Gungané

Obojživelní tvorové s působivými alchymistickými výrobky, rozmanitým životem a úchvatnými architektonickými stavbami na dně oceánů.

Vzhled

Gungané bývají zpravidla menší, nežli lidé. Jsou poměrně štíhlí, ale v očích lidí i elfů nepohlední. Barva jejich kůže se různí (podobně jako u lidí) a to tak, že mohou existovat Gungané s nažloutlou pokožkou, namodralou i světle zelenou.
Místo vlasů se u nich vyskytuje cosi zvláštního: široká kožní placka rozdělená vedví, která vyčnívá z mnohem tenčí kůže na hlavě. Tato placka sahá Gunganům až k ramenům a má stejnou barvu, jako kůže po celém těle. Jen je o něco tmavší.
Pokožka Gunganů může vzdáleně připomínat kůži hadů a některých ještěrů. Není šupinatá, avšak je podobně slizká na dotek a taktéž o něco tužší, než ta lidská (tj. vydrží více). Ani intenzivní tma (například žití v podzemních chodbách), ani sluneční paprsky na ní nemají příliš velký efekt. To znamená, že zachovává neustále stejnou barvu, tudíž se moc neopálí ani nezbledne.
Gungané mají pozoruhodně dlouhý a vcelku útlý krk. Je jasné, že se jedná o jejich zranitelné místo, leč na druhou stranu si útlost krku vyvažují silnější pokožkou, než mají lidé. Vyjde to pak nastejno.
Co je asi na těchto tvorech nejzvláštnější, to jsou jejich oční bulvy na stopkách, které vyčnívají z očních důlků. Tyto stopky jsou dlouhé až pět coulů a na jejich vrcholu jsou ve velkých víčkách zabaleny oční bulvy. Tak trochu připomínají ty hlemýždí, ale samozřejmě ne v tak extremním měřítku oproti tělu.
Jakmile se však Gungané ponoří do vody, stopky se jim zatáhnou zpět do očních důlků, kde je místo pro uložení stopek. Ale oční bulvy normálně vyčuhují, stejně jako o ostatních humanoidů.
Gungané mají spíše tlamu nežli ústa a dlouhý, tenký jazyk. Tlama má protáhlý tvar, jenž se směrem od lebky čím dál více zužuje, takže v závěru vypadá jako zobák obalený v kůži a troše tuku a svalstva. Vlastně nemají ani pravý nos normálních tvarů. Jedná se spíše o široké nosní dírky, které jen nepatrně vyčuhují. Jinak jsou téměř součástí horního povrchu tlamy. Vyskytují se přesně mezi očima a konečkem tlamy.
Zuby mají o něco větší a tupější nežli lidé. Jsou přizpůsobeny spíše ke žvýkání a drcení. Takový chrup plný stoliček.

Tito tvorové mají vcelku dlouhé končetiny. Díky štíhlým a přesto silným nohám jsou dosti rychlí a hbití. Ruce mají taktéž nezvykle obratné, ale již ne tak silné. Z toho je tedy očividné, že dávají přednost běhu a jiným formám pohybu před bojem.
Chodidla mají oproti lidem placatější, takže se pohybují mnohem snadněji v zablácených oblastech i mokřadech. Zároveň mají mezi prsty blány, což je předurčuje k mrštnému pohybu pod vodou.

Historie a původ národa

V oceánech se dějí mnohdy podivuhodné, fantaskní a pro obyčejné lidi tajuplné děje a vývoje. Mořská voda mění různé živočichy v jiné podobné, leč v něčem docela jiné tvory. Evoluce za sebou nechává tisíce druhů ryb, zatímco přináší nové a odlišné od těch původních. Zkrátka a dobře, voda si někdy dělá jen to, co se jí zachce.

A právě jedním z dalších pokusů oceánu se staly Gungané. Voda umí měnit a tvořit ryby, mořské savce, hlavonožce a jinou podmořskou faunu (i flóru), avšak sem tam se jí povede i docela jiný výtvor: humanoidní kreatura, někdy vzdáleně podobná člověku. Neví se přesně, jak takové bytosti vznikají. Křížením? Experimenty? Nebo snad magií? Těžko říci, ale jedná se často o podivuhodné výtvory, jež stojí za zamyšlení.

Jednoho slunečného dne, kdy sluneční paprsky propalovaly hladinu oceánu, se objevili noví mořští tvorové. Co bylo na nich zvláštního? Inu, projevovali se s poměrně vysokou inteligencí. Tím je myšleno, že působili na okolí spíše jako civilizovaný národ, nežli obyčejní mořští netvoři přepadávající cestovatele. Tito tvorové si brzy vytvořili rozsáhlá podmořská města, odkud vycházejí jen za dobrodružstvím či obchodem. Jejich půdou je jak voda, tak souš, neboť jsou to tvorové obojživelní.
Lidé je nijak specificky nenazývají, leč tito tvorové se pojmenovali vlastním jazykem: Gungané, což by se dalo přeložit (po dlouhém, vyčerpávajícím a usilovném studiu gunganského jazyka) do obecné řeči jako „Vodní lid“.

Prvním vládcem v gunganské hierarchii se stal tzv. Hogga Octopius. Byl to neobvykle silný, mohutný a moudrý král. To on nechal vybudovat v mořích mnoho vodních monumentů, kterými Gungané prokazují úctu svému mořskému božstvu. Hogga taktéž rozšířil a zvelebnil obchodní stezky vedoucí na ostrovy, kde žijí jiné civilizované národy. Jeho největším dílem se ale stala obrovská mořská socha znázorňující gigantického šestiokého Gungana. Tato socha má pro Vodní lid velký význam; jedná se o dárce vody a největšího z Gunganů – tedy něco jako mořský bůh, jenž je vševidoucí a vidí vše (proto těch šest očí).

Když zemřel vládce moří Hogga Octopius, nastoupil na trůn jeho syn Jogga Octopius. Nebyl to již tak zdatný král a vlastně ani gunganská města nijak nezvelebnil, zato však udělal jeden podstatný tah: stvořil tzv. Mořský sněm (bližší informace viz Hierarchie), který má nyní stejné slovo, jako samotný vládce.

Po vladaření těchto dvou panovníků nastoupili další vládci, leč zatím jich nebylo mnoho, neboť lid gunganský je národ vcelku mladý (neexistuje déle, než několik staletí).

