Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Nové rasy
  
  

Murloci

 
Autor: Shadowmage
Hodnocení: Hlasovalo: 15 čtenářů
  Průměrný počet hvězdiček: 4.47
  
  

0.Úvod

Na březích teplých moří občas potkáte podivuhodné shrbené postavy, jak v podřepu slídí po písku a hledají něco k snědku. Je to skřet? Nebo nějaký podivný žabák? Ne, právě jste potkali murloka.

Tato rasa se hodí pro osídlení přímořských a podmořských oblastí, může nahradit obvyklé skřety v roli otravné „potravy pro meče dobrodruhů“, ale také z ní mohou povstat dobrodruzi, kteří rozhodně nebudou tuctovými hrdiny. Následující text popisuje murloky jak z hlediska obecného, tak ohledně zařazení do světa (kde občas využívám příklady ze světa vlastního).

1. Přehled

SílaObratnostOdolnostInteligenceCharisma
7 - 1410 - 159 - 148 - 133 - 12
-2+2+1-1-4
  • Výška: 85 - 120 coulů
  • Váha: 400 - 1200 mincí (20 – 60 kg)
  • Třída velikosti: A
  • Pohyblivost: 9/humanoid (12 ve vodě)
  • Rodová zbraň: Dýka
  • Zranitelnost: Humanoid
  • Murloci mají infravidění a jsou schopni dýchat i pod vodou
  • Postřehy stejné jako člověk, ve srovnání s člověkem zrak horší (-15%), čich o dost lepší (10%), sluch o mnoho horší (-20%), ale hmat mnohem vyvinutější (+20%)

1.1 Tabulka přesvědčení:

1.ZmD
2.ZmD
3.N
4.N
5.N
6.N
7.ZmZ
8.ZmZ
9.ZkZ
10.ZkZ

2. Původ

Před dávnými časy, kdy byla ještě země pustá a nehostinná, byly střediskem života oceány. Jejich hlubinami majestátně pluli tvorové, pro které již dnešní rasy ani nemají jména a dnešní korálové útesy a podmořské hory se tyčily zatím jen v myšlenkách tehdy ještě skoro všemocných bohů. V těch dobách bytosti, do nichž proniklo více tvořivé síly z božské moci, a které byly obdařeny rozumem, tvořily jen malý zlomek hlubinných tvorů. Jedni z prvních takových byly inteligentní řasy a mušle, bytosti, které si začínaly v temných hlubinách uvědomovat samy sebe. Neměly ale moc cokoliv ve svém okolí změnit a byly bez možnosti obrany nelítostně požírány svým okolím. Množství negativní energie proudilo z jejich primitivních myslí a bohové je vnímali. Cítili, že takhle to není správné, nechtěli svou tvůrčí moc vyplýtvat na něco, co samo nebude spokojeno se svým údělem. Nechali tedy nespokojené tvory přijmout svou sílu a během let dovolili těmto prastarým bytostem povstat. Tkáně starobylých řas se postupně měnily v těla pohyblivých měkkých tvorů, z nichž mnohem později měli vzniknout cephalidové, obávané inteligentní chobotnice. A z mušlí se postupem času vyloupli podivuhodní tvorové, podobni žábám, ale již s rysy klasických humanoidních ras. Měli být těmi, na nichž bohové vyzkouší svůj nový záměr – tělo, které by bylo schopno sloužit svému majiteli i na souši, která se pomalu, ale jistě stávala obyvatelnou. Nakolik se jejich záměr povedl, a jak rychle se skutečně murloci seznámili se souší, je už jiný příběh…

Murloci by měli ve světě být vývojově velmi starou rasou, jejich vzhled a původ tomu napomáhá. Nevadí, že nejsou zmíněni v legendách jiných starých ras, protože vzešli z moří, takže se asi jen málo potkávali.

3. Vzhled

Ilustrační obrázek

Murloci nejsou podle lidských měřítek nijak přitažliví či estetičtí. Připomínají karikaturu člověka, ale v mnoha ohledech si zachovali klasické obojživelnické rysy. Typický murlok je vysoký něco okolo jednoho sáhu, nijak mohutný, spíše kostnatý a šlachovitý. Na první pohled nás zaujme jeho žabí hlava, která je neúměrně velká vůči tělu. Je kulovitá o průměru klidně přes 35 coulů a posazená přímo mezi rameny, nakloněná je lehce směrem dopředu dolů jakoby v úkloně. Skoro by se dalo říct, že tělo přechází přímo v hlavu. Hlavě dominují obrovské "rybí" oči, veliké přes 10 coulů v průměru. Nos murlok nemá, jen dvě dírky v plochém obličeji. Podobně jsou řešeny i ušní dírky. Tlama je poněkud rybí a zubatá (kousnutí bolí, útok 1/+2 a může to odnést něčí prst, zoubky jsou okolo jednoho coulu velké). Na boku hlavy jsou umístěny nenápadné žábry. Mezi temenem a krkem začíná kostěný hřeben (až 20 cm vysoký), který v dospělosti pokrývá i záda (viz níže).

