utržené peníze pořídil malou boudu, několik sudů s kolomazí a základní vybavení. Začal se živit jako potulný kolomazník. Jezdil s trakařem a dokola pořvával jako na lesy: Kolomaz…kolomaz…mažu!

...Čas osudové změny...

A tak Hanuš vesele podnikal…i když popravdě veselé podnikání to moc nebylo. Kamkoli přijel utíkali před ním malí caparti ze strachu, ženy po něm házely kamení a muži si na něj ukazovali prstem a poplivovali. To vše kvůli jeho vzhledu a menší mentální zaostalosti, jíž trpěl od narození. Bylo ale i pár lidí, kteří si Hanuše i vážili pro jeho pracovitost. Jedním z nich byl majitel cestovní firmy s kočáry, pan Boucke. Díky takovým lidem relativně pokrýval své náklady a mohl tak jakžtakž vyjít. Ovšem každá mince má dvě strany. Lidé byli nejen plni předsudků, ale i nenávisti a odporu. Jednoho dne si na Hanuše počíhali nedaleko kupecké stezky, když se zrovna kodrcal se svým trakařem. Hanuš se snažil spokojeně pobrukovat i přes své vypadané zuby, když vtom se na něj zpoza keře vyřítili tři postavy a chtěli jej oběsit. Hanuš po nich hodil sud s kolomazí a utekl domů. Všechny emoce se v něm bily a rozhodl se pro pomstu. Ještě téhož dne sebral starý rezavý nůž a zavítal do nedaleké vesnice. Zde se stalo něco, nač obyvatelé nikdy nezapomenou…Hanuš zde ubodal všechny tři muže. Věděl že si jej najdou…věděl, že jej strážci dostihnou, a tak utekl na starou zříceninu hradu Godberger. Zde zpečetil svůj osud skokem z cimbuří…

Hanušovo vzkříšení

Proč ale dále takto hovořit o mrtvém člověku jako by ještě žil? Ani po smrti se chudák nedočkal klidu. Lidé jej dlouhý čas hledali…když ale viděli, že se po něm slehla zem, utvrdili se v domnění, že propadnul peklu, nebo se vrátil tam, odkud přišel…tedy také do pekla. Celá věc se má ve skutečnosti jinak. Ona zřícenina Godberger je místo vskutku ideální pro sebevraždu. Trčí na vysokém kopci uprostřed hustého černého lesa, vystrčena jako varovný prst, do okolní krajiny. Odrazuje nezvané návštěvníky nejen svým vzhledem, ale také svými obyvateli. Podle pověstí zde sídlí duchové, společně s jejich pánem Radanem, zakladatelem hradu. Ten má magickou moc uvěznit zemřelé duše do nehmotných těl, aby tak bloudily společně s ním nocí i dnem. Přesně to se také stalo našemu Hanušovi. Stal se z něj neviděný duch připoutaný ke stěnám cimbuří, aby se zde společně s dalšími oběťmi proháněl. Hanuš ale toužil po svobodě, a tak jednoho dne překonal magickou bariéru pána Radana a utekl z hradu. Jeho mysl je ovšem zastřena a tělo si dělá co chce. Hanuš tak bloudí namísto v Gobergeru na kupeckých cestách a vlastně všude po kraji…

Jak nyní probíhá Hanušův život

Tím, že se Hanuš vymkl z Radanova magického pole, se stala velice pozoruhodná věc. *Během celého dne je Hanuš neviděný, s tím souvisí i zranitelnost s neviděnými spojená. (C, I, J, N) v noci se ale stává zhmotněným a běžně viditelným. S tím opět souvisí zranitelnost – magický tvor (humanoidní postava). Tyto změny vzhledu v podstatě ovlivnily i Hanušův styl života. Přes den se toulá a bloudí krajem se svým nově nalezeným trakařem. (Ano pozorovatel uvidí jak jede po cestě sám trakař bez majitele.) Lidé si opět myslí, že se jedná o nějaké znamení a připisují to všechno na vrub černé magii. Vlastně nejsou ani tak daleko od pravdy. Večer potom zavítá do vesnice a straší lidi probouzením ze spánku. Vlastně už jenom svou přítomností...

To je druhým znakem jeho „duchařské“ podstaty. Chce se lidem stále mstít a strach je podle něj tím nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout. To je celou jeho životní náplní po několik budoucích let. Jak dlouho to bude trvat, to závisí na výdrži místních obyvatel Janova. Je jen otázkou času, kdy dojde ke konfrontaci mezi Hanušem a okolím. Kromě strašení a nenávisti ke svým spoluobčanům, zůstalo Hanušovo chování nepoznamenané. Má stejnou mluvu, s nikým se nestýká a je oproštěn od citů.

