Dobrodružství pro DrD a DrD+

Ďáblova nabídka

Autor: Roman "RomiK" Hora
Ilustrace: Miroslav "Abbé" Ječmínek
Testing: Roman „RomiK“ Hora (PJ); Jan „Kafe“ Kavalír; Pavel „Viking“ Lešetický; Julius Štěpán „Kin“ Karajos; Jan „Fredy“ Krmášek; Lukáš „Kafe mladší“ Berka; Marek „Gladius“ Hora
Ke stažení:RomiKova družina - dobrodrusžtví

Obsah

Obsah
Slovo úvodem
Svět a prostředí
Než se do toho pustíme
Co bylo, je a bude
Poinarské náboženství

Akt I: Ponížení
Příchod družiny na scénu
Vnoření družiny do problému
Zesměšnění Samuela
Uzavření

Akt II: Hrdinství nebo šílenství?
On se zbláznil
Hledání blázna či hrdiny
Samuel a jeho podivuhodný přítel

Akt III: Ďáblova nabídka
Návrat do vesnice
Pozvánka
Večeře s Belirausem
Události ve tmě
Ranní nález
Ďábel se loučí
Beliraus odchází

Dodatky

Závěrem

Slovo úvodem

Dobrodružství, z mého pohledu poněkud méně klasické. V podstatě se jedná o samostatné dobrodružství či jen kapitolku do dlouhodobého tažení. Takovou zvláštní příhodu pro postavy.

Problém je v tom, že toto dobrodružství je poněkud složitější – na PJ klade trošku vyšší nároky co se znalosti postav i hráčů týče. Na hráče klade vyšší nároky v oblasti hraní postav, držení se konceptu a samozřejmě odolání hříchu. Ale vše popořadě.

Pokud si na toto dobrodružství troufnete a s jistými úpravami jej odehrajete, mohu vám zaručit zábavu a docela silný prožitek. Když jsme jej hráli my, atmosféra byla místy příjemně naivní, aby se rychle změnila v hodně hustou, surovou a temnou. A konec, konec kdy dvě z postav neodolali a odebrali se do pekla společně s Ďáblem byl naprosto úchvatný (z hlediska herního prožitku).

Již zde padlo slovo Ďábel. A dokonce s velkým písmenem. Ano, tohle je hlavní postava celého tohoto dobrodružství. Nicméně, nemusí to být ďábel, ale jakékoliv ztělesnění zla ve tvém světě. Pojďme se tedy podívat, v jakém prostředí se bude dnešní hra odehrávat.

Svět a prostředí

Celé toto dobrodružství se odehrává na světě, který se nazývá Poinar. Je to svět jako mnoho jiných, nás z něho bude zajímat jen pár věcí a potom samozřejmě prostředí, kde se bude odehrávat toto dobrodružství – čili malá vesnička Potůčky.

Jediné, co je potřeba z Poinaru si vysvětlit podrobněji a s čím bude asi největší problém pro hry někoho jiného je náboženství. Tím se Poinar od mnoho jiných světů odlišuje. Na Poinaru je jen jedno jediné oficiální náboženství – víra v Boha nejsvatějšího. A zlo se shromažďuje pod vlajkou jeho odvěkého protivníka – Ďábla nejtemnějšího. Vše bude vysvětleno o kousek níže, i s modelem, jak toto dobrodružství zasadit do světa s velkým (či malým) panteonem bohů.

Okolí Potůčků je poměrně lesnaté. Sem tam mírnější kopec, ale rozhodně to není žádná vrchovina či hornatá oblast. Potůčky jsou největší vesnice v okolí dvou nebo tří dnů cesty. Mají skoro sto padesát obyvatel. Ale ono v podstatě nejde ani tak o vesnici či cokoliv jiného, jako o konfrontaci postav se svůdcem. Děj se bude odehrávat v lese i vesničce.

Cizí postavy, které se objeví v tomto dobrodružství budou rozepsané v dodatcích – na konci celého dobrodružství. Nemá smysl je tolik rozepisovat, ale pro pořádek to raději udělám.

Než se do toho pustíme...

Myslím, že jsme již vyjmenoval všechny úskalí tohoto dobrodružství. Náročnost na PJ je v nutnosti improvizovat a dávat si pozor na informace a držení nitě příběhu aby si hráči mysleli, že mají naprostou svobodu. Pokud to PJ nezvládne, hra nebude taková, jakou by mohla být.

Stejně tak by mohl nastat problém i ze strany hráčů – pokud oni nezvládnou hraní postav, stane se toto dobrodružství jen jakousi výplní času. Je zde nějaká akce i řešení, ale to je vše jen vedlejší, jen to podkresluje pointu celého dobrodružství – družina sama způsobí to, co se nadále stane. Družina, svojí touhou pomoci spáchá první hřích…

Asi největším problémem bude již zmíněné náboženství. Ale ani to nebude tak složité, nejprve nastíním, jak to funguje na Poinaru a potom nastíním i model, jak toto dobrodružství vložit i do jiného světa.

Na náboženství navazuje i problém toho, že pokud jej ve svém světě nehrajete a nemá žádnou roli, tohle dobrodružství buď není pro vás a nebo vám pomůže prvky náboženství do světa uvést…

To by mělo být vše z toho organizačního a nyní nás čeká příjemnější část – popis dobrodružství. Aneb, jak by řekl režisér – pojďme se podívat na scénář dnešní hry.

Co bylo, je a bude

Co se stalo v minulosti není pro toto dobrodružství příliš podstatné. Proč by, že? Tato epizodka nenavazuje na žádnou minulou událost a točí se celá kolem postav.

Co se děje teď? Družina se dostává na startovní čáru. A ty, jako PJ, se pokusíš prověřit jejich soudržnost, ochotu pomáhat si i čestnost a v neposlední řadě zjistíš, jestli máš družinu kladných či začínajících záporných hrdinů.

Co bude? To je ve hvězdách. Já nastíním jen to, jak pojede linie dobrodružství, ze které se mohou hráči kdykoli odchýlit. Ale v podstatě pořád budou někde v okolí.

Družina dorazí do vesnice Potůčky (jméno si klidně změň). Ubytují se a budou si chtít odpočinout či se jen poptat po práci. A hle, budou úspěšní. Najme si je hostinský. Už týden je v jeho hostinci takový nepříjemný mladík, který se jmenuje Samuel. Ženské na něho celkem letí a on toho zneužívá, vytahuje se a dovoluje si na místní mládence. Dokonce zmlátil i hostinského syna. Chlapi z vesnice mu chtěli dát za vyučenou, ale místní kněz to zakázal. Takhle poctiví a věřící lidé nejednají. Proto i hostinský utlumil svoji zlost, nicméně nedokázal Samuelovi odpustit. A s příchodem dobrodruhů se mu v hlavě zrodil nápad…

Najme si dobrodruhy na jeho zesměšnění. Žádné zabití či zmrzačení, ale prostě zostuzení. Uvidíme, zda se toho družinka ujme. Jakmile nebožáka zesměšní, vše se změní a začne ten pravý kolotoč. Frajírek se najednou stane jen komickou osobou. Ale i jemu se v hlavě zrodí plán, jak se očistit. Vyrazit do lesa, kde by se prý měla skrývat skupinka uctívačů temnoty. Samuel se je pokusí sám vyhladit – aby si znovu získal důstojnost. Kněz, který ví, že to je sebevražda se pokusí najmout postavy na jeho zastavení.