Pohybuje se po dvou zadních nohách, podobným lidským, ale v neustálém předklonu. Jeho nohy jsou v kolenou ohnuty, murlok je nedokáže narovnat. Kromě nohou má murlok ohnutý i hřbet, ani ten nedovede díky málo pohyblivé páteři narovnat. Nedokáže tedy chodit vzpřímeně, jeho výška proto málokdy přesáhne 120 coulů, i když narovnaný murlok by rozhodně byl vyšší. Murloci jsou vybaveni dlouhými pažemi, které díky jejich chůzi v předklonu sahají až na zem, i když murloci je většinou mají ohnuté v loktech a prsty zapletené do sebe, pokud něco nedrží. Mezi prsty na rukou i nohou jsou plovací blány, počet prstů na nohou je tři a na rukou čtyři (obvykle, někdy se setkáme i s počtem 5 a 4 u jiných kmenů, ale to jen výjimečně – asi 10%). Ruka je postavena tak, že tři prsty, které jsou vcelku dlouhé a tenké, jsou rovnoběžné a stejně dlouhé, kratší palec je chápavý a stojí v opozici proti zbývajícím prstům, murlok tak dovede držet předměty stejně jako člověk. Palec je navíc mnohem pohyblivější, murlok ho dokáže ohnout i směrem k předloktí, skoro až do opačné pozice, než jsou ostatní prsty. Tohoto postavení prstů využívají některé nástroje, o nichž bude řeč níže. Prsty na noze jsou rovnoběžné, prostřední je něco delší než krajní, aby murlok měl stabilnější postoj.

Murlokova shrbená záda mohou být někdy na páteři doplněna kostěným hřebenem, vysokým asi 10-15 coulů, který kryje míchu a páteř celkově. Tento kostěný hřeben se vyvíjí postupně, objevuje se ve fázi, kterou murloci označují jako dospělost.

Pokožka murloka je podobná žabí kůži, mnohdy se na ní objevují i podobné skvrny. Základní barva je různá podle místa výskytu, pohybuje se od tmavější modrozelené nebo dokonce černé u hlubokomořských murloků po světle zelenou s přechodem do béžovo-světle hnědé u pobřežních murloků. Vliv na zabarvení pokožky má především množství slunečního světla a strava. Povrchová zranění jako oděrky nebo spáleniny se murlokům hojí vcelku rychle, kůže samotná ale není nijak pevná a příliš murloka neochrání před predátory. Murlok nemá žádný ocas stejně jako žába. Orgány murločího těla jsou podobné orgánům obojživelníků, zejména žab. Mají plíce i žábry, vývod zplodin z těla vede kloakou. Jejich tělo není pokryto vlasy, vousy ani jinými deriváty pokožky vyjma kostěného hřebene, což je vlastně stejně součást kostry. Murloci jsou pohlavně rozdílní, rozmnožují se podobně jako žáby, ale občas murlok pocítí sexuální přitažlivost i k jiné humanoidní rase. Z toho svazku však nemůže nic vzejít.

4. Život murloků

Ilustrační obrázek

4.1. Vývoj jedince:

Po oplodnění naklade samička vajíčka, z kterých se po několika týdnech vylíhnou pulci. Ti se plácají v jakémsi rybníčku, který z bláta uplácá samička. Po několika dalších týdnech se pulec promění v malého murločka, který vyleze z rybníčku do moře. Pak se léty postupně zvětšuje a sílí, až do dospělosti. Murlok se dožívá až 60 let, dospělým je okolo 15 roků, kdy mu začíná růst páteřní hřeben. U pobřeží je mnohem menší úmrtnost než v hlubinách. Samička vajíčka klade zhruba jednou ročně, je ovšem jen 20% šance, že z dávky něco vyroste (1-2 murloci). Takto zkouší štěstí až do svých 30 let. Pak ztratí možnost plodit. Malí murločci jsou často kořistí predátorů, nikdo už o ně moc nedbá, nechrání je. Teoreticky by tedy ve vsi od 20 obyvatelích ročně přibyli 4 murloci. To se zdá jako velké číslo, ale murloci mají mnoho nepřátel a nedospělý jedinec často zemře dřív, než sám přivede na svět potomstvo. Nutno dodat, že mezi lidmi panuje pověra, že murloci vznikají jako produkt nenaplněných potřeb námořníků v prostředí obřích mořských žab, tato teorie murloky právem značně uráží.

4.2. Výskyt:

Murloci pochází z hlubin, vlivem okolností, které budou níže zmíněny v kapitole Historie, se ale vyskytují také na souši. Jejich společenství se objevují v teplých oblastech světa u slaných vod – moří. Nejlépe se jim daří v mělkých pobřežních pásech, kde není tolik predátorů a kde mohou rozvíjet svou civilizaci. Většinou se tedy s nimi setkáme v (sub)tropickém pásu na písčitých pobřežích se skalisky a příbojovými jeskyněmi. Tam se cítí nejbezpečněji a mají zde i dostatek potravy.

