Šibenice je jediná jistota, kterou zločinec má, a
tak vede raději nejistý život.
"Žiju tady už od malička, víte? Tata s matkú sa do města odstěhovali hned po svatbě. Ve vsi na v horách bylo ťažké živobytí a otec byl schopný švec. No a vidíte, můj syn, co má už sám dva syny má furt to naše ševcovství. Já už včil enom sedávám před barákem a klábosím s dědkama a babkama, co jich znám. To víte, za chvílu už tady take nebudu. Ale mám to tady v městě rád, to jo. Je to tady také živé. Na náměstí jarmarky, Tady u nás na ulici, kde sú řemesníci, to furt nečím voní. Aj na ten smrad, co ide od koželuha si člověk zvykne, někdy, když je nemocný a nedělá, tak mu to aj chybí. A za humnem zase, tam bývá kovář Kocúr, co si od něho stráž nechává spravovat meče a brnění. A kapitán Vodibor si od něho nechal udělat takú krásnú šablu, co sa dycky na execírce blyští. A kasárny, ty my máme naštěstí blízko, takže u nás zlodějé nikdy nebyli, vlastně jich tady v městě ani moc néni. Néni to tu tak moc velké, aby sa tu mohli schovávat.
Někdy si zajdu aj na rynek. Hlavně, dyž je tam trh, to pak je plný ludí, co dojedú aj z okolí, hlavně prodávat zeleninu a ovoce, vajíčka a tak, co vypěstujú. Na rynku majú baráky aj radní a starosta. Ten sa menuje Podhoran, Jan jménem a má taký velký patrový barák. Jednú, to sem eště šil boty, sem mu jich byl odnést dom. To vám bylo... Samé svícny a okna měl skleněné. Je to dobrý chlap a spravedlivý, zrovna jak celá rada.
No a když ňa na rynku chytí žízeň, potvora, to pak idu ke Kamennému kalichu. To je šenk blízko baráků chuďasů. Dobrá hospoda, hostinský Mikla je můj kamarád a nechává ňa pit aj na dluh, když si zapomenu doma peníze. Posedím tam, hlavně se starým brašnářem Duhoslavem, co má dílnu na stejné ulici, jak je kovárna.
Ve městě je eště druhá krčma, ale tá je v Půlčickém městě. Tam žijú ti malí skrčci. Většinú sú bohatí a majú drzé děcka. Moc sa do nich nevrtáme, ani oni do nás. Těžko s nima mluvit, dyž furt neco žváchují v hubě, nebo pijú. Eném na to jídlo myslá, člověk sa až diví, kde berú furt ty peníze. Ale je pravda, že neco im ide lepší, než našincovi. Třeba šaty šijú lepší, to dělá krejčí Knofla. Ten je vlastně takový člověk mezi nima a nama, protože u něho si nechávajú šit šaty šecí. Aj pán starosta a páni radní. A snáď najbohatší sú tam Mašličci. Špenátek Mašlička kdysi prej hodně cestoval a dopvézl dom tolik peněz, že si kúpil dům, oženil sa a eště doteď z teho žije. Majú dva syny, Koblížka a Štrůdlíka, dvojčata. To sú vám ale takoví spratci, že to ani néni možné. Rozmazlení a drzí. Šak už sa jejich otec nebude dlúho rozpakovat a najde jim prácu.
Take sem tam zajdu do chrámu, co je take na rynku. Je to Žírnův chrám, jaký jiný, že? Tož majú tam halu a sál a člověk sa može poradit s kněžíma o tem, jaká bude úroda, kdy zaset, a tak. Kvůli temu sem jezďá z vesnic. Tož to kněží sa v tem nejak vyznajú. Já sa chodím ptat na počasí, abych věděl. Aj dyž lepší pro mňa je poslúchat svoje kolena. Ty před dešťama bolá a je to spolehlivější než ti v chrámu, co sa kolikrát spletú.
Tož co bych eště řekl. Nevím. Snáď eném, že už je konečně jaro a možu chodit ven na slunko. Take už mosá každú chvílu dojet z hor trpaslíci se zbožím. Už aby to bylo. Budú tady pár dní, všeci sa dojdú podívat, trochu to tu po zimě ožije.
Tož sa mějte, ať vám Žírn nadělí hodně dětí..."
"Už sú tady, už sú tady!"
