Zápletky II

Další dávka zápletek tentokráte z roku 2004, které si alespoň pro inspiraci určitě zaslouží vytáhnout z různého balastu.  Touto cestou bych velmi rád poděkoval Gandalvovi za obrázek Válečníkův stůl, který je použit jako pozadí. Dále potom Skorpionovi za opravu mnou přehlédnutých češtinářských chyb a Maris za diakritiku ve Slovenské části.

Nápady v tomto dílce nejsou mé a ani forma není nijak učesávána. Navíc jsou to pouze zápletky a ty přece plnohodnotnému dobrodružství nemohou sahat ani po kotníky, a tak znovu žádám, abyste se vzdali hodnocení nebo hodnotili nulou a vzdali tak hold všem autorům tvořícím skutečná dobrodružství.

Děkuji Plž

ostava měla dvojče a bratra (elfové). Bratr se přidal na stranu temna, a když se ho snažilo dvojče zničit stalo se upírem, bratr pak vyměnil dvojče za postavu a hráč pak hrál za upíra a družině škodil, podkopával nohy tak, aby to nevěděla..... dopadlo to relativně dobře.

tarosta zaplatí 5000 těm, kdo vypudí z hospody bandu žíznivých trpaslíků, jelikož jim kazí zisky a nikdo jiný tam nechce chodit. Po hodině snažení trpaslíci odtáhli do jiné hospody a starosta je chce zpátky, protože v jeho hospodě utráceli spoustu peněz......

ružina by začala ve městě, kde se u země neustále drží mlha a je tam šero, fouká vítr atd. Obyvatelstvo by bylo tiché a poddajné. Potraviny extrémně drahé a i všechny jiné věci na prodej. Pak by potkali chlapa. Ten by jim řekl, že město je prokleté, že lidé se v noci podivně ztrácejí a že se tady objevují upíři. Pak by následovalo zvolání: "Upíři!! Už jsou tady" A na městečko by zaútočilo pár Upírů s křídly a pařáty. Mohlo by se přidat pár šťavnatých popisů útoků upírů na vyděšené vesničany atd... Družina je musí zachránit od upírů a pak i od prokletí donesením kalichu boží spásy z jeskyně dávno mrtvého nekromancera Nataniela. ( Ale ten ožil a nenechá si kalich jen tak vzít )

Dalších spousty nápadů jak vylepšit atmosféru i samotnou zápletku

+ MUZIKA! nejlepší je requiem nebo soundtrack z Planescapa.. nebo soundtrack z Gotiky.. svíčky sou moc pěkná věc hodně dobrá je i nějaká čtená úvodní povídka a připravený věci (třeba předem napsaný svitek), taky by byla pěkná zainteresovanost nějaké postavy a něco, co by ukazovalo to, že už někdo je zainteresován.. pak by se mohly intriky a atmosféra rozšířit čím dál tím líp!!!

A hlavně je důležité, aby postavy hrály Roleplaying. Pak je ještě lepší, aby si mysleli, že jsou bezmocné. Například, kdyby sledovali, jak na upíra vyběhl borec, ten ho chytl za krk a jednou rukou mu ho zlomil, pak se pomalu přibližovat k nim.......... NÁŘEZ!! A postavy budou jednat zoufale a zbrkle, budou se bát a to zamýšlíme.... Je důležité, aby PJ opravdu děsivě popisoval... Třeba řekl pár frází z knihy. Př:přímo před tebou stojí mladá žena v černím hedvábném šatě. Má dlouhé černé vlasy a usměje se na tebe jasně rudými rty. Blíží se k tobě s napřaženýma rukama, jako by tě chtěla obejmout a když znovu se usměje, spatříš dva bílé tesáky. Je to UPÍR!!! Fráze k knížky Město Zlodějů

1) Umístění: Musí to být někde, kde se o to z nějakého důvodu nikdo nezajímá, ani zajímat nechce, nebo nemůže. Někde, kde je v celém okolí družina nejzkušenější, jinak by se toho asi někdo ujal. Dále to musí být někde dost odlehlé od civilizace, protože by se o to někde poblíž měst asi zajímali a nenechali to jen tak. Pak je tu taky ta věc, že pokud to je odlehlé, tak si musí vesničani vystačit sami, protože tam asi moc obchodníků nezavítá.
2) Kletba: měla by být promyšlená. Třeba je dobré vymyslet, aby nemohli vesničani za nějaké předem stanovené hranice.
3) Náročnost: Upíři jsou přeci jen asi nejnebezpečnější nemrtví. Hodně lstiví a mocní. Pozor, abyste to nepřemrštili a celá družina díky tomu nepošla, protože jste jim postavil nepřítele nad jejich síly... On nekromant taky není žádná slabá postava...
4) Atmosféra: Dle námětu doporučuji se podívat na hru Silent Hill. To je podobné a je tam fakt hustá atmosféra... dost psycho!

A co trošku jinak, takhle to je takové normální. Kletba, upíři, záchrana. Co takhle město, kterému vládnou upíři, ale vládnou mu celkem dobře. Ti lidé ve městě se nemají tak špatně a co je na tom, že jednou za čas přijdou upíři a trochu se napijí čerstvé krve. Pořád je výhodnější žít pod vládou upírů, než se dřít na poli, kde stejně nic nevyroste. A v tom bych nechal dobrodruhy plácat. A neskončilo by to jen u jednoho dobrodružství, ale celé série, kde by se postupně propracovávali k vyřešení. To co je psáno v zápletce je takové příliš typické a předvídatelné. A to se mi na tom moc nelíbí. Mám rád nějaké zvraty.