5. Historie

Bylo řečeno, že murloci procitli v mořských hlubinách, že se vyloupli z mušlí. Ty po této změně byly bohy zbaveny rozumu, který byl namísto toho darován murlokům. Murlokové z mnoha koutů oceánů byli náhle vrženi do nepřátelského prostředí, kde představovali pro své okolí příjemné zpestření jídelníčku. Slabí a pomalí, nedostatečně chráněni a ozbrojeni, samostatně neměli šanci přežít. Využili tedy jediné své výhody oproti okolnímu světu: svého rozumu. Začali se shlukovat a vytvářet společenství v děrách podmořských skal a u korálových útesů, kde nacházeli navíc dostatek potravy v podobě menších rybiček, hvězdic a dalších slabších tvorů. Nebyl to lehký život a murlokové mnohdy museli o své díry bojovat se silnějšími protivníky: rejnoky, murénami a dalšími. Těžili ale ze vzájemné spolupráce a primitivních nástrojů, postupem času se naučili vyrábět z mušlí ostré předměty, jak k práci, tak k obraně, využívat podmořských rostlin k tvorbě sítí a hrabat hlubší prostory k bydlení, kde by se mohli skrývat. Jejich rozum je navíc brzo naučil, že v drsném prostředí potřebují ochranu. Murloci se tak často stávali služebníky mocnějších bytostí, jako byly veliké chobotnice, mořští obři nebo dokonce vodní draci. Pomáhali jim čistit povrch těla od parazitů, seškrabávali usazené organismy a sbírali podmořské rostliny k snědku. Někdy dokonce i léčili rány, které si velcí tvorové odnášeli ze vzájemných soubojů. Mnohdy se pak na oplátku třeba takový obří krab stal jakýmsi patronem murlocké kolonie, ku prospěchu obou stran. Murloci se zkrátka naučili, jak důležité je mít mocného spojence, což jim později bývalo vytýkáno jako zbabělost.

Po dlouhé časy tento život murlokům vyhovoval a oni nepřicházeli do kontaktu s pozemskými rasami, rozvíjeli svou společnost, zdokonalovali svá sídliště a učili se mnoha uměním, jako byl například chov perlorodek. Pak ale přišla změna. Podmořské otřesy zničily mnoho jejich sídlišť a oni se stali zranitelnými, jejich ochránci byli zabiti nebo odešli pryč, v hlubinách pro murloky přestalo být bezpečno. Část jich proto zamířili na souš, kde se usadili na pobřeží.

V závislosti na svém světě by si měl PJ rozmyslet, co se tehdy v hlubinách stalo, že murloci začali opouštět svá sídla. Může to být výbuch obří podmořské sopky, invaze nové rasy na jejich území (o tom se mluví ve světě World of Warcraft v souvislosti s rasou nagů) nebo třeba hladomor. U mě šlo o válku bohů, krátce po tom, co byl dokončen celý svět. Souboje ovlivnily většinu světa, mnoho z božské práce byly poničeno. Sami bohové ztratili většinu své moci, takže byli nejmocnějšími ze smrtelníků zatlačeni do pozadí. Podobný boj o dominanci se odehrával i v oceánech, mořští obři válčili s Lumengridem (město kouzlících chobotnic, cephalidů, o kterých padlo pár slov hned v úvodu tohoto textu), slábnoucí bohyně vodstva se snažila udržet svou říši před zásahy smrtelníků, tyto konflikty navíc probudily Krakena, prastarou bytost, spící v nejhlubších mořských příkopech, což vyvolalo další nepříjemnosti. Klidný stav před Bouří (jak se konflikt obecně nazývá), se už nevrátil, moře se stalo nevlídným a bytosti zde žijící nepřátelskými. Murloky čas od času nutili silnější bytosti ke službě v jejich bojích, k čemuž se slabí murloci příliš nehodili. Společenství z mnoha koutů oceánů se jednoho dne sešla, aby se dohodlo, co dál. Nebylo dosáhnuto shody, jen zmatku. Velké murlocké kolonie, které byly schopny se jakž takž bránit, byly rozděleny a jednotlivé kmeny si hledaly nové domovy ve vzdálenějších podmořských skalách, murloci se tak rozšířili po velké části teplých oceánů. Část murloků ale nechtěla dál snášet útrapy na dně moří, našli odvahu k tomu, o čem mluvili někteří z jejich lidu, kteří byli v kontaktu s informovanými bytostmi: opustit oceán, vylézt na světlo a usídlit se nahoře, kde prý „jsou širé pláně pevné zelené a žluté vody a obří řasy tam rostou vzpřímeně v průhledné neskutečně řídké vodě“. Vůdce odhodlaných klanů Bla´plop shromáždil svůj lid a odhodlali se k jednomu z nejúžasnějších přesunů mezi známými rasami – ke Vzestupu.