Způsob života

Pod vodou:

Gungané se ve svých mořských královstvích věnují rybolovu, stavebnictví a zvelebňování obydlích, uctívání mořského božstva, ostatním řemeslům (alchymie, výroba energetických koulí atp.) a jen zřídkakdy válkám, neb se jedná o národ vcelku mírumilovný vůči ostatním rasám. Jejich postoj k nim bývá u většiny případů neutrální.
Tito tvorové žijí zásadně ve slaných vodách. Mohou žít i ve sladkovodních, ale ty nejsou tak hluboké a příliš k jejich způsobu života nesedí.
Gungan roste poměrně rychle. Již v desátém roce mnohdy dosahuje výšky sto padesáti coulů. V patnácti letech je již plně vyvinutý, vysoký i těžký. Průměrné úmrtí přichází u Gunganů někdy kolem devadesátého roku života.
Rozmnožování u nich probíhá pohlavně, jako u lidí. Ovšem mezi Gungany je vyšší počet hermafroditů – až 5%. Tato „vada“ je náhodná, od narození a dalo by se říci, že dědičná. Více jak dvě třetiny případů u hermafroditů jsou dány dědičností. Společnost se na tyto tvory s odlišnou orientací dívá naprosto neutrálně a s tolerancí.
Co se týče smyslů: výborný zrak, dobrý čich, špatný sluch.
Zrak mají vyvinutý především k dokonalému vidění v temnějších oblastech – jako je dno moře. Na druhou stranu mají tu nevýhodu, že jim dělá jisté obtíže přechod na pevninu. K večeru vidí stejně dobře jako pod vodou, v noci o něco lépe než lidé, zato přes den jsou na tom hůře. Zpočátku vidí poněkud rozmazaně a vše se jim během dne mlží před očima. Po několika dnech výskytu na zemi však tento postih pomalu, ale jistě začne mizet.
Gungané nemají dobré sluchové vnímání, ovšem mají také jednu výhodu spojenou právě se sluchem: vnímání velrybích „zpěvů“. Podle toho poznají, zda jsou tvorové nablízku, pokud se páří, nebo zda dokonce zda jsou něčím rozzuření. Tuto výhodu pak využijí především gunganští lovci. Schopnost je však dána jen pronikavým a krásným zvukem, jež dělají velryby. U všeho ostatního je jejich sluch brán jako špatný – tedy alespoň o poznání horší, než ten lidský. Z toho lze také usuzovat, proč jsou gunganští osadníci na pevnině tak upovídaní a mnohdy ani nevnímají námitky jiných. Proto působí dojmem, jako by byli samomluvní.
Nabízí se otázka, jak Gungané dýchají na povrchu i pod vodou. Jsou to obojživelníci a je pravděpodobné, že jejich prapůvodem byli mořští tvorové podobní rybám, kteří byli obdařeni tzv. Plynovým vakem, jenž u nich zastával úlohu dýchání. Tento primitivní vak se časem zdokonalil a vyvinul se ve vakovité plíce, díky nimž mohou Gungané setrvávat jak na souši, tak v moři.

Ke způsobu života patří i to, jak se Gungané oblékají. Dávají zpravidla přednost lehčím oděvům, všemožným tunikám a plášťům. Oblíbené barvy jsou modrá a červená. Bojovníci i lovci si chtějí udržovat svou obratnost, a tak nenosí dokonce žádná brnění – a to bez výjimky. Něco jiného je Gungan, který se vydá na pevninu, na dráhu dobrodruha.

U Gunganů lze narazit též na náznaky zemědělství. Ačkoli nemohou pěstovat většinu pevninských obilovin a rostlin, dokázali přijít na docela jinou podmořskou surovinu: mořské řasy. S těmi obratně zacházejí jak v alchymii, tak v zemědělství. Ze zpracovaných řas pak dělají pokrmy, koření a dokonce i tabák (viz níže). Taková řasové pole jsou tedy docela hojná a obdělávají se zásadně vedle měst – nikdy uvnitř měst. Zemědělcem může být takřka kdokoli; alchymista, lovec a třeba i stavebník.

1. Obživa:

Gungané jsou všežraví, podobně jako lidé. Loví ryby a pojídají menší vodní živočichy (tzv. mořské plody), avšak jídelníček si vyvažují i chaluhami a mořskými řasami. Co se týče zpracování potravy, přirozeně nepoužívají oheň, a tak jim nevadí syrová potrava (jejich metabolismus je na syrovou potravu zvyklý). Z toho vyplývá poměrně velká výhoda.
Občas se dokonce stane, že Gungané podniknou podmořskou výpravu do hlubších vod, kde uloví tvora větší velikosti. Zejména se pak jedná o různé druhy kytovců, hlavonožců apod.

2. Stavebnictví:

Gungané jsou zruční stavitelé a mnohdy i dobří architekti. Nejsou sice přespříliš inteligentní, zde se však jedná o jiný druh myšlení. Jistě, Gungané rozhodně neumí dobře vystupovat na veřejnosti, například u lidí či elfů. A co se týče obecné řeči – koktají a drmolí.
Něco jiného je například architektura či dokonce matematika a v některých případech i astrologie. V tom jsou stejní, ne-li lepší než lidé. Z toho tedy vyplývá, že ve společnosti jiných humanoidů jsou rozpačití, špatně mluví a vůbec působí dosti podivným dojmem. Zato ve své komunitě jsou poměrně hloubaví, dumaví a šikovní.
Mají vybroušený styl stavění, dokážou tvořit překrásné věci i stavby (jako například monumenty). V tom jsou zruční.
Inu, jak jejich stavby vypadají: kdo měl někdy tu čest spatřit obydlí Gunganů, jistě si uvědomil, že jejich sloh je pořád stejný a neměnný, avšak velice zajímavý. Každý podmořský dům, palác i obchod má tvar kopule, tj. střecha je kulatá a dokonce i kamenné zdi jsou nepatrně zaoblené.
Jak již bylo řečeno, základní stavební jednotkou je kámen. Z mořských útesů, podmořských skalisek a podobně. Zkrátka všude, kde se dá, Gungané těží kámen. Ale cokoli, co se dá použít jako stavební surovina, uvítají taktéž.
Budovy Gunganů bývají spíše nízké, leč královský palác je jedinou výjimkou, dosahujíc přibližně padesáti sáhů. Obyčejné obydlí má co výšky něco k pěti sáhům, obchody se pak ve výšce přirozeně různí.