Bohužel mi přijde, že jsi nedávno viděl Van Helsinka a ústřední motiv s útokem upírů na vyděšené vesničany ve vesničce, do které čas od časů zaletí pro potravu, jsi přímo vystřihl z filmu. Možná se pletu...no, ale budiž. Určitě by se tento námět mohl použít, ale byla by podle mě potřeba jej trochu okořenit. I prokletí by mělo být podrobně nastíněno či přímo součástí dobrodružství by mohlo být pátrání po samotném původu prokletí apod. Ale vraťme se k tomu okořenění. Buď by to šlo udělat tak jak bylo navrhováno v minulém odstavci, protože tak se celé dobrodružství posune do jiné dimenze nebo si dovolím navrhnout i okořenění jiné. Družina projíždí vesnicí. Vesnice působí na první pohled normálním dojmem, vesničane pracují na polích, z chýší se kouří. Jen pohledy vesničanů nejsou k projíždějícím cizincům přátelské.
(stejně tak může být vesnička naopak pochmurná či pohledy vesničanů můžou být zoufalé, se špetkou naděje apod. Záleží na PJ jakým směrem chce dobrodružství vést.)
Každopádně existuje spousta drobností, které by mohli vzbudit zájem družiny. Družina začne pátrat, co že se to vlastně děje a co je pravda na těch zkazkách, jež se vypráví. Vesničané však nejsou moc hovorní, ale není jasné, jestli jejich nehovornost plyne ze strachu či z něčeho jiného. Zvědavost dobrodruhů neunikne hradnímu pánu, který družinu pozve, případně nechá dovést na svůj hrad. A opět nastává křižovatka kam směřovat dále.
Hradní pán může být krutý upír, který si dobrodruhy podmaní (nejlépe tak, že z nich udělá upíry), no a pak je bude využívat na podlé plány pro nadvládu upírů.
Nebo může být hradní pán upír, který však chce zamezit, řádění několika zdivočelým upírům, kteří ohrožují jeho samotného tím, že se k vesničce a hradu začínají otáčet nežádoucí pohledy.
Řádění organizují upíři odpůrci hradního pána, kterého chtějí zničit nepřímo, pomoci intrik a zásahu cizích, aby nemusely nastavovat krk apod….
Nebo hradní pán je člověk, ale jeho žena je upírka stejně jako několik vesničanů apod. Ale všichni žijí tak nějak v symbióze a bez nenávisti a hradní pán potřebuje zjistit, kudy unikla případní informace o upírech ve vesnici, či aby se postaraly dobrodruzi o to, aby informace neunikaly a vesnice tak nebudila pozornost…
Prostě jde vše ubírat mnoha směry a záleží na každé maličkosti. Proto se nebudu více rozepisovat. Načrtl jsem jen stručně a obecně pár linií, kterými by se dobrodružství mohlo vydat…
Možností je nepřeberná spousta a záleží jen na fantazii.

A co takhle, že městečko je plné vesničanů snažících se při každé naskytnuté příležitosti dobrodruhy zabít. Samozřejmě né moc efektivně. Jsou pod vlivem davové hypnózy od Drákuly..

ružina doprovázela kupeckou karavanu, protože její vůdce se chtěl vyhnout clům na velké cestě (a vezl jistý tajemný náklad a nechtěl, aby se do něj každý výběrčí cla díval), ubírali se víceméně divočinou. V jedné vesnici v podhůří hor a lesa se v karavaně porouchal vůz. Místní kovář nabídl, že to opraví. Příjezd karavany byla tak trochu událost v poklidném životě vesnice, tak se večer slavilo ... všechny nejvíc okouzlila kovářova překrásná dcera (byla nejen krásná, ale i chytrá a vtipná atd...) Ráno nastal problém, protože kovářova dcera byla pryč a kovář byl nalezen brutálně zavražděn ve své kovárně. Starosta zakázal karavaně odjet a chtěl nechat poslat do města pro soudce (vyšetřovatele) ... vedoucí karavany ho však přemluvil (za podpory místního kněze z malého vesnického chrámku), že nejdřív zkusí pátrat sami - a poprosili o pomoc družinu. Problém byl trochu vážnější, protože dalšího rána byl nalezen zmasakrovaný kněz..... Nebudu to prodlužovat ... šlo o to, že v pobořeném hradu nedaleko odtud kdysi sídlil mocný upír, který vládl celému kraji. Jeden z vesničanů (pradědeček toho kováře) nakonec utekl a přivedl s sebou do kraje bílého rytíře. Společně po velkém boji upíra zabili a rytíř ho podle řádného obřadu pohřbil a na věky jeho duši uvěznil v podsvětí. Vše se zdálo OK, jen nevěděl, že si kovářův pradědeček na památku vzal tajně jeden upíří zub. Kovářova dcera ten zub nedávno našla a pověsila si ho jako ozdobu na krk. Tím se dostala do moci upírova ducha a ten ji v postupně ovládal a připravoval tak svůj návrat ... no bylo to hodně zajímavý, kovář byl totiž opravdu zavražděn v souboji s jedním vozkou z karavany, který tajně v noci šel do kovárny za kovářovou dcerou, kněz byl ale zavražděn už tou dcerou ovládnutou upírem (původně se totiž u něj schovala, protože pozorovala vraždu svého otce a byla vystrašená .. proto taky kněz nechtěl volat soudce, myslel, že až se dívka uklidní, vše se vysvětlí, vozka bude hezky v klidu popraven ve vesnici a nemusí se hned volat soudce z města ...) Jenže další noci byl úplněk a dívka se již neubránila upířímu působení .. a zabila kněze a jeho krev v noci donesla do zřícenin hradu na upírův hrob, aby otevřela cestu pro jeho duši ze záhrobí. To mělo trvat ještě několik dní .... zapletli se do toho ještě druidové z lesa, kteří cítili, že v hradu se zase probouzí temné zlo a chtěli ho zarazit. Nakonec i soudce z města přijel, jenže to zas zkomplikovalo život vůdci karavany kvůli tomu tajemnému nákladu ..... 

