Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Nové rasy
  
  

N´Goll

 
Autor: Akiros
Hodnocení: Hlasovalo: 6 čtenářů
  Průměrný počet hvězdiček: 3.5
  
  

N´goll

Kříženec humanoida a psovité šelmy

N´Gollové mohou dorůstat velikosti A a B. Ačkoliv mají svůj jistý smysl pro odvahu, čest a spravedlnost, bývají zákeřní i zbabělí. Pro jejich nízkou inteligenci se nikdy nevyvinuly v plnohodnotný národ a málokdy se jejich klany semknou pod jediné vedení. K ostatním rasám jsou přirozeně nepřátelští, i když jsou schopni omezené spolupráce a obchodu. Legendy které se tradují o jejich vzniku jsou níže, ovšem nejsou pro rasu podstatné.

Parametry:

N´goll A

  • Síla: 8–13 (+1)
  • Obratnost: 7–12 (-2)
  • Odolnost: 12–17 (+3)
  • Inteligence: 3–8 (-5)
  • Charisma: 4–9 (-4)
  • Výška: 100 – 135 coulů
  • Váha: 1000 – 1800 mn (50 – 90 kg)
  • Třída velikosti: A
  • Pohyblivost: 10
  • Maximální věk dožití: 40 let
  • Dospělost: 15 let

N´goll B

  • Síla: 9–14 (+2)
  • Obratnost: 6–11 (-3)
  • Odolnost: 12–17 (+3)
  • Inteligence: 3–8 (-5)
  • Charisma: 3–5 (-5)
  • Výška: 140 – 200 coulů
  • Váha: 1400 – 2600 mn (70 – 130 kg)
  • Třída velikosti: B
  • Pohyblivost: 11
  • Maximální věk dožití: 40 let
  • Dospělost: 15 let

Zvl. schopnosti rasy

N´gollové mají jako rodovou zbraň všechny drtivé zbraně a jejich kombinace, jako sekery, kladiva, palice, řemdihy a palcáty (nikoliv tyčové jako halapartna, cep či sudlice).

Jejich čich je velice dobře vyvinutý, podobně jako u psovitých šelem. K odhalení předmětu, postřehu, kde lze využít čichu, k odhalení tichého pohybu či úkrytu ve stínu, nápadnosti a ke stopování má N´goll bonus 20% (případně +2 k hodu na past). Namísto naslouchání může také „zavětřit“, což by mohlo mít podobný efekt.

Vyvinutý čich je naopak dělá zranitelnější vůči plynům, kde mají postih 1 k hodu na past a +10% ke zranění plynem. Vztahuje se také k dýmu z ohně a dušení, na magické jedy typu puchčoud apod.

Ačkoliv N´gollové nemají rádi oheň v rukou svých nepřátel a dalo by se říci, že se ho trochu bojí, nemají proti němu žádné postihy.

O vzniku N´Gollů existují 2 legendy:

První z nich (vhodné také jako "loot")
Yragin Goll z Údolí Vlků
Sepsal Evžen Dominov, Dutoskalský romanopisec, bard a básník

Hrdinský epos, který pojednává o trpasličím lovci Yraginovi, který pocházel z Vlčího údolí v blízkosti Duté Skály. Yragin se vyznamenal v honech na skřety, pomocí ohně odehnal smečku lítých vlků od osady a v jedné kapitole je poměrně umně popsán jeho neohrožený zápas s černým medvědem.

V závěru Yragin směnil od horských barbarů smečku tažných psů za svou kvalitní kuši a nějaké zlato. Když vyrazil do Duté skály, zastihla ho krutá sněhová bouře, která trvala déle než dva dny, během níž Yragin bloudil a vysílil se. Yragin ztratil naději, že se ještě někdy domů vrátí. Protože čekal, že cesta do Duté skály nebude trvat moc dlouho, neměl s sebou skoro žádné zásoby pro psy ani pro sebe.

Vyhladovělí psi museli vycítit, že jejich nový pán to vzdal, a začali se mezi sebou rvát. Když se je snažil Yragin odtrhnout, jeden z nich ho pokousal. Yragin sáhl na záda, aby vzal kuši a neposlušného psa potrestal, ale zbraň nenahmátl. Chopil se tedy sekery a vyrazil, aby psa utratil. Ten se však vyvlékl z popruhů a hravě Yraginovi utekl. Ostatní psy se na chvíli uklidnili a tak je Yragin pustil, aby si šli po svých.

Když se setmělo, obloha se vyčistila a Yragin uviděl v dáli, ve svitu úplňku, svou rodnou osadu, ozvalo se za ním zavrčení. Nejdříve si myslel, že to jsou vlci, ale když se ohlédl, zjistil, že ho přišli roztrhat jeho vlastní psi. Než zemřel, proklel je. Každý pes, který pojedl z jeho těla, byl proklet a dnes coby N´Goll, obchází ve Vlčím údolí a vyje na měsíc.

Kniha druhá:
Krum Vlkojed z Patahory
Sepsal galský historik Jan Bílý, 1984
Z kolekce Legendy Havraních Hor

Klan Herakulů z Havraních Hor má také svého hrdinu. Krum Lovec byl znám skvělou střelbou z luku a svým stopařským umem. Bydlel výše v horách v osadě Patahory, kde měl svou chatrč a početnou rodinu. Patahory však sužoval netvor, který v noci napadal osadu a běda tomu, kdo v noci vyšel ven pro dřívý nebo se opozdily jeho ovce. Nejdříve našli roztrhaného berana, pak se ztratilo více zvířat a nakonec i pár lidí. Časy to byly hubené, zima dlouhá a každý kus ztraceného dobytka byl krůček k hladovění. Tak se lidé z Patahory složili a zaplatili Krumovi, aby tu potvoru zabil.

Krum se tedy vydal po stopách té stvůry. Po několika dnech ho zavedla až do doupěte toho netvora ve Vlčím údolí. Krum bestii vlákal do pasti, střelil ji několika šípy a nakonec ji po krvavé stopě dostihl a zabil. Když dovlekl toho velkého vlka do Patahory, všichni se podivovali nad tím, jaké velikosti mohou vlci dorůst. Nikdo ani nechtěl uvěřit, když jim Krum vyprávěl, jak někdy ta bestie chodila po dvou, jindy po čtyrech a jak, než ji zabil, na něj promluvila zlým hlasem. Varovala ho, že se pomstí. Krum se bestii vysmál a na věky jí umlčel. Nakonec dotáhl vlka domů, stáhl mu kůži a řádně ji vyvěsil, maso nasolil, upekl, uvařil, zkrátka všechno, co se s úlovkem musí a pozval sousedy na vlčí pečíňku.

Když do Patahory na začátku jara přijel první vůz pro kožešiny, vesnice byla prázdná. Podle legendy se ze všech obyvatel osady, včetně Kruma jeho rodiny, stali netvoři. Půl lidé, půl vlci. Dodnes jsou potomci Kruma Vlkojeda ve Vlčím údolí a známe je pod názvem N´Gollové, což je divoký národ humanoidních stvoření podobných psům. Za zmínku stojí, že trpaslíci mají údajně podobnou legendu, jejíž opis se mi však nepodařilo získat. V příběhu můžeme vidět také několik drobných nedostatků. Například jestliže nikdo ve vesnici nezbyl, jak mohl někdo vidět její obyvatele proměnit se v tento vlčí lid.

Za zmínku také stojí, že nedaleko osady Patahory je taktéž vesnička Vlkojedy, kde podobný příběh s drobnými odchylkami vyprávěli také. U nich to byl ovšem Krungol z Vlkojed.