Hochmannův grunt
Jeskyně je určena pro menší družinu na nižší úrovni (2. - 4.), pokud možno bez kouzelníka a předchozího kontaktu s nemrtvými. Na velikosti družiny pak bude přirozeně záviset i výše odměny a částky, kterou naleznou v podzemí. Doporučuji také, aby se dobrodružství odehrávalo v místě bydliště postav (nejlepší je, pokud postavy pocházejí z jedné vesnice) - to je důležité zejména kvůli úvodu. Nic vám ale nebrání si úvod předělat k obrazu svému.
Dobrodružství samo je svým rozsahem krátké a v zásadě závisí jen na vašem stylu hry, na jak dlouho bude. Pokud odbudete všechny "nudné kecací" pasáže, družina se rovnou vydá ke statku, vletí do podzemí a zlikviduje Thomase, tak počítám nanejvýš hodinu. Pokud se budete plácat ve vesnici, tak to samozřejmě bude podstatně delší.
Poznámka č. 1 - psaní popisů a přímé řeči CP
Nejsem příznivcem doslovného psaní popisů prostředí a monologů CP. Předpokládám totiž, že si to stejně každý PJ předělává k obrazu svému a tudíž je to jen zbytečná práce. Všechno, co bude níže napsáno jsou tedy pouze podklady pro PJ a holt si to nějak vykuťte sami.
Poznámka č. 2 - můj svět. Geografické a historické souvislosti
Tuto poznámku vpisuji zejména proto, že jsem kdesi v Putyce slíbil, že v tomto dobrodružství nastíním část svého světa. Koho to zajímá, ať si ji - třeba pro inspiraci - přečte vy ostatní ji můžete přeskočit a uzpůsobit si jeskyni podle svého.
Příběh se odehrává na panství Beloreck, což je pohraniční oblast Treiwaldského království. Celý děj je situován do větší vsi jménem Michailovo, která je od bydliště postav vzdálena asi 15 mil.
Celé území Treiwaldu bylo kdysi pokryto hvozdem a dějiny království jsou dějinami pronikání kolonistů na sever, a to za nepřetržitých bojů s elfy. Jak již bylo řečeno, Beloreck je hraniční území a samotná oblast kolem Michailova je hraničním územím Belorecku. Široké okolí je pokryto hustými lesy - ty už ale nejsou přímo spojeny s hvozdem. Ten se táhne více na sever a stále v něm sídlí elfové. Co se týká války s elfy, v oblasti je celkem klid. Sem tam pronikne na treiwaldské území osamocený elfský záškodník a zastřelí na polích pár lidí, občas zapálí nějakou stodolu atd. Ostrahou hranic a bojem s elfy jsou pověřeni tzv. kozáci. Členové samosprávných hraničářských osad (tzv. "síčí" - protože jsou stavěny na mýtinách ve hvozdu). Kozáci podléhají jen královské jurisdikci a těší se široké autonomii. Patrolují po lesích a vedou drobnou válku s elfy. Obecně platí, že kozáci, dřív nebo později, chytí každého elfského záškodníka. Jejich těla pak věší na zvláštní strom poblíž Michailova. Pokud frekvence elfských útoků přesáhne únosnou míru, pošlou kozáčtí hejtmani trestnou výpravu a zapálí jim nějakou osadu. Jinak kozáci jsou pestrou směsicí ras a jejich míšenců-vznikli původně z usedlých obyvatel, které připravily o domov elfské nájezdy. V duchu této tradice také poskytují azyl všem možným uprchlíkům i hledaným zločincům.
Tato perioda je v dějinách mého světa dobou postupného vzestupu po dlouhém období úpadku. Magie je málo běžná a prostí obyvatelé se jí děsí. Kdysi dávno - a to se dotýká i tohoto dobrodružství - panoval blažený věk, kdy byla magie běžná a kultura vzkvétala. Jako každý blažený věk to ale skončilo katastrofou - elfové odhalili tajemství nekromancie a mezi nekromanty a živými vypukla válka, která většinu tehdejší civilizace smetla. Živí (tehdy hlavně elfové a trpaslíci - lidé přišli až později z jihu) dosáhli konečného vítězství až po téměř 200 letech cca 2500 let před "současností". Boje se odehrávaly i v prostoru dnešního Treiwaldu a po vítězství elfů překryl celé toto území hvozd. Mezi lidmi se o existenci těchto tzv. starších dějin prakticky neví a jen několik málo učenců se zabývá zkoumáním těch několika kusých pramenů, které se dochovaly. Samozřejmě, že se Živým nepodařilo objevit všechna hnízda či zbrojnice nekromantů a nemrtví je ještě dosud střeží…
Poznámka č. 3 - jména
V Treiwaldu, kde se odehrává toto dobrodružství, jsou dvě dominantní rasy - lidé a barbaři. Původnější jsou lidé, kteří do tohoto prostoru přišli před zhruba tisíci lety a jako první tuto oblast - v narážce na hvozd, kterým byla pokryta - pojmenovali Treiwald (Wald znamená v němčině "les"). Lidé hovořili jazykem podobným němčině a v duchu němčiny se jim snažím dávat i jména (např. Thomas Felmann). Před čtyřmi sty lety bylo ale lidské království smeteno invazí barbarů. Barbaři přinesli svou kulturu a u moci se udrželo jen několik málo lidských šlechtických rodů. Barbaři přinesli také svůj jazyk - ten se podobá jazykům slovanským, což opět ovlivňuje jména, která barbaři nosí (např. Andrej Bielski).