Motiv dívky podléhající zlu se vyskytuje v mnoha fantasy (a nejen fantasy) - já jsem ho takhle zapletl do dobrodružství. Pokud si dobře pamatuji, mělo jít i o to, jestli budou dívku považovat za zlou a budou jí chtít zničit, nebo za oběť a budou jí chtít zachránit. 

dysi dávno jsem dělal PJ jedné skupince na vyšší úrovni (12.). Měli loď s drahým nákladem a plavili se do dalekých končin, kam se odvážil plout jen málokdo...
V družince měli jednu nekromantku, jež se mohla pokusit ovládnout cizí nemrtvé...
Dopluli do města, kde se s nimi nikdo příliš nebavil a raději se jich stranil, na druhou stranu je kontaktoval místní odboj, ale velice dobře si je ověřoval a dlouho trvalo, než vůbec začali tušit, o co jde...
Loď jim někdo poškodil a nakonec se dozvěděli, že jsou ve městě ovládaném nemrtvými...
Nemrtvými, jež se převelice obávali nekromantky, ale zároveň bažili po jejich bohatství na lodi...
Byla to velká mela...
Nakonec se celé dobrodružství změnilo v "uteč a vyhraješ"...
Podařilo se jim odplout i s lodí, ale s nastrčeným špiclem, končilo to záhubou družinky (jediný člověk přežil), lodi a veškerého nákladu, na druhé straně město nemrtvých přišlo o své nejlepší muže, čili by se dalo říci, že vyhrála družinka, jeden to přežil...

Raz som si rozpracoval podrobne jednu dedinku aj s okolím a išlo o to, že v dedinke žili dvaja včelári, lenže jeden z nich mal viac úľov a kvalitnejší med a tým pádom znižoval zisk druhému včelárovi. Tak ten jednu noc polial úle vodou, kým nezdochli včely, a potom úľ rozbil.
No lenže toho druhého včelára nikto nepodozrieval, v dedine totiž kolovalo plno povestč (o obrovi, vodníkovi, vlkodlakovi, vílach) a to ešte neďaleko dediny, asi hodinu cesty poza jeden vrch býval bača, ktorého mali všetci za čudáka. A samozrejme, obyvatelia sa dohodli, že niekoho zoženúč kto by zistil, čo sa vlastne deje. Tak sa vybral včelár s kupcom, ktorý mal voz, do malého mestečka, kam veľa dobrodruhov nezavítalo pozrieť, či niekoho nezoženú, za súdok medoviny z tej oblasti, alebo aj viac, by sa to možno oplatilo. Tak družina asi tri hodiny (v hre prešiel týždeň) chodila po okolí, pýtala sa kadekoho na tie povesti, ale všetko márne.
A atmosféra bola aj pri tomto, síce nie temná, ale keď išli v noci za splnu na vrch, de mal bývať vlkodlak, mali v gatiach všetci, hoci v skutočnosti neexistoval.
Postavy nakoniec včelára odhalili, ten ušiel z dediny, keď ho mal jeden strážiť v krčme, zatiaľ čo ho ostatní chceli oblbnúť nejakým nápojom od bylinkárky aby sa priznal.
Lenže to neskončilo, dcéra drevára utiekla za oným čudákom-bačom, lebo bola doňho zamilovaná, drevár požiadal postavy, aby to šli vyriadiť, ale čo sa stalo?
Bača bol mŕtvy, zatiaľ čo jeho žena spala a nepostrehla, že zmizol. Našli ho neďaleko svojho domu, na lúke nad ním. Na to, čo bolo príčinou smrti, už postavy nedošli. Ešte potom šiel jeden bojovník po med od divokých obrích včiel , čo už problém nebol, iba sa vyhnúť útoku ich roja.
No trošku som sa rozpísal, ale chcel som povedať len toľko, že aj celkom, alebo úplne civilne zápletky, hádka alebo závisť medzi susedmi, láska, strach a podobne vlastnosti môžu zaobstarať dobrodružstvo aj bez strašidelných príšer a magických predmetov.
Možno vám to príde príliš rozprávkové, ale DrD vlastne rozprávka je, len niekedy príliš drsná. Ale myslím, že pokiaľ postavy odhalia takéto tajomstvo a získajú skúsenosti, môžu ešte kľudne pobiť upírov, ale až budú biť upírov, už nikdy nepristanú na takéto dobrodružstvá.
Mám to aj ako hotový príbeh, ale na mojej stránke, keď chceš, si ho precitaj: www.pstros.unas.cz v sekcii Dračí doupě/príbehy. 