Záhy po Hanušově zmizení na Godberger byla vesničany jeho bouda vypálena a dokonce byl přizván i vymítač, který měl z toho místa vypudit údajné zlé síly. Vymítač pronesl předem připravený proslov, shrábnul peníze a vesničané spokojeně odešli. Spokojeni jen do té chvíle, dokud se nezačal na kupecké cestě objevovat onen trakař, který se nyní se skřípěním táhne krajem. V noci, když chodí Hanuš strašit, ukrývá svůj trakař do lesa, kde také jinak přebývá. Hanušova noční, hmotná podoba je totožná s tím, kterak vypadal předtím, než zpečetil svůj život.

Zvláštní schopnosti a boj

Zvláštnosti

Boj
Hanuš je po všech stránkách boje velmi slabým protivníkem. Je si toho také patřičně vědom a boji se vyhýbá jak jen může. Pokud by se stalo, že by jej někdo chtěl napadnout, bude se snažit v první řadě využít své neviditelnosti. V případě, že se tento způsob ukáže jako neúčinný, dá se na úprk. Zde je ovšem ještě menší pravděpodobnost jeho úspěchu. Jestliže přeci jen dojde na boj tváří v tvář bude Hanuš maximálně využívat svého jediného zvláštního útoku. Avšak pozor! Tento zvláštní útok muže používat pouze v neviděné podobě, nikoli jako hmotný.

Zvláštní útok: Žahavý dotek
Při tomto útoku se oběti počítá KZ vždycky 1, bez ohledu na zbroj. (platí i pro kouzelné zbroje a artefakty) Hanuš podobně jako při procházení zdmi, projde brněním nepřítele a žahavým dotykem uštědří zranění. Toto zranění se klasifikuje jako zranění popálením a lze jej i takto léčit. Tento útok může použít toliko jednou za 3 kola. Oběť si hází proti pasti 1(KZ) + Obr ~ 9 ~ 1k6+1 / 2k6+2 životů. Poznámka: Spálené místo bude mít tvar té části těla, kterou se Hanuš oběti dotkne. Projde-li například přes brnění rytíře dlaní, bude mít rytíř na břiše vypálenu dlaň.

Zastrašení
Co se týče zhmotněné podoby, tady bude Hanuš postupovat jinak. Bude se snažit využít svého hrůzného vzezření k zastrašení nepřítele. Tato vlastnost funguje jako by před začátkem souboje použil válečníkovo zastrašení (viz. PPZ str. 33), přičemž Hanušova charisma je na stupni 1. (kvůli pověsti, vzhledu apod.) Místo úroveně počítej s životaschopností.

V obou případech platí, že se bude snažit za jakoukoli cenu uchránit svůj holý „život“. Díky tomu může vypovídat celou svou historii a vzpomínky, odhalit pravou tvář hradu Godberger a vyzradit tajné informace o jeho pánu a nemrtvých přisluhovačích.

Po smrti se Hanuš rozplyne a zůstane po něm pouze skvrna od kolomazi…trakař i se sudem zůstane pochopitelně také…

Závěr

Černý Hanuš byť magický tvor, je vlastně cizí postavou, s kterou se může právě vaše družina setkat. Nabízí se zde hned několik případů pro zápletku, v níž figuruje. Například: vesničané jsou už zoufalý, stále je ten démon Hanuš budí ze spánku. Kde nepomohli démonologové a vymítači, je potřeba trochu magie a kusu železa, to je příležitost pro postavy. Nebo naopak, družina cestuje do města a na stezce uvidí kodrcající se trakař. Dále už je na nich jak na tento nezvyklý úkaz zareagují. Postavy se také mohou rozhodnout přespat v blízkém lese, kde je může vystrašit sám Hanuš. (musí si přeci hlídat své teritorium) I když se spíše bude družině vyhýbat jako čert kříže…přeci jen neznámé vzbuzuje větší strach. Všechny podobné zápletky s Hanušem, mohou být dobrým úkolem zejména pro začínající dobrodruhy. Jestliže jste družina se zkušeným pánem jeskyně a ostřílenými postavami, pak je setkání s Hanušem teprve samotným začátkem velkého dobrodružství na hradě Godberger…kdoví jaké tajemství za jeho zdmi Radan ukrývá…

Doufám, že vás příspěvek zaujal a dobře poslouží ku zpestření vaší hry…