Obraz první: Vesnice Michailovo
Postavy odpočívají po předchozí výpravě a opět se vrátily ke svému civilnímu životu prostých vesničanů. Něco se však změnilo: dříve neznámí chasníci jsou středem pozornosti své vesnice i několika sousedních. Svými činy se chvástají v hospodě, formani a kupci je dávají k lepšímu na svých štacích a malé děti si na ně hrají. Začínají se kolem nich točit holky a někteří konzervativnější vesničané je už nálepkují jako rváče a pobudy…
Jednoho dne se úřední posel nesoucí list starostovi zastaví i v domě (domech) postav. Pan Andrej Bielský, starosta Michailového, se doslechl o jejich činech a zve pány na oběd. Odedneška za dva dny pro ně pošle svou bričku.
Samozřejmě, že je to ohromná čest a nepochybuji, že postavy pozvání přijmou. Vykoupou se tedy, oblečou se do svátečních šatů a nastoupí do bričky (závistivě sledováni ostatními vesničany).
Grunt Bielských stojí v Michailovém přímo na návsi. Je to stavení velké a solidní. Brička vjede průjezdem dovnitř na dvůr, kde je uvítá sám hospodář s rodinou. Postavy se ani nestačí dost podivit počtu dobytka, velikostí chlévů a sýpek a hospodář je už vede do světnice. Světnice sama o sobě dává tušit, že její majitel je nejbohatším sedlákem ve vsi. Spousta nábytku, výstavná pec, malovaný porcelán…
Poobědvají s hospodářovou rodinou. Servíruje se husa a je to jedno z nejlepších jídel, jaké kdy postavy jedly. Starosta s postavami nezávazně konverzuje na různá témata. Postavy samozřejmě řeknou něco ze svých dobrodružných zážitků, starosta se pochlubí příběhy z armády… Po obědě nechá starosta nalít vína, pošle ostatní pryč a začne s postavami projednávat vlastní účel jejich návštěvy.
Celé to začalo starostovým velkolepým plánem, jako pozvednout vesnici. Zhruba za půl roku se má v této oblasti odehrávat hon za účasti barona a dokonce korunního prince. Starosta využil svých styků a přesvědčil barona, aby lovci nocovali v Michailovém. Taková návštěva by vesnici udělala reklamu a přilákala by další urozené lovce. Pro tak vzácnou návštěvu je ale třeba přichystat odpovídající ubytování a proto starosta začal uvažovat o přestavbě opuštěného Hochmannova gruntu (ukáže jim ho z okna) na lovecký zámeček.
Věc má ale jeden háček: v ruinách gruntu straší. Starosta je toho mínění, že to dělají nějací vtipálkové a chtěl by je vytrestat. Na to, aby je chytal sám, je ale moc starý a vesničané se moc bojí… Někteří sice tvrdí, že jde o nějaké zlé duchy, ale to je podle starosty jenom názor svíčkových bab. Ve skutečnosti prý stačí pár silných chasníků, kteří by těm-použije slovo "hajzlíkům"-pořádně vyprášili kožichy. Navíc prý nehodlá platit "tomu hochštaplerovi" (myslí tím faráře), aby byl těm "hajzlíkům" jenom pro smích a raději dá vydělat skupince "podnikavých mladých chlapů" jako jsou postavy. Závěrem poprosí postavy, aby se o tom nikde moc nešířily, protože zvěst že v Michailovém "straší" by mohla prince odradit.
CP a předpokládaný děj
Po obědě u starosty se asi postavy vydají do vesnice pozdravit své známé (není to zas tak daleko od jejich rodné vsi, takže místní chasníky docela znají) a zjistit něco víc o strašení na statku. O jejich aktivitách se samozřejmě doslechne farář a bude postavy od výpravy na statek zrazovat. Proč a jak bude vysvětleno v popisu CP faráře. Tady se omezím pouze na konstatování, že děj ve vesnici (který by měl dle mého názoru tvořit zhruba třetinu celé doby dobrodružství) stojí na protikladných zájmech tří CP: Thomase, starosty a faráře.
Obraz druhý: Statek
Postavy se ke statku vydají nejspíše před večerem, protože tajemné úkazy se objevují zásadně v noci. Statek stojí za potokem (jak je naznačeno na mapě) na mírném návrší mezi jabloňovými sady. Je to skupina velikých budov obehnaných cihlovou zdí. Všechny stavby mají kamennou podezdívku a zbytek je cihlový; jsou kryty doškovou střechou.
Statek působí dost zanedbaně (střecha je místy propadlá, okna jsou zatlučena prkny a některé části zdi se už bortí). Je už dva roky zcela opuštěný a už pár let před tím se přestal udržovat. Kolem statku je vysoká tráva prokvetlá bodláčím, kopřivami a dalším plevelem.
Do zdi vedou dvoje vrata (oboje by už potřebovala opravit). Při vstupu na dvůr se postavám naskytne neutěšený pohled. Celý dvůr je porostlý po pás vysokou trávou a plevelem, na některých místech už bují ostružiny, bezy a břízky. Na bývalém hnojišti je plevel extrémně vysoký. Tady je první věc, které by si postavy mohly všimnout: tráva není nikde zdupaná, což nabourává starostovu teorii o přirozeném původu zdejších úkazů. Evidentně tu nikdo už dva roky nebyl. Od předních vrat k zadním vede alej čtyř ořešáků. Jeden z nich už je seschlý a poslední dobou z něj spadlo několik velkých větví. Jediné, co vypadá jakž - takž funkčně je studna.