"Už? To to letí..." Zamračil sa kovář, položil prácu, sdělal zástěru a umyl si ruky ve škopku. Neměl trpaslíky moc rád, protože dycky, dyž dojeli, lidi nakúpili u nich. Neměli sice levnější, ale lepší. A s tým nemohl nic dělat, protože ta kvalitní ruda sa k němu nemohla dostat. Teda dostala jen jednú a z ní ukoval kapitánovi Vodiborovi šavlu. To najlepší, co kdy udělal...
"Tož sa dime podivat." řekl směrem k malému snykovi, chytil jej za ruku a vyrazili směrem k náměstí.
"Dívajte sa na to! Vedú nekoho v pútech!"
"Kdo to je tato? Kdo to je?"
"Nevim, vypadá to, že chytli nejakého zloděja. Je to nejaký... Je to kudúk! Ta túlavá chamraď! A dovézli eště nejakých divných cizáků... to je teda neco... No nic, jedú ke Kalichu do krčmy. Dime dom..."
Malý synek se na širokých ramenou svého táty ještě párkrát otočil směrem k vzrušenému náměstí, ale to už zašli za roh ulice, směrem ke kovárně.
"Byl sem v hospodě a čul divné věci."
"Tož povídajte dědo, co ste slyšel?" Odvětil od verpánku chlapík zasypávající podešev údery kladívka, zatímco v koutku si hráli dva chlapci s dřevěným kohoutem a ovečkou.
"Byl sem U Kalicha. Podívat sa na trpaslíky a byli tam s nima aj ti cizinci, co jich dovézli. Ti sa nejak rozvykládali. Prej vyřídili nejakú bandu pašerákú až v Klokočí, co tam vozili přes hranice kořalku. Že prej tam strašil nejaký ohnivý kohút, co ho take zabili, ale hlavně mluvili o tem vězňovi, tem kudúkovi, Hasan sa menoval, co ho dovézlil. To vám je zlořád nejhorší třídy! Jeden z nich vykládal, jak ho viděl vraždit luďi, že prý je to černokněžník, protože má jakési znaky na rukách a že prej mluví s duchama! A vůdce Karavany, Hrg, tvrdil, že ho dovézli, protože v Klokočí prej zabil syna jedného statkářa. Podle mňa ho čeká šibenica, esli je to všecko pravda..."
Během toho, co starý muž mluvil se ozývalo klepání kladívka čím dál tím méně častěji, až ustalo úplně a švec už ani nedutal...
"Ale dúfám, že jeho duch nás nebude strašit, až ho pověsá..."
"Obžalovaný, kudúku Hasane. Ste tady před súdem, aby byla vykonaná spravedlivost a byl vykonán na vás trest najvyšší, za zmaření života nevinného chlapca. Take je proti vám vznesené obvinění z černokněžnictví. Za tyto všecky přečiny vás čeká enom jedno." Zrak soudce spočinul na pojízdné šibenici, jedné z nejmodernějších v celém Pomoří, u které stál již kat a proměřoval si oprátku.
"Máte možnost pronést poslední přání..."
"Všichni zemřete, zabiju vás, vy hajzli! Zničím vás, umřete! Ať vás stráví pekelný oheň!"
V davu, který se shromáždil, aby shlédl popravu při západu slunce, jak vybubnoval včerejší ráno tambor, to zašumělo. Ze skupinky půlčíků, která se nacházela na spodním okraji náměstí, hned vedle šibenice se ozval nejen poplašený jekot, ale taky výkřiky typu: "Ty umřeš, ty vrahu děcek! Na šibenicu s tebú!" Tímto nadšením se brzy nakazil celý dav a snesla se již druhá sprška "jakýchkoli" předmětů na odsouzence, když první následovala jeho předvedení na náměstí.
Soudce pozvedl paži a dav po chvíli konečně utichl.
"Kate, konaj povinnost!"
Dva strážníci chytli kudúka pod rameny a vedli jej k šibenici. Dav začal bučet, řičet a vydávat další zvuky, vyřvávat nadávky směrem k vězni. Přivedli jej ke katu. Ten jej vyvedl na bednu stojící pod oprátkou na pojízdném pódiu. Tambor začal bubnovat a řev sílil. Když byla smyčka dotažena ke krku, aby se vězeň nemohl vysmeknout, kat sešel dolů k páce. Postavil se k ní a počkal, až se lidé na odsouzenci vyřádí sérií shnilých brambor, kamenů a cihel... Pak zatáhl. Vše proběhlo rychle. Dvířka v bedně se otevřela, ve vaze to křuplo... Dav ještě chvíli něco křičel, ale pak se všichni rozešli. Ženy připravit večeři a muži do hospody, ještě tu událost probrat...
