Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Zloděj
  
  

Oko Spícího

 
Autor: irook
Hodnocení: Hlasovalo: 27 čtenářů
  Průměrný počet hvězdiček: 4.26
  
  
Oko Spícího

Vrzly dveře, cinknul zvonek a do nevelkého krámku na kraji města vešel Irwin – ve světě slušňáků jako řemeslnický učeň, ve světě nočního města jako pašerák a zloděj spíše hrubšího zrna.

„Zdravím vespolek,“ pravil Irwin a zachytil padající klobouk, jež se mu pokoušel ukrást zvoneček nade dveřmi.

„Ano?“ zvedl oči (a poměrně velké kruhy pod nimi) postarší muž. Labaj se jmenoval a byl půlmistrem oboru šperkařského a zlatnického. Půlmistrem proto, že se vlastně nikdy nedokázal přehoupnout přes kariéru tovaryše.

„Koukám, že kšefty dneska moc nejdou, co?“ řekl Irwin, prstem si zkušeně pozvedl klobouk z čela, pak se otočil kolem dokola, aby si prohlédnul místnost, a přitom si jednou botou přišlápl tkaničku druhé. Ta se rozvázala, tkanička se napnula, pak nevydržela a praskla.

„Hergot,“ zaklel Irwin, „no nic. Chtěl jsem říct, že dneska se to změní, mám pro vás nabídku k obchodu.“

„Vskutku?“ podivil se Labaj a kromě kruhů pod očima teď zdvihnul i obočí.

„Jo,“ pravil Irwin, naklonil se nad dubový pult a sáhnul do náprsní kapsy. Chvíli tam šmátral a pak z vítězoslavným výrazem ve tváři vytáhl stříbrný řetízek s přívěškem nějaké obludy, která v tlamě držela malý světlezelený drahokam. S řetízkem se ovšem z náprsní kapsy dostal i mohutný svazek železných paklíčů, který zarachotil, spadl na stůl a v leštěném dřevě zanechal několik středně velkých vrubů.

„Pardon,“ omluvil se Irwin, nonšalantně sebral paklíče a strčil si je zpět do náprsní kapsy. Bohužel to byla ta druhá kapsa, děravá, takže paklíče projely košilí do kalhot a dále levou nohavicí až na dlažbu.

„Teda já mám den, to vám povím, pane obchodník,“ pokusil se o úsměv Irwin, když paklíče nakonec schoval v kapse u kalhot.

Půlmistr Labaj vrátil obočí na své místo a jal se prozkoumat řetízek drobnohledem.

„To je bílé zlato, viďte?“ otázal se obchodník a dál si šperk prohlížel, „to není jen tak nějaká cetka. Není v tom démon?“

„Ale co vás nemá, pane obchodník, žádnej démon.“

„A kradený to není?“

„Copak su nějakej zloděj?“ pohoršil se Irwin, nechtěně při prohlídce stříbrného svícnu hrábnul do hořící svíce a spálil si ruku, „to je dědictví po babičce – a já teď nemám peníze, chudoba mě postihla a tak to musím prodat, ať mám aspoň na chleba.“

Irwin si utřel vosk do košile, otočil se zpátky k pultu a nevšiml si, že jeden z kovových výčnělků svícnu mu zavadil o měšec a rozvázal jej. Asi třicítka tlustých zlatých mincí se rozkutálela po místnosti.

„Jo tak na chleba…“

„Tak chcete to nebo ne?“ rozčílil se Irwin a po čtyřech lezl po podlaze a sbíral peníze.


***

O půlnoci…


„Sakra, kam to ten pupkáč schoval?“ zašeptal si sám pro sebe Irwin a namířil kužel světla ze své stíněné lucerny do místnosti za závěsem. Pak se přesunul tak tiše jak dovedl ke stolu, jako profík se přes něj přehoupl, už míň jako profík zachytil stahovacím provázkem na vaku o klíč v šuplíku, a protože šuplík byl zamčený, pohnul se celý stůl. Ozvalo se vrznutí tak hlasité, že to muselo být slyšet až v hospodě u Rudého hrocha.

„Sakra!“ zaklel potichu Irwin, „už abych tě měl.“

Když se konečně přesunul k obrazu nahé dámy (že po cestě nechtěně oklepal nános bahna ze svých bot na křesla si nevšiml) chvíli poslouchal, jestli to Labaje náhodou nevzbudilo. Náhodou ne. Byl klid.

Když Irwin sundal obraz ze stěny, objevil se před ním v úzkém paprsku světla sejf.

„Heuréka, je to doma,“ zaradoval se Irwin, vytáhnul z vaku železné páčidlo, zapřel se, páčidlo nevydrželo, prasklo a o podlahu zazvonily dva kusy železa.

„Kur…“chtěl zaklít Irwin, pak se ale zaposlouchal, jestli se nic neděje.

Ticho.

Irwin vytáhnul z kapsy u kalhot paklíče a jeden po druhém je vyzkoušel. Na třetí pokus byl úspěšný a když zjistil, že paklíč tak nějak velmi lehce zapadl do klíčové dírky a že vlastně vypadá jako klíč, rozpomněl se (že si jej přeci nechal za drahý peníz vyrobit) a plácnul se do čela. Pak otevřel sejf a mezi hromadou papírů a smluv našel také svůj prodaný řetízek. Když jej vzal do ruky, drahokam v něm se bledě rozzářil. Irwin na nic nečekal, pověsil si jej na krk a tiše zmizel z Labajova domu.



Popis a vzhled

Artefakt Oko Spícího vypadá na první pohled docela obyčejně. Skládá se z několika částí:
- řetízek z bílého zlata (rozepnutý má délku asi 22 coulů)
- přívěšek z bílého zlata ve tvaru hlavy ošklivého démona, který ve své otevřené tlamě (čtyřmi zuby) drží broušený, světle zelený chryzopras o průměru asi 1.5 coulu
- srdce artefaktu – to tvoří miniaturní temně rudý pyrop v jednom z démonových očí, pouhým okem téměř nejde vidět (velikost asi 0.01 coulu)


Vlastnosti

Oko Spícího využije defacto pouze zloděj, proto jsem jej zařadil do této skupiny. Artefakt funguje zvláštním způsobem (příčina bude vysvětlena níže). Pokud je nasazen na krku, jeho nositel (je-li to zloděj nebo libovolný zlodějský obor) získává následující bonusy u následujících vlastností:

- Převleky +10% (potěší hlavně sicca)
- Objevení mechanismu +5%
- Objevení objektu + 5%
- Zneškodnění mechanismu +5%
- Otevření objektu +5%
- Šplh po zdech +10%
- Schování se ve stínu +10%
- Tichý pohyb +5%
- Vybírání kapes +10% (potěší lupiče)

Svému zlodějskému nositeli rovněž zvyšuje stupeň charismy o 1. Háček je v tom, že takto funguje Oko Spícího pouze jeden lunární měsíc (28 dnů). Pak se vybije a není možné nadále využívat jeho schopnosti. Jediná možnost, jak je znovu získat, je ukrást jej (možno provést fintu uvedenou v příkladu v úvodu). Musí se jednat o cílenou loupež se záměrem skutečně artefakt ukrást, démon se nenechá ošálit, respektive nereaguje na akce typu „Já ti teď dám přívěšek a v noci ti ho ukradnu, aby se dobil“, rovněž nefunguje „Teď podstrčím do vaku spícího válečníka amulet a za dvě hodiny mu jej ukradnu“. Současný majitel musí o přívěšku vědět a nesmí si ho chtít nechat ukrást. Za těchto podmínek se úspěšnou krádeží Oko dobije. Nutno podotknout, že úspěšnou krádeží vždy začne nový 28 denní cyklus.


Aby to nebylo ale tak jednoduché, tak posledních sedm dní fungování artefaktu dochází k „usínání“ démona, takže počet vlastností, které jsou aktivní, klesá na polovinu (na 4) libovolně a nebo náhodně určenou Pj. Taktéže bonus k charismě není posledních sedm dní aktivní.



Jak to všechno funguje aneb astrální dodatek

V srdci artefaktu je zaklet démon, ale ne ledajaký. Říká se mu spící démon. Jedná se o nižší verzi klasických démonů, to znamená, že se může vyvolat z nižší sféry a má stejné účinky jako „pravý“ démon, bohužel má sklon k usínání (v tomto případě po 28 dnech). K obnovení jeho účinků je potřeba jistá aktivace – v tomto případě se jedná o podobný amulet jako je pyroforův chryzopras (amulet zlodějů), proto aktivací je krádež. Pokud je artefakt nabitý, bledě září, poslední týden slábne, až zhasne úplně. Po úspěšné krádeži se zase rozzáří.

Výroba – proces výroby není úplně známý, snad jen, že jej uskutečnil jeden nešikovný pyrofor Bialik za pomoci svého slavného bratra theurga Asteróna, který objevil spící démony.

Cena – materíály v hodnotě cca 300 zlatých, umělecká práce nic moc, řekněme asi 50 zl. Celkem jej tedy zloděj může prodat za nějakých 350 zl, spíše méně. Pokud by jej ale chtěl prodat ve stavu démonova bdění (tzn. artefakt je aktivní), může být jeho cena až desetkrát vyšší.