Jak jsem už řekl, tak střecha je na několika místech zborcená, takže do budov zatéká. Proto v některých místnostech opadává omítka a všude panuje velké vlhko.
A1: Výměnek. Je to místnost, která sloužila jako bydliště starých hospodářů, když se jejich syn oženil a založil rodinu (a tím statek převzal). Naposledy tu bydlel starý Friedrich Hochmann a po jeho smrti (před třemi a půl léty) byla místnost zcela opuštěna a sloužila jako příležitostný sklad jablek. V celé místnosti je už jen pár starých dřevěných beden od jablek a stará postel, která je už zcela shnilá. K nalezení není nic, protože Thomas s Gutou místnost zcela vyklidili. Celý pokoj je bíle vylíčený a má (měl) dřevěnou podlahu.
A2: Hlavní chodba. Na silně zašlé dřevěné podlaze hnijí zbytky koberce. Stěny jsou bíle vylíčené a jsou zdobeny obrazy (většina z nich je prakticky zničená) s venkovskými motivy. Podél stěny je kovový věšák se zbytky kabátů a pod ním jsou dvoje shnilé boty.
A3: Světnice. Hlavní obytná místnost statku. Místnosti dominuje dlouhý a bytelný dřevěný stůl, kolem kterého stojí deset malovaných židlí (oboje je ještě v dobrém stavu). U jižní zdi je kanape s barevným přehozem (které už v tak dobrém stavu není). V severovýchodním rohu je pec a vedle ní kredenc s mírně zašlým nádobím. Právě skrz pec (je potřeba ji rozbourat) se lze dostat do chodby, která statek spojuje s podzemím.
Místnost má opět dřevěnou podlahu a na ní velký a krásný koberec, který je ovšem také zničený.
Dá se tu najít hromada věcí, ale nic zajímavého (hlavně nádobí a příbory).
A4: Dětský pokoj. Thomas s Gutou žádné děti neměli, takže místnost proměnili v elegantní salónek. Celá místnost je obložená dřevem a strop je vymalovaný na žluto. V místnosti není tak výrazné vlhko a neteče do ní, takže všechno je poměrně dobře zachovalé. V severovýchodním rohu stojí dvě pohovky (do tvaru "L") a před nimi je nízký stolek. Kolem stolku jsou pak ještě dvě velká a pohodlná křesla. Oboje je přikryto zlato - červenými přehozy.
Podél západní zdi stojí poměrně veliká a robustní knihovna. Už na první pohled je patrné, že v ní celá řada svazků (vlastně většina) chybí. Zůstalo v ní jen několik nepříliš zajímavých knih o vaření, několik románů a sbírka pohádek.
Těch několik knih je také v podstatě to jediné, co se tu dá najít - krom starého čajového servisu.
A5: Hospodářova ložnice. Dominantou místnosti je veliká manželská postel, která stojí přímo proti dveřím. V podstatě pořád vypadá, jako by z ní někdo vstal a kolem postele stojí čtyři vysoké stojany se zbytky svíček. Toto aranžmá tu zbylo ještě z doby, kdy to byla Thomasova smrtelná postel. Od té doby se tu nic nezměnilo. U severní stěny pak stojí dvě vyřezávané šatní skříně a truhla na šaty. Dá se v ní ještě najít oblečení Guty Hochmannové a několik Thomasových věcí.
A6: Místnost, která byla určena pro mladšího bratra hospodáře (případně nejstaršího čeledína) a jeho rodinu. Poslední obyvatel (čeledín Pjotr Skalský) opustil statek spolu s ostatními čeledíny zhruba před dvěma roky. Od té doby je místnost prázdná. K nalezení tu není prakticky nic, protože Thomas "ve své nekonečné dobrotě, budiž mu země lehká" rozdal čeledínům co šlo. Proto tu bude jenom stará postel a skříň. Za jedním ze zatlučených oken je malé opuštěné ptačí hnízdo.
A7: Kravský chlív. Do východní zdi je vyzděný žlab a v něm je zazděných pět kruhů pro krávy. Veškerý dobytek je samozřejmě už dávno pryč. Všechno co tu po něm zůstalo je kýbl, máselnice a dvě konvice na mléko.
A8: Stáj. Místnost se dost podobá A7. Taky je tu zděný žlab a v něm čtyři kruhy pro koně. Na zdi jsou patrné držáky na koňské postroje. Ty jsou taky pryč, až na několik náhradích řemenů, které nikomu ani nestály za to, aby je odnesl.
A9: Chlív. V zásadě sloužil jen pro prasata a proto je celá místnost rozdělena nevysokými dřevěnými přepážkami na několik menších chlívků kolem centrální chodby. V každém chlívku je dřevěné koryto a u vrat stojí sud, ve kterém se připravovala šlichta pro prasata.
A10: Kůlna. Tady se uchovávaly všechny zemědělské nástroje, nářadí a povozy. Dřív tu bylo dost plno. Teď tu stojí jenom starý rozbitý žebřiňák a v rohu se dá najít pár motyk, lopat, krumpáčů, pil a seker. Podlaha je z udusané hlíny a místnost není omítnutá. Strop je dřevěný a
začíná se bortit.
A11: Dříve výběh pro slepice.U zdi kůlny stál dřevěný kurník, které je ale zcela rozpadlý. Ostatně ani plot výběhu na tom není nejlépe. Je celý shnilý a vítr ho na několika místech vyvrátil.
A12: Budova sýpky. V přízemí se skladovala řepa a byl tu dřevník. Zatímco po řepě není ani památky, u východní zdi je ještě po měrně velká hromada palivového dřeva. Podlaha je hliněná a omítka také chybí.