Kmeny murloků mířily k hladině, doprovázeny některými tvory, kteří si na jejich přítomnost zvykli. Nalézali tehdy většinou ještě neosídlená pobřeží, na pustých písečných plážích si začali ve stínu skal hloubit své příbytky. A zdálo se, že nalezli ráj. Roky plynuly a murloci rozvíjeli svá suchozemská společenstva, když tu přišly další rasy. A tehdy začaly spory, slabší murloci byli mnohdy zahnáni zpět pod hladinu, jinde se ale ubránili. Lidé a další na ně začali pohlížet jako na havěť, nějaké vodní skřety či zrůdné žabáky, které je lepší na potkání lovit. Nejsilnější kmen, v minulosti vedený samotným Bla´plopem zkoušel uzavřít s jinými vůdci spojenectví, které chvíli vydrželo. Murloci učili lidi rybařit a naopak se od lidí učili dovednostem a řemeslům. Začali tehdy také napodobovat lidské stavby a oděvy, někdy do těchto dob vzájemné úcty se datuje zvyk murloků nosit bederní roušky, do té doby chodili nazí nebo výjimečně oblékali jednoduché krunýře k boji. Fascinace lidmi a dalšími rasami u murloků došla tak daleko, že ve své pýše zapomněli, odkud vzešli. Jejich hrdost byla teď taková, že zamýšleli, jak přesvědčit i zbylé kmeny k příchodu na souš. Od lidí se přitom učili vzájemným sporům a bojům, nelze se proto divit, že postupně zapomínali na staré časy, kdy jejich držení při sobě znamenalo přežití. A vyhlásili hlubokomořským murlokům válku. S nástroji od dalších ras a nově naučenými zvyky byli pobřežní murloci mnohem nebezpečnější, sebrali svým příbuzným mnoho perel a dalších pokladů, za které pak nakupovali další zbraně. Čím dál víc se podobali lidem a jejich náčelníci dokonce měli lidské otrokyně. Při obrovské bitvě mezi hlubinnými a pobřežními murloky u Krvavého útesu, kde na straně pobřežních bojovali i mnozí z jiných ras, se na bojišti zjevil duch samotného Bla´plopa a vyzval murloky k příměří. Ti poslechli, ale lidští žoldáci nedostali zaplaceno, protože slíbená kořist zůstala na mořském dně. Lidé se odvrátili s tím, že murlokům již nikdy nebudou věřit, čehož se drží dodnes. Když pak po letech soužití lidé začali murloky hubit, což klerici Svatého světla prohlásili za očistu tváře světa, stali se murloci škodolibými a k lidem nepřátelskými. Společný nepřítel opět utvrdil spojenectví mezi kmeny z hlubin a pobřeží. Cena ale byla vysoká: paladinové a další svatí válečníci pálili murlocké chýše, murloci chytali lidské děti na plážích, spor se vyostřoval. Mnoho murloků bylo pobito, zbylí se stáhli dál od lidských sídel. Na plážích i hlubinách bydlí dodnes, ač v mnohem menším počtu a stranou dění. I když byli oficiálně prohlášeni za neskřety, běžné rasy v nich stále vidí většinou něco podřadného.

Historie ve světě by tedy měla být udělána tak, aby byly vzpomínky na bývalé spory s rasou, aby byl důvod pro předsudky vůči ní. A aby byla vysvětlena částečná izolace murloků od okolí, stejně jako fascinace výtvory jiných ras a veliká učenlivost.

6. Murlocká společnost

Z pochopitelných důvodů věnuji více prostoru pobřežním murlokům, kteří naleznou nejspíš více využití. U hlubinných je vše podobné, snad jen temnější a surovější. U pobřežních je vidět vliv ostatních ras.

6.1. Bydlení:

Murloci, kteří zůstali v hlubinách, obvykle sídlí v dírách podmořských skal. V takovém útesu je většinou až 10 děr, v jedné žije obvykle od 5 do 10 murloků. Díry si murloci nedovedou sami hloubit, útes tedy může být osídlen i méně. Z vlastních obydlí murlok dovede vytvořit jakousi předsíň ze spletených řas a kamení, aby tak zvětšil prostor k žití. Často si murloci vytvoří obydlí také z trosek lodí, klenuté dřevo je pro ně při stavbě obydlí pravý poklad. Mnohdy dokonce kmen murloků přesídlí do vraku veliké lodi, kterou obydlí. Někdy se murlokům podaří za protislužbu přesvědčit jiné tvory, aby jim díru vyhloubili. Náboženské stavby se na mořském dně omezují na mohyly z navršených kamenů.

Na souši murloci staví chýše z proutí, bláta a palmových listů, případně pletených rohoží. Taková chýše obvykle stojí na kůlech ve vodě u břehu a vede do ní provazový žebřík, po němž obyvatelé hbitě lezou. V chýši žije okolo sedmi murloků. Větší chýši si staví náčelník. Mezi chýšemi jsou někdy natažené provazy spletené z rostlin a sítě, na nich se suší ovoce, které murloci občas posbírají v okolí. Většina vesnic má uprostřed kůl, kam věší trofeje. Ve skalních dírách žijí na souši jen uznávaní členové kmene, obvykle magicky nadaní. Pobřežní příbojové jeskyně s podmořským vstupem jsou pak oblíbeným místem pro rituály a náboženské aktivity. Byly zaznamenány i případy, kdy murloci osídlili lidskou rybářskou vesnici, vypleněnou piráty, a žili zde v rozbořených domcích.