Teď zmínka k jedné úžasnosti, které využívají právě Gungané. Oni totiž používají ještě jednu stavební surovinu a dekoraci zároveň: pohyblivé korály. Již samotné mořské korály jsou živým organismem, ale tyto pohyblivé korály se navíc dokážou pohybovat. Pravdou je, že velice pomalu, avšak během dne dovedou z domečku udělat tři mnohem menší domečky. Nemají inteligenci, jsou víceméně ustálené podoby, ale když se jim zachce, sem tam změní podobu – tedy pohyb. A proto je Gungané umisťují na taková místa, jako jsou například zahrady, okrasy atp. Naopak domy, obchody a monumenty – to by nebyl příliš dobrý tah, neboť jednoho večera by se mohla gunganská rodinka podivit, jak to vypadá jejich obydlí.
Pohyblivé korály jsou ve všem stejné, jako obyčejné mořské korály, ovšem s tím, že se umí pomalu pohybovat a že jsou o poznání vzácnější.

1) Korálový pomník Hogga Octopia: Jde o druhou nejvyšší stavbu gunganského lidu. Hlavní účel pomníku je samozřejmě takový, že představuje zkrátka honosnou a majestátní mohylu pro prvního krále Hogga Octopia. Je vysoký šedesát sáhů, dole má tvar čtverce, až se čím dál tím více zužuje – takže má tvar pyramidy. Tato stavba postrádá kopulovitý tvar, neboť s nápadem kopulí přišel až Hoggův syn Joggo. Zajímavostí je, že pomník byl postaven pouze z mořských korálů, neboť právě mořské korály jsou pokládány za objekty, které ze všeho nejvíce sedí ke gunganské stavebnické kultuře (což samozřejmě Hoggo Octopius věděl, a proto si poručil, aby tak vypadala jeho mohyla).
Korálový pomník stojí v hlavním městě Gunganů – Atar Duganu - hnedle vedle tamního královského paláce.
Zajímavost: na stavbě Korálového pomníku se podílelo na dvě stovky gunganských řemeslníků a jeho stavba trvala téměř dva roky – to kvůli tomu, aby si dali pracovníci na mohyle neobvykle záležet.

2) Aganský maják: To jest nejvyšší stavba gunganského království. Tyčí se mezi čtyřmi gunganskými městy (mezi nimiž je samozřejmě Atar Dugan). Jeho stavba trvala více jak rok, protože samotný maják měří ke špici téměř tři sta sáhů. Z vrcholu pozoruje posádky dění a život kolem těchto čtyř měst. V případě ohrožení vyšle okamžitě signál do všech čtyř měst kolem. Maják taktéž není kopulovitý a byl postaven už za vlády Hogga Octopia. Je celý ve vodě, takže ani jeho špice nevykukuje z mořské hladiny.
Maják je užší než Hoggův pomník a zdáli připomíná spíše vysokou a tlustou tyč. Je postaven z kamene.
Zajímavost: na stavbě se účastnila čtvrtina veškerého gunganského obyvatelstva.

3) Fontána bohů: Tato pomenší stavba je ukázkou stavebnického umu a gunganské architektury. Není moc stará a byla postavena až po smrti Jogga Octopia. Co do výšky čítá ani ne deset sáhů, do šířky téměř osm. Jedná se o krásnou a kopulovitou stavbu.
Na první pohled vypadá jako větší obydlí, které je zdobené jakýmisi ornamenty. Uvnitř ale stojí mramorová fontána, z níž však netříští voda, nýbrž pouze velké modré bubliny, vycházející z trubek, které vyčnívají z mramoru. (Tuto surovinu získali Gungané obchodem). Fontána byla postavena na počest bohů.
Zajímavost: na fontáně pracoval nejlepší gunganský architekt své doby – Oggo Denarus a stavba trvala jeden měsíc – to kvůli píli, která byla zapotřebí k opravdu titěrné práci s ornamenty, mramorovými trubkami atd.

4) Menhirová zahrada: Menhirová zahrada má rozměry 20x30 sáhů a její plot je tvořen z kvalitně opracovaných kamenů – menhirů. Lze zde naleznout dvě malé „bublinové“ fontány a mořské řasy všech možných barev i druhů (včetně červených a žlutých).
Jak je nejspíš zřejmé, Menhirová zahrada slouží k odpočinku a procházkám. Každý správný Gungan, jenž má vkus, si do této zahrady jistě zajde zarelaxovat.
Zajímavost: tyto menhiry jsou ve skutečnosti tvořené z pohyblivých mořských korálů, takže mohou pomalu ale jistě měnit tvar, což dodává zahradě ten pravý šmrnc.

3. Volný čas Gunganů:

Gungané, pokud nepracují ve stavebnictví anebo pokud zrovna nejsou na nějaké výpravě či lovu, samozřejmě využívají i různorodých aktivit, které mohou ve svém okolí provádět. Patří k nim především závodění (a to v plavání), alchymie, kouření z vodní dýmky a sem tam lov.

Závody v plavání probíhají poměrně jednoduše – jde o to, kdo bude rychlejší a samozřejmě vytrvalejší. Na jednu stranu nejsou tak nebezpečné, jako u lidí, neboť Gungané se nemohou utopit. Avšak na druhou stranu – Gungané podnikají závody v mnohem hlubších vodách a někdy jde o dosti nebezpečnou záležitost, protože všude číhají hladové mořské potvory.
Závodů se účastní zpravidla deset plavců, a i když není povolené podvádět (vybočení z ustanovené dráhy, útok na jiné plavce apod.), bere se v úvahu možnost úmrtí – samozřejmě se jedná o nehodu. Nepočítá se třetí ani druhé místo, ale jen to první.
Ovšem závody v plávaní nejsou jedinou sportovní událostí Gunganů. Sportovní disciplíny mohou zpestřit například závody na delfínech či přerostlých mořských konících, které si Gungané s oblibou ochočují.