A13: Králíkárna. Protože je částečně krytá střechou sýpky, zachovala se ještě v celkem dobrém stavu. Je to asi dva metry vysoká, podlouhlá dřevěná stavba. Celá čelní strana je rozdělena na jednotlivé kóje pro králíky. Kóje mají zamřížovaná dvířka a dají se v nich najít různé malé mističky. Králíci tu už pochopitelně žádní nejsou.
A14: Seník. Střecha je na více místech propadlá a seno hnije. Zatékání je také příčinou vlhkosti v přízemí. Nic k nalezení tu není.
A15: Předsíň čeledníku. Podlaha je tu dřevěná a stěny jsou omítnuté (jako v celé budově). Střecha čeledníku je ještě v dobrém stavu, ale otevřenými dvířky od schodů sem zřejmě prší a sněží, což zanechalo své stopy. Po podlaze se válí pár věcí, které se tu běžně odkládaly a nikomu nestálo za to je odnést. Tak je tu k nalezení kýbl, valcha a pár podobných věcí.
A16: Místnost čeledínů. Místnost byla vyklizena a čeledíni si všechno své vzali s sebou. Proto tu zůstalo jen asi pět slamníků, neforemný stůl a čtyři podobné židle. Jinak je všechno pryč. Vedle dveří je na zdi přibitých několik kovových háčků.
A17 a A18: Tyto místnosti sloužily jako byty starším ženatým čeledínům. V obou jsou poměrně slušné postele, stoly, židle, skříně a truhly na oblečení. Na stěnách dokonce zůstalo pár obrázků (nic zajímavého - hobitská rustikální malba) a sem tam se tu dá i něco najít (zapomenutý hřeben, zapadlý měďák, stará dřevěná kachnička…).
A19: Místnost děveček. Pěkná a příjemná místnost. I tady je několik slamníků, stůl a židle. Množství hřebíků ve zdech svědčí o tom, že to tu kdysi muselo vypadat dost zabydleně.
A20: Obilná sýpka. Veliká místnost rozdělená řadou nízkých dřevěných přepážek na více kójí. Všechno obilí, které tu bylo, už dávno sežraly myši a krysy, takže tu zbylo jen pár zrníček a prožraných pytlů. Na trámu tu visí stará olejová lampa a přes další trámy je přehozených několik desítek pytlů. Najít se tu dá i kladka, kterou se pytle tahaly nahoru.
Nestvůry a předpokládaný děj
Následný děj dost závisí na tom, jak se vyvinou události ve vesnici. Ideální samozřejmě je, pokud postavy nakonec nabudou dojmu, že by se na statek měly vydat. Nakonec si nejspíš dodají kuráž ve zdejší hospodě a vypraví se na statek obhlédnout budoucí bojiště. Nech je statek celý projít - předpokládám, že nic podezřelého (mám na mysli vchod do podzemí) stejně nenajdou. S nadcházející tmou postavy pravděpodobně vymyslí nějakou strašně chytrou léčku a rozmístí se po statku. Následující průběh dost záleží na tom, jak se rozmístí. Osobně doporučuji mít je k tomu, aby se rozdělili (a rozdělit i hráče), protože pak bude noc plná zmatku a chroptění umírajících. Boj by měl být přiměřeně tvrdý, ale přízraky by nakonec měli přemoct. Je vhodné, aby se závěrečná část boje odehrála ve světnici a přízraky se v posledním tažení pokusily prchnout zpět pod zem. Tím na vchod nejlépe upozorní.
Přízrak
Životaschop.: 5
Útočné číslo: 8 (dotyk)
Obrané číslo: (5 + 1) = 6
Síla mysli: 17
Velikost: B
Zranitelnost: nemrtvý + B ½; C; D, J 0
Pohyblivost: 20 / magický tvor
Inteligence: 16
Přesvědčení ZkZ
Poklady: 0 / 0
Zkušenost: 300
Tyto přízraky se od těch pravidlových liší zejména tím, že nemají zvláštní útok (upíjení úrovní) a mají poněkud příznivější zranitelnost. Dalším rozdílem je to, že mají částečně hmotné tělo, takže nedokáží procházet pevnými překážkami. Na druhou stranu se dokáží protáhnout poměrně malými škvírami.
Thomas oživil dva tyto přízraky a pravidelně je posílá nahoru. Přízraky jsou velice inteligentní, takže se nenechají rozsekat a v případě těžkých zranění se pokusí ustoupit zpět do podzemí.
Přízraky se vynoří z pece ve světnici (A3) a nejprve se pokusí nahnat postavám strach. Mají přízračné poloprůsvitné podoby mrtvých vesničanů (dva muži kolem padesátky) a dokáží vydávat (dost strašidelné) zvuky. Pak teprve zaútočí. Jejich prioritou bude napadat postavy osamocené, takže se budou snažit využít své velké pohyblivosti a částečné nehmotnosti k překvapivým útokům.
Obraz třetí: Podzemí
Celý podzemní komplex je pozůstatkem staré nekromantské pevnosti. Vedou do něj dva přístupy: původní z Hochmannovy hrobky a nový přímo z Hochmannova gruntu. Všechny původní místnosti jsou celokamenné. Použitým materiálem tmavošedý kámen, který se v oblasti Michailova nalézá a který je pracován do podoby kvádrů zhruba o rozměrech naší tvárnice. Zdi jsou prosté-bez ornamentů.
V celém podzemí se nachází několik dveří. Vzhledem k pevnostnímu charakteru podzemí jsou kovové a je na nich naznačeno kování s geometrickým vzorem.