"Pane, pane! Probuďte sa!"
"Co je vojáku, hoří?" ozval se rozespalý kapitán od svého stolu, kde právě dohořívala svíčka.
"Pane, stalo sa neco divného. Právě včil, při střídání páté a štvrté směny... Pane, zmizlo to tělo!"
"Jaké tělo?"
"Ten oběšenec pane!" pronesl se strachem v hlase strážný.
"Cože? Teď?! Okamžitě vzbuďte radního Babra zavolejte ho ke mě. Začněte prohledávat ulice!"
"Ano pane! Rozkaz!"
"Si celá zadýšená Lupko, co sa stalo? A kde máš nákup?" Ptal se kovář své ženy, která právě přikvačila domů.
"Stalo... stalo... stalo sa neco hrozného Velislave! Ten oběšenec v noci zmizl ze šibenice!"
"Ale co to?!? To néni možné..."
"Ale je, bež sa podívat na rynk, sám uvidíš. A už sem to čula, prej sú za tým ti bezvěrci, co uctívajú teho Kruta ze Strašidelného lesa, jak povídajú v chrámě."
"Toto! Já sem to tušil, že ten čarodějník nebude enom tak nekdo. To sa pozná hned, to bude eště hodně zlé..."
"Na vědomost sa dává, aby ste to šecí věděli a čuli, že týmto výnosem městskej rady bylo město uzavřené. Nikdo nemože dovnitř ani ven. Kdo by sa pokusil o únik nebo vniknutí, bude jistě chytěný strážů a lapený do šatlavy do chvíle, než sa městoi zase otevře. Týmto take vyzýváme obyvatelů, aby, majú-li nejaké zprávy o zmizeném těle oběšenca, sa dostavili na kancelár městský nebo kasárenský a tyto podaly povolaným osobám, což sú radní, starosta a kapitán Vodimír. Kdo bude tyto věci zatajovat a dojde sa na něho, bude věžněný rok v šatlavě!"
"Duhoslave, poď sa na neco podívat..."
"Na co Kalino?"
"Od chuďasú sa valí náký dým..."
"U Žírna, Kalino, hoří!"
A vskutku, v tom momentě se začalo ze všech stran ozývat volání "Hoří!". Oba starci se vydali směrem k chudinské čtvrti. Dřevěné domky už se vzňali. Lidi tvořili řetěz a ze studen v dvorech se snažili požár hasit. Leč marně. V mumraji bylo slyšet nadávky, pláč, výkřiky zoufalství vždy, když jiskra přeskočila zase na další střechu. Ještě toho odpoledne většina domů v téhle části města lehla popelem.
Když zbytky již jen doutnaly, vyběhli do polí psovodi. Zvířata ihned chytla stopu a zamířila se štěkotem do lesa...
"Už jich majú, už jich vedú!" Neslo se náměstím a lidi se sbíhali do ulic. Pošramocení strážní se psi vedli další vězně.
"Šak vás take pověsíme holúbkové!" Neslo se davem v ulicích, který lemoval procesí až ke kasárnám.
Jak lze pochopit, neveliké město Podhorské leží na obchodní stezce, kudy projíždí pravidelně trpasličí karavany ze Středohor směrem k jihu do přístavu Mol a na západ do Aqelu. Je rozděleno na tři větší celky. Chudinskou čtvrť, Řemeslnickou a Hobití, viz. plánek.
Je právě jaro roku 1278. Již se nachyluje čas, kdy by se měla objevit letošní první karavana. Všichni se na tuhle událost těší, leč nikdy nelze vědět, jak sníh v horách roztál a jestli nebudou mít mistři trpaslíci zpoždění. Konečně však jednoho večera přijíždějí. Vezou s sebou ovšem jeden nečekaný náklad a to jakéhosi zločince a pár cizinců. Zločinec je jat do šatlavy. Městem se rozšíří zvěst, že je to masový vrah, černokněžník, dokonce snad příslušník kultu zakázaného boha Kruta. Všem je jasné, že proběhne v nejbližším termínu poprava. Velice rychle je proces za zavřenými dveřmi skončen. Večer se celé město shromáždí, jak vybubnoval tambor, vězně patřičně pohaní a ten je sprovozen ze světa. Věc se zdá vyřízenou, kdyby ovšem v noci někdo neukradl tělo ze šibenice, čímž se víry pochybnosti opět roztočí a mlhy zahalující celou věc zhoustnou. Město je uzavřeno a probíhá rozsáhlé pátrání. K dovršení všeho však vzplane třetina města, přesně, jak předpovídal odsouzený, když stál na šibenici.