Pokud družinka vyrazí, nalezne jej u ohně s neznámým lovcem. A zde začne ta pravá legrace, alespoň pro Vypravěče. Lovec není ani trošku obyčejným člověkem, ale vyslancem pekel – samotným pánem pekel. A pokusí se družinku svést ke špatnosti. K jakémukoliv hříchu. Tím se ukáže, zda družinka bude do budoucna kladná či záporná. Jakmile zjistí, že družinku na svoji stranu nedokáže přetáhnout, odejde. Pokud by se mu s družinou podařilo navázat spolupráci, vyšle jí do lesa, ke svým služebníkům a družina se dostane na křižovatku, ze které není návratu…

Samuel samozřejmě jeho svodům podlehne. Pointa celého příběhu je v tom, jak se družina vyrovná s tím, že celý tento problém vyvolala. I když to byla jen reakce na Samuelův životní styl…

Tak, to jsme se v krátkosti podívali o čem, že to dnes bude. Teď si pojďme povědět o Poinarském náboženství. Které bude v brzké době k nalezení v modulu o náboženství.

Poinarské náboženství

Je v podstatě velmi jednoduché, i když pro mnoho fantasy světů netypické. Na vrcholku celé pomyslné pyramidy sedí Bůh nejsvatější. Je pánem světla, dobra a klidného odpočinku po smrti. Jako jediný bůh má v podstatě všechny dobré atributy – ochránce matek, ochránce před nemocemi, poslední soudce i pán světla.

Na opačné straně, řekněme na vrcholku otočené pyramidy stojí Ďábel nejtemnější. On je pravým opakem Boha (přijde vám to podobné středověkému křesťanství? Pokud ano, trefili jste hřebíček na hlavičku). Tento Ďábel je ztělesněním a atributem pro všechno zlé a špatné. Nemoci od něho pocházejí, stejně jako nemrtví, démoni i veškerá jiná škodná a všemu nepřátelská stvoření a události.

Ve službě Bohu nejsvatějšímu jsou kněží, inkvizitoři a rytíři. Kněží jsou mnohdy ve vesnicích jako duchovní vůdci. Inkvizitoři jsou pragmatiky církve, filosofy a soudci vyhledávajícími uctívače temnoty. Nejedná se o žádné pomýlené a pomatené chlápky házející babky plamenům, ale vzdělané a srdcem věřící muže. Rytíři jsou pouze fyzickou silou.

Proti nim, na straně Ďábla stojí jiná organizace – ukrývající se ve stínu, provádějící sabotáže a nechutně krvavé rituály. Členem může být kdokoliv, jehož srdce je opravdu zkažené. Sem by v podstatě patřil každý středověký inkvizitor.

Věřící v Boha nejsvatějšího, což jsou skoro všichni se řídí několika morálními zásadami – nepokradeš, nezabiješ, budeš mít v úctě rodiče a podobně. Uctívači temnoty se řídí jedním pravidlem – pro svoji víru i život položím.

Tohle je v jednoduchosti celý model, tak, jak je pro tuto hru podstatný. Pokud bys chtěl vědět víc, mohu jen doporučit v brzké době se objevivší modul o náboženství.

Jak hrát v jiném světě?

Ale no tak, to nemáte asi trošku fantazie? Velmi lehce přeci. Všude je nějaký dobrý a nějaký špatný bůh (i ve světech, kde je bohů jako ve starověkém Egyptě). Prostě si vybereme jednoho ze světlých Bohů. Pokud možno nějakého boha řádu. Tento bůh bude hlavním uctívaným ve vesničce, kam dorazí družinka.

Proti němu si vybereme nějakého opravdu temného boha, tak aby u něho bylo jasné, že je opravdu tím zlým. Ideální by bylo, aby tito bohové byli v protikladu proti sobě. A nejlepší by bylo, aby sis vybral tak, aby zlý bůh mohl mluvit tak, aby do poslední chvíle mlžil, jestli je jen vyslaným poslem od dobrého, který má prověřit víru postav. Hráči musí být na pochybách, musejí hodně přemýšlet. Stopy jim necháme, ale ať to nemají jednoduché.

Snad je to pochopitelné. Ono, tak jako tak – chce to aby si to každý PJ narouboval na svoji družinu. Proto si myslím, že je dobrodružství lepší si před odehráním přečíst. I když by mělo jít hrát i s minimální přípravou a jen s textem v ruce.

Akt I: Ponížení

Dám ti napít z kalicha hořkosti. Budeš pít až do dna a věř mi, že až dopiješ, již niky nebudeš stejný jako dřív. Otázkou však je, jakým budeš.

Příchod družiny na scénu

Družina se dostala do „civilizace“. Nastává čas na klasické obíhání vesničky a nákupů. Kolik času tomu věnujete je jen na vás. Kovář Boris je průměrným kovářem, zbraně a podobné sice neopraví, ale koně okovat dokáže. Stejně tak nějaké další drobnosti dokáže opravit. Více o Borisovi se dozvíš v dodatcích, u popisu CP.

Pokud by měl někdo chutě nakupovat, dá se to ve vesnici provést na dvou místech – Bártkův krámek a nebo hostinec „U zvědavého Pepka“ Theodor Bártek, má na skladě spoustu různého harampádí. Mnoho z toho, co má je staré a zaprášené. Ale je to použitelné.

U zvědavého Pepka je místní hostinec. Jsou zde tři pokoje, do každého se vejde až pět lidí. Jeden pokoj je nyní obsazen a dva jsou volné. Hostinec patří Pepovi a jeho ženě, kteří jej vedou celkem dobře. U Bártka se dá nakoupit výbava a podobně, v hostinci hlavně jídlo, pití a zásoby.

Tím jsme vyčerpali skoro všechny světské slasti a podíváme se na strasti. Družinu čeká hned chvilku po návštěvě vesnice rozhovor se starostou Čendou Konopasníkem, který postavy varuje, že si ve vesnici nepřeje násilí, opíjení se a rušení poctivých obyvatel a podobně. Podotkne, že jeho vesnice odvádí poctivě všechny daně a proto spoléhá na ochranu svého lenního pána. Nebude nepřátelský, naopak. Vůči postavám bude vstřícný, zkusí to na ně přátelsky. A pokud bude družina dělat nějaké problémy, pokusí se to vyřešit stížností na tvrz…

Poslední významnou osobou, o které je třeba se zmínit a která bude mít čestné místo mezi CP je místní kněz. Jedná se o poměrně zkušeného kněze, který není v Potůčkách nijak dlouhou dobu. Nahradil jednoho, který se oběsil v kostelní zvonici. O tom všem více u této postavy. Tercius Sextus je důležitou osobou pro život vesnice, je skoro zástupcem starosty a je duchovním pastýřem všech ve vesnici. Je přátelský, milý a usměvavý. Jeho jedinou špatnou vlastností (pokud o ní můžeme mluvit) je tvrdost vůči sobě i ostatním. Netoleruje žádné slabosti.

To by byl základní nástin těch, které mohou dobrodruzi ve vesničce potkat. Bude jim dáno více prostoru, v dodatcích. A nyní se pojďme posunout kousek dál v příběhu. Pokud chceš ve svých hráčích vzbudit dojem, že je nevedeš, ale hrají sami, nech další část přijít k nim až v době, kdy se začnou po vesnici vyptávat po nějaké práci. Pokud budou pasivní, jednoduše si k nim hostinský přisedne a pokusí se jim předestřít svůj problém.

