Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Články
  
  

Válečník

 
Autor: Shadowmage
Hodnocení: Hlasovalo: 29 čtenářů
  Průměrný počet hvězdiček: 4.93
  
  

Zmámila ho vůně dálek,
popletla mu hlavu,
zocelit se v žáru válek,
vydobýt si slávu.

Východ slunce, kouzlo jara
na cestu ho láká,
jídlo, dýmka, torna stará
- až dost pro tuláka.

Cesta se do lesa stáčí,
jako had se vine,
králův posel po ní kráčí,
tulákovi kyne:

"Do armády, mladý pane,
tam by o vás stáli..."
Mladé srdce rychle vzplane,
čert vem ideály...


Býval snílek, teď se klaní
slepé poslušnosti,
odvaha a odhodlání
nejlepší jsou ctnosti.

Žhavé letní slunce pálí
na bitevní pole,
aby ulehčili králi,
rozsévají bolest.

Pádná ruka, chladná hlava,
meč a zrádná dýka,
mistrem soubojů se stává,
srdce válečníka.

Za hrdinou vojsko stojí,
slavný vojevůdce
získává trůn země svojí,
jménem revoluce.


Brzy přívrženci vládce
zbavili ho vlády,
z válečníka je teď zrádce,
ztratil čest a mládí.

Ve vyhnanství šednou vlasy,
tvrdnou jeho rysy,
zas jak tulák připadá si,
chudý jako kdysi.

Na vinicích hrozny zrají,
podzim barví sady,
stýská se po rodném kraji,
když vás stáří zradí.

Přátelé kolem něj mizí,
konec už se blíží,
jeho ruce jsou jak cizí,
cítí jejich tíži.


Zahradou zvadlou prochází,
jako už tolikrát.
Jiným radosti neschází,
on přestal se už smát.

Zmrzlé listí trávou žene
chladný vichr z hor,
slunce, mlhou zahalené,
klesá za obzor.

Je to už dlouho, co je sám,
ani stopa po staré síle,
naslouchá jenom ozvěnám,
čeká, až přijde jeho chvíle.

Zmizela sláva s ranní rosou,
šermíř došel konce svých dní,
rezavou čepel zkříží s kosou
až přijde souboj poslední...