Tiché botičky

Zlodějský předmět

Agnimukův úprk (příběh)

(Tento příběh nemusíte číst, je tu jen jako ilustrace.)

Vitrážové okno sakristie chrámu Zlatoústého Boa se roztříštilo na tisíce kousků, když jím Agnimuk proskočil. Jeho tělo, v okamžiku nárazu do okna schoulené do klubíčka a natočené zády proti vitráži, proletělo rámem a začalo klesat na dlažbu. Agnimuk roztáhl paže, kterými si doposud držel holeně, a po dotočení salta téměř bezchybně přistál na nohou. Během okamžiku získal potřebnou rovnováhu a rozběhl se k severní brance ve zdi kolem chrámu.

Z rozbitého okna vykoukl k nepříčetnosti rozzuřený velekněz Zlatoústého Boa. "Chyťte ho! Zadržte ho!" zařval, ale venku nebyl nikdo, kdo by mohl doufat v úspěch při pokusu zastavit prchajícího lupiče Agnimuka - těch pár měštanů, kteří Agnimukův skok z chrámu viděli, by se nikdy neodvážilo překážet postavě v plášti, která byla jistojistě ozbrojená a smrtelně nebezpečná.

Velekněz se vztekle otočil a začal řvát na své dva pobočníky, kteří mezitím přiběhli do sakristie: "Byl tu zloděj! Ukradl královský rodokmen! Nesmí uniknout z města, rozumíte? Nesmí!"

O chvíli později se rozezněl Boův Varovný Gong - to znamenalo, že všechny městské brány musí být okamžitě zavřeny, a musí zůstat zavřeny tak dlouho, dokud se nerozezvučí Boův Radostný Gong. A velekněz byl pevně rozhodnut nechat radostný gong potichu třeba celý rok, jestliže to bude nutné k vypátrání toho zloděje... Kdyby se kdokoliv dozvěděl, že princ Girabond není jediný žijící následník trůnu, byla by to katastrofa, uvědomoval si velekněz. Už proto, že ten druhý následník je starší, je to uctívač Boova staršího bratra Stroa - a je to, u všech pekel, ženská!

Agnimuk zaslechl varovný signál ve chvíli, kdy vběhl na tržnici. U všech pastí! pomyslel si, tohle nebude jednoduché...

Strážník Sempírko považoval službu u jižního vjezdu na tržiště za nejhorší, jaká mohla být. Osm hodin stát na jednom místě, opírat se o halapartnu a pozorovat ty krásné služebné, které kolem něj procházejí, bez možnosti na ně promluvit nebo je plácnout po zadku - takhle nějak si představoval peklo, kterým ho neustále strašil Zlatoústý Bo. Kdybych tak alespoň - z úvah ho vytrhl zvuk varovného gongu. V první chvíli se postavil do pozoru, ale pak se vzpamatoval a začal si pozorně prohlížet lidi. Ten zvuk mohl znamenat jediné - město je ohroženo, a strážníci musí ohrožení odvrátit!

Když Sempírko zpozorněl, všiml si jednoho podivně se chovajícího muže. Ten muž měl na sobě dlouhý tmavý plášť, ale ne jako ti urození pánové, ne zdobený vyšíváním a kožešinou. Navíc se urputně prodíral davem lidí na tržišti, aniž by se rozhlížel, co který trhovec nabízí. Že by nějaký zlodějíček? Sempírko se rozhodl, že to prověří, a rozběhl se za ním.

Agnimuk vycítil, že je pronásledován strážníkem, a rozhodl se jej zbavit. V minulosti se mu vícekrát vyplatilo divadélko nešikovného boháče, a rozhodl se pro ně i tentokrát. Schválně si nechal od nejbližšího kolemjdoucího šlápnout na pravou nohu, slabě vykřikl: "Au, ty nemehlo, šlápl jsi mi na nohu!", zvedl pravou nohu kotníkem do výše kolen a takto několikrát poskočil na levé noze. Mezitím, což ovšem nikdo nemohl vidět, malíček na pravé noze usilovně tahal za tenký provázek, který kolem něj byl omotán. Když Agnimuk ucítil malý pohyb uvnitř pravé boty, poznal, že dosáhl svého. Znovu došlápl na pravou nohu a opět se začal prodírat davem. V té chvíli byl ten strážník již jen čtyři kroky od něj.

Sempírko nevěřil svým očím! Přímo před ním na dlažbě ležely tři zlaté mince! To by bylo úžasné přilepšení k živobytí! Možná i Andulka by se nechala přemluvit a - co to ta ženská dělá!? Ona mi je chce sebrat přímo před nosem!? "Počkejte, ty peníze jsou moje!" vykřikl Sempírko, hlasitěji, než by si sám přál. "Nejsou vaše! Našla jsem je, jsou moje!" rozkřikla se služebná, která si mincí také všimla. "Ne, patří támhle...(sakra kam zmizel)...tomu pánovi a já jako strážce pořádku je vezmu do úschovy!" odporoval Sempírko, ale to už byl kolem nich kroužek zvědavců a jemu začínalo být jasné, že nebude mít ani penízky, ani podezřelého.

Setmělo se, a královský rodokmen byl stále v rukou zloděje, který zmizel neznámo kde. Velekněz nařídil strážným, aby vyhlásili zákaz vycházení, a pak aby se psy prohledali celé město, dům od domu.

Když Agnimuk zaslechl, že se otevírají dveře domu, v jehož sklepě se schovával, a ozval se tlumený hovor dvou strážných a vrčení jejich psa, pochopil, že musí zmizet. Otevřel mříž, která do sklepa pouštěla vzduch z ulice, a protáhl se ven. Tou dobou již strážní dupali po schodech dolů do sklepa, kam je vlekl rozdivočelý pes, který zachytil Agnimukovu stopu. Agnimuk se rozhodl znemožnit psovi, aby jej stopoval. Vytáhl svou dýku a prořízl malý váček, všitý do levé boty na vnitřní straně pod kotníkem. Těsně před tím než se z trhliný začal sypat obsah váčku, se pořádně nadechl a zadržel dech. Nechal pár zrníček spadnout dovnitř sklepa, pak vyklouzl z rámu mříže na ulici a rozběhl se pryč. O pár vteřin později se pes nadechl jemně nastrouhaného nezralého pepře a začal bolestně výt.

Agnimuk zabloudil - a náhle se ocitl ve slepé uličce. Za malou chvíli zde budou jeho pronásledovatelé, nebyla šance, že by stihl tak rychle vylézt po zdech nahoru. Bude se jim muset postavit...

"Hej, ty! Stůj!" zavolal na něj velitel tříčlenné skupinky strážných. Agnimuk se nehýbal, trpělivě vyčkával, až přijdou blíž.

Pozorně si strážníky prohlížel. Vycítil, že ten prostřední je z nich nejschopnější, zatímco ti dva další jsou pouhá nezkušená ucha, která se snaží svou rozklepanost zakrýt tím, že před sebou výhružně drží halapartny. Nu což, pobavíme se, pomyslel si Agnimuk.

Prudce vykopl pravou nohou a zabodl malý hrot, vyčnívající ze špičky boty