Vnoření družiny do problému

Ať už družina hledá práci, či si k nim hostinský přisedne a začne sám od sebe, text je možné přečíst skoro beze změn. Dávej si pozor, kdyby se tvá družina v něčem lišila, musíš si jej upravit. „Tahle runda je na mě,“ pravil vesnický hostinský a přisedl si k vašemu stolu. Utřel si zpocené čelo a pokračuje, sám pijíc z hliněného půllitru své pivečko „Esli mě jako neznáte, sem Pepek, místní hostinskej.“ Rozhlédl se po vás, zda jeho slova měla nějaký efekt a potom pokračuje: „Sem si tak jako říkal, jestli jako nehledáte nějakou práci tady v Potůčkách.“ Chvilku čeká na vaše reakce.

A pokud jsou kladné...

„Možná bych jako vo něčem mohl vědět. Všimli ste si jako tady toho týpka? Říká si Samuel a je to pěknej prevít.“ Hostinský se odmlčel aby se mohl dlouze napít ze svého půllitru. Pozornýma očima vás sleduje. Vypadá to, že v jeho pohledu je více než vám dává znát. Pomalu, přemýšlivě položil půllitr na stůl a pokračuje „Jde mi jako vo todle. Já mám synka Toníčka. Je to hodnej a pracovitém chlapec. No a ten měl děvče, Katku. Jenže tenhle hajzlík, Samuel mu za ní začal běhat. Náš Tonda je proti němu vobyčejnej vesnickém balík. A tak došlo k tomu, že se ty dva do sebe trošku pustili. Podívejte se na toho frajírka, jak všem ukazuje svaly a baví je svejma smyšlenejma historkami o svejch hrdinstvích.“
Je to až únavné, jak hostinský chodí kolem horké kaše. Ale jistě vám řekne něco podstatného a důležitého, když to takhle rozebírá a popisuje vztahy mezi několika lidmi. To nebude jen tak, a jistě to nebude zadarmo. Dá se tušit, co se asi stalo…
„No a jako jak se do sebu pustili, náš Tonda není žádnej rváč jako tamten budižkničemu a tak dostal jako po kušně. Kdyby to tím skončilo nic bych neřešil, to se prostě stane. Jenže frajírek si nedá pokoj a pořád si na našeho Toníka teď dovoluje. Nikomu ve vesnici se to už nelíbí, jenže nikdo nechce mít problémy. Ten sráč dokonce nedal ani na slova Tercia, našeho kněze.“ Hostinský si odplivl a podíval se na vás. Je vidět, že je navztekaný „Víte, jako sem si říkal, že když nikdo z vesnice nic dělat nechce, mohl bych se nějak zkusit domluvit s váma. Dát vám nějakej peníz, jídlo a tak za to, že z toho trouby uděláte blbce. Třeba mu dejte jako po čuni, to je mi jedno, ale nesmíte ho zmrzačit nebo zabít. Když ho jen zesměšníte máte podporu i našeho kněze a v podstatě i starosty. A samozřejmě, pokud máte zájem, pojďme se domluvit na nějaké odměně pro vás. Chcete raději peníze? Nebo chcete ubytovat a kmit nějaký čas zadarmo? To nechám na vás a vašich plánech. Já jen chci aby se pomohlo spravedlnosti, která je někdy moc pomalá. Ono se říká, že boží mlejny melou pomalu, ale jistě. Co jim trošku pomoci?“ Hostinský stočil zrak k nebi a pokřižoval se „Berete?“

Nu a tímto se dostáváme k jádru pudla, alespoň pro začátek. Tohle vypadá tak jednoduše…že to samozřejmě později budeme komplikovat a okolo družiny vystavíme neskutečně hutnou atmosféru. Pokud se vám dobrodružství povede, uvidíte, jak budou hráči dumat, smát se a strachovat se o své postavy, hlavně ke konci hraní. Nu a pokud se to povede opravdu dobře, uvidíte, že i hráči sami sebe překvapí tím, co jsou ochotni všechno udělat…

Nechme však planého tlachání a pojďme se podívat, co dál. V podstatě zde zatím není nic složitého. Družina může buď nabídku Pepy přijmout a nebo nepřijmout. Klidně mohou jít za knězem i starostou a zjistit, zda jim Pepa říkal pravdu. A zjistí, že ano. Vše, co jim Pepa řekl je čistá pravda. Komplikace a pointa tohoto dobrodružství je někde jinde. Ale pokud družina projeví trošku důvtipu a začne po vesnici zjišťovat co a jak, je to pro ně dobré – nenechají se jen tak někým napálit.

Pokud ovšem družina začne něco po vesnici zjišťovat, mohla by se dozvědět o tom, že v okolí by měla být skupina uctívačů temného boha (klidně si tam dej loupežníky nebo nic, mohou to být jen vesnické povídačky). Bylo by dobré, kdyby se o tom družina alespoň trošku dozvěděla…aby je to v pozdější fázi nepřekvapilo.

Zesměšnění Samuela

Pokud družina úkol přijme, pomalu a plynule se přesune do této kapitoly. Pokud nepřijme, toto dobrodružství se neuskuteční, ale dá se na něj navázat jakýmkoliv jiným, které se ti bude ve vesničce hodit.

Pokud však hráči v roli svých postav tento úkol přijmou a budou se chtít stát „pomocníky spravedlnosti“ začíná ti složitější část Aktu I. Zde bude potřeba hodně improvizace. Protože hráči mohou na zesměšnění Samuela použít cokoliv co je napadne. Dokonce ho mohou i velmi jednoduše vyprovokovat k potyčce a zmlátit. Jako PJ bys je měl nechat udělat co je napadne, ale pozor – mají ho zesměšnit, nikoliv zmrzačit a nebo zabít. Pokud jej napadnou ve skupině a zmlátí, nebude to nic hrdinského. Jak to tedy udělat?

Ono to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hráči to mají o malinko jednodušší než ty, musíš se správně rozhodnout, co člověka zesměšní (a nevzbudí to s ním lítost). Moje družina to vyřešila tak, že mu do pití nasypala velkou spoustu bylinek na rychlé trávení. Potom jej jeden člen družiny vyzval k vyprávění příběhu o nějakém hrdinském činu. Samuel se chytil příležitosti a již na sebe upoutal pozornost celého hostince. V hostinci bylo plno, jelikož družina se dohodla s Tondou, ať pozve všechny své přátele na zajímavou podívanou.

Jedna z postav zablokovala suchý záchod za hostincem. Když to na milého frajera přišlo, snažila se ho jedna z postav co nejvíc zdržet, jako na potvoru se hostinský pletl u dveří na dvůr za hostinec. Záchod byl obsazen a tak musel Samuel, už s křečemi v břiše běžet před hostinec. Daleko nedoběhl…nu a byl zesměšněn – jednoduše a bezbolestně.

Ovšem, možností je mnoho – prokázat, že jeho příběhy jsou smyšlené hlouposti. To můžeš dát ty jako PJ postavám do ruky třeba tak, že on bude vyprávět o tom, jak se probil přesilou skřetů či jiných nepřátel (kteří se v oblasti, kde se to mělo stát nevyskytují). Či řekne nějakou jinou lež na kterou ho postavy nachytají. S nachytáním na lež to je složitější, neboť on se bude bránit. Ale může to vyústit v krásnou slovní přestřelku. Možná by bylo lepší to postavám zkomplikovat jen trošku a následně je nechat Sama zesměšnit. Ať se pohneme o kapitolku dále…

Uzavření

Jenže, ani v životě, ani ve hře není nic jednoduchého. A proto se to nyní začne komplikovat. Družina by mohla pár dní ve vesnici zůstat. A když nebude chtít, nic se neděje – akt II začne třeba za týden, třeba hned druhý den ráno…

Akt II – Hrdinství nebo šílenství?

