Sdílení smyslů

Sdílení smyslů je rozšíření telepatie. Jakmile Hraničář ovládne telepatii, ovládne i sdílení smyslů. Pokud Hraničář neovládá telepatii, nemůže ani sdílet smysly.

Alternativa: Sdílení smyslů může stát stranou jako samostatná mimosmyslová schopnost, pro kterou platí tabulka telepatie, ale učí se zvlášť.

Sdílení smyslů umožní hraničáři buď vidět, slyšet nebo cítit přesně to, co vidí, slyší či cítí terč telepatie, anebo propůjčit terči telepatie své vlastní smysly. Může také vyměnit své smysly za smysly terče. Nelze ale sdílet více než jeden smysl - zrak, sluch, čich, hmat nebo chuť.

Sdílení smyslů navíc nahrazuje ostatní telepatické úkony. To znamená, že pokud chce hraničář sdílet nějaký smysl, nemůže při tomtéž pokusu o telepatii s terčem mluvit ani číst jeho myšlenky.

Sdílený smysl nahradí původní smysl, takže např. po dobu sdílení zraku uvidí hraničář totéž, co vidí terč telepatie, ale neuvidí nic z toho, co zachycuje jeho vlastní zrak. Na sdílení se musí neustále soustředit, ale nic mu nebrání v hovoru nebo pomalém pohybu.

Dosah sdílení smyslů se nemění a platí tabulka telepatie. Past na selhání je ale 3 při povoleném sdílení a 8 při nepovoleném sdílení. Past na odhalení a uzavření je stejná (4 a 6). Smysly se dají sdílet i s tvory s inteligencí 1, třeba se zvířaty.

Sdílení smyslů se dá využít různě. Je otázkou, co vše zachytí čtení myšlenek, ale přímé sdílení smyslů je často efektivnější. Než někoho prosit, aby myslel na umístění tajného vchodu, který vidí, je šikovnější prostě se dívat jeho očima. Hraničář - sokolník může sdílet zrak svého létajícího průzkumníka, jiní nenápadní tvorové mohou Hraničáři posloužit jako štěnice pro odposlech. Pokud hraničář propůjčí terči svůj sluch a poté bude mluvit, je to jako kdyby mluvil přímo k němu, navíc ale terč uslyší i ostatní postavy účastnící se rozhovoru. Takto by se dalo pokračovat.