á osobně jsem problém se zápletkami (a hlavně samotné najímání na práci, které se stereotypně odehrává v hospodě) vyřešil tím, že jsem svoji družinu po několika prvních dobrodružstvích zverboval do služeb celostátní siccovské sítě. Je to poměrně jednoduché a ušetří to velký kus práce. Krom toho spektrum možných zápletek se nezužuje, protože síť má širokou škálu aktivit (jednou jde o doprovod transportu, jindy o přepad cizího. Pak třeba hlídání vlastního nebo přepadení cizího skladiště nebo dlouhodobá a tajná sabotážní činnost proti obchodům cizí sítě. Pak samozřejmě únosy, vraždy, výpalné nebo pouliční boje. Podněcování vzpoury mezi přístavními dělníky nebo výprava za určitým předmětem... ) Je to skutečně řešení, které mohu doporučit.

ak už to bývá, dobrodruzi se většinou vyskytují ve správný čas na správném místě, nebo přesně naopak. Tak je tomu i teď. Město Solest (dejme tomu, že se jmenuje třeba takhle) je důležitou obchodní křižovatkou. Dennodenně sem přichází spousta lidí, ať už za prodejem, nákupem či jinou činností. Bydlí zde spousta bohatých kupců, drsných strážníků a jeden baron. Peníze se tu jen točí a někteří lidé jsou jimi notně zkaženi. A právě díky penězům a korupci město neřídí baron, ale místní sicco. Jeho dobře organizovaná síť má pod palcem kdejakého úředníčka a strážníčka. Nepracuje však síť výkonná, ale výzvědná. Sicco neobchoduje s bílým masem, ale s informacemi. Není jeho zvykem někoho násilně odstranit, spíše mu dělá radost ho potopit nebo zadlužit. A právě s představitelem místní sítě se družinka setká…

- Siccův pobočník Dohint začal tajně spolupracovat s bandou loupežníků, která se usídlila v místním lese. Spolupráce spočívala v tomto: Dohint vždy informuje loupežníky o výjezdu nějakého kupce s tím, že oni provedou špinavou práci, malou část nakradených věcí si nechají a zbytek padne jemu do náruče. On za to “uklidí“ informace a po loupežnících nebude nikdo pátrat…

Tak přišlo o majetek několik obchodníků. Postupem času si však vůdce lesní bandy zamanul, že část jejich výdělku je vzhledem k riziku malá a rozhodl se poslední “náklad“ nepředat. To samozřejmě Dohinta rozzuřilo, ale zároveň ho dostalo do svízelné situace. Jeho pán o tom totiž celou dobu nevěděl a takovou činnost by určitě neschválil. Nemohl si tedy vzít žádného muže a loupežníky potrestat. Proto hledá dobrodruhy, aby v tichosti bandu odstranili. Dohint je dobrým řečníkem a kdekoho přesvědčí. Nesmí se ale odhalit. Vymyslel si tedy plán…

Do děje se však ještě dostává další CP, která Dohintovi velice, i když nechtěně, pomůže. Je to kupec Baliol, poslední z okradených loupežníky. Baliol byl připraven o většinu svého posledního zboží. Je však bohatý a tato ztráta jeho kariéru tolik neohrozila. Co ho však mrzí, je drahý náhrdelník, který ukradli jeho ženě. Záleží mu na tom, aby náhrdelník zpátky získal, ale vše pečlivě tají, neboť se při poslední hostině chlubil, že jeho jen tak někdo nedostane. Dohint tedy ihned využil šance, vetřel se k Baliolovi a nabídl své služby. Vše samozřejmě diskrétně. Bláhový kupec mu přislíbil finanční odměnu za vrácení šperku, takže Dohintovi tím pomohl ještě více…

Pravý Baliol sám by tedy neměl přijít do styku s družinou, alespoň ne hned na začátku (i proto je důležitá velikost města…). Je však možné, že když bude po všem, sám družinu osloví a poprosí je o pomoc. V tom případě záleží na tom, jak si s Dohintem dotyční poradili před tím…

Dohintův plán:
Dohint se bude vydávat za kupce Baliola. Nejdříve nenápadně osloví družinu a pokusí se z ní vymámit jisté informace ve stylu - co tu vlastně pohledáváte. Potom (pokud se nikdo s ničím nesvěří) poprosí postavy o pomoc. Povypráví o přepadu jeho vozů, o ukradeném náhrdelníku a o loupežnících. Zdůrazní to, že je teď chudý a nemá čím zaplatit. Sice ohlásil krádež, za to nikdo se do vyšetřování nepustil – místní “policie“ si účtuje peníze i za vyšetřování. Proto družině za vrácení nabídne protislužbu – dá jim typ, kde loupežníci žijí, můžou si nechat věci u nich nakradené a navíc všude po okolí poté vyhlásí jejich úspěch a pomůže jim ke slávě. Potom velice nápadně upozorní na to, že má po městě široké styky a dokáže kdekoho sehnat. Tím by měl družinu navnadit na to, aby mu prozradila, že hledají své příbuzné či známé (pokud si jim to tedy na začátku vštípil…pokud ale ne, nic se neděje….