Postavy by se měli dostat do města těsně před přijetím trpasličí karavany nebo zároveň s ní, to je základ. Den, kdy probíhá výslech odsouzence, jakož i družiny, která přijela s karavanou by měl postavám stačit ke zorientování se ve městě, získání základních kontaktů a nasátí atmosféry. Do města se postupně začnou sjíždět všemožní venkované především z východu, protože karavana odjíždí na JV do Molu. Ještě téhož večera vybubnuje tambor na veřejných místech zprávu o tom, že kudúk Hasan, tedy ten zajatec, byl prohlášen vinným za vraždu a černokněžnictví a zítra při západu slunce bude popraven. Městem a především v hobití čtvrti se vinou jednoho z přehnaně upovídaných členů cizí družiny roznese, že onen Hasan je vlastně strašný masový vrah a vládne temnými kouzly
Zde se již mohou postavy zapojit aktivněji do děje. Mohou zkontaktovat jak trpaslíky z karavany, tak cizí družinu. Ta není příliš kompaktní. O tom, co jí nejspíše její členové povědí viz. "Profily CP". Každopádně bude pro postavy obtížné se mezi ně dostat. Tvoří skupinky a nedrží příliš spolu. Ve městě půjde zvláště odpoledne vysledovat zvýšené nasazení strážných, ale nic znepokojujícího. Satlava by měla býti dosti dobře hlídaná, nehledě na to, že Hasan bude držen u výslechů, dost možná i na mučení, takže pokus VP o osvobození, pokud by měli nějakou pochybnou motivaci, by měl skončit neúspěchem, v případě zatčení, uvězněním a dost možná i hromadnou popravou. Záleželo by na okolnostech
V den popravy je město ještě více plné návštěvníků z okolí. Ti, kdo to stihli se dostavit, celý den nedočkavě brousí po městě. Odpoledne je dotažena na náměstí pojízdná šibenice na kolečkách a stavěno pódium pro soudce. Jak se blíží západ slunce, plní se rynk víc a víc. Těsně před ním přivedou Hasana, jistě mučeného a zkroušeného výslechem. Na popravě je přítomna samozřejmě také honorace s radními, boháči, kapitán Vodimír... Budou sedět na vyvýšeném pódiu naproti šibenice, ze kterého bude také promlouvat soudce. Ten pronese řeč a Hasan své "prokletí" načež je za ryku celého města oběšen a zanechán na šibenici viset, jako výstraha ostaním kriminálním živlům.
Pokud by se postavy pokoušeli oběšence zachránit, museli by vymyslet hodně dobrý plán. Na náměstí bude kolem tisícovky lidí a hobitů, připravených zabít odsouzence i bez potřeby šibenice. Samozřejmě to vše pod dohledem padesátky stráží, dobře ozbrojených i se střelnými zbraněmi a několika psy.
Město bude po této málo vídané události vzrušené. Hlídky budou stále stejně zesílené. V hospodách půjde šeptanda. Kdo ví, kdo nebo co má v tomhle všem prsty. Především bude převládat názor, že se jednalo o vyslance křivověrců boha Kruta, který svým temným kultem ohrožuje klid v zemi. Shromažďují se prý jeho vyznavači na západě v Temném lese, Strašidelném lese, Černém hvozdě, a tak různě jej lidé nazývají... Postupně se město uloží k spánku a bude čekat další krásný den...
V této části se mohou postavy zapojit jen málo. Pokud by některé chtěli sehnat práci, budou to mít těžké, v této části roku není moc třeba cizí pomoci. Mohou sehnat něco u nějakého řemeslníka, pravděpodobně v některém z hobitích obchodů, kde přivítají především ty vzdělané nebo velmi silné. Postavy však musí především u půlčíků počítat s tím, že jim bude navržena psaná pracovní smlouva. Podmínky budou asi toho znění, že se zavazují sloužit po určitou minimální dobu (asi 1 měsíc) za plat stanovený každodenně jako podíl z tržby (nevelký). A co se týče vstupu do vojenské posádky, bude podmíněna alespoň roční službou s minimálním žoldem. Po roce může následovat postup v kariéře a vylepšení podmínek. Také budou muset vysvětlovat, co je vede ke vstupu do vojenské služby. A u takového pohovoru je třeba dávat si pozor na jazyk...