Nejtypičtější povolání pro Gungana je alchymie. Vzhledem k tomu, že gunganské království je blízko pobřeží, mají tamní alchymisté volný přístup k pevnině. A to má své plus i mínus.
Výhoda je, že pevnina je blízko. Gunganští alchymisté neradi praktikují své řemeslo pod vodou, neboť tam je tato práce nanejvýš složitá – kvůli vodě, samozřejmě. A tak se tedy přemisťují k pobřežní pláži, kde si vyhloubají středně velké jámy, kam poté uloží své náčiní a nadále tam vyrábějí lektvary všeho druhu. Tak tedy vznikají pobřežní laboratoře.
Ono mínus – nevýhoda se odvíjí jen a pouze od náhody. Pláže jsou sice neobydlené – nebereme-li v potaz kraby a jinou pobřežní havěť -, avšak sem tam se může objevit nějaký ten dobrodruh, jehož upoutají jen málo kryté jámy v písku. Taková pravděpodobnost je malá, ale přeci tu je.

Další zajímavostí jsou gunganské vodní dýmky. Patří k nejkvalitnějším dýmkám na světě a to jednak proto, že jsou alchymistické podstaty – tedy vyráběné alchymisty – a taktéž proto, že z nich lze dýmat i pod vodou (a tudíž se nenamočí tabák a uhlík nezhasne). To z nich dělá tak jedinečné výrobky.
Gungané z nich dýmají poměrně často. Po práci, po lovu… Prostě pokaždé, když si usmyslí, že jsou vyčerpáni a tudíž potřebují trochu relaxu. A právě tyto vodní dýmky jsou čirých znázorněním pohody, klidu a odpočinku. Bližší informace ohledně vodních dýmek a surovin potřebných k dýmání – viz Výrobky.

Lov se nevztahuje jen k potravě, ale též k trávení volného času a zároveň se jedná často o nebezpečnou aktivitu. Gungané loví okolní predátory, které nějakým způsobem narušují jejich území, podmořskou faunu sloužící k potravě a dokonce chytají také rejnoky. Důvod je jasný: Gunganští alchymisté dovedou z těchto tvorů čerpat elektrickou energii – tzv. Joulmagy. Jejich ruce jsou natolik šikovné, že zběhlí alchymisté umí tuto unikátní elektřinu zpracovávat a používat ji k výrobě všelijakých předmětů (zejména pak k vytváření energetických koulí – viz Výrobky). V tom jsou joulmagy tak unikátní. Méně zkušení Gunganští alchymisté dokážou elektřinu používat alespoň k základním věcem (jasné světlo vítězící svým jasem nad obyčejným ohněm, teplo atp.). V tom tkví další bod gunganských úspěchů a rychlého vývoje (vyspělá civilizace).
Joulmagy jsou nápadně podobné magenergii a lze je po určitou dobu skladovat. Zpočátku to jsou obyčejné elektrické molekuly, jakmile je však alchymista od rejnoka odčerpá, získají jinou a hlavně hmotnou podobu. Jsou to převelice malé kuličky temně modré barvy. Když se dostanou na pevninu, mohou se skladovat jedině ve vodě – akvárium, jezírko atp. Ovšem mořská voda je pro ně blahodárná, a tak ve sladkovodních vodách částečně ztrácejí účinek; například po týdnu skladování v obyčejné vodě jejich účinek poklesne o 25%. Po měsíci povadne až o 50%, po dvou měsících o 75% a po třech měsících se promění v obyčejné a neefektivní modré kuličky. Na souši – a tedy bez vody – jejich účinek zmizí takřka ihned (po uplynutí 1xK6 směn).
Dalo by se říci, že by mohla vzniknout nová odrůda rejnoka, který je znám především obrovským pláštěm elektrických joulmagů a který žije v blízkosti gunganského sídla. Elektřina ale nebude pro Gungany zadarmo, nýbrž si ji budou muset vybojovat. Rejnoci se budou bránit.
Pro zpestření udělám dva druhy rejnoků – jeden o poznání menší (zhruba tři sáhy na délku), druhý opravdu obrovský (až deset sáhů).

• Životaschopnost: 15
• Útočné číslo: (+5 +7) = 12 (elektrické výboje)
• Obranné číslo: (+3+6) = 9
• Odolnost: 22
• Velikost: D
• Bojovnost: 6
• Zranitelnost: zvíře
• Pohyblivost: 8/zvěř
• Vytrvalost: 14/zvěř
• Inteligence: 1
• Poklady: nic
• Zkušenost: 500

Z rejnoka obrovského lze odčerpat až 200 joulmagů elektrické energie. Při čerpání se hází na past na obratnost:
Obr ~ 9 ~ úspěch/neúspěch
V případě neúspěchu se elektrická energie odčerpá špatně. Většina jí jednoduše zmizí, ale některá se „vrhne“ na alchymistu. Následuje past na odolnost:
Odl ~ 10 ~ odolá/neodolá – ztráta 6xk10 životů.

Rejnoci obrovští električtí jsou vzácná stvoření. Přitahuje je energetická aura gunganských sídel, takže se mohou občas pohybovat v jejich blízkosti. Rejnoci obrovští bývají samotáři, někdy je však možné narazit na dva jedince pospolu.
Vše ostatní pro ně platí jako pro obyčejné rejnoky.

• Životaschopnost: 6
• Útočné číslo: (+3 +5) = 8 (elektrické výboje)
• Obranné číslo: (+4+4) = 8
• Odolnost: 20
• Velikost: C
• Bojovnost: 6
• Zranitelnost: zvíře
• Pohyblivost: 10zvěř
• Vytrvalost: 12/zvěř
• Inteligence: 1
• Poklady: nic
• Zkušenost: 200

Z rejnoka elektrického lze odčerpat 50 joulmagů elektrické energie. Past na obratnost u čerpání je stejná jako u rejnoka obrovského, zato u pasti na odolnost se v případě neúspěchu odečítá jen 2xk10 životů.
Rejnoci električtí jsou hojnější, než jejich větší příbuzní. Zpravidla se vyskytují v blízkosti gunganských sídel, při odchycení se však budou bránit stejně urputně, jako rejnoci obrovští. Tito rejnoci se pohybují ve skupinkách čítajících 4 – 10 jedinců.

Důležitá informace u obou rejnoků: rejnok se samozřejmě brání svou elektřinou, ale v boji ji nikdy nevyplýtvá všechnu. K tomu, aby se z něj daly čerpat joulmagy, musí být mrtvý – v opačném případě by se urputně bránil a elektřinu by nešlo nijak získat.