B1: Maličká místnost. Do stěn jsou vytesány dvě kamenné lavice. Vedou sem schody z Hochmannovy hrobky. V místnosti trvale hlídají dva kostlivci, které ale Thomas pravděpodobně povolá k sobě, bude-li ohrožen. Kostlivci mají šavle a velké černé štíty. Navlečeni jsou do cárů matné kroužkové zbroje (KZ 3).
B2: Strážnice. Podél východní strany je ve zdi vytesána lavice. V jihozápadním rohu se v prachu válí několik kovových součástí zrezivělých k nepoznání (jde o zbytky postele). Jinak je prázdná.
B3: Malá zbojnice. Dveře z B2 jsou zamčené, odemčeno je z chodby. Je tam k nalezení několik zbraní a zbrojí (nechám na vašem výběru). Většina z nich byla kdysi magická…ale to už je tak dávno.
B4: Hlavní místnost podzemí a Thomasova pracovna. Tady tráví většinu času. Uprostřed místnosti je velký stůl, na kterém leží napolo vypreparovaná mrtvola sedláka, který zemřel minulý týden. Západní zeď lemuje další stůl, který je plný otevřených knih, částí onoho nebožtíka a různých nástrojů jejichž účel je lepší ani nedomýšlet. Samozřejmě, že je k nalezení i stylové těžítko z lebky… Pokud bude Thomas uvnitř, pude porcovat mrtvolu a na sobě mít koženou řeznickou zástěru. Pokud bude jinde, bude zástěra pověšená v rohu. Celá místnost je vzorně uklizená a možná tam bude k nalezení i zametající kostlivec.
B5: Thomasova ložnice. V severovýchodním rohu je jednoduchá manželská postel. U ostatních stěn stojí porůznu skříně s oblečením. V této místnosti se bude téměř určitě nacházet ghúlka, kterou si Thomas oživil jako svou partnerku. Použil k tomu tělo venkovské dívky (17 let, hnědé vlasy i oči), kterou před rokem a půl zastřelil elfský záškodník. Některé z postav ji možná budou znát ještě zaživa… Oblečená bude do pěkných černých šatů, ve kterých ji uložili do hrobu. Pokud by ji někdo pečlivěji ohledával (což, předpokládám, nebude), najde v oblasti ledvin dírku po šípu. Thomas jí říká prostě "Miláčku" a její pravé jméno nezná.
V místnosti bude prakticky veškerý Thomasův majetek. Hotovost (výše bude záviset na počtu postav), oblečení a Hochmannův sváteční porcelán.
B6: Kuchyňka. U jižní zdi stojí jednoduchý masivní stůl s pořezanou deskou. Pod ním jsou dvě vědra vody (pro tu si Thomas v noci posílá své kostlivce). Severozápadní roh pak vyplňuje veliká kredenc s potravinami. U východní zdi je ohniště upravené pro vaření. Nad ním je provizorní komín (ústí nahoře na hřbitově, což je jeden z důvodů, proč se vaří jenom v noci). Jinak je tu k nalezení kuchyňské náčiní.
B7: Tato místnost je od B6 oddělena pouze závěsem. U jižní zdi stojí kbelík přikrytý víkem (je to Thomasův…kbelík). Na severní zdi je připevněno zrcadlo, pod kterým stojí další kýbl s vodou. Je na něm položená břitva a přes něj přehozený ručník.
B8 a B9: Jednoduchá a zcela prázdná místnost. Její dominantou jsou dvoukřídlé dveře. Ač nevypadají zamčeně, zamčené jsou. Naštěstí tak silnou magií, že postavy je nemají šanci otevřít. Za těmito dveřmi se nalézají vlastní katakomby pevnosti, které ukrývají strašlivější věci, než si kterákoliv z postav umí vůbec představit…
B10: Tuto chodbu nechal Thomas prokopat z katakomb do statku. Je podepřena jen jednoduchou dřevěnou výztuží a vedle pevnostního podzemí vypadá dost uboze. Je zakončena dveřmi, které někdo neuměle sbil z prken.
Nestvůry a předpokládaný děj
Podzemí obývá Thomas se svými dvěma ghúly a skupinkou kostlivců, které vybavil zbraněmi ze staré zbrojnice (B3). Jedná se o standardní pravidlové nestvůry. Jejich výzbroj a počet nemá smysl blíže určovat, protože to by mělo záviset na síle družiny a také na tom, v jakém stavu vyšla ze souboje s přízraky.
Postavy pravděpodobně vstoupí chodbou B10. Po té by mělo následovat krátké prozkoumávání podzemí a následný souboj s Thomasem. Samotnému souboji může předcházet krátký rozhovor s Thomasem (ačkoliv o tom pochybuji). Na začátku souboje Thomas přivolá všechny svoje nemrtvé služebníky a vrhne je do řeže. Sám je bude podporovat kouzly. Pokud pozná, že nemá šanci, použije nemrtvé k tomu, aby mu uvolnili cestu k B1 (a sám na to využije veškerou svou "palebnou" sílu, takže bůh chraň postavu, která bude zrovna stát ve dveřích). Vezme s sebou svého "Miláčka" (ona jediná z nemrtvých nebude bojovat - alespoň ne za Thomasova života) a pokusí se uniknout na povrch. Kde ho postavy dostihnou (a dostihnout by ho měly) už je věcí soubojového systému.