6.2. Struktura společnosti:

Dříve murloci bydleli ve velkých společenstvech, kde žilo mnoho klanů a stovky murloků. Nyní se objevují jen malé vesničky, obývané většinou jen jedním kmenem. Zajímavé je, že murloci nectí rodinu jako takovou: i sám kmen se odvozuje od místa, kde murlok přišel na svět. Každý murlok má toto vnímání silně vyvinuté, každý ví, kde procitnul. Když se pak klidně stovky mil daleko potkají dva murloci a řeknou si, kde se narodili, budou k sobě cítit mnohem více než cítí například biologická matka k potomkům. Rodina v tradičním smyslu tedy neexistuje, kdyby murlok přišel na svět v cizí vsi, už tu nejspíš zůstane a kmen ho přijme za svého. Nebude cítit potřebu vrátit se tam, kde žijí jeho „rodiče“. Toto velmi kolektivní myšlení murloků se promítá i do organizace vesnice. V chýších či dírách žijí murloci tak, jak je napadne. Nemusí být vůbec příbuzní, všichni jsou jeden kmen. Do chýší se tedy ubytovávají nahodile podle toho, kde je zrovna místo. Vzhledem k tomu, že málokterý murlok má nějaký nepřenosný majetek, se obydlí často střídá.

Společnost je tedy dosti rovnostářská, jedinci společně loví ryby, pracují, staví chýše, pečují o nemocné… Vyčnívá jen skupina obránců, tedy silnějších a větších murloků, kteří střeží vesničku, a skupina magicky nadaných murloků, kteří dohlíží na rituály a kouzla. Obránci jsou ve 25 členné vesničce tak 4, z nich jeden obvykle bývá náčelníkem. Právo na náčelnictví se získává rituálním soubojem. 1-2 murloci mají jisté magické nadání, zbytek pracuje a loví. Ženy mají stejná práva jako muži, kromě toho, že nemohou být vybrány jako obránkyně a tedy ani náčelnice.

Jedinec se ve vsi učí od ostatních vše potřebné, murlocká společnost nemá žádné instituce jako je domácí vychovatelství nebo (klášterní) podoba školy. Magicky nadaní se učí od místních zkušenějších.

6.3. Technická úroveň:

Základní technická úroveň murloků je dosti nízká, především ale proto, že víc nepotřebují. Ve skutečnosti mají murloci vcelku nadání na různé mechanismy, když se jim dá prostor. Především jsou ale neskutečně učenliví a rádi napodobují to, co vidí u jiných ras a kultur. Jejich vlastní výtvory se ve vsi pohybují na úrovni sítě, vrše na ryby, dýky z mušlí, oštěpů, jednoduchých textilií spletených z chaluh a hliněného nádobí. Murlokovi ale nedělá problém naučit se používat třeba kuši a mnoho z nich má talent i na alchymii a různé bylinkářství. V civilizovanějším prostředí než je jejich vesnička se murlok stává plnohodnotným obyvatelem, může naprosto v pořádku vykonávat různé domácí práce jako otrok v pirátském sídle, pracovat na zahrádce nebo třeba opravovat rybářům v hostinci sítě za stravu a střechu nad hlavou. Murloci mají velké nadání na práci v dílně, jak se ukázalo u pirátských otrokářů, kteří jich mnoho zajali. Mají výdrž, nevadí jim stísněné prostory a jsou velmi zruční, v čemž jim pomáhá i zvláštní postavení prstů. Sami ve vsích nepoužívají kov, z materiálů jen kámen, kosti, dřevo, proutí, rostlinné části jako listy a kořeny, želvovinu, korál a další přírodniny.

6.4. Obživa:

Murloci se většinou živí rybolovem, loví drobné rybky v pobřežních teplých vodách. Využívají k tomu buď oštěpy nebo sítě. Občas si přilepší ovocem, které seberou o kus dál od pláží na stromech. Murloci nejsou zvyklí jíst mléčné výrobky, vyhnou se máslu i sýru, maso jsou ale schopni požívat i syrové, i když jim chutná více upečené na ohni. Rozhodně nejedí své mrtvé a mršiny obecně. Murloci někdy obchodují s ostatními rasami v okolí, nabízí především perly, které dovedou chovat v perlorodkách (výjimka: o své perlorodky se každý murlok stará sám, místo před ostatními tají), přijímají pak hlavně zbraně, lucerny, mlýnky a další podivuhodné věci.

Murloci nemají peníze jako takové, vyměňují si věci mezi sebou, jako platidlo při jednání s jinými národy nebo při přesunu více majetku slouží mušle nebo perly.

6.5. Jak murloci přemýšlí:

Murloci jsou samostatnou rasou stejně jako třeba lidé, jsou to tedy individua. Přesto se u nich dá nalézt množství shodných udivujících znaků.

Většina murloků je nesmírně zvědavá, hlavně na technické záležitosti. Jsou schopni špehovat družinu jen kvůli tomu, že jede po pobřežní cestě na voze nebo proto, že jejich loďka má plachty.

Murloci také cítí jakousi spřízněnost se žábami, mnohdy je chovají jako domácí mazlíčky.