Gungané jsou obojživelníci, tudíž mohou žít i na souši. Mnohým se však toto počínání nelíbí a je nutné zmínit, že se jedná o valnou většinu. Jen několik jednotlivců odchází z vody na souš. Jejich následné aktivity jsou pak podobné těm lidským, ovšem někde mají výhodu, někde zas ne. Jistě se uchytí jako alchymisté či architekti; naopak v něčem se absolutně neorientují. Je tedy na každém jednotlivci, jak se zachová a co bude dělat. Ovšem je ještě jeden druh Gunganů, kteří se vydávají na souš, ač nedobrovolně: vyděděnci. Takových je sice málo, leč také tomu tak bývá. Gunganů je méně než lidí a podle toho se též chovají – tudíž ani nepotřebují moc zákonů, neboť si mezi sebou dobře rozumí a nemají sklony k zločinům. Když se ale nějaký velký zloděj či dokonce vrah z řad gunganského lidu objeví, je vyhnán na pevninu, čímž se stává psancem.
Máme tedy tři druhy Gunganů, jež se vydávají na pevninu: osadníci a obchodníci, vyděděnci a v neposlední řadě taktéž dobrodruzi, kteří dychtí po vědění nebo dobrodružství mimo moře. Tento druh Gunganů je pochopitelně klíčový ve hře, neboť právě za ně budou hráči hrát. Nic ale nebrání tomu, že by se i z psance stal dobrodruh. Zpravidla však bývají tito jednotlivci podlejší a zákeřnější, nežli jejich soukmenovci, kteří odešli za svobodného rozhodnutí.

Speciální alchymistické výrobky

Jedná se o výrobky, které jsou specifické tím, že je dovedou tvořit jen Gungané. Jedná se o Elektrickou kouli, Energetickou bombu, Gunganskou vodní dýmku a v poslední řadě Vodní tabák

1. Elektrická koule:

Jde o kouli velkou 20 coulů v průměru, jež je tvořena z kamenného slizu a dostatečného množství elektrických joulmagů (viz nahoře).
Kamenný sliz je živý organismus, podobný mořským korálům. Je poměrně hojný v místech, která jsou nasáklá elektřinou (a těch v moři moc není). Lze jej formovat jako plastelínu, ovšem dovede ztvrdnout jako kámen.
Jakmile alchymista uchopí kamenný sliz, pokusí se do něj vstřebat dostatečné množství elektrické energie (joulmagů). Joulmagy lze na rozdíl od obyčejné elektřiny brát do rukou (podobně jako magy), tento proces se však musí dělat nanejvýš opatrně. Sliz je elektřinou přitahován, tudíž se celý průběh výroby tímto zjednoduší. Ovšem jedná se o poměrně rizikový postup, neboť elektřina může za jistých okolností nešťastně zasáhnout pracujícího alchymistu, jenž s ní manipuluje. Následuje tedy past na obratnost:
Obr ~ 7 ~ úspěch/neúspěch – ztráta 1xK6 životů.
Pokud alchymista uspěje, joulmagy se do slizu vsáknou a sliz se pak zformuje do podoby koule. Gungané pak koule berou do dlaní a vrhají jimi po nepřátelích. Vzhledem k tomu, že sliz mění v okamžiku úderu mnohdy i podobu, jsou následky pro postiženého různé.
Hod 1xK10:
1 – 4 = ztráta 2xK6 životů
5 – 6 = koule protivníka omráčí na 1 směnu
7 – 8 = sliz se rozleze po protivníkově těle a na 1xK6 kol jej ochromí + ztráta 1xK6 životů.
9 – 10 = sliz ve vzduchu záměrně změní dráhu letu a neškodně se sesune k zemi.

2. Energetická bomba:

Je to koule velká 40 coulů v průměru. Užívá se spíše jako střelivo k různým strojům, neboť Gungané ji sotva unesou, natož pak, aby s ní házeli.
Hlavní rozdíl mezi energetickou bombou a elektr. koulí spočívá v mnohem větším množství vsáknutých joulmagů. Ta způsobí, že kamenný sliz jí bude přesycen a při silném nárazu exploduje, čímž se vytvoří elektrický výboj podobný energetickým vlnám, jež zasáhnou vše živé do vzdálenosti deseti sáhů. V této oblasti zraní elektřina každého protivníka za 3xK6 životů a navíc je zde 33% možnost dočasného ochromení (1xK6 kol).
Při výrobě koule, aneb styk s elektrickými joulmagy, nastane stejná past na obratnost jako u elektrické koule. Pokud se však postup nepovede a speciální elektřina se dotkne alchymisty, ztrácí alchymista až 3xK6 životů.

3.Gunganská vodní dýmka:

Vodní dýmky pro Gungana přirozeně nemají žádný přímo praktický účel. Slouží k odpočinku a relaxu. Gungané vyrábějí své vlastní dýmky, aby z nich mohli dýmat pod vodou. Taktéž se mnohdy vyvážejí na pevninu, kde je odkupují zámožní obchodníci či zvídaví dobrodruzi. Gunganské vodní dýmky se vyrábí z mořského bambusu. Ten musí gunganští alchymisté nejprve úžasné zpracovat, aby byl krásně hladký, a pak se věnují celkové úpravě bambusu, aby nabyl podoby opravdové vodní dýmky. Navíc je k tomuto procesu zapotřebí magenergie. A to z toho důvodu, aby mohlo pod vodou dýmání opravdu fungovat – tabák tedy nezvlhne a uhlík nezhasne.
Gungané dávají do dýmek dva druhy tabáku: drcené řasy a mořský tabák. Řasy rostou takřka všude kolem, takže je lze snadno získat a rozdrtit. Mořský tabák je o mnoho kvalitnější. Buďto jej obyčejní Gungané odkoupí na trhu (orientační cena = 1 zlatý za tabák na jedno použití), nebo si jej vyrobí sami alchymisté. Potřebují k tomu drcené mořské řasy, které pak náročně upravují. Znají recept na to, jak z řas udělat kvalitnější mořský tabák:
Magenergie: 0
Suroviny: 20 zlatých (postačí až na čtyřicet použití)
Základ: Mořské řasy
Výroba: 10 směn
Trvání: 20 dní

Kultura

Ke gunganské kultuře patří božstvo, psaní, tradice, jazyk, divadlo a výstavy.