Ihned ráno se začne šířit zvěst o zmizelém tělu onoho šibeničníka. Celé náměstí a město je pod silnou ostrahou, nikdo nesmí ven ani dovnitř. Všichni vesničané, kteří zůstali přes noc uvízli. Jsou konány domovní prohlídky, osobní prohlídky všech. Ve městě je cítit strach. Lidé chodí do chrámu a ptají se kněžích. Městská rada zasedá, aby řešila situaci.
V této pasáži se mohou VP již více angažovat. První, co se jim asi stane, vzhledem k jejich cizímu původu, bude předvolání na výslech do kasáren, který povede sám kapitán Vodimír spolu se soudcem a radním Babrem. Jelikož však VP nebudou zřejmě nic vědět, budou propuštěny, samozřejmě ne z města. Pokud se jim podaří dostat na náměstí ještě velmi brzy po rozbřesku a stopovat, mohou najít u šibenice čerstvé, ale slabé stopy dvoukoláku. Mířící nejen ven z města směrem k západu, ale také vycházející z jednoho z domů v chudinské čtvrti. Couráním po městě se však zvyšuje šance na to, že je stráže lapí a budou podrobeni výslechu. V případě, že se třeba i nesmyslně podřeknou, mohou být uvězněni nebo na ně bude nasazen špeh. Pokud se jim přece jen podařilo přidat se k někomu z cizí družiny, záleží na tom, kdo to je, viz. "Profily CP". Pokud by snad chtěli nabídnout pomoc při hledání některé z městských autorit, bude zdvořile odmítnuti. Vojáků je dost...
Odpoledne, když již budou postavy zřejmě unuděny městem a tím, že jsou v něm uzavření stane se podivná a nečekané věc. Chudinská čtvrť vzplane a během chvíle lehnou dřevěné domky popelem.
Toto je patrně nejslabší část zápletky. Epicentrum požáru (pokud k němu dojde) bude v domě, u kterého končí ony vyjeté "koleje". Pokud tedy postavy již někdy brzy ráno přece jen tento dům navštíví, může dojít k požáru i dřív jejich vinou (nepravděpodobné). Stejně tak pokud se VP přidruží ke správné CP z cizí družiny, může požáru sama lehce zabránit. Celá věc spočívá na tom. Že dvě CP z cizí družiny také objeví tento dům a půjdou je prozkoumat. Na půdě naleznou mrtvolu majitele domu, pověšenou hlavou dolů se zašitými tělními otvory. Najdou zde list od některého z představitelů kultu boha Kruta s instrukcemi pro jejich agenta v Podhorském. Jeho úloha má být pozorovací a v případě objevení se něčeho zvláštního osobní podání informaci na ústředí kultu. Pokud tělní otvory někdo otevře, vyteče z nich černá tekutina, tedy to, co zbylo z krve, vnitřností apod. CP se leknou a mrtvolu podpálí. Neuvážený čin připraví o střechu nad hlavou asi pětistovku lidí. Navíc se splní prokletí oběšence. Jelikož však městská stráž ihned, jak je to možné vyrazí do terénu se psy, lapí původce požáru. Ti jsou uvězněni a jejich osud je jasný. Šibenice se schovávat nebude. Pokud by bylo nutné sehrávat souboj v lesíku, z důvodu přítomnosti VP v žhářské skupince, nemělo by dojít k jejich zabití. Pouze zajmout. Vojáci budou vybaveni tak akorát, jejich počet by měl být také dostatečný. Každopádně by se nemělo podařit VP utéct už např. z důvodu přítomnosti psů. V době zmatku kolem požáru. Zmizí však z města ostatní členové cizí družiny. Pokud se podaří VP dostat do jejich blízkosti, mohou se vyvézt s nimi. Dopomůže jim k tomu muž jménem Stárko, který se nabídne v hostinci, že to dokáže. Druhou šancí, jak se dostat ven z města, je použití léta nevyužitého tunelu vedoucího z hostince U Kalicha do lesíku za městem. Hostinský jej prozradí pouze tehdy, bude-li si jist, že mu z postav kápne nějaký zisk, popř. pokud by jim měl být za něco dlužen. Konečně jej mohou nalézt VP ve sklepě sami. Úplně