Mezi murloky panuje obliba mušlí, lastur, škeblí a dalších podobných schránek. Toto je podpořeno zejména jakousi formou kolektivních vzpomínek, které má každý murlok v sobě uložené. V nich vidí právě mušle a lastury v mořských hlubinách, z nichž zaznívají hlasy a ozývá se klepání. Murloci proto věří, že v mušlích se hučením ozývá duch jejich předků. A nejsou tak úplně ve své prostotě vzdáleni od pravdy, jak je vidět z jejich původu. Obzvlášť pěkné a velké mušle darují murloci jako oběť předkům vesnici, zavěsí je na kůl doprostřed vsi jako trofej, aby na ně předci dohlíželi. Z kůlu se tak takto stává jakýsi totem.

Murloci cítí podvědomou potřebu mít nablízku někoho mocného. To jsou stopy v jejich paměti na doby, kdy na dně byli na pomoci silnějších často závislí. Murloci proto mnohdy vstupují s celým kmenem do služeb tu čarodějů, tu pirátských velitelů, za co jsou lidmi považováni za přelétavé a nestálé spojence. Murlok ale nemá v úmyslu zradit, jen se snaží o vlastní co nejvyšší bezpečí. Murlok dobrodruh se tedy i v družině často upne na některého člena, kterého si nejvíc váží. Murlok necítí podřízenost jako vlastní selhání, naopak jako chytrý tah, jak si zajistit klid. V jejich povídačkách je tedy často hrdinou ten, kdo se nějak spřátelil s mořským obrem, stal se sluhou kapitána lodi atd. I cizí postavy posuzují podle toho, jak mocné má spojence.

Běžný murlok je zvyklý na nebezpečí a střídmý život, když tedy získá nějaký vliv či moc, snadno se stane, že zleniví a zpohodlní. Je znám případ murloka, co prodal poklad z potopené lodi a do konce života se nechal obskakovat v přístavním hostinci.

Murloci také cítí podvědomou náklonnost k podobným malým rasám, někdy se ujali i skřeta, než se projevila jeho zlomyslná povaha. Rozhodně se ale může stát, že kmen murloků pomůže zajatému hobitovi, kterého pirát veze na „pustý“ ostrov.

Mnohdy murloci pro svou povahu nechápou lidské rodinné starosti, strach o děti atd. Stejně tak se mnohem méně bojí smrti.

6.6. Řeč a kultura:

Murloci mluví podivnou kvákavou a bublavou řečí, která není podobná žádné jiné. Jsou schopni naučit se i řeči jiné, vždy jim ale zůstává silný přízvuk. V lidské řeči by se projevil zhruba takto: „Duobwý duen, juá jsuem z vuesnuice u vuody.“ Mezi sebou murloci rychle drmolí, i kdyby se člověk jejich řeč naučil,pokud murlok nebude mluvit záměrně zřetelně, jen stěží je něčemu rozumět. Uvedu pro představu pár základních obratů:

Klop´nvál – buď zdráv
Bluo – dobře
Mlau – špatně
Kle´vlop – člověk, obecně suchozemec
Glu´pkul – nepřítel
Vlua- moře
Lau´vlu – děkuji
Ual – perla
Plop´tul – ryba

Obecně se hodně používá L, slova nemají nikdy R (to ani murlok neumí vyslovit) a I/Y, sami sebe murloci označují slovem, které zní jako [muol´lok], jak se to píše, nikdo neví, stejně jako u jiných slov: murloci sami písmo nemají a jinými abecedami sami sebe popisovat nechtějí.

Jména jsou velmi jednoduchá, jak kmenů, tak jedinců, obvykle něco jako: Lau, Vlue, Kloa, Klop atd.

Z kultury je u murloků silně vyvinuto malířství – pomalované stěny chýší, škeble, kůl ve vsi, válečné malování. Barvivo berou z plodů rostlin a z mořských tvorů.

Hudba se omezuje na mlaskavý zpěv a hru na bubínek a dutí na lastury, má rituální roli a je zapovězena mimo obřady.

Sochařství se omezuje na malé sošky ze dřeva (spíše tedy řezbářství) či drobné z korálu.

Tanec je zastoupen jen rituálně. Písemnictví zde neexistuje, maximálně ústní lidová slovesnost – příběhy o významných murlocích a mořských tvorech, např.:

  • O Klaklokovi – murlok, který se zamiloval do mořské panny, daroval jí největší perlu, ale ona ho nechtěla.
  • O Laumě – O murlocké kouzelnici, která dokázala prý ovládat příliv a odliv, čímž zastavila nečekaně invazi obrů.
  • O králi žraloků – líčí velkého žraloka jako krále hlubin, který se nevěnoval vládnutí, proto ho moře snědlo.
  • O svítícím městě – o městě, které je v hlubinách sídlem čarodějů (pravdivý základ).
  • O hloupém obru – příběh mořského obra, kterého za jeden den napálili hned čtyři murloci.

Volný čas murloci přesto tráví i zábavou, jde o hru „čára“ s kamínky (velmi populární), plavecké závody, hod kamínkem na cíl, chov žab, pletením z proutí a chaluh, stavěním z bláta a písku nebo kreslením klackem do písku (což má ještě mnohem temnější stranu, jak bude řečeno níže). Někdy se murloci zabaví rovněž sexuálními radovánkami – přeci jen nemají rodinná tabu a nic jako manželství tu neexistuje.