1. Božstvo:

Božstvo má pro Gungany velký význam. Uctívají tři bohy a velmi si jich váží, ale nestaví žádné kostely a chrámy, jako například lidé. Oni stavějí pouze monumenty na jejich počest, kam Gungané nesmějí vstupovat (tyto stavby navíc ani nemají žádné vchody a východy).

Godda – Zlatý Gungan: Goddu považuje vodní lid za boha vesmíru – a to především Slunce i Měsíce. Podle nich určuje tento bůh den a noc, světlo a tmu. Má v každém městě monument, který znázorňuje zhruba pět sáhů vysokého Gungana se zlatou pletí.
Wodda – Modrý Gungan: Wodda je pánem oceánu a všech moří (snad i řek, jezer a dalších vod, jenže o těch se Gungané nijak nezmiňují, jakožto obyvatelé moří). Dle jejich teorie stvořil vodu a s ní i veškeré vodní živočichy a rostlinstvo. Jeho monument má podobu velkého Gungana s temně modrou pletí.
Nodda – Gungan mnoha barev: Nodda se prý dlouho schovával v ústraní před svými staršími bratry – Woddou a Goddou. Až později přišel jeho čas, kdy se vynořil z hlubin oceánu a dal Gunganům jednu věc: řemeslo. Je tedy patronem všech stavebníků, lovců i alchymistů. Jeho monument znázorňuje vysokého, leč nenápadně vyhlížejícího Gungana.

2. Psaní:

Nabízí se otázka: na co Gungané píší? Jsou dvě možnosti:
1) Ryjí do kamene (asi tak, jak to dělali v dávných dobách, ještě než používali papyrus), nejčastěji používají hliník. Výhoda – žádný vánek to neodfoukne a snadno se takové spisy uchovávají. Nevýhoda – v jistém smyslu je to docela nepraktický způsob psaní. Přeci jen je to těžší, nežli papyrus.
2) Po dlouhém dumání, experimentech a zkoušení přišli gunganští alchymisté s několika obchodníky na to, jak vyrobit nepromokavý papyrus. Metoda výroby je tajná, ale obchodníci z pevniny mohou tyto nepromokavé papyry za vyšší cenu odkoupit. Recept výroby však nelze odhalit, neboť je to práce především gunganských alchymistů.
Papyrus je podobný tomu obyčejnému, je ovšem o něco tlustší a pravděpodobně se vyrábí z mořského bambusu.
Ke psaní užívají brka a inkoust, který produkují některé druhy chobotnice. Stejně jako jejich řeč, i jejich písmo je složité. Může vypadat jako znak primitivů, protože se vyznačuje všelijakými zahnutými čárami a půl měsíci, ale ve skutečnosti je těžké mu porozumět. Někteří učenci, kteří se dokázali přiučit obecné řeči, mohou psát i obecným písmem.

3. Tradice:

Gungané mají taktéž tradice, jako mnoho ostatních národů. Nemají jich ale tolik, neboť k velkým tradicím se počítají jen dvě: Velký lov, Den alchymistů.

Velký lov je tradice, která se opakuje vždy jednou po půl roce. Znamená to, že toho rána se seberou všichni lovci z města a vyrazí moři vstříc. Ten den musí lovci dokázat, že jsou chrabří, zruční a obratní. Od rána až do včera se loví velryby, rejnoci a predátoři, kteří ohrožují tamní oblast. Vždy následuje velká hostina z ulovených zvířat.
Velký lov vznikl proto, aby se nikdy nezapomnělo na to, že část duše dychtí po lovu. Lovci si tímto upevňují fyzičku i úctu prostého obyvatelstva. Zároveň jsou to dny slávy, kterou znázorňuje úspěch gunganského lidu. Velký lov je den, kdy může mořské osazenstvo pohlédnout na hbitost, zručnost i strategii gunganských lovců.

Den alchymistů přichází vždy jednou za rok. Při této slavnosti se shromáždí všichni alchymisté a ukazují lidu své nejlepší vynálezy a výrobky. Výherci se podělí o tři místa, z čehož každý dostane odměnu, jakou si zaslouží.
Tato tradiční soutěž utužuje píli gunganských alchymistů a díky lákavým cenám i popularitě je jasné, že každý alchymista se bude po celý rok snažit a objevovat. Přesně tohoto strategického tahu si je gunganská aristokracie vědoma.

Je možné, že obě tradice vznikly následkem odkoukání od lidské společnosti a kultury. Způsobují takové menší zpestření života Gunganů, jak už tomu u tradic bývá.

4. Jazyk:

Jazyk Gunganů zní lidskému uchu jako podivné bublaní, z něhož se formují neznámá slova. Nelze se jej naučit, neboť žádná jiná humanoidní bytost nedokáže vyvodit takové zvuky, natož pak, aby slova ovládala a mohla s nimi konverzovat. Gungané užívají ve svém království pouze svůj vlastní jazyk. Dělá jim problémy naučit se obecnou řeč, protože to nejsou tvorové příliš učenliví v nových věcech. Zvláště pak, když se jedná o řeč lidí, národu jim tak vzdáleného.
Jakmile se vyskytne nějaký Gungan ve společnosti jiné humanoidní rasy, působí pak velice komickým dojmem. Pokud se přeci jen naučí ovládat obecnou řeč, mnohdy koktá, zadrhává se a dělá tak dlouhé pomlky. Taktéž je dosti zmateného a nervózního vzezření. To vše se dá napravit časem, ale nutno počítat s tím, že pokud Gungan nastoupí do družiny, mohou se ostatní členové připravit na neustálé a často i zmatené a nesmyslné konverzace, jež vede Gungan klidně i sám se sebou.

