Válka Smrtí: část první, Začátek

Na počátku byla prázdnota. Prázdnota bez života, beze smrti, bez hmoty. A v té nekonečné prázdnotě se zrodil jediný tvor. Yawatar.

Vládl mocí tak nezměrnou, že celá prázdnota byla jeho vůlí zmáčknuta do malé perly, a odkryla to co bylo jeho očím skryto. Tisíce překrásných stvoření, poletujících v černočerné tmě, osvětlujíc tak překrásný svět, který již nebyl ani prázdný, ani bez života. Yawatar vzal perlu a zahodil ji.

Daleko, aby zapoměl na prázdný svět, který v ní byl ukryt. V okamžiku kdy se zastavila, roztříštila se na 52 kousků.

Hvězdy, jak světélka Yawatar pojmenoval, se shromáždily kolem těchto úlomků a jejich společnými silami z nich spolu s Yawatarem vytvořili 53 světů. Na každém z nich se usadilo několik Hvězd a žilo zde. Nabraly téměř lidské podoby a Yawatar se stal jejich bohem.

Žily v harmonii, v míru, v blahobytu, přeletujíc ze světa na svět, obdivujíc místní lid a jejich práci. Jenže Yawatar chtěl aby každý svět zůstal oddělen od zbývajících. A tak navštívil každý z těchto světů, a daroval Hvězdám oči. Hvězdy každého světa měly oči jiné barvy, čímž Yawatar dosáhl toho, že neviděly na obloze jiné světy, ani nemohly vidět Hvězdy z jiných světů. Nemohly tedy ani cestovat na jiné světy a navštěvovat své přátele.

Hvězdy si připadaly podvedené. Yawatar je využil ke stvoření světů, aby je na nich uvěznil, a odřízl je od věčností, odkud pocházely. Aby si je udobřil, stvořil Yawatar slunce, svět bez života, který mohly vidět všechny hvězdy a naplňoval jejich světy světlem a teplem.

Avšak v okamžiku, kdy se první sluneční paprsek zablesknul nad obzorem, osvítil strom, který vrhl stín. A z toho stínu vystoupila první Smrt. Una. A spolu s Unou začaly hvězdy stárnout a umírat. Tisíce let nesmrtelnosti zmizely.

Jeden ze světů se rozhodl proti Yawatarovi bojovat. Pod vedením Mhally, rudé paní se vydaly do věčností, aby Yawatara zabily. K jejich překvapení zde spatřily všechny mrtvé Hvězdy. Nebyly ale jako dřív. Byla to jen světélka, potloukající se po věčnostech. Nemyslící, necítící. A mezi nimi byl Yawatar, opilý mocí kterou mu smrt dávala. Vedle něj stála postava v plášti tak tmavém, že i ta nejčernější noc proti němu vypadala jako jasný den. Démon stvořený z prvního, nejtemnějšího stínu. Una, našeptávajíc Yawatarovi, koho má poslat do věčností. Když spatřila Mhallu a její vojsko, vzala dvě nejbližší mrtvé Hvězdy a ze svého pláště odtrhla dva cáry, kterými Hvězdy obmotala. Hvězdy zaplály oslňujícím světlem a cáry se rozplynuly. Když se zase zformovaly, na místě dvou hvězd stály dvě postavy v kápi. Dua a Tria. Tria mávla rukou a polovina vojska zahynula. Dua pak políbila pět nejlepších bojovníků, kteří se obrátili proti ostatním. V tomto zmatku se procházela Una, libující si ve smrti, přivozujíc smrt dotekem každému válečníkovi, který měl odvahu se jí postavit. Všichni zahynuli. Všech šest tisíc bojovníků bylo zmasakrováno. To ale nebylo vše. Una se rozhodla potrestat Hvězdy ještě víc a tak vzala mrtvé tělo Mhally a pokryla ho svým stínem. Mhalla se probrala, ale nebyla to ona. Byla obklopena stínem. Nebyla to Hvězda. Byla to Smrt. Čtvrtá smrt jménem Quadra.

Pak přikázala Trie a Quadře, aby stvořily stvoření tak mocné, že srovná se zemí celé světy. Spojily tedy síly a společně jej vytvořily. Mocného titána Mhekiho. Obrovskou létající bytost, nemyslící, necítící, stejně jako mrtvé Hvězdy z nichž vzešel. Čeho se dotkl zemřelo. Jeho jediným úkolem bylo zabíjet a požírat. Vysával energii z každé živé bytosti a energii používal ke stvoření vlastní armády démonů. Měli různé tvary a velikosti ale jedno měli společné. Hlad. Všichni byli poháněni neukojitelným hladem svého pána. Byli jeho končetinami. Jeho očima a ušima. Byli jeho součástí. Postupně přivedl do věčností všechny hvězdy, a život na všech světech pohasl...