6.7. Náboženství a mytologie:

Bez ohledu na skutečný původ je mezi murloky rozšířena teorie, že je jednoho dne vyplivla obří mušle. V té měl sídlit mocný duch moří, prapůvodní síla, které se prý klaní i bohyně vodstva (tu uznávají, ale méně než tohoto ducha), a který je mocnější než cokoliv na této zemi. Říkají mu Ktluu a považují hvězdy za jeho oči a pevnou zem za jeho tvář. I proto málokdy obdělávají půdu. Předek, mocnější než sami bohové, to je logický důsledek trvalého útlaku rasy.

Murloci dále věří, že vzduch je rovněž voda, ale ne tak hustá. Nepovažují se tedy za obojživelníky, stále se cítí v jednom živlu. Ostatní bohy murloci uznávají, pokud uvidí, jejich zásah (nebo třeba klerické kouzlo),ale staví je do role Ktluuových poddaných. I proto jsou často prohlašování svorně všemi sousedy za neznabohy.

Sám svět je podle murloků jednou z mnoha podob Ktluu, ten prostupuje vše a vše se jej dotýká, murloci věří, že jsou i jiné světy, stane-li se murlok například theurgem, astrální sféry bude považovat za svět Ktluuových myšlenek, zatímco pevný svět za svět Ktluuova těla.

Legendární postavou je už i onen Bla´plop, který vedl murloky ke Vzestupu. Jejich legendy zde nemá smysl všechny vypisovat, je jich totiž dost a většinou se týkají moře, případně přírodních jevů. Murlok je nábožensky tolerantním tvorem, nechá člověka, ať se klaní Světlu či Temnotě, jen se diví, proč nevzývá rovnou Ktluua místo jeho služebníků.

Důležitou roli hrají v životě murloků rituály. Nejsou spojeny s rodinným životem, takže jen výjimečně se jedná o rituály přechodové či iniciační. Většinou jde o oslavu Ktluua či bohyně vodstva, ať už je ve světě jakákoliv. Silný význam pro murloky má příliv a odliv: vidí v tom Ktluuovo vydechnutí a vdechnutí. Uvedu několik příkladů rituálů:

Rituál poslední vlny:Když murlok umře, je odnesen za vesnici a nechán na pláži, aby ho Ktluu polkl zpět tam, odkud ho vyplivnul. Odliv murloka stáhne do moře, kde ho sežerou ryby. Prosté a rychlé.

Rituál nástupnictví>Ozdobné dýky z mušlí, jeden proti jednomu v kruhu na pláži. Kdo první vzdá, prohrál. Vyhraje-li vyzyvatel, stává se náčelníkem. Musí být ovšem z řad obránců vsi.

Rituál vzestupu:Nebezpečný rituál, kdy se suchozemec může stát přítelem murloků, nemusí ale vůbec přežít. Například za pomoc v boji murloci člověka svážou provazy a vhodí do vln. Jde o jakýsi křest, ale čas přes dvě minuty je pro suchozemce mnohdy na hranici utopení, doporučuje se předtím kouzlo „Vodní dech“. Následně je s velkou slávou chudák člověk vytažen, připomene svým činem vzestup murloků na břehy.

Rituál období dešťů/suchaMurloci často žijí v oblastech se sezónními rozdíly podnebí. Vždy při přechodu do jiného období se hodně tancuje a slaví, že Ktluu žije a mění svět. Na výraz změn mají murloci barevné masky a bubnují, v transu pak lezou po pláži a nesrozumitelně pokřikují, následně se uklidní a rozejdou se. Má to vyjadřovat přechod od primitivních mušlí po pány pobřeží, čas je obecně pro murloky cyklický a ne od bodu A do bodu B, nemají nic jako konec světa. Jednoho dne je jen Ktluu opět všechny polkne v podobě přílivové vlny a po čase je zase vyplivne, věří murloci. Budou tak znovuzrozeni pokračovat v životě. Proto ani netruchlí pro své mrtvé: jen jedna zastávka na nekončící cestě časem. Z podobných důvodů nemají murloci ani kalendář.

6.8. Murloci a magie

Vztah murloků k magii je ve srovnání s ostatními rasami průměrně vyvinutý. Nemají studium magie jako takové (univerzity), ale kouzelníci mezi nimi jsou. Dejme tomu, že průměrný murlok má v sobě zhruba stejně magického nadání jako člověk.Murloci se jen zřídka učí magii energetické, díky vodnímu prostředí spíše spoléhají na iluze (voda samotná odhad ještě ztěžuje).

Murlocká prastará magie:

// doplněk pro zajímavost, vychází z konkrétního světa//

Murloci jako velmi stará rasa procitli v dobách, kdy ještě magie nebyla svázána přesnými pravidly. Poznali tak magii v její surové podobě, kdy se ještě dala ovládat jednoduchou a přímou cestou, pokud měl na to jedinec dostatek sil a talentu. Této magii se v dnešní době nejvíce blíží magie runová a magie gest – tedy ve zkratce magie symbolů a znaků. Jak přesně tato magie funguje, ví opravdu málokdo, ale je jisté že murlokům zůstala díky jejich částečně kolektivní paměti vzpomínka zřejmě nejsilnější.