5. Divadlo a výstava:

Povídá se, že kdysi za vlády Hogga Octopia ztroskotala nad gunganským královstvím obrovská lidská loď. Buďto se jednalo o hromadnou evakuaci lidí přes oceán, či o invazi lidských vojsk. Tak či tak, ona loď na to byla dost prostorná. Prý do ní uhodil hromový blesk, čímž se ponořila a šla rovnou ke dnu. Na dno dopadla přímo vedle gunganského města Atar Dugan. V Mořském sněmu začala vášnivá debata týkající se právě oné potopené archy na téma: co s ní. Je příliš velká, mohla by v jistém smyslu překážet a byli v ní lidé – mohla by být prokletá! Takové byly úvahy vysoce postavených Gunganů. Nakonec přišel s konečným rozhodnutím panovník Octopius – archa se vyčistí a stane se centrem kultury. Lid nadšeně souhlasil.

Octopiova archa je padesát sáhů dlouhá loď, jež je po pár rekonstrukcích podobná spíše stavbě. Gungané skutečně využili této příležitosti ke vlastnímu kulturnímu rozmachu a loď rozdělili na dvě části: divadelní a výstavní.

Divadlo: V této polovině archy se rozestavěly židle a postavilo pódium. Nyní vzdáleně připomíná lidské divadlo, až na to, že herci i diváci sdílejí prostor se spoustou mořské vody. Jaká se hrají představení: nejčastěji hra znázorňuje lovce, kteří bloudí hlubinami, a z ničeho nic na ně zaútočí nějaká mořská potvůrka. Nadále se uchytila myšlenka humorných scének, kde se diváci opravdu nasmějí. Humor je pro Gungany důležitý.
Na co naopak v gunganských představeních nelze narazit: na láskyplné hry či na hry, jež vedou každého diváka k horlivému přemýšlení. Takže žádná nejasná představení v hádankách, žádné romantické scény a už vůbec ne nějaká dramata.
Zajímavost: Gunganské divadlo je tedy jen jedno a to na rozhraní všech čtyř měst. Nejblíže má ale k Atar Duganu. Počet míst (židlí) je roven stu. Nejvyššímu počtu návštěvníků v dějinách divadla se těšila tzv. Octopiova opera. Bylo to představení plné humorných scének, avšak také plné zpěvu. Tato hra měla znázorňovat několik prvních dnů vlády Hogga Octopia. Zaznamenala velký úspěch, neboť poprvé ji navštívilo až tři sta diváků.

Výstava: Druhá polovina Octopiovy archy se zaobírá různými výstavními kousky a předměty z oceánu i povrchu. Jsou vystaveny všelijaké druhy vysušených mořských plodů, uhynulé exempláře různých ryb i mořských savců; mořské korály, vysušené řasy, vodní rostlinstvo. Uprostřed haly visí ve vzduchu doposud největší Rejnok elektrický, jakého zatím gunganští lovci ulovili, měřící patnáct sáhů do délky.
Není zde však jen mořská fauna a flóra. Výstava oplývá i menším počtem věcí z pevniny. Tak například tu lze spatřit doopravdový strom, několik seschlých jablek a dokonce i několik vzácných pevninských kovů. Ze zvířat se většinou jedná o vycpané ptactvo, lze ale uvidět i jeden exemplář uhynulého jelena.
Výstava je otevřena denně a platí se zde jen nízké vstupné, tudíž sem může zavítat kdokoliv z gunganského lidu.

Hierarchie

Do hierarchie jsou zařazeny dvě kapitolky: Mořský sněm a král, Složení gunganského obyvatelstva.

1. Mořský sněm a král:

V gunganské aristokracii jsou dvě strany: král + jeho rodina (tedy příslušníci s „modrou krví“) a politická strana, jež se nazývá Mořský sněm. Každý má svou vrchní úlohu. Král je pochopitelně hlava království a zajímá se především o celkové obyvatelstvo - správa armády i prostého lidu v celém království. Zato příslušníci Mořského sněmu se zajímají především o obchod mezi mořem a pevninou. Nadále vymýšlejí a sepisují zákony – které pak král musí/nemusí podepsat. A vždy se objeví nějaký člen sněmu, z něhož se stane správce určitého města.

Král vladaří tak dlouho, jak jen může a dokud toho je schopen. Nemá šlechtu, neboť její úlohu – dalo by se říci – splňuje Mořský sněm. Vše, co sněm navrhne, musí projít přes krále. Král taktéž uděluje všemožné tituly, odměny i tresty – jež souvisejí se zákony, které vytváří Mořský sněm. Pokud je válečné tažení, plány i zahájení závisí jen na vrchním panovníkovi. Armáda tedy přísahá věrnost králi a ne sněmu. To ale neznamená, že by sněm neměl žádná práva v této oblasti – také má svou gardu.
Vrchní panovník sídlí ve svém paláci v Atar Duganu se svou rodinou, gardou a služebnictvem. Aby nemusel spravovat všechny čtyři města najednou, vyšle do každého města příslušníka Mořského sněmu, a tudíž pak spravuje jen hlavní město – Atar Dugan. V oceánu se pak mohou vyskytovat menší gunganské osady, nad těmi už ale král nemá moc – a ani to nemá zapotřebí (takové osady mají neznámou polohu a nikdo z velké gunganské civilizace dokonce ani nemá tušení, jaké tam platí zákony a hierarchie. Pravděpodobně se jedná o pár lovců a horších řemeslníků, kterým velí jeden náčelník).

Mořský sněm má dohromady čtrnáct členů. Deset obyčejných příslušníků, kteří samozřejmě mají svá práva a mohou se svobodně vyjádřit. Mohou souhlasit/nesouhlasit se zákony mohou to dát jasně najevo. Nadále obsahuje sněm tři rádce, kteří jsou pravou rukou nejvyššího příslušníka – senátora. Oproti obyčejným deseti příslušníkům mají tu výhodu, že se mohou stát správci – každý rádce vychází přesně na jedno město (nepočítaje Atar Dugan). Poslední a tedy čtrnáctý člen Mořského sněmu je senátor. Tento Gungan většinou navrhuje zákony a reformy, které pak předloží k posouzení všem členům sněmu. Pokud zaznamená úspěch (souhlas ostatních), návrh pošle k posouzení ke králi. Senátor řídí veškeré obchodní stezky a karavany. Ať už ty domácí – královské, tak ty, jež vedou na pevninu (případně, když se objeví nějaké jiný mořský národ).