nejposlednější možností je nasazení agenta tajné policie v Podhorském, kterou má na starosti radní Babr na družinu, která je jistě, jako nový přišedší v městě, podezřelá (takovým agentem je i Stárko). Pokud bude mít důvod domnívat se, že družina jej přivede k tělu Hasana, dopomůže jim ven z města. Ať již znalostí tunelu v hospodě nebo projitím kolem hlídek. Další průběh je již hodně volný. Postavy by se měli vydat směrem k západu, k Temnému lesu, kde má sídlit kult. Po cestě k hlavnímu městu Pomořanského království projedou několika vesnicemi. Zde se upřesní jejich informace o lese. Zjistí, že jím kdysi vedla cesta na sever do Ostředku, ale po té, co začalo v lese strašit a několik karavan se nevrátilo, nikdo tudy nejezdí. Vše je spojováno s bohem Krutem a jeho kultem. Pokud budou s CP z cizí družiny, mohou se o nich dozvědět více, stejně tak o Hasanovi (viz. "Profily CP"). Agenti tajné policie se budou chovat jako dobrodruhové, jež tato událost nesmírně zajímá, tuší v ní nebezpečí, možnost hájit dobro, namazat si kapsu, popř. získat slávu. Budou-li se VP ptát na lidi, kteří snad v poslední době vesnicemi projížděli, bude jim sděleno těmi, kdož netrčí v zablokovaném městě, že nějaký mladík s dvojkolkou měl velmi naspěch. Obyvatelé se zase budou ptát na události ve městě a proč nejedou jejich příbuzní zpět. VP by měli dávat opět pozor na to, aby nebyly považovány za zločince unikající před zákonem. Doprovod by je mohl v případě potřeby instruovat, o čem lze mluvit a o čem ne.
Postavy povede stopa dle mapy stále na západ až do osady Pláč, která leží na křižovatce s dnes již nevyužívanou cestou vedoucí na sever skrze strašidelný les. Uzavření této stezky znamenalo úpadek osady a kdo mohl, odstěhoval se pryč. Zbyla tu již jen jedna hospoda a pár stavení z nichž je jich obydlených asi pět posledními starousedlíky, kteří chtějí svůj život zde dožít. Hostinský nebo kdokoli jiný jim ochotně povypráví o tom, jak začala vesnice upadat po tom, co byl les obsazen těmi "zpropadenci Krutovými". Jak začali nejdřív prchat z blízkosti lidi z Roubice a Rubice, vesnic na jeho okraji, jak les začal růst a stromy začaly strašit. Jak se objevila spousta stvůr a strašidel jako hejkalové, a že kdo do lesa vešel, už se nevrátil. A bylo prý dost takových, kteří se u něj stavovali jakože jdou na průzkumy. Popíše jim zase jednoho, co tudy jel nedávno. Mladík, měl naspěch, moc se mu neukazoval. Jen pojedl a vyjel zase do tmy. Táhl prý nějaký dvoukolák, co strašně páchl. Nadával u toho. A vůbec byl divný. Postavy by neměly otálet s další cestou...
Pokud by chtěli VP navázat styky s cizí družinou, záleží na tom, koho si vyberou k jednání s nimi. Nejspíš se jim nepodaří přesvědčit všechny, ale jednotlivce, či nějakou dvojici. Ostatní budou pátrat na vlastní pěst. Možná se pokusí proklepnout VP. Co se týče komunikace obou agentů, budou-li přítomni na obou stranách, nejspíše budou čekat, jak se věci vyvinou. Spolu spíše nekomunikovat, nedojde-li k nějaké velmi závažné události, která by mohla narušit jejich misi.
Po cestě na sever projedou ještě pár téměř vysídlenými osadami až se dostanou do Rubice. Dřevorubecké vesnici na okraji temného hvozdu, kde obchodní stezka ústí do lesa. Zde již bydlí jen opravdu pár obyvatel, starých lidí, kteří nemají prostředky k úniku a sledují, jak je temnota hvozdu stále více pohlcuje. Někteří mají v očích strach, ale ti starší jsou již smířeni. Smrt přijde tak jako tak. Jediná jejich stížnost bude směřovat na krále, který s věcí nic nedělá.