Situace malinko ztuhne, i když se jedná spíše o takovou mezihru před tím pravým oříškem a vykreslením pointy tohoto dobrodružství. V této části se družina dostane do opačné situace – bude muset zachránit toho, kterého před tím zesměšnila.

Stane se to asi takhle. Zesměšněná a uražená ješitnost Samuela jej vyprovokuje k hloupému a zoufalému (a proto v jistém ohledu hrdinskému činu) – vypraví se do lesa, kde by údajně měla být nějaká skupina loupežníků či uctívačů temného boha. Samuel si je jist, že pokud by je všechny sám zlikvidoval, proslavil by se po vesnici pravým hrdinským skutkem a nikdo by jej již nezesměšnil.

Ono, v celku je to pravda. Ale člověk, který si většinu svých hrdinství vysnil a nemá na víc než na zmlácení mladších chlapců, se nemůže postavit bandě, která by v lese být měla (ale nemusí, jak se ti to bude hodit). Samuel si zašel za knězem pro požehnání a posvěcení zbraní. Ač se mu to kněz snažil rozmluvit, nepochodil. Samuel, kromě jiného je i tvrdohlavý. Chtě nechtě, musel kněz zbraně posvětit a dát mu požehnání. Ovšem, hned jak Samuel opustil vesnici běží kněz za družinou…

On se zbláznil...

Dobrodružství začíná nabírat obrátky. Dá se předpokládat, že hráči si budou myslet, že jejich úkolem bude Samuela vysvobodit, a proto se my tomuto vyhneme. Ukaž hráčům, že není všechno jako v americkém filmu. Že děj nemusí být odhadnutelný hned. Já to budu popisovat tak, jak jsem to s postavami odehrál. Pokud to budeš chtít udělat jakkoliv jinak – dramatičtěji, komediálněji – klidně si to pozměň. V RPG hrách se fantazii meze nekladou.

Odměnu si musíš stanovit sám. V mém světě mají peníze poměrně vysokou hodnotu a nikde jich není moc, proto nabídl kněz postavám (na 4. úrovni) 25 zlatých na osobu. A potom se družinka může připravit a vyrazit na cestu. Jelikož je tato část i takovou mezihrou v jinak spíše dobrodružství zaměřeném na mluvení a přemýšlení, sem si klidně vlož nějakou akčnější scénku. Družina může narazit na nějakou nepřátelskou potvoru či cokoliv jiného. Mohou i narazit na něco neobvyklého.

V mé hře narazili na jeskyni, ve které se před dvěma dny usídlil dvouhlavý troll. Prostě se tam usadil aby měl klid od lidí – neví o vesnici nedaleko. A družina s ním místo boje vyjednávala, strávila u něho v jeskyni noc (ano, tak dlouho jsem je nechal hledat Samuela v lese). A potom se musela rozhodnout co dál s trollem. Skončilo to tak, že družina nahlásila knězi, že blízko vesnice se usídlil troll a ten se sám rozhodne. Je pravděpodobné, že to pro trolla nedopadne dobře. Ale to je prostě svět Poinar. Který je méně pohádkový a více temný.

Hledání blázna či hrdiny

Hledání a napravení toho co se stalo. To už zní správnými komplikacemi, ale ještě by to neměl být závěr dobrodružství. Nicméně, děj musí nabírat spád, dobrodruzi teď jistě očekávají komplikace a boje s bandity či nestvůrami, které ubohého Samuela ohrozí. Nu a právě proto jim to nedáme. Pokud tedy nechceš. Do této fáze hry se klidně nějaká menší potyčka může vložit – hráče to malinko oživí a nabudí. Nicméně to nechám na tvém uvážení. V lese může být i třeba jen masožravý keř či nějaká podobná nepříjemnost. Nic, co by mělo postavy ohrozit na životě. Pokud bys však chtěl rozvíjet nadále nějak zápletku s bandity, může družina třeba na dva nebo tři narazit, jak v lese loví.

Ať tak či tak, je na družině jaké prostředky použije k nalezení Samuela, nekomplikuj jim to příliš, ale nech je přemýšlet. Stopy, magie či cokoliv jiného. Dobrodružství nestojí na nalezení Samuela. Je to jen část mozaiky. I kdyby měla družina v lese strávit noc, mládence nalezne, ale nebude sám…bude ve společnosti někoho zvláštního…

Samuel a jeho podivuhodný přítel

A co dál? Družina se pravděpodobně k dvojici přidá. Nu a tím v podstatě začnou ty pravé komplikace. Neznámý, alespoň podle toho jak vypadá by mohl postavám okamžitě vyvolat jednu myšlenku – myslivec. A koho ztělesňuje archetyp myslivce? Ano, ďábla. V podstatě je jedno, koho bude ztělesňovat ve tvé hře, ale mělo by se jednat o temnou postavu s velkou mocí. Pokud možno opravdu ztělesnění někoho, v koho se dá věřit. Hráči si musí uvědomit, že hrají ve fantasy světě kde bohové většinou existují a mohou tedy občas zasahovat do světa.

Ďáblovy, či tomu, co bude ztělesňovat ve tvé hře jde jen o jedno jediné – odnést si sebou pár duší či získat nějaké nové služebníky. A pro tohle udělá všechno. Jeho nevýhodou je to, že nemůže lidi nutit, ale pouze přemlouvat. Jako správný pojišťovací agent…ee…Ďábel. Ten má Samuela jistého, to pro něho není problém, ale družina o které ví a na kterou čeká je pro něho velkou výzvou.

Hraní Ďábla je vcelku náročné a velmi tvrdé. Nyní hraješ v podstatě proti hráčům. Není to tak, že je musíš porazit, ale tvým cílem je přemluvit postavy pro spolupráci s temnou stranou. Případně jakkoliv získat jejich duše. Ty znáš své postavy a tak víš, která postava co chce od života.

Seznámení proběhne v pohodě. Samuel nebude nadšený, ale Ďábel, který se představí jako Beliraus mu domluví, že nemá smysl zacloňovat svoji mysl vztekem a nenávistí. Toto je pouze divadlo pro postavy – Beliraus totiž chce postavám vnuknout myšlenku, že je posel Boha (či ztělesnění dobra ve tvém světě) a jen je přišel vyzkoušet, zda si zaslouží pomoc světla či ne.

Už chápeš proč je tato scéna tak náročná? Proti hráčům máš spoustu zbraní a můžeš být velmi tvrdý. Nicméně, Ďábel teď ještě neuhodí na postavy plnou silou. Po jídle v lese a nějakém kratším rozhovoru se Beliraus pokusí přidat k postavám a dojít do vesnice. Samuel bude chtít aby šel s nimi, jinak že s postavami nepůjde. Ono to vlastně nevadí, protože Beliraus se do vesnice klidně dostane i sám. Ale rád by se držel v okolí postav aby je mohl začít zkoumat a přemlouvat.

Příchodem do vesnice začíná třetí, nejsložitější a pro postavy nejtěžší část. nyní již nebudeme hodní a pustíme se do postav tvrdě. Jako vlkodlak do své kořisti. Až s družinou v roli ďábla skončíme, nezůstane ani kousek masa na kosti.

Akt III – Ďáblova nabídka

Návrat do vesnice

Zde nebude příliš co rozepisovat, protože se mohlo stát mnoho různých věcí. Pokud jsi dovedl dobrodružství až sem, měl bys být schopen si sám tento jeden popis vymyslet či přímo předpřipravit.

