Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Hřbitov
  
  

Den zpátky

 
Autor: Nathaka
Hodnocení: Hlasovalo: 17 čtenářů
  Průměrný počet hvězdiček: 2.94
  
  

Nebýt jednoho fatálního omylu, byl by tento den připomínán jako den, kdy se osvobodili Vlkohlavové. Předešlé měsíce byla rebelie plánována a dopodrobna připravována. Vše šlo hladce. Místo toho, aby však Vlkohlavové tento večer slavili znovunabytí dlouho ztracené otčiny, darovali jediným špatným rozhodnutím moment překvapení svým utiskovatelům, Haltékům.

Tím špatným rozhodnutím bylo, jak už tomu v našich dějinách bývá, rozhodnutí ušlechtilé. Když jeden haltécký gardián nahlédl do plánů připravované vzpoury a krátce nato byl zajat, nebyl okamžitě a bez milosti zabit, aby jeho duch spočinul v pokoji u našich nohou. Místo toho byl spoután a uvězněn. Z okovů i vězení však dokázal uniknout.

Protože Vlkohlav byl pro Haltéka symbolem nejen bestie, zvířete a otroka, ale také ukrutné síly a divokosti, Haltécká sněmovna se rozhodla nenechat nic náhodě. Jakmile se o plánech Vlkohlavů dozvěděla, sáhla po svých nejmocnějších zbraních.

Už několikrát za poslední roky se totiž stalo, že staletími prověření gardiáni zvítězili v bitvě jen s obtížemi, kvůli svým nízkým počtům. Při potlačování rozsáhlé rebelie mohutných a neohrožených Vlkohlavů taková situace hrozila více než kdy jindy a poprvé v historii našeho světa se mohlo stát, že by Haltékové byli dokonce poraženi.

Něco takového nemohli dopustit, neboť jen současná neporazitelnost jim zaručovala loajalitu ostatních ras v jejich područí. A právě proto neměli tuto rebelii potlačit gardiáni a chrliči, jak bylo dosud obvyklé, ale psiotechnici. Byla to naprosto nová, neokoukaná forma válečnictví. A Vlkohlavům nedávala mnoho šancí.

Nechápejte nás špatně. Může se zdát, že navzdory nám uložené nestrannosti stojíme v tomto vyprávění na straně Vlkohlavů. Že si přejeme, aby se byli osvobodili. Můžete se domnívat, že litujeme jejich ušlechtilosti v momentě nejvyššího ohrožení, ba že si dokonce přejeme, aby v tu chvíli byli nemilosrdní a zvěda popravili. Není tomu tak.

Je sice pravdou, že Haltékové se neštítili využívat všech surovin a prostředků, kterých se jim zamanulo, a chovali se velmi bezohledně jak k ostatním rasám, tak i k nám. To ale není nic, co bychom jim vyčítaly. Máme je stejně rády jako Vlkohlavy, jako kteroukoliv další civilizaci v tomto krásném a skomírajícím světě. Ale i když se snažíme sebevíc, nemůžeme nebýt posmutnělé nad výsledkem jejich milosrdnosti. Díky ní umíráme.

Mimoto, náš názor neměl vliv na to, co se dělo dál.

***

Jak některým z vás, kteří nás posloucháte, napovídá název, psiotechnici zakládali sílu svých jednotek na kombinaci vyspělé haltécké techniky a vlastní silné vůle. Její použití se dalo v některých případech považovat dokonce za druh magie, jakou běžně vládnou jen pralesní kmeny a nebešťané. Je nabíledni, že taková kombinace představovala pro primitivní válečníky Vlkohlavů hrozivé nebezpečí. Se sekerami a kladivy nelze vzdorovat neokrystalickým čepelím a pulzním puškám.

Přesto se Vlkohlavové pokusili. A bránili se opravdu statečně. Nad jejich touhou po svobodě jsme v tu chvíli uronily nejednu slzu. Bolelo nás sledovat, jak v zoufalém odporu vydechují naposledy. A musely jsme truchlit i nad promarněnými životy osmi psiotechniků, věrných do poslední chvíle.

Za dlouhé věky jsme viděly mnoho a podobnými slovy neplýtváme. Nebojíme se ale označit proběhlou událost za smutná jatka. Proti osmi mrtvým Haltékům shromaždili gardiáni po odpoledních bojích tisíce těl padlých Vlkohlavů.

Za jediné odpoledne, dílem jediné fatální chyby, téměř zanikl národ. Ale konec to nebyl.

***

K večeru rozhodli Haltékové o provedení preventivního opatření. Jejich logická úvaha spočívala v tom, že pokud se vzbouřili Vlkohlavové, mohou tak učinit i další národy, třeba i početnější a vyspělejší. Těm měla být výstrahou úplná anihilace Vlkohlavů. Neměly jsme z toho dobrý pocit, ale chápaly jsme je tehdy a chápeme je i v tuto chvíli.

Prostředkem k tomuto záměru se stal zvláštní obřad. Byla to další z neobvyklých haltéckých technologií, které dosud nebyly aplikovány. Ještě nyní se podivujeme tomu, v jaké rychlosti se Haltékové dobrali podobné vyspělosti na obou úrovních, duševní i materiální.

Smysl tkvěl v tom, že se pomocí svých psionických schopností napojili na mysl jednoho z Vlkohlavů a vzali si odtud potřebné informace. Pomocí své techniky pak upravenou informaci vypustili do sítě zvláštních a neobyčejně citlivých miniaturních vláken, která teprve nedávno objevili pod zemí.

Ta vlákna jsme byly my. My jsme byly pojítkem mezi planetou a vším živým, co na ní rostlo a dýchalo. Skrze ně se dalo vnímat cokoliv. Haltékové to nevěděli, ale nějakým způsobem správně vytušili, že se dá skrze tuto síť do biosféry planety vyslat takový signál, který Vlkohlavy zahubí.

Nechceme už zabředávat do dalších podrobností, neboť nás velmi bolí na to znovu pomyslet. Je hrozivé přihlížet vymírání druhů přirozenou cestou. Vidět ale jeho záměrné vyhlazení provedené prostřednictvím nás samých, to nás zraňuje a ničí.

Nejsme si tím zcela jisté, ale zřejmě právě v tento moment jsme se utvrdily, že slib nezasahovat do přirozeného vývoje v našem světě bychom raději nikdy nesložily.

***

Už na začátku jsme se zmínily, že umíráme. Není totiž možné nás donekonečna zneužívat a zároveň nás tím nezničit. A byla to právě haltécká anihilace Vlkohlavů, která způsobila náš rozklad v materiální sféře světa Pelés. Nevidíme to jako tragédii, neboť to prožíváme podruhé.

První svět jsme musely opustit krátce poté, co tehdejší civilizace vědomě zničila veškerá pouta mezi námi a planetou. Nevíme, proč dali ti lidé přednost tomu obývat neživý kámen před možností žít s námi v harmonii; jejich volba je ale nevratná.

Věříme, že až zcela zahyneme, získáme možnost stvořit třetí svět. Nejspíš to tak má být. Naše úloha je nám ale stále nejasná. Nevíme, kdo nám ji dal, proč tak učinil a zda činíme správně. Ale jak jsme již naznačily, slib nezasahovat do přirozeného dění tentokrát nesložíme.

Možná ale bylo jen dílem náhody či omylu, že jsme stvořily světy dva. Možná i my končíme. Víme jen málo. Ale jistě víme to, že se vše důležité brzy dovíme.

Protože my, Gaia, umíráme.