Vrchol dobrodružství. Pokud se VP podaří dohnat onoho únosce, zjistí, že je to mladý člen kultu Záviš (viz. "Profily CP"). Jestliže jim zmizel v lese, mohou se pokusit do něj vstoupit, což však nebude žádný med a daleko by se neměli dostat, jelikož je domovem mnoha nebezpečných divokých zvířat, stejně tak magicky aktivní... Tak jako tak, agenti by již měli poznat kdo VP jsou a na čí straně stojí, hlavně, že nejsou nikterak spřaženy s Krutem. V této chvíli se buď od VP odloučí a vrátí se zpět do Podhorského podat zprávu nebo se je pokusí odradit od návštěvy lesa. Každopádně jen velmi vyjímečné okolnosti je donutí dovnitř vstoupit. Pokud budou účastni dopadení onoho únosce těla, budou se snažit vzít iniciativu do vlastních rukou a VP držet od něj, aby se nedozvěděli citlivé informace, které by mohl zajatec poskytnout. Hlavním zájmem agentů je, aby zůstal na živu, čemuž podřídí v tomto případě další vedení celé akce. Pomocí amuletu, jenž má Krutův stoupenec na krku se lze dostat do tajného podzemního tunelu v lese, který vede do střediska Krutových stoupenců. To je však tak hlídáno, že postavy, pokud jim Záviš jeho polohu prozradí a dostanou se dovnitř, by měli rychle vypadnout, sic je čeká bolestivá smrt na mučidlech. Agenti se rozhodně nepohrnou do vstupu do komplexu. Budou prosazovat návrat do města i s vězněm a předání celé věci oficiálním strukturám.
Závěr může být velmi oscilující. Od smrti všech VP, jestliže se vydají do komplexu, nalezení mrtvol CP z cizí družiny někde v lese, či uvnitř komplexu, návrat do města, kde podají zprávu a bude jim prominut trest za nedovolené opuštění města, možná získají odměnu a budou slavní díky tomu, že blokáda bude zrušena. Vše jen do té doby, než se z Hvozdu vrátí kapitán Vodimír s úspěšnou výpravou (každopádně úspěšnou. Buď se vrátí s tím, že bylo sídlo kultu srovnáno se zemí, či nalezne opuštěný komplex, jestliže byla někaterá VP, či CP z výpravy dopadena a prozradila, že o něm už ví relativně velký počet lidí), která jej vyčistí, což se stane tak jako tak, neboť alespoň jeden z agentů jistě dospěje se zprávou, byť sám. Každopádně cizí družina rozhodně nepůjde s VP na nějakou další výpravu. Je to banda individualistů Někteří se vrátí do svých domovů někde daleko, jiní zůstanou ve městě... A obchodní stezka lesem? Snad za čas, až se les uklidní, bude obnovena a do středního Pomoří se vrátí život.
Vysloužilý dobrodruh, bohatý hobit a vážený občan, pan Špenátek Mašlička má dva rozmazlené syny - dvojčata. Koblížka a Štrůdlíka. Vyvádějí takových lotrovin, až to pokladna jejich otce nese těžce. Tak těžce, že se jejich otec rozhodne konečně je dát do zaměstnání, aby z nich taky něco bylo. Jaké je ale, ouha, jeho překvapení, když nalézá ráno v jednom z pokojů, který je celý v nepořádku dopis, že jeho synové byli uneseni a je za ně požadováno velmi tučné výkupné. Přesto, že má podezření, že jde jen o další lumpárnu, nebere věc zase na lehkou váhu. Zajímavé je, že se v jeho domě toho rána, ještě před nalezením dopisu objeví jistý pan Salieri, půlčík až z Aqelu. Tamní univerzita prý hodlá založit v Podhorském školu a on byl vyslán zjistit, jaký by byl zájem ze strany místních. A zatímco pan Mašlička zvažoval, zda by nebylo lépe poslat kluky do školy než do práce, ozval se z pokoje nahoře křik, když jeho žena Jahůdka našla zprávu. Pan Salieri ihned začal radit, že je lépe uposlechnout, co vše banditi napsali...