Samuel postavám poděkuje a bude se chovat mile, přátelsky a v podstatě jako dobrý člověk. To na něho zapůsobil Ďábel a dal mu dar – naučil jej přetvářce a lži. Oboje už mladík uměl, ale Princ lží mu ukázal jak to dělat dobře.

Beliraus, aneb jak my víme, Ďábel se ubytuje v hostinci. S postavami se rozloučí a zaleze si odpočinout do pokoje. Je důležité, aby pořád mluvil tak, že družina z něj bude mít neurčité pocity. To, že je to Ďábel by mohli tušit, ale měli by trpět nejistotou, zda to není jen nějaký avatar Boha, který zkouší čistotu jejich srdcí.

Dáme postavám chvilku čas, ať si mohou ve vesnici odpočinout, zařídit důležité věci a třeba si i nakoupit nějaké zásoby. A navíc, před finálem, které se začne rozjíždět musíme malinko zvolnit. Nech hráče vydechnout, dej jim chvilku času aby se připravili. Teď už jim pomalu dochází, že musejí nějak vyřešit Belirause. Ale stále nevědí co a jak…

Pozvánka

Tak co? Přijme družina jeho nabídku? V podstatě není důvod ji nepřijmout. Beliraus si chce opravdu jen povídat. V jeho očích je sice had a jazyk jeho jest rozeklaný, ale to zatím žádná z postav nevidí. Začíná složitější fáze, hlavně pro tebe. Protože nyní musíš použít všechny své znalosti o postavách a pořádně je do toho namočit. Beliraus si bude povídat, ale nebude to nevinné – nenápadně se bude snažit postavy zviklat ve víře. A zde se uvidí, nakolik hrajete věřící či nevěřící postavy.

Náboženství na Poinaru je v podstatě hodně inspirované ranným křesťanstvím a tak jsem neměl tak složitou situaci. Pokud hraješ ve světě, kde je panteon, můžeš také nějak omezit moc bohů kromě dvou. Otázka je, jak budeš mít rozloženou víru u postav v ostatní bohy. Ale troškou improvizace a úprav a nebude problém ani v tomto.

Večeře s Belirausem

Jedna z malinko složitějších scén, ale pokud ji zvládneš dobře odehrát v postavách vzbudí jistou zvědavost a připravíme si půdu pro gradaci ve finále. Pamatuj na to, že hostitel je Ďáblem, tím pravým a jediným. Jeho cílem je svést postavy z cesty, donutit je pochybovat ve víře a následně klidně získat na svoji stranu.

Předpokládám, že dobrodruzi po chvilce povídání a Belirausových neustálých narážek znervózní. Beliraus vždy s úsměvem jejich narážky otočí proti nim (to musíš jako PJ zvládnout). Pořád musejí být v nejistotě s kým, že to vlastně jednají. Co když je to vyslanec od Boha a zkouší jejich víru?

Nicméně, večeře by neměla skončit příjemně. Nakonec by měl Beliraus říci něco, co postavy rozčílí nebo vystraší a oni z večeře odejdou. Chce to aby se spíše pohádali. Beliraus zůstane klidný a neustále usměvavý. Vztek je jeden z pocitů, které on zná a má rád. Družina musí zmizet a my se dál zaměříme na jednotlivé postavy. Beliraus může částečně operovat i v myslích – pokud by měl dovednosti kněze, právě na postavy získal body vlivu. Během večera se Ďábel pokusí sejít znovu s každou postavou.

Tuto scénu je velmi důležité odehrávat odděleně. Nesmí trvat příliš dlouho, nebo se ostatní hráči začnou nudit. Beliraus si je bude zvát, ale nebude to pozvánka klasická. Postava ucítí nutkání jít někam něco vykonat – odskočit si, odnést něco někomu a náhodně potká jeho, Belirause. Zprvu ty nejpevnější ve víře. A po jednom bude každého přemlouvat. Měla by to být temná faustovská scéna – kdy stojí dvě postavy ve tmě a diskutují. Beliraus může postavě slíbit cokoliv – bohatství, slávu, moc…A on to vše bude slibovat. Dokud bude dobrodruh váhat, tlač na něj. Není však tvým cílem družinu zničit a proto klidně každému dej nějakou možnost jak odmítnout. Uvidíš, zda se nějaké srdce nechá nakazit hadím jedem a zkazit. Postavy, které přijmou se stanou služebníky ďábla. V podstatě jde o to, že se stanou agenty temného kultu. V jiných světech se mohou stát pomocníky, špiony.

Co s postavami, které přijmou? Toť otázka složitá. Bude to na tobě jako na PJ. Zbytek družiny je může odhalit a zabít, mohou se stát temnou částí družiny a časem se může vyhrotit konflikt. To nabízí velmi zajímavou příběhovou variantu – v podstatě se třeba ve světě odehrává souboj mezi dobrem a zlem. A to samé, ale v mnohem menším se objeví i v družině. Takové zrcadlo světa.

V mé hře žádná z postav nakonec nepřijala, i když někteří hodně váhali.Ale to nevadí. Poslední postava, která půjde na řadu se dostane do velkého a smrtelného nebezpečí. Jestli máš v družině postavu kněze, dej mu nějaké vnuknutí až tato postava odejde do tmy. Bude to opravdu nebezpečné. Pokud by v družině nebyl kněz, vyber si jinou postavu. Jde o to, aby poslední odcházející nešel do tmy sám, ale případně mohl být zachráněn někým z družiny. A nebo aby někdo z družiny přihlížel jeho pádu do temnoty. Na konec je nejlepší nechat si tu nejzkaženější postavu. Pozor, pokud už by byla na straně temnoty, Ďábel s ní mluvit nebude – nebude riskovat prozrazení.

Události ve tmě

Poslední postava, která nemluvila s ďáblem odchází do tmy. Hodina již pokročila a venku může být mlha u země. Vše by mělo navodit dojem gotického hororu – od vlhka, přes mlhu u země až po noční zvuky. Případně občasné zaštěkání psa ve vesnici.

Ať půjde postava kamkoliv, Beliraus si ji najde. Ale pozor, nenajde ji on nýbrž jeho nový služebník – Samuel. Lhář, který byl zesměšněn měl vždy blízko k hříchu. Jeho Beliraus zkazil lehce a dostal plně do své moci. A Ďábel by nebyl ďáblem, kdyby hned své služebníky nezačal využívat. A co si budeme povídat, Samuel je pro něho bezcenný.

Procházíš se tmou, mlha se plazí u tvých nohou. Vesnice v klidu spí, nikde nikdo není. Proč by také lidé chodili ven takhle pozdě v noci? Temná je noc, jako srdce těch, kteří se podepsali ke službě Ďáblovi. Temná je noc a přesto jsi si všiml někoho, kdo se jako ty prochází venku…Samuel.
Jakmile tě spatřil, vypravil se k tobě. Máš dojem, jako kdyby na tebe čekal. Je to možné?

Samuel bude postavu přemlouvat ke službě Ďáblovi, použije klasické fráze, jako že Ďábel nabízí více než jen život plný utrpení a až potom nějaký ráj. Ďábel nabízí život v přepychu, slávě a s mnoha služebníky či otroky. A po smrti Ďábel nabízí pokračování tohoto života i nadále. A ať každý zváží sám, zda je lepší sloužit v nebi nebo vládnout v pekle.