Vše je samozřejmě podraz – Dohint si nemůže dovolit schopné svědky.
Zbaví se tím ale loupežníků, navnadí družinu na peníze a slávu a případně ihned využije jejich blízkých v druhé části příběhu. Potom je násilně přiměje k určité špatné věci a dá typ místnímu kapitánovi stráže na jejich zatčení a následnou popravu…

Až se družinka vrátí s tím, že loupežníci jsou zlikvidováni a šperk je nalezen, stane se převrat.
Dohint změní postoj a stane se tím, kým ve skutečnosti je. Řekne, že chce, aby pro něj postavy ještě něco udělali – přinesli drahocennou věc z chrámu z vedlejší vesnice. Doufám, že se to postavám nebude líbit. To však Dohinta nebude zajímat. Pohrozí, že veškerou slávu, kterou jim sliboval, převrátí v jejich hledání (tedy v hledání osob, které např. přepadli a okradli kupecké karavany…). Zdůrazní, že má všude styky a kdekdo pro něj pracuje (což je samozřejmě pravda – stačí malé lusknutí a po družině ihned půjde městská garda…). Může se ale stát, že družina si zahraje na statečné, v tom případě Dohint vyndá eso z rukávu a začne hrát na city…

Pokud se mu totiž někdo před tím zmínil o tom, že hledá své příbuzné či známé, bude je mít u sebe a pohrozí jejich zabitím, pokud nebudou dále spolupracovat . Jestliže ale družinka nic nepověděla, místo příbuzných budou v ohrožení např. tři neznámé malé děti – prostě jakýkoliv rukojmí. Nakonec donutí družinu ke spolupráci a vypoví jim o oné nepříjemnosti. Potom jenom kontaktuje svého “podplaceného známého“ u stráží a nastraží past k tomu, aby se později postav konečně zbavil, vrátil Baliolovi šperk a sám tak na všem vydělal…

Co čeká družinu? A co se čeká od ní?
Dá se říct, že z předchozích odstavců je vše patrné. Shrňme si to však ještě jednou dohromady a zvlášť… Na začátku bude družina požádána o pomoc neznámým mužem. Poté vnikne do doupěte loupežníků (zabije, sváže, obelstí…to je fuk…) a najde cenný šperk plus jiné cennosti na vlastní útratu. Dohoda se však poté změní ve vydírání a nucení do “poslední“ akce a následného stíhání a popravu…
Na družině je, aby nezemřela - lstí vyvázla bez rozsudku a stíhání, aby odstranila či odhalila Dohinta, ochránila zajatce a případně vrátila odcizený šperk pravému Baliolovi a šťastně se setkala se svými známými…

řed mnoha desítkami let žila byla nenápadná mírumilovná vesnička jménem Plachá. Nebyla co do obyvatel příliš početná, měla jen pár chalup, koželužnu, zájezdní hostinec, vodní mlýn a kostelík s malým hřbitovem. Co si její obyvatelé nevyrobili sami, dovezli z města, vzdáleného necelé dva dny cesty. Lidé pěstovali obilí, mleli mouku, chovali kozy a chodili do kostela, prostě idylka.

Tedy až do toho dne, kdy do vesnice přišel cizinec, vychrtlý stařec s vyrážkou na obličeji a smrdutým dechem, avšak jiskrnýma očima, který se představil coby Vedachis a prohlásil se za pomocníka výběrčího daní, který byl z města vyslán, aby v Plaché pobýval a podával na berňák posudek o platbyschopnosti vesnice, její užitečnosti a aktivitách. Lidé jej přijali s nevolí, avšak nechtěli si rozhádat úřady, proto nedělali žádné problémy. Jen starostovi Plaché Aredovi se to nějak nezdálo, za celou svou starostovskou kariéru nikdy neslyšel o tom, že by byli z berňáku posíláni takoví lidé, ani starostové vedlejších vesnic o ničem nevěděli. Odjel tedy do města, aby se na příslušných místech poptal co a jak. A popravdě ho nijak zvlášť nepřekvapilo, když ani ve městě nic nevěděli. Nikdo prý do Plaché nikoho toho jména neposílal a Aredou popsaného starce neznal.

Během Aredovy nepřítomnosti Vedachis tu a tam pomohl vyspravit rozbitý vůz, poradil, jak úsporněji skladovat namletou mouku, pomohl farářovi zamést pavučiny v kostele, naučil ženu hostinského několika novým receptům na výborná jídla. Když se mezi lidmi rozkřiklo, že všechno ví a všechno zná, stal se během krátké doby ve vsi velmi oblíbeným. Lidé si k němu sami začali chodit pro rady a pro pomoc. A snad jim ani nepřišlo divné, že věnoval zvláště velkou pozornost místnímu hřbitovu, na kterém trávil o samotě mnoho času.

Za několik dní se vrátil Areda z města a byl připraven starce řádně ztrestat, zbit a vyhnat. Jake bylo jeho překvapení, když zjistil, jak se věci mají a že onen otrapa a lhář se stal zatím váženým hostem, který přespává v nejlepším hostinském pokoji a celá vesnice na něm může uši nechat. Rozhodl se tedy Areda, že nepůjde proti davu, zachová důstojnost a přizpůsobí se. On sám sice onomu osobnímu kouzlu Vedachise nepodlehl, ale nechtěl si znepřátelit celou vesnici. Ono je to časem přejde, tohle nemůže trvat věčně, říkal si.