Šťouraly jistě napadlo, že by měla být připojena ještě mapka krypty a možná i hřbitova. Opravdu tomu tak je, ale jsem nějak líný ji kreslit, takže doporučuji nechat Thomase rozsekat ještě v podzemí.
Thomas Felmann
člověk-čaroděj, 6 úroveň
síla: 16/+2
obratnost: 12/+0
odolnost: 12/+0
inteligence: 18/+3
charisma: 16/+2
magenergie: 33 magů/den
Kouzla: nejsem zastáncem explicitního vypisování všech kouzel, která kouzelník umí. Thomas bude jistě ovládat Oživ neživého (což je pro vlastní souboj zcela bez významu) a několik pomocných nekromantských kouzel (rovněž bez významu). U ostatních kouzel doporučuji přihlédnout k tomu, že je to samouk a nikdy nebyl v magii systematičtěji vzděláván. Proto bude nejspíš používat jednoduchou a osvědčenou "klasiku". Tzn. Modré blesky, Magický štít (či nějakou jeho obdobu), Dým, a Rychlost (tou bude podporovat své bojovníky). Jistě bude umět více kouzel, ale beztak je všechna nestihne použít. Vyvaroval bych se jen Kulových blesků (zejména těch silnějších) a podobných plošných kouzel (Ohnivá koule), o nichž je známo, že v uzavřeném prostoru dokáží družinu ošklivě zdecimovat.
Životopis
Thomas je dítě - nalezenec. Důvody, proč ho jeho matka pohodila nejsou důležité. Důležitější však je, že se ho ujal Konrad Schraffel, kněz z jednoho zapadlého městečka. Konrad byl kouzelník a zejména svérázný vědec a historik. Žil osamoceným a dost podivným životem, což se zřejmě podepsalo na Thomasově psychice. Konrad se zabýval "staršími dějinami" a něco z nich pochytil i Thomas (získal velice slušné dějepisné vzdělání). Od 15 - ti let Thomas pracoval jako pomocník hrobníka a po jeho smrti se v 17 - ti stal městským hrobníkem. Dál žil životem, na jaký si zvykl u Konrada (u kterého stále bydlel) a s nikým se moc nestýkal. Mnohem více si rozuměl s mrtvými, než s živými a postupně se u něj začaly probouzet sklony k nekrofilii. Zároveň také (samozřejmě, že tajně) začal studovat pasáže o dějinách nekromantů a kouzelnickému umění z Konradových knih.
Nekromancie a magie vůbec ho zcela pohltily a začal jejich studiem trávit stále více času. Jednou byl nad knihami přistižen Konradem a v nastalé prudké hádce starce zabil. V noci sbalil co mohl (zejména značnou část knihovny), faru zapálil a prchl z městečka. Thomasovi bylo jasné, že hraběcí ozbrojenci po něm budou pátrat, uprchl proto až do sousedního hrabství. Tam se usadil ve větším městě (a začal užívat jméno Thomas Felmann), kde přijal práci hrobníka a začal se opět intenzivně věnovat studiu. Ve městě strávil zhruba 10 let, během nichž se mu podařilo magii celkem dobře zvládnout a také pokusně oživil několik nemrtvých. Při studiu historických knih narazil na zajímavou indicii: v oblasti Michailova (nejspíše přímo pod vesnicí) se měl nacházet nekromantský podzemní komplex ještě ze "starší doby".
Thomas pochopil, že je to jeho životní příležitost a do Michailova odcestoval. V Michalovém se živil jako ras a později se i tam stal hrobníkem. Zahájil intenzívní průzkum okolí-bylo mu jasné, že komplex bude ležet někde pod současným hřbitovem. Při průzkumu hrobky Hochmannů (nejbohatších sedláků ve vsi) našel co hledal - vstup do katakomb.
Thomas začal spřádat plán, jak se zmocnit hrobky a zároveň nepozorovaně zmizet ze světa - ale tak, by mohl dále pokračovat ve studiu. Plán byl nakonec celkem jednoduchý. Hochmann byl vdovec a měl dceru na vdávání (17 let), kolem které se samozřejmě točili všichni chlapci z okolí (už jenom kvůli tomu majetku). Pohledný a vzdělaný hrobník si brzy (i za pomoci magie) získal náklonnost jak dívky (jmenovala se Guta), tak starého Friedricha Hochmanna. Thomas se přiženil na Hochmannův grunt. Necelý rok šlo všechno skvěle, ale pak začala "tragédie hochmannovic rodiny". Jak starý Hochmann, tak později Guta zemřeli na chrlení krve - Thomas měl v obou úmrtích prsty. Bývalý hrobník se ujal role truchlícího tchána a manžela a později i zlomeného a nemocného muže. Zatímco jeho kostlivci prokopávali tunel vedoucí od hrobky ke statku, Thomas si začal budovat image tragického hrdiny. Rozhlásil, že je nasmrt nemocný a že už není sto starat se o grunt - a ani nemá komu ho předat dál. Začal rozprodávat polnosti, stáda, nářadí - zkrátka všechno vybavení statku a to hluboko pod cenou (na penězích už mu prý nezáleží). Propustil také všechny čeledíny a děvečky. Přesto, že prodával lacino, nashromáždil Thomas značnou hotovost (majetku bylo mnoho). Vydal se na léčebný pobyt do Mariborského - ve skutečnosti jím jen projel a několik měsíců nakupoval literaturu. Krátce po svém návratu - už jako uznávaný mučedník - zemřel. Samozřejmě, že ho litovali hlavně ti, kterým tak výhodně prodal majetek Hochmannů.