Vše by samozřejmě měl vidět družiník, který se na podivné nutkání vydal sledovat kamaráda. Teď se ukáže, jak družina stojí při sobě. Zda se objeví černé srdce a zrada zaboří svoji čepel i do družiny. Pokud postava přijme, je na tobě co se stane. Svědek zrady je…a jak se to vyvine? Určitě zajímavě, i když to bude asi tvrdé jak pro hráče tak pro postavy.

Pokud postava nepřijme, Samuel ji napadne. Ano, čteš dobře. Samuel postavu napadne. Ale ona i postava by měla mít příležitost prvního útoku. Samuel je sice hezká figurka, ale jak pro ďábla, tak i pro nás je naprosto bezcenná. Jeho smrt světem nezatřese.

Tato situace bude zase hodně záležet na hráčích – ukáže se ukrytá postava až dojde ke konfrontaci se Samuelem? Sejdou se dva družiníci nad mrtvým tělem? To jsou otázky na které ti dá odpověď až tvá vlastní hra. Proto se připrav na různé situace a neboj se vlka nic. Jakmile Samuel padne, pokračujeme…

Samuel se skácel se smrtelným zachroptěním. Mlha při zemi pohltila jeho tělo. Jeho duše se odebrala tam, kam se chtěl dostat – do horoucích pekel.
Ze tmy se ozvalo zamručení při kterém stydne krev v žilách. Téměř ihned bylo následované dalším, stejně hrozivým. Do vašeho zraku se dostává první velký černý pes. Je mohutný, kůže okolo tlamy mu visí. Oči jsou zlé a nepřátelské. Posadil se, sleduje mrtvé tělo v mlze na zemi a vrčí vaším směrem. Není jediný. Obklíčilo vás osm psů.

Boj se psi by měl být rovnou prohraný. Postavy by se měli dát na ústup. Přeci jen, jedná se o mohutné bojové plemeno a je jich osm. Pokud by je postavy porazili, někde bude chyba. Jakmile se dají na útěk, psi se pustí za nimi. Nicméně, nech postavy uprchnout – vylézt třeba na strom. Chtělo by to, aby až do rána byly tyto dvě postavy nezvěstné.

V této chvíli to chce zaměřit se hlavně na atmosféru – představ si noc, svítící měsíc, mlhu při zemi a vraždu osoby, se kterou už byla družina v kontaktu. Následné objevení se osmi psů odnikud. Kde se vzali? Pokud se ti scéna povede, hráči musí cítit mrazení v zádech.

Ranní nález

Zbytek družiny by se mohl ztracené postavy vypravit hledat. Pokud jsou to přátelé a něco spolu již prožili, je to vcelku logická úvaha, že? Pokud ano, nech tuto část družiny chvilku bloudit tmou, mlhou a potom je nalézt velmi zvláštní místo. Někde nedaleko vesnice bude připravená obrovská pohřební hranice. Okolo ní bude osm kůlů s černými řetězy a obojky. To je Belirausova cesta domů, do pekel. U kůlu budou později přivázáni psi. Celé místo by mělo působit pochmurně, jako prastaré pohřebiště. Důležité je, aby jedna část družiny nevěděla o tomto nálezu a druhá část družiny o tom, že se v okolí pohybuje osmička černých psů. Ať jim dáme radost z toho, jak umějí přemýšlet.

Jakmile toto naleznou a budou přemýšlet co to je, mohou to zničit, cokoliv. Mohou se i ptát místního kněze (inkvizitora) a ten jim může povědět, že to vypadá temně a ďábelsky. Jako nějaký rituál. Možná jim dojde, že to je portál do pekel, možná nedojde. To je na tobě a na tom, kolik informací jim ty sám dáš. Klidně jim napověz, hráči občas mají potřebu něco vědět, cítit se, že na to přišli sami. A pomůže to i temné atmosféře hry. V tuto chvíli by již mělo být jasné, že Potůčky navštívil samotný Ďábel.

Co asi družinka udělá? Vyklidí se mu z cesty? Pak je zde konec dobrodružství. Nebo se na něho zkusí připravit a zahnat ho? Šanci nemají, ale on je stejně na odchodu. Nicméně moje družinka to udělala a tak se podívejme co následovalo. Pokud však chtějí do budoucna stát spíše na straně světla, musejí se alespoň pokusit.

Ďábel se loučí

Co udělá družina? V podstatě nemohou nic. Beliraus má tak obrovskou moc, že dojde jen k rozhovoru, ve kterém jim ty jako Vypravěč můžeš vyprávět o jeho motivech a podobně. Můžeš se je snažit ještě přesvědčit aby se přidali na jeho stranu. To se asi nepovede a proto se Beliraus po rozhovoru rozloučí a večer se vydá na cestu domů. Postavám řekne o tom, jak bude cestovat. To je totiž jeho poslední šance jak získat nové duše.

Do večera se nic zvláštního nestane, potom ale přijde doba Belirausova odchodu. A je dost možné, že zvědavé postavy se přijdou podívat…alespoň některé. A to je to co my chceme, dáme jim finále po jakém dobrodruzi touží.

Tedy, do večera se nic nestane, pokud se družina o něco nepokusí. Zkoušet mohou, ale nic moc nebude platit. I oni sami by měli vědět, že ne vždy jde o to soupeře porazit – někdy je mu lepší jít z cesty. Klidně jim dej lekci. Až bude jisté, že se čas nachýlí k večeru, vrhněme se na závěrečnou scénu – Belirausův odchod.

Beliraus odchází

Finále celého dobrodružství,. Spíše jen takový atmosférický prvek, který postavám ukáže několik aspektů víry v temného pána Ďábla nejtemnějšího. Ale je fakt, že pokud budou postavy chtít nějak aktivně zasáhnout, můžeš jim zde, ve finále dát opravdu velký zážitek. Ilustrační text nám ukáže situaci na počátku a i to, co se bude dít pokud nikdo nezasáhne. Ale jelikož hráči jsou hráči a jejich postavy „hrdinové“ obávám se, že se o něco pokusí. Zde budeš muset improvizovat – co zvládnou a jak zareaguješ ty. Na vrcholku kopce je již připravená hranice. Vysoká je asi dva metry. Ve vzdálenosti dalších dvou metrů je do kruhu rozestavěno osm kůlů. U kůlů jsou pevné, černé řetězy s velkými obojky, též barvy černé.
Z lesa se vynořují čtyřnohé bestie, zavalití černí psi. Každý jde k jednomu z kůlů. Posadí se u něho a čekají. Tyto odporné černé bestie nejsou příliš velké, ale působí mohutným dojmem pro svoji tloušťku. Jedná se o psi zasvěcené temnotě. Vlastnictví tohoto psa je po celém území Dorsu zakázané a zde jich je rovnou osm, což je ďáblovo číslo…
Slunce zapadá, den předává žezlo vlády tmě a objevuje se i on – Beliraus. Již víte, s kým máte tu čest. Ďábel nejtemnější. Ten který je zosobněním všeho špatného. Vládce lží a pán nečisté smrti. Jeho říší je peklo, místo kde jsou duše hříšníků lovené a trhané démony na kusy. Slzavé údolí kde jen strach a bolest provádí duše na jejich pouti věčností.
Beliraus si ničeho nevšímá, vypadá to, že o vás ví a přesto nereaguje. Pomalu, rozvážně uváže psi ke kůlům. Zapálí si křesadlem louči a zažehne hranici. Oheň se rozhořívá rychle, žár je tak velký. Pekelní psi kvílí bolestí a pak se všichni vznítí bílým plamenem. Jejich smrt vyvolá přesně ten druh energie který Nejtemnější potřebuje a on otevírá portál do svého panství – do pekla. Za portálem jasně vidíte rudou zpustošenou krajinu, která je odrazem vašeho světa. Beliraus se otáčí a dívá se směrem na vás. Pokyne vám rukou, jako kdyby chtěl naznačit „pojďte semnou“ a pak vchází do portálu…

Tohle je takový ideální scénář, který bys měl tyj jako Vypravěč okořenit něčím, co na tvé hráče zapůsobí. Nechce to jen suše číst popisy, musíš se do nich vložit, procítit je. Jelikož se jedná o hráče a postavy, mohou se pokusit ďáblův odchod nějak narušit. To by se jim samozřejmě nemělo podařit, proč? Odpověď je jednoduchá, Ďábel je mocný, je to bůh. Jediný, kdo může s Ďáblem jako takovým soupeřit je Bůh nejsvatější. A ten se zrovna teď dívá jinam. I kdyby ne, on sám chce přeci vidět, jak postavy zareagují na ďáblovy nabídky. I on musí vážit činy svých oveček aby po jejich smrti mohl soudit.