Rozdíl mezi senátorem a králem je, že senátor se volí každých deset let. To znamená, že buďto hlas lidu zvolí opět toho předešlého senátora, anebo se vybere nový senátor – musí to však být Gungan z Mořského sněmu.
Členů sněmu je zpravidla vždycky čtrnáct. Když ale nějaký příslušník zemře či dobrovolně odstoupí, může se udělat konkurs, kam se přihlásí ti Gungané, kteří si myslí, že jsou inteligentní a do Mořského sněmu se hodí. Nové členy vybírá senátor.

U zákonů neexistuje okamžitý trest smrti. Za drobnější krádeže jsou pokuty a za větší zločiny i vězení. Teprve až za vraždu přichází nejhorší trest – vydědění na pevninu s tím, že Gungan se nesmí vrátit. Teprve až teď pod trestem smrti.

2. Složení obyvatelstva:

Každý Gungan nějak pracuje. Lid tedy čítá (co se týče povolání) vojáky, lovce, alchymisty a kouzelníky, stavebníky, architekty, umělce (herci v divadle, malíři, spisovatelé, básníci) a kutače. To jsou nejčastější povolání a nejlepší bude si je rozdělit procentuálně (bráno v celém království):
Vojáci: 15%
Lovci: 20%
Alchymisté a kouzelníci: 3%
Stavebníci: 15%
Kutači: 20%
Architekti: 1%
Umělci: 1%
Ostatní: 25%
Do ostatních povolání lze zařadit například kuchaře, služebnictvo, obchodníky a kupce atd. Zkrátka vše mimo jmenovaná povolání. Pojmenováni kutač by mohlo obsahovat horníky, dřevorubce a zkrátka všechny Gungany, kteří nějakým způsobem těží suroviny pro království. Samozřejmě je víc alchymistů, nežli kouzelníků a to o mnoho. Jen každý pátý je kouzelník, ostatní jsou alchymisté. Tolik k řemeslu.

Bylo by dobré ustanovit přibližný počet obyvatel v různých městech. Berme to tedy tak, že v každém ze tří měst je po deseti tisících Gunganů. V Atar Duganu, jakožto hlavním městě, je až na dvacet tisíc obyvatel. Z toho si lze odvodit počet vojáků, kutačů atp. Tak například ve hlavním městě bude přibližně pět tisíc vojáků, kteří se ještě rozdělují podle úrovní/hodností. Mořský sněm, který sídlí v Atar Duganu, má zhruba dvě stě vojáků.
Obyvatelé království jsou svobodní občané, nikoli nevolníci. Do služebnictva se většinou Gungan dostane dobrovolně, z vlastní vůle. Když například potřebuje peníze. Funguje zde způsob daní. Ty jsou přiměřené a čítají zhruba 15% měsíčního výdělku každého Gungana.

Gungané mají v každém městě vždy jednu akademii. Mladí si zde mohou vybrat některý z těchto oborů:
a) Technika boje, aneb vojenská uskupení – formace, zacházení se zbraněmi a bojový výcvik.
b) Alchymie, aneb výroba protijedů, lektvarů a různých alchymistických mechanismů i předmětů.
c) Obchod, aneb klasické počítání a diplomacie – vyjednávání.
d) Architektura, aneb způsoby teoretického a dokonce i praktického stavebnictví.
e) Písařství, herectví, malířství a vše ostatní spojené s uměním.

Gungané chodí do školy až od osmi let a zůstávají tam pak až do dvaceti. Nerozlišují základní, střední a vysoké školy. Jednoduše nastoupí do akademie, vyberou si obor a dvanáct let ho studují. Existuje jen jeden placený obor a to je politika. Za něj musí rodiče svých dětí platit vcelku velké peněžní sumy.

Ostatní

1. Charakter:

Stejně jako lidé, i Gungané jsou různého chování a vzezření. Pravda, neobjevuje se u nich tolik nesvárů (pravděpodobně kvůli počtu), ale také se najdou zlotřilí Gungané, které aristokracie posílá do vyhnanství na pevninu. Většinou se nejedná o tvory tak chamtivé a závistivé, i to ale není vždycky podmínkou. Situaci upřesní obecný údaj o přesvědčení:
Hod 1k10:
1 – ZkD
2 - ZmD
3 - ZmD
4 - ZmD
5 – N
6 - N
7 - N
8 - ZmZ
9 - ZmZ
10 – ZkZ

2. Osady:

Mnoho tvorů se domnívá, že Gungané žijí pouze v mořském centru Atar Duganu a okolních městech. To ovšem není úplně tak pravda. Někteří z lidu již dávno odešli z království, aby objevili volná místa k zabydlení, kde by vládla svoboda a žádná aristokracie. Takoví Gungané pak založili několik osad; některé blíže království, jiné zas daleko v oceánu. Tak či onak nejsou zmapovány a tudíž nikdo – dokonce ani král – nezná přesný počet těchto mořských vesnic. Může jich být pár, ale třebas i desítky.
Pro osvětlení alespoň hrubě načrtnutá struktura mořských vesnic:
Nedá se říci, že tito uprchlí Gungané našli to, co chtěli. Ano, zpočátku byli plně svobodní, jenže brzy zjistili, že tak by vedli své osady k úpadku a poté by upadli do chaosu. Proto se ustanovily velice stručné a primitivní zákony a určil se náčelník. V každé osadě může být přibližně kolem šedesáti jedinců. Z mužské složky pochází převážně lovci – asi deset až patnáct lovců. Zpravidla tu bývá alespoň jeden alchymista a zbytek jsou kutači či stavebníci. Vzhledem k tak nízkému počtu nemůžeme ve vesnicích očekávat takové stavby, jaké jsou ve městech. Jedná se spíše jen o kamenné chýše.

Osady postavené na pevnině jsou výjimečnou vzácností. Jinak podobou a strukturou jsou podobné těm mořským, jen ne tak velké. Jde o skromnější vesničky, v jistých případech se někteří Gungané dokonce zabydlují v lidských (či jiných humanoidy osídlených) osadách.

Dodatky

Původní inspirace pochází z filmu Star Wars, kde národ zvaný Gungané opravdu existuje. Já jsem použil jen stejný vzhled a to, že žijí pod vodou. Zbytek jsem pochopitelně rozpracoval sám, ve vlastní mozkovně.
A na závěr jsem chtěl na závěr dodat, že k této rase se vcelku hodí Zerafelovo nové povolání – Strážce vodstva.

Za četné rady bych rád poděkoval Nathakovi a Hamsterovi.