Thomas měl krátký a prostý obřad, po kterém byl uložen do Hochmannovic hrobky. Tam už na něho čekali dva jeho kostlivci (vlastně příbuzní) a tunel proražený do katakomb. Průzkumu se Thomas věnuje už celé dva roky a je jím naprosto uchvácen. Nashromáždil také celkem velikou finanční částku, kterou financuje svou stravu a ostatní potřeby. Na nákupy posílá (zhruba jednou za 45 dní) ghúla.
Thomasovi je zhruba 32 let. Je menší podsadité postavy a je poměrně silný (celý život fyzicky pracoval). Má oválný obličej, krátké světlé vlasy, modré oči a pořád ještě kompletní chrup. Za poslední dva roky, které tráví v podzemí, docela sešel, ale pořád v něm ještě je ten šarm, který okouzlil Gutu Hochmannovou.
Závěr
Závěr je poněkud ošemetná otázka. Zasahuje do světa tak hluboce, že si netroufnu ho oktrojovat, takže se spokojím (a vy bude muset také) se třemi nástiny:
a) postavy zachovají zásadu diskrétnosti a společně se starostou celý Thomasův příběh ututlají. Statek se přestaví na lovecký zámeček a princ bude s honitbou nadmíru spokojen. Michajlovo se stane oblíbenou honitbou šlechty a jeho bohatství poroste. Jenomže pod zámečkem bude pořád neprobádaný nekromantský komplex, který může způsobit řadu nepříjemností…
b) i tato varianta počítá s tím, že se všechno ututlá. Pokud však postavy vylíčí setkání s nemrtvými dosti emotivně a pokud na základě Thomasových dějepisných knih starostovi popíší, kam až nekromancie vede, může se starosta rozhodnout jinak. Upustí od stavby zámečku a místo toho kontaktuje některého ze slovutných univerzitních mistrů (kouzelníka). Pro lidi, kteří zkoumají starší dějiny, to bude archeologický poklad a vesnice určitě nepřijde zkrátka.
c) celá věc se rozkecá. Pak se iniciativy bude muset ujmout kněz (viz popis CP faráře) a to bude špatný…
Další CP
Andrej Bielski
Další důležitá postava. Andrej je starostou Michailového a vlastně zadavatelem úkolu. Původně sedlácký synek, který byl v 17-ti zverbovaný do armády, kde to dotáhl až na hejtmana pěchoty. Má ze sebou pestrou kariéru (za zmínku stojí několik trestných výprav proti elfům), po které získal, coby veterán, statek v Michailovém. Díky penězům, které si naspořil během služby, cílevědomosti, zkušenostem a stykům (zná se osobně s baronem) byl zvolen starostou. Jeho vážnost ještě vzrostla poté, co se díky Thomasovi stal nejbohatším sedlákem ve vsi.
Na Thomase má jen ty nejlepší vzpomínky ("To vám byl vohromě hodnej člověk…a tolik toho vytrpěl."), což je celkem pochopitelné.
Andrej je velice cílevědomý a chce pozvednout svou obec - právě on navrhl baronovi Michailové jako zastávku na lovu.
Je ženatý (s barbarkou Naděždou), má tři syny (Andreje - ten slouží v armádě, Michaila a Vladimira) a dceru (Vladimiru).
Je to vysoký, tmavovlasý muž. Tělo má poseto mnoha jizvami po zraněních (v důsledku jednoho z nich má omezenou hybnost levého ramene). Nosí plnovous (jak bylo zvykem u vojáku v pohraničí). Mluví silným a zvučným hlasem, při řeči však používá neuvěřitelně širokou škálu kletí a vulgarismů, které pochytil z vojenského života.
Farář
Otec Martin Halde (nebo prostě Otec Martin) je starý (72 let) a v podstatě dobrý člověk. Dobráckého vzhledu mu dodává i jeho malá výška, značná šířka a i jeho bezvousá a bezvlasá tvář. Otec Martin nemá žádné životní ambice. Tuší, že už to má "za pár" a tak už nemá energii nic vymýšlet. Zbytek jeho života tak plyne ve vyšlapaných cestách starých lidí - má pravidelné bohoslužby na kterých prezentuje prakticky totožná kázání (vyzývající k pokoře a hlásající boží dobrotu a naději na spasení), má tu dobrou hospodyni, co dobře vaří a tak… Jediné o co otec Martin nestojí jsou problémy. Proto celou věc se strašidly tutlá a prohlašuje, že je to trest seslaný na Hochmanny (dává to do souvislosti i s náhlými úmrtími posledních Hochmannů) za jejich lakotu a hromadění mamonu. Není to ale zas taková idyla. Otec Martin je jako hluboce věřící člověk přesvědčen, že jde o ďábelské přízraky a v podstatě věří své teorii o božím trestu (viz výše). Důvod proč s tím nic nedělá je to, že na stará kolena nechce mít ve farnosti problémy. Jeho plán je takový, že dokud bude naživu, bude to tutlat. Ať to vyřeší jeho nástupce…
Starostův plán najmout družinu ho pořádně vyděsil. Je totiž bytostně přesvědčený, že na statku sídlí ďábel a přízraky jsou smrtelně nebezpečné. Pokud by se někomu z družiny něco stalo nebo - chraň bůh - dokonce někdo zemřel, pak už by to nešlo utajit. Musel by to nahlásit biskupovi. Biskup by poslal inkvizitora, aby statek vyčistil. Problém je v tom, že pak by musel farář vysvětlit jak je možné, že:
a) se v jeho farnosti usídlil ďábel? Protože to bývá důsledkem toho, že farář neplní řádně své povinnosti a nedbá o své stádo…
b) se mu skoro půl roku prohání prakticky před okny fary ďábelské přízraky a on s tím nic nedělal?