Ale nepřešlo... Za nějakou dobu přestal dědek bydlet v hostinci, místní mládenci mu postavili na návsi hezký domek. Po nějaké době se začaly ozývat hlasy, že by byl Vedachis dobrým starostou, lepším, než je ten současný. Areda už dlouho přemýšlel, kterak se dědka zbavit, ale toto ho dohnalo přímo k šílenství, zvlášť, když jedním z vůdčích hlasů této rebélie byl i jeho vlastní syn. Proto se jednoho dne při poradě v šenku neovládl a zaslepen vztekem svého syna zabil (přetáhnul ho svou holí a zlomil mu vaz). To byla první oběť. Vesničané, už tak dost proti Aredovi nabroušení, nečekali a rozhodli, že jej popraví oběšením. Ještě ten den přivázali na větev velkého dubu lano a Aredu pověsili. Když stál Areda na stoličce s lasem na krku, Vedachis se k němu naklonil a pošeptal mu zlověstně do ucha: "Vlastní lidé tě zabíjí, né já. A tak to bylo a vždycky bude." Načež mu mlynář podkopl stoličku. Než se Aredovi lano zařízlo do krku, stihl ještě proklít Vedachise, celou vesnici i sebe. Za měsíc po popravě bylo nalezeno tělo Aredovy vdovy rozsápané na hrobě zesnulého manžela.

Během dalšího půl roku zemřeli různou bestiální smrtí i všichni ostatní obyvatelé Plaché a to i ti, kteří se z ní odstěhovali do města či okolních vesnic. O několik desetiletí později vcházejí postavy branou do svého domovského města, krátce po té, co do ní vstoupil podivný vychrtlý stařec s vyrážkou na obličeji, jasně zářícíma očima a smrdutým dechem, který se strážným představil jako Vedachis, úředník se zvláštním pověřením od krále...

Dodatky

Co dělal Areda špatně, že na něj vesničané tlačili?
Nejspíš nedělal špatně nic. Ale Vedachis v jejich očích nějak zařídil, aby to tak vypadalo. Intriky, intriky, intriky... Areda nebyl žádný hlupák, takže mu to brzy došlo, jistě proti Vedachisovi něco (neúspěšně) podnikal. Ovšem mělo to zcela opačný účinek - poštval si na sebe hněv sousedů. 

Co dělal Areda špatně, že proti němu šel i syn? 
Můžeme třeba předpokládat, že si ani v minulosti příliš nerozuměli a toho dokázal Vedachis využít a vhodnými slovy a úlisky Aredova syna přesvědčit. Nebo to byl třeba kouzelník, theurug, temný druid, ďábel, upír, nějaká jiná zvláštní bytost, která jej ovlivnila magicky?

izí družina má v plánu obstarat si lektvary metamorfózy od projíždějícího kupce. Vzít na sebe něčí podobu a přepadnout lichvářův dům. Nahraje jim to, že do města přišla cizí družina postav a oni ji chtějí využít. Vezmou na sebe podobu každého dobrodruha. Vyloupí lichvářův dům a zmizí. Vidělo je několik svědků procházejících po ulici, také lichvář a jeho rodina. Zloději měli podobu hráčské družiny, která přišla ráno. Tudíž je pochytána městskou stráží a uvrhnuta do žaláře. Praví zloději si zalezou někam do kouta a dokončí přeměnu. Rozdělí si peníze a různě je poschovávají, aby nebudili podezření. Na tento plán přišel kouzelník Ralaincemon a hned si získal ostatní.

První část:

Den před příchodem postav:
Do města přijel kupec v doprovodu svého ochránce a prodával po apatykách svoje lektvary. Potom si koupil na tržišti nějaké jídlo. Vyhlídla si ho skupina mladíků a koupila si od něj několik lektvarů metamorfóza. Neptal se, na co je potřebují. Kupec ještě tentýž den odjel, aniž by vzbudil jakýkoli rozruch.

Příchod postav:
Postavy přijdou do města utratit peníze, odpočinout si a nakoupit zásoby. Mohou se klidně rozejít i zůstat spolu. V noci je bude sledovat několik postav a uskuteční svůj plán. Družina nic netuší, než je zburcuje křik několika svědků, přepadeného lichváře a jeho rodiny. Jakmile vyjdou ven, zjistit, co se děje jsou zatčeni.

Druhá část:

Družina musí argumenty před porotou dokázat, že za to nemůže.

1.Nemají u sebe ani zlomek toho co se ztratilo. Mohli to, schovat, ale v té rychlosti?!
2.V té době byli na jiném místě a mají na to svědky.
Pokud postavy uvedou dostatek důkazů na svoji obhajobu, budou muset očistit své jméno vypátráním pravých zlodějů. Přeci jenom byli při tom viděni a peníze stále nejsou, takže nebudou moci opustit město. Pokud je v družině alchymista mělo by ho napadnout řešení. Pokud ne budou si muset postavy pomoci sami, třeba sbíráním informací. Dozví se, že tudy nedávno projížděl alchymista. Byla tu skupinka lidí podobných jim, ale vlastně je od loupeže nikdo neviděl…

Cizí družina:
Jakmile se dozví, že postavy nebyli hned odsouzeny, značně znejistí a bude se snažit s penězi opustit město. Mohou přijít do styku s postavami a dát se na útěk. Ukradnou několik koní a tryskem prchnou z města. Pokud je družina bude pronásledovat tak dříve nebo později dojde ke konfrontaci a měla by zvítězit hráčská družina.