Pan Mašlička však není tak naivní. Sice odepíše únoscům, kteří stanovují pokoj v hostinci U Konvičky v hobití čtvrti jako místnost předávání vzkazů, ale zároveň se bude snažit najmout někoho, kdo mu pomohl. Jeho plán je prostý. Nechá si u alchymisty Borova vyrobit prášek, který po otevření váčků s penězi vyletí do vzduchu a obarví vše kolem. Barva je nesmazatelná po dobu jednoho týdne. S pomocí najatého člověka bude chtít zločince chytit, pokud možno při činu.
Ve skutečnosti se jedná o lumpárnu obou hochů, kteří si chtějí vydělat peníze a osamostatnit se, utéct z domova. K celému plánu použijí svého kamaráda Fogiho, který je chuďas Hobitího města, zlodějíček a kdoví, co ještě. Ten se právě přestrojí s pomocí peněz obou dvojčat za pana Salieriho a snaží se manipulovat starého Mašličku směrem k jejich plánu. Obě dvojčata se s ním jako jeho stráže, oblečeny v kápích ubytují v hostinci U Konvičky odkud vysílají Fogiho s dopisy, které on podstrkává panu Mašličkovi.
Jestli se VP podaří (klidně spolu s CP z cizí družiny) pomoci panu Mašličkovi lapit oba bratry, bude je čekat slušná odměna. Bude-li odhalen podvod s panem Salierim, pan Mašlička bude chtít jistě Fogiho udat, čemuž mohou postavy zabránit přímluvou a získat tak na svou stranu člověka, jenž jim může být nápomocen při útěku z města.
Začněme u Hasana. Hasan nikdy nebyl příslušníkem Krutova kultu. Znamení, která měl vypálená na pažích, pocházela z pohanského iniciačního obřadu jeho národa. Jeho vina na smrti chlapce v Klokočí však byla neoddiskutovatelná. Jednal dřív než zjistil, kdo se skrývá ve stínu a tím rozhněval osazenstvo vesnice. Mohl děkovat vůdci karavany, že nebyl linčován na místě, ale pověšen až v Podhorském. Nicméně zvěsti, které se o něm rozšířili způsobily vybuzení aktivity agenta kultu ve městě. S jeho čarodějnistvím to bylo takové. Snažil se pomocí svých hrkaček párkrát prý navázat spojení s duchy, leč nějaké prokazatelné magické nadání neměl.
Záviš. Ještě málo znalý člen Krutových ctitelů, který se pomocí lektvarů a kouzel proměňoval za jednoho z obyvatel chudinské čtvrti, jednal na vlastní pěst a to dosti neobratně. Dle něj jistě významný člen kultu si zasloužil pohřbít v centrále. Sejmul proto Hasanovo tělo ze šibenice a spěchal ke Strašidelnému lesu. Jeho omyl tak způsobil sled událostí vedoucí k překažení plánů uctívačů. Na jak dlouho je otázka... Těžko říct, jak kapitán Vodimír splnil svůj úkol... A splnil jej vůbec?
Co říci? Tohle dobrodružství vzniklo za velmi silné spolupráce Pána Jeskyně a jeho spoluhráčů. Takže autory myšlenky jsou všichni hráči Neoveské družiny. Já jsem to jen sepsal. I když "jen" znamená v tomto případě asi dost, protože nikdo jiný by se s tím tak nerýpal. No doufám, že se vám bude líbit, že si ho zahrajete, nebo v něm najdete inspiraci pro vlastní kapitoly knih vašich postav.
A chtěl bych poděkovat samozřejmě. Mým hráčům, že tak skvěle spolupracují a Barbarce Conině. Za to, že nějaká její myšlenka na chatu způsobila, že mě napadla ona finta s krádeží mrtvoly a tím vzniklo toto dílo. A teď už běžte hrát, jo? :-)
Nepovažuji za důležité malovat sem mapy každé vesnice. Stejně tak komplexu kultu, jelikož jej postavy stejně nebudou mít šanci prozkoumat. Sever je na mapách nahoře. Co se týče měřítka, tak Podhorské lze v klidu projít za čtvrt hodiny pohodové chůze od Aqelské cesty k "výpadovce" na Klokočí. Na mapě Pomoří je vzdálenost mezi Klokočím a Podhorským rovna pěti dnům pěší chůze s vybavením. Z Podhorského do Rubice je to šest až sedm dnů.
Pokud se vám zdají mapy být malé a nečitelné, můžete za to nízké rozlišení vašeho monitoru a použití css. Uložte si obrázky standardní metodou (klik pravým tlačítkem na obrázek a možnost "Uložit jako...") v plné kvalitě :-)