To by donutilo biskupa položit si řadu otázek. Mezi nimi i tu, zda je otec Martin schopen vykonávat pastorační činnost ve farnosti. Takové katastrofální selhání by totiž naznačovalo, že ne. Pak by mu byla fara odebrána a on by nejspíš pošel hlady…
Ovšem v praxi by to vypadalo jinak (což farář nemůže tušit). Inkvizitor by odhalil i podzemní komplex a Thomase. Pak by musel otec Martin vysvětlit, jak je možné, že:
a) měl přímo pod vesnicí ďábelské hnízdo a nevěděl o něm? Čistě z teologického hlediska měl totiž jeho existenci vytušit.
b) působil v jeho farnosti dva roky nekromant (který přece nejsprostším způsobem przní lidský život, jako největší dar Stvořitele člověku) a on o tom neměl ani páru?
V tom případě by byl biskup ze hry a věc by řešila Inkvizice. A příslušný inkvizitor by si položil následující otázku: "Je možné, aby tak veliké zlo uniklo pozornosti řádného a bohabojného služebníka církve?" A v zápětí by si i odpověděl: "Řádného a bohabojného ne. Což nás vede k závěru, že farář obcoval s ďáblem a napomáhal jeho služebníkovi Felmannovi." V takovém případě je s farářem ámen, protože se nemá čím hájit. Musí být odsouzen i z politického důvodu. Pro církev je mnohem lepší prohlásit, že ďábel má takovou moc, že dokáže zmámit i faráře a proto je věřícím třeba "znásobit svou zbožnost a oddat se ještě hlubší pokoře a odříkání" (= platit větší církevní daň); než: "Naši faráři, které živíte, jsou úplně blbí a neschopní."
V takovém případě nicméně regule Inkvizičního tribunálu mluví jasně: "Pastýř, který, jsa mámen ďáblem, vydá své stádo do jeho rukou, musí být očištěn ohněm."
Co tedy farář udělá? Pozve postavy na faru, kde jim v nejhrůznějších barvách vylíčí pekelné démony a jejich moc. Pokud to nezabere, tak svolá vesnici na mimořádnou bohoslužbu a přednese k lidem apokalyptické kázání a poštve proti postavám klerikální vesničany ("Ano! Toto jsou ti smělci, kteří chtějí dráždit ďábla v jeho hnízdě a pokoušet boží milosrdenství! Pokory je nám třeba, vždyť skrze vzpupnost vede cesta do pekel! Ale nekonečné je milosrdenství boží a proto litujme svých hříchů! Modleme se:…"). Tím jsou ovšem jeho možnosti vyčerpány.
Jak je to vlastně možné? - Aneb: Hochmanova hrobka ve víru dějin
Tento oddíl vkládám jako dodatečné vysvětlení pro PJ-šťouraly, kterým by sem - tam něco vrtalo hlavou. Většinu z toho, co jsem chtěl napsat jsem už uvedl v druhé poznámce a Thomasově životopisu, takže se podívejte tam. Tady jen doplním pár maličkostí.
Na místě dnešního Michailového stála nekromantská pevnost. V takovýchto pevnostech samozřejmě nežili jen nemrtví, ale spolu s nimi lidé (tedy spíše elfové), kteří nekromancii ovládali. Zmíněná pevnost patřila k těm malým a proto neměla šanci odolat ofenzívě Živých. Velitel pevnosti se proto rozhodl evakuovat posádku dál na západ. Všechno, co nemohli pobrat, uložili do pozemních katakomb na jejichž ochranu tu ponechali několik nemrtvých, které mohli postrádat. Aby tyto stráže nebyly magicky zjistitelné, uvedli je nekromanti do kataleptického stavu, což byl trik, o kterém neměli Živí ani potuchy. Nekromanti samozřejmě počítali s tím, že ofenzívu zastaví a vrátí se sem - což se ale nestalo. Postupující Živí nepředpokládali žádné podzemní prostory a tak pevnost jen nahrubo "začistili" bhutou a postupovali dál. Po porážce nekromantů překryl celou oblast hvozd a nemrtví strážní byli ponecháni svému osudu.
Změna nastala až zhruba 200 let před naším příběhem, kdy zde postupující lidští a barbarští kolonisté založili vesnici Michailovo. Nalezli ruiny pevnosti a suť použili jako stavební materiál. Samozřejmě, že výhodnější bylo stavět tam, kde se zachovalo trochu souvislejší zdivo - mnoho gruntů a stodol tak má ještě nekromantské podezdívky. Na nejvíce zachovalém místě zřídili osadníci hřbitov (snad je k tomu inspirovala atmosféra místa?). Právě Alfred Hochmann - předek Hochmannových z našeho příběhu - začal stavět velkou hrobku svého rodu na troskách nekromantské strážnice. V ní se také nacházel jeden z bočních vstupů do katakomb (hlavní byl zavalen). Při bližším ohledání si lze všimnout, že část nadzemní a celá podzemní část hrobky je tvořena starým zdivem (patrné je to zejména zevnitř). Tento vchod objevil Thomas a začal prozkoumávat vnější části podzemí. Vnitřní část, ve které jsou schovány ty nejcennější věci (a to jak materiálně, tak vědecky) jsou zabezpečeny magickou plombou a Thomas (stejně jako kdokoliv z družiny) ji nedokáže prolomit. Ve vlastním zájmu by se o to ani neměl snažit…