Závěr dobrodružství:

Družina dostane nejvíce zkušeností pokud cizí postavy předá živé ve městě spravedlnosti. Dokáže svou nevinu použitím lektvaru, který našli u Ralaincemona před porotou a ukáže, že zloděj na sebe může vzít podobu třeba i starosty. Také vydají peníze, které u nich najdou a úplně se zbaví podezření. Získají lehké sympatie města a vděčnost lichváře, který jim dá nějakou odměnu za vrácení peněz. Také nepřítele v Ralaincemonovi a jeho kumpánech. Mohou dohnat kupce a nakoupit u něj lektvary a různé zajímavé předměty.

Seznam CP:

Jako svého vůdce si vybrali Ralaincemona. Věří mu a poslouchají jej. Nejsou zlí, pouze se starají jen o sebe. Normálně by to asi neudělali, ale Ralaincemon jim dal dokonalý plán. Chystají se chytnout své šance a zajistit si život na pár let.

Fledies
Začínající zloděj, přidal jsem se k družině kouzelníka Ralaincemona. Co zde dělám? Chystám se vyloupit lichvářův dům spolu s ostatními. Nakonec je okradu o jejich podíl. Potom zmizím. Jaký mám vztah k okolí? Neutrální pokud mi nepřekazí plány. K cizí družině to není nic osobního.

Monegris
Začínající hraničář, Ralaincemonův mladší bratr. Co zde dělám? Chystám se vyloupit lichvářův dům spolu s ostatními. Potom půjdu s bratrem. Jaký mám vztah k okolí? Neutrální pokud mi nepřekazí plány. K cizí družině to není nic osobního.

Epidion
Začínající válečník, přidal jsem se k družině kouzelníka Ralaincemona. Co zde dělám? Chystám se vyloupit lichvářův dům spolu s ostatními. Potom si užiji lehce nabytých peněz. Jaký mám vztah k okolí? Neutrální pokud mi nepřekazí plány. K cizí družině to není nic osobního.

Ralaincemon
Kouzelník, vymyslel jsem perfektní plán jak zbohatnout a zaplatit si další studium. Co zde dělám? Chystám se vyloupit lichvářův dům spolu s ostatními. Potom zmizím. Jaký mám vztah k okolí? Neutrální pokud mi nepřekazí plány. K cizí družině to není nic osobního.

Kellind
Jsem alchymista živící se sbíráním magenergie a prodáváním svých výrobků. Co zde dělám? Pouze projíždím a prodávám své lektvary po apatykách, nabírám trochu zásob a pojedu zase dál. Jaký mám vztah k okolí? Neutrální potřebuji nakoupit jídlo prodat zboží. Nic víc.

Gwerr
Jsem válečník a vydělávám si na živobytí doprovázením Kellinda a jeho ochranou před lapky. Co zde dělám?Držím se stále s Kellindem a nehnu se od něj na krok. Jaký mám vztah k okolí? Jsem ostražitý a podezíravý na všechny, kteří nevypadají jako měšťané.

Další rozšíření, chyby v prvním příběhu a nápady jak je odstranit.

Věci se ujme nějaký vyšetřující soudce a ten bude postupovat následovně. Ví, že postavy přepadly lichváře. Všichni je viděli a viděl je i lichvář. To, že jsou vinni, bude tedy brát jako prokázaný fakt.

Pokud mají postavy alibi (které pravděpodobně mít budou), pak bude jejich svědky vyslýchat a velice pravděpodobně nabude přesvědčení, že lžou (lidé totiž inklinují k jednoduchým vysvětlením. Historka s metamorfózou je dost složitá a těžko uvěřitelná). Proto vydá svědky na mučidla a pohrozí jim obviněním ze spoluviny. Ti samozřejmě odvolají svoje svědectví a družinu v tom nechají.

To soudce jen utvrdí v tom, že má pravdu a svůj triumf se pokusí dovršit - bude chtít vědět, kam schovali lup. Postavy samozřejmě nebudou nic vědět a tak je bude taky mučit.

Tady do hry vstoupí sicco. On samozřejmě bude mít primárně zájem na vrácení peněz. Má pochopitelně kontakty ve vězení a tak tam postavy navštíví s partou svých bouchačů. Nejdřív jim bude vyhrožovat ve stylu "Pánové, já potřebuji své peníze a vy potřebujete svoje prsty. Udělejme spolu obchod." (bude velmi krutý, chladný a odměřený). Tady bych některé psychicky slabší družiníky nechal nervově zhroutit a pokálet se. Sicco je muž zkušený a moudrý. Pozná, že nic neví a možná ho napadne i trik s metamorfózou. Pochopí, že postavy mu budou užitečnější venku, aby vystrašily skutečné pachatele a zařídí propuštění.