Proto tedy narušení odchodu nebude pro postavy procházkou růžovým sadem. Pokud udělají něco hodně hloupého, klidně jim postavy znič, proklej a nebo jakkoliv jinak vytrestej. I oni musí jednat inteligentně a musí vědět, že mocnějším mají jít z cesty a ne přímo proti nim. Hlavou zeď neprorazíš říkají lidové moudrosti.

Odchodem Ďábla se dobrodružství uzavře a ty sám můžeš zjistit co a jak se stalo. A následně to použít pro další hraní. Padla družina do osidel zla? Je v družině zrádce? Nebo naopak všichni se o sebe mohli opřít a pokušení tak odolat? Otázek je hodně, odpovědi budou až potom, co toto dobrodružství odehrajete. A samozřejmě, pokud družina odolá, kdo ví, jak se jim povede dále – Bůh nejsvatější jim jednou může pomoci až budou v úzkých.

Dodatky

Cizí postavy

Beliraus

Vzhledu je mladého, vlasů kudrnatých barvy černé jako sama noc. Oči jsou černé, podmanivé s vnitřním ohněm. Pleť je snědší, nos ostrý a nad ústy je tenký knírek. Beliraus je krásný muž. U žen musí mít velmi velký úspěch. Jeho postava je rovná a jako proutek štíhlá. Nemá na sobě žádný přebytečný tuk, ani tu nejmenší nedokonalost. Je nadpozemsky krásný a dokonalý, ža je to zarážející.

Beliraus je přesně takový, jaký potřebuje. Umí se usmívat a být sympatickým. Umí budit respekt a jiskřit očima v mohutném návalu vzteku. Jeho úloha v dobrodružství je co nejlépe zapůsobit na postavy a snažit se je svést na svoji stranu. Pro dosažení svých cílů obětuje kohokoliv a cokoliv. Sliby, čest, pravda, přátelství a vše ostatní jsou pro něho jen prázdná slova. Uvnitř je zkažený, prázdný a pustý. To však nikdy nedá najevo.

Hraní této postavy může být lehké i složité, jde jen o to, jak se toho zhostíš. Vzhledem k tomu, že celé dobrodružství stojí na komunikaci Belirause a družiny, pořádně si promysli jak se bude chovat a kam bude družinu tlačit. Ostatní CP jsou jen takové křoví, ale na hraní tohoto jednoho si nechej záležet. Dáš tím hráčům zážitek o jakém budou mluvit ještě za dlouho.

Boris

Malý vzrůstem, ale mohutný konstitucí. Trpaslík jak se sluší a patří. Vous jeho je dlouhý až k pasu a hlava holá jako koleno či dětská prdelka. Hlasu hrubého a řeči jadrné, takový je Boris, potůčkovský kovář. Často oblečen jen do kožené zástěry a kalhot buší kladivem ve své kovárně. Ruce jeho svalnaté jsou tetované plameny. Než se stal kovářem, asi žil velmi, velmi divoce.

Temperamentní trpasličí kovář. Jeho výbušnost je příslovečná po celé vesnici. Je jako oheň, rychle se rozpálí, vybuchne a vyhasne. Otázka je, jaké jsou škody. Všichni s ním jednají opatrně. Pro vesnici je významný, je to jediný kovář široko daleko. Je spíše zamlklý a nepříliš družný, když ho někdo dlouho obtěžuje, vybuchne. Díky práci v kovárně je trochu nahluchlý.

Hraní tohoto trpaslíka není složité. Hlasitého cholerika by měl umět zahrát každý. Boris ví, že je potřebný pro vesnici a proto je slušně hubatý na každého. Jednou si to možná odskáče…

Theodor Bártek

Postarší, nahrbený muž působící zaprášeným dojmem. Vlasy jsou mastné a šedivé. Obličej je vrásčitý a žlutý jako archivní pergamen. Však oči jsou podezřele vychytralé. Stařec vypadá jako kdyby měl každou chvíli umřít, ale někde uvnitř něho je ukryta jakási síla…či snad jen inteligence?

Pomalý, tichý a upjatý vetešník z vesnice prodává všelijaké haraburdí. Kvalita není nic moc a ceny jsou vyšší. Tak už to na vesnici chodí. On sám má rád ticho, mluví pomalu, zřetelně a spisovně. Kdysi chtěl být učencem – mnichem v klášteře. Ale projevila se u něho jistá charakterová vlastnost, která svatému muži nenáleží – lakota. Proto se odstěhoval do Potůčků a založil si obchůdek. Čím je starší, tím více se jeho obchod mění ve vetešnictví.

Hraní této postavy by mohlo být trošičku náročnější. Bártek je muž mluvící potichu, zvyklý na to, že ho každý poslouchá, když mluví. Mluví vždy spisovně a na vesnické poměry nezvykle učeně. Na tom si velmi zakládá. I proto má pověst podivína. A pozor, pokud jde o smlouvání a peníze, je velmi tvrdým protivníkem. Vidět Bártka rozčíleného je ještě větší zázrak jako vidět kováře Borise klidného po hodině neustálého popichování a provokování.

Hostinský Pepek

Vyšší a poněkud tělnatější postavy je majitel hostince „U zvědavého Pepka“ v Potůčkách. Hnědé vlasy jsou sčesané do zadu a oproti jiným vcelku upravené. Jeho oči jsou hnědé, poněkud mdlé, ale to nic nevypovídá o jeho osobnosti. Na první pohled působí sympaticky a přátelsky.

Pepek je největším překvapením celého dobrodružství. Ono se to nijak asi neprojeví, ale tento člověk je tajným špionem a udavačem inkvizice. U něho v hostinci se ubytuje každý host a s hostinským si rád popovídá. Milý Pepík to následně vše ohlásí.

Je to pravý vesnický balík. Mluví nespisovně, rychle a nebere si servítky. Občas chodí okolo horké kaše, jindy jde rovnou na věc. Když s nikým se nepáře a když má zuřit, zuří rovnou. V jeho hostinci je klid. Raději vyhodí hosta a ještě mu jednu dvě rány přidá než aby utrpěla pověst jeho malého hostince. Je vcelku čestný a upřímný (až na jedinou skvrnu, kterou je spolupráce s inkvizicí).

Hraní hostinského by mohlo být náročnější. On není hloupý, jen se úmyslně staví do role venkovského balíka. Hosté jsou potom sdílnější a on z nich lépe tahá informace. Je rád, že je podceňován. Sem tam se nechá i o nějaký ten malý peníz ošidit. Vždy jedná přímo a upřímě. Nemá rád lež a podvody. Proto je sám nedělá. Spolupráci s inkvizicí vidí jako svoji povinnost a boj proti Ďáblu.

Čenda Konopasník

Menší, však tělnatější človíček je Konopasník. Pleš na hlavě se potí a leskne na sluníčku, chlapík ji často utírá hnědým kapesníkem. Oči jsou světle hnědé. Tvář je vrásčitá a dává tušit, že život starosty nebývá lehký a bezstarostný. Pohyby tohoto muže jsou rozhodné, je zvyklý na to, že je váženým člověkem a je mu projevován respekt, jaký si zaslouží.

Starosta je průhledná postava. Je naivnější a důvěřivější než by na svém místě měl být. Dokáže postavám pohrozit, ale potrestat? To je složitější. Je to moc velký dobrák na to aby někoho trestal. Je spíše tím člověkem, o kterém se říká, že štěká, ale nekouše.

Není nikterak hloupý, nepatří ani mezi myslitele. Je to normální, obyčejný člověk, který má je vysoce zodpovědný aj jako takový se o sobě svěřenou vesnici stará. Je volen obyvateli a potvrzen nedaleko sídlícím šlechticem, kterému vesnice patří.

S postavami se dostane do kontaktu hned na začátku a pak možná během dobrodružství. Zpočátku se pokusí pustit trošku hrůzy, ale nemusí tím postavy přesvědčit. Situace s ním by měly být jen rozhovorové. A abych nezapomněl, je to sice dobrák a tak trošku naivní človíček, ale není to zbabělec a pokud se postaví za nějaký ideál, dokáže za něj bojovat i se zbraní.

Tercius Sextus

Vyšší postavy, tmavých vlasů a pronikavých očí. Askeze je na jeho postavě vidět. Hlas je tichý, přesto výrazný. Terciův pohled se do vás zabodává jako vrahova dýky do těla oběti. Inkvizitor je respekt budící osoba. Přesto, ač vypadá velmi tvrdě, je v jeho pohledu i cosi laskavého, přátelského a velmi, velmi mírného.

Tercius je inteligentní muž. Je nejchytřejší ve vesnici, proto s postavami jednej ústy tohoto muže opatrně, mohl by jim toho hodně říci. Od jednání s ním by je mohlo trošku odklonit to, že on je inkvizitor (fanatický kněz) a proto pro některé postavy může být nebezpečné s ním mluvit.

Projev je pomalý, srozumitelný a velmi kultivovaný. Oproti ostatním vesničanům působí velmi vzdělaně (však také je). I přes svůj fanatismus ve víře může být postavám nápomocen, v tomto dobrodružství částečně (však jim také zadá kus úkolu), ale třeba do budoucna…

Samuel

Hezké blonďaté vlasy, lehce pokroucené zdobí pohledný obličej. Postava je atletická, vyšší než všichni ostatní v okolí. Samuel je opravdový hezoun. Pohybuje se s grácií frajerům vlastní. Každý jeho krok je symbol pro všechny v okolí, aby svoji pozornost zaměřili na něho. Obličej není zohyzděn ničím špatným – velkým nosem či nesouměrnými ústy. Vše je tak, jak má být. Vlastně, je to ještě lepší, neboť i chlapcův hlas zní pěkně. Ten se povedl, jak by řekla jeho babička.

Samuela dobře zahrát není až tak těžké…ale jak pro koho. Ten, kdo není příliš extrovertní by s touto CP mohl mít trošku problém – přeci jen, Samuel je velký frajírek zvyklý na to, že ho všude vidí jako hrdinu a borce. Stačí mu mrknout a najde se nějaká děva, která se mu omotá kolem krku a splní jeho touhy, o kterých já se zde rozepisovat příliš nehodlám.

Samuel je pro dobrodružství důležitý hned třikrát – Nejprve bude v podstatě cílem družiny. Budou ho muset zesměšnit. To by se jim mělo povést, Samuel je tak velký tlučhuba a trošku i machírek, že se lehce nechá vyhecovat a nachytat na nějaké hlouposti. Potom jej bude muset družina přivést k rozumu a setká se s Ďáblem. Přivedení k rozumu bude lehké, protože Sam už bude v moci Ďábla. Do třetice se s ním setká jedna či dvě postavy a budou jej muset zabít. Tím skoční příběh této tragické postavy. Pokud hráči budou přemýšlet, uvidí osobní tragédii této jedné postavy.

Čísla důležitá nejsou. Pokud budeš chtít, sám si je navrhni. V mé hře byl Samuel zlikvidován tak rychle, že nestačil ani tasit.

Toník

Po otci Tonda zdědil postavu, která je malinko zaoblenější. Vlasy a oči má po matce – tmavé. Nepatří mezi nejhezčí chlapce ve vesnici, ale jsou i horší. Alespoň nemá příliš zničenou pleť a zuby. A co více, je vcelku čistý, ani delší vlasy nemá příliš mastné.

Postava umístěná do tohoto výpisu jen pro pořádek. Do děje skoro nikde nijak nezasáhne (pokud ty nerozhodneš jinak). Toník není hloupý, otci často pomáhá v hostinci a tak je hovorný. Byl ponížen a přišel o dívku, proto je nyní trošku vzteklejší a nevyhledává společnost. Ale to se může změnit, protože Katka seznala svoji chybu a možná…

Katka

Nepříliš vysoká dívčina štíhlé postavy. Vlasy jsou rovné, hnědé a dlouhé. Postava, štíhlá je zdobena dámskými přednostmi menšího vzrůstu. Však to nepůsobí nehezky, právě naopak. Oříškové oči se dokáží dívat mile. Ale v této dívce se skrývá mnohem více, než jen tichá voda. Asi se dokáže šeredně rozčílit…

I tato CP je zde jen pro takový pořádek. I když, pokud se ti bude chtít a zvládneš to, můžeš do děje přidat ještě jednu linii příběhu – udělej z postav, nebo alespoň z jedné z nich takového prostředníka mezi zhrzeným nápadníkem a touto dívčinou. Třeba se vám povede jejich do té doby jistě krásný vztah obnovit…

Katka není příliš bystrá. Je to prostá vesnická holka, která ví, co jí čeká. S Tondou by se měla lépe a nestrhala by se prací. Tonda se jí líbí, Samuel jí prostě učaroval.

Hrát za ní by nemělo být těžké – nemá přehled o situaci. Je neštastná a v podstatě s postavami nebude mluvit o ničem jiném, než o svém trápení a nešťastné lásce vůči Tondovi. Proto může být i otravná…

Závěrem

Tak, a máme to za sebou. Vy i já. Já jsem musel celé toto sepsat a občas to nebyl úkol lehký. Také jsme to musel odehrát a to pro mě nebyl úkol příliš těžký. Vy jste to museli celé přečíst, to snad nebyl úkol nikterak těžký a možná to odehrajete. To by mohlo být složitější. Proto bych vám rád řekl, že s jakoukoli otázkou, dotazem či doplňkem k tomuto dobrodružství mě můžete kontaktovat na mailové adrese brash@centrum.cz. Já budu rád za nějakou zpětnou reakci.

Rád bych vám všem, kteří jste toto dobrodružství přečetl poděkoval za trpělivost a shovívavost s gramatickými chybami. Korektor tu žádný po ruce není a autor málokdy objeví všechny chyby.

Nezbývá mi, než vám popřát dobrou a příjemnou zábavu. Držím vám palce, milí krotitelé divých hráčů!

Dobrodružství je ke stažení v PDF zde: RomiKova družina - dobrodružství