Una vzala hvězdy, které přišly do věčností a stvořila z nich další tři smrti. Pentu, Hexu a Septu. S jejich pomocí znovu osídlila světy novým životem. Místo hvězd obsadil lid Norian. Inteligentních bytostí, které se však jak moudrostí, tak ani mocí a magickým talentem nemohli Hvězdám rovnat. Rovněž postrádali schopnost cestovat do Věčností a na jiné světy, většina ani o jiných světech nevěděla. Zatímco Mheki spal na neznámém světě, Norianská civilizace vzkvétala.

Smrt byla přirozenou věcí. Lidé se rodili a umírali, když se to jeden velmi mocný mág jménem Nekrus rozhodl změnit...objevil magii která dokázala vrátit mrtvé z věčností zpět k životu, jako nemyslící bytosti sloužící svému pánu. Nekromancii. Taková urážka byla nepřípustná. Smrti se dohodly na tom, že ukáží Nekrovi sílu smrti a tak vyslaly Hexu aby jej zabila. Nekrus pozdě zjistil že ani jeho temná magie, ani jeho válečníci nemají proti živoucí smrti pražádnou šanci. Hexa zničila jeho armádu bez menších obtíží a pak ho zabila. Tím nejbolestnějším způsobem. Takovým jaký si smrtelník nedokáže ani představit. Celých padesát let z něj pomalu vysávala život a tvořila z něj stín, který jej pomalu začal ovládat. Když skončila, na Nekrově místě se objevilo odporné stvoření. Omá Smrt, Octa. Ta si osvojila Nekrovo umění a s oblibou jej využívala proti smrtelníkům prostřednictvím svých služebníků, nekromantů.

Život plynul dál a během staletí vstřebávala Una stíny, aby z nich tvořila další Smrti. Za pět set let tak stvořila dvě Smrti. Terraru a Decu.

Čím více duší přišlo do věčností, tím byly smrti silnější. Jak sílily, jejich moc prosakovala do světů a tvořila odporná stvoření. Démony a stíny, kteří plenili města a ničili civilizace. Pak byla nalezena nová magie. Magie světla. Světlí mágové, zaměřeni na boj s těmito tvory chránili lid Norian a pod jejich velením lidé zapudili víru v Unu a její dcery. A za to je Una potrestala. Sestoupila z věčností a zmasakrovala všechny mágy tohoto řádu a s nimi také miliony lidí. Lid Norian truchlil. Truchlil řadu let a z tohoto smutku vyšla další smrt. Un-decima, která se stala Smrtí zvířat, neboť měla pochopení pro smutek lidí. Ostatní ji pro její lítost zavrhly a Un-decima se uchýlila mezi lid, jako milovaná věštkyně.

Jak plynul čas, stíny byly čím dál silnější a hrozil zánik lidu Norian. Smrti se rozhodly zasáhnout. Společnými silami spoutaly své potomky a pojily je do dvou celků. Do dvou posledních Smrtí. Duedy a Tredy.

V tomto počtu zůstaly Smrti celé dva tisíce let, avšak po čase zjistily že čím více jich je, tím méně moci jim přibývá a Una, lačnící po moci se rozhodla jednat. Vytvořila mocného démona a poštvala ho na svou nejmladší dceru, Tredu. Spolu s ním ji pak roztrhala na kusy. Tehdy Smrti zjistily dvě věci. První, že jsou smrtelné rukou svých sester a jejich démonů. A druhou, že pokud některou zabijí, získají její moc. Smrti tak spolu začaly bojovat, avšak některé z nich, které se bály prvních tří uprchly z Věčností a tak se za nimi vydaly i ostatní. Zatáhly tak do války všechny světy. Každá Smrt chtěla být tou jedinou a tak každá sílila jak jen mohla a tvořila vlastní armády. Začala éra Války Smrtí.

Uplynulo téměř dvě stě let, a jedna ze smrtí se zhmotnila na neznámém světě, kam ji zavedl stín. Je odhodlaná zabít svou sestru, která se zde nachází. Je připravená se s ní utkat....

Příběh je součástí příspěvku v rubrice Nová povolání s názvem Scion a jeho obory (pozn. red.)