Pak je donutí pátrat po skutečných vinících a bude je sledovat. To vystraší cizí družinu a ta uprchne z města (před tím by se postavy mohly pokusit je zlikvidovat. Pochopitelně neúspěšně). Sicco se to dozví a vyšle jim nějaké posily, lupiče. Následuje honička divočinou (možná i noční) a pak cizí družina nastraží svým pronásledovatelům léčku. Boj bude dlouhý a krvavý, asi v polovině boje přijdou posili od sicca. Boj postupně vyhrají (třeba smrt jednoho lupiče a vyřazení jedné hráčské postavy). A teď je další zvrat postavy zjistí jak velký je lup a mají dvě varianty:

-přenechají peníze lupičům, ti je ušetří, sicco je vystraší a zakáže jim přístup do města pod trestem smrti (moc vědí, jsou nebezpeční)

-lup si nechají a zabijí lupiče, mají velký lup (500zl?) ale mají ještě většího nepřítele (sicco přišel o prachy a 3 členy gildy)

ostavy jsou vlastně obyčejní venkovští chasníci. Vlastně ne úplně obyčejní. Jsou to dost chudí chasníci v dost chudé vesnici v lese na kraji civilizace.

Zrovna probíhají slavnosti jara a jejich součástí je i rituál májek (který někteří znáte z našich vesnic). Postavy patří ke skupině junáků, která má letos májku hlídat. Tato skupina je ale vnitřně rozdělená a zřetelnou převahu tam má syn nejbohatšího sedláka ve vsi jménem Sergej. Kolem Sergeje se vytvořila semknutá parta bohatších chlapců a jejich pacholků. Postavy jsou jako jediné vně této party a ještě nejsou nijak pevně spojeny.

Sotva se setmí, Sergej začne vydávat povely a je jasné, že chce ukrást májku ze sousední vesnice (což by byl hrdinský čin, jsou to totiž jediné dvě vsi široko daleko a panuje mezi nimi rivalita). Sergejova skupina se tedy vydá do sousední vesnice a postavám připadne nevděčný úkol hlídat vlastní májku.

Poměrně dlouho se nic neděje (postavy mají šanci navázat rozhovor - ačkoliv se už vlastně znají - a pevněji se semknout). Po několika hodinách zaútočí chlapci ze sousední vsi. Nejdříve podniknou fingovaný útok a odlákají družinu od májky a pak ji jiná skupina strhne a začne prchat. Postavy by měly přemoct skupinu, která veden fingovaný útok a zajmout ji. Pak se vrátit do vesnice právě včas, aby viděli, jak jiná skupina (vlastně jen dva lidé) strhávají májku a prchají do lesa. Předpokládám, že zajatce svážou a pustí se za zloději.

Tady vstupuje do hry cizí element: elfský záškodník. Lesní elfové občas posílají osamocené záškodníky útočit na lidské kolonisty. Elf zastřelí nejprve zloděje bez májky (postavy tomu pravděpodobně nebudou věnovat pozornost, budou si prostě myslet, že upadl) a pak (když už bude družina velmi blízko) i toho s májkou. Postavy pochopí, která bije a zaútočí na záškodníka. Ve více lidech by neměli mít problém ho zneškodnit (ačkoliv je pravděpodobné, že ošklivě zraní jednu nebo i více postav).

Když už budou mít v ruce svou májku a budou na půli cesty do druhé vesnice, jistě je napadne ukořistit i májku nepřátelskou.
Sergejova skupina se do druhé vesnice vydala dost hlučně a navíc po cestě, takže padla do léčky nepřátelských vesničanů a byla zajata.
Celé by to pak mělo končit ukradením druhé májky (eventuálně osvobozením Sergeje a jeho lidí, což ovšem závisí na škodolibosti postav) a triumfálním návratem do vsi, kde se potom uspořádá veselka, na které se všichni ožerou jako prasata. A možná, že někteří z hrdinů získají první sexuální zkušennosti....
Žádná z částí příběhu není povinná a dost záleží na vůli postav, zda se ji rozhodnou podstoupit.

aše postavy byly vesměs takoví snílci. Rády poslouchaly hrdinské historky a snily o tom, jak se stanou slavnými. Když měly čas, tak si třeba šermovaly na louce dřevěnými mečíky či klacky a podnikaly výlety do lesa a tak. Hraničář se navíc učil lovcem.
Jednoho dne se objevil jeden vysloužilý dobrodruh v místním hostinci. Naše postavy samozřejmě utekly rodičům přímo do hostince a začaly se s ním bavit. Náš zájem mu zalichotil a tak nám vyprávěl a navíc nám dal i nějaké rady ohledně života dobrodruhů.
Když se pak jednoho dne k nám doneslo, že se někdo někdo ztratil, nebylo divu, že jsme se sešli s tím, že se ho vydáme hledat.
Samotné dobrodružství byla poměrně klasická jeskyně, ale malá a jen s asi dvěma souboji. První PJův pokus o bitku jsme nějak zvrhli, když jsme okolo vlků v klidu pomalu prošli (neutíkali jsme ani tak - rada hraničáře). Jeskyně byla taky pěkná. Za výzbroj jsme měli jen to, co jsme vzali doma. Hraničář měl nějakou sekerku, moje postava snad nůž a ten dřevěný mečík. A do teď si pamatuji, jak bylo mojí postavě, když zabila prvního skřeta a ještě to bylo omylem, když se nedařilo vyjednávat (tzn. další dva nás napadli zezadu) chtěla ho omráčit  a padlo mi několik šestek.
Když jsme se pak vrátili úspěšně do vesnice, tak náš úspěch přebil starosti rodičů a my dychtivý dalších dobrodružství a dalších úspěchů, slávy a legend o nás jsme si sbalili věci a vydali se do světa.