Murloci dovedou vytvářet obrazce: v hlubinách z kamenů na dně, na plážích je kreslí do písku, které v sobě nesou moc. Magicky aktivní jedinci, samozřejmě, kterým se říká Kresliči znamení nebo Páni znamení, v jejich řeči Plu´klu. Tito murloci nejsou ani kouzelníci, hraničáři či alchymisté z pravidel, nejblíže by měli k šamanům. Mají svou vlastní magenergii, kterou ale nedovedou investovat přímo: jen skrze obrazce. Obrazce samotné fungují tak, že Kreslič je vytvoří a vloží do nich svou moc. Ta se pak projeví, když obrazec spatří první inteligentní bytost (int>1). Obrazců je řada, některé mají opravdu blízko k runám, ale murloci si zapamatovali především ty, které jim v dávnověku pomáhaly proti silnějším jedincům. V podstatě může PJ vymyslet různé varianty, vždy by ale měla být u efektu past na odolnost. Uvedu příklady účinků: průjem, zvracení, záchvat slabosti, paralýza, vnitřní bouře (zranění za 10k10ž), zhypnotizování, variace na hraničářské údery, postihy k boji - míjení cíle, vyvolání bytosti Zmar atd.

Tato kouzla jsou vcelku levná a dost silná, proto jsou murlocké vsi někdy cílem výprav čarodějů z univerzit. Zatím jsou ale obrazce a způsob, jakým do nich murlok vloží moc, zahaleny rouškou tajemství.

7. Murloci dobrodruhové

Jak se stane murlok dobrodruhem? Má pro to vůbec předpoklady? Jednoduše, a má.

I mezi murloky dochází ke kriminalitě, není to utopická společnost. Zločiny se obvykle trestají vyhnanstvím. Takový murlok pak může vyrazit na cesty. Z obránce vsi se snadno stane válečník, alchymisté či kouzelníci občas ve vsi jsou, pokud se nadání neprojeví znalostí Znamení (viz výše). Hraničář se stane z lovce, cestovatele či hledače perel, vztah k přírodě je pro murloky důležitý pro přežití. A zloděj? Murloci jsou velmi učenliví, obchod je rychle zaujme a získat vliv někde mimo ves se vždycky hodí. Je pravda, že mezi murloky je méně dobrodruhů než mezi lidmi, ale na určitých místech jsou vztahy murloků k okolí lepší a murloci se běžně objevují ve městech jako levná pracovní síla nebo otroci. I takový uprchlý dělník se může stát například městským kapsářem nebo míchat lektvary někde na rohu. A odtud je jen krok k členství v družince, stejně jako když družina potká zničenou murlockou vesnici, kde jediný přeživší obránce po vyléčení nabídne družině své služby. Snad jen na náboženská povolání se murlok příliš nehodí, ostatně takový murlok paladin by zřejmě nebyl tím pravým reprezentativním vykonavatelem svého boha. Doby murlockých armád jsou dávno pryč, takže murlok toužící po dobrodružství může zkusit štěstí právě s družinou hráčů.

7.1. Murlocké úpravy povolání:

  • Válečník: mušlová dýka: 2/-1/-2, murlocký lovecký oštěp: 3/-1/0; na obojí má bonus za rodovou zbraň
  • Hraničář: mluvení s obojživelníky stojí jen polovinu magenergie, teoreticky by mohl umět jezdit na svém psu, kdyby byl pes dostatečně velký, +3 k ochočování vodních tvorů
  • Alchymista: intuitivně díky stopám kolektivní paměti pozná mořské rostliny, vydestiluje z nich o 10% víc magenergie, +1 k odl. u pasti na přírodní jedy
  • Kouzelník: předpoklad k iluzivní magii, +5% na sesílání, +1 na past proti iluzím, kterým čelí
  • Zloděj: Podle úvahy PJ větší šance na únik z pout (pohyblivý palec), postih -20% na Převleky, +5% k vybírání kapes

Murloci jen stěží mohou díky svému tělu jezdit na koni (nenarovná nohy ani páteř), je pro ně třeba případně vyrobit speciální sedlo.

8. Závěr

Napsal jsem tuto rasu pro oživení mořských prostředí, jde o rasu jednoduchou, ale ne primitivní. Tito tvorové se objevují v různých hrách (Warcraft, WoW a jistě i další), samo slovo pak zřejmě pochází z románu Stroj času. Všude se ale na tyto tvory pohlíží jako na méněcenné, málokdy je jim věnováno více prostoru. Přitom si myslím, že jejich koncept je široce využitelný a pro účely DrD vhodný. Přeju vám s murloky hodně zábavy!

Poděkování patří Nathakovi Warriorovi za tagovou předlohu, bez které bych se do psaní zřejmě nepustil. Obrázky převzaty z:

http://pedu.deviantart.com/art/Murloc-81636056 a http://ouiji.deviantart.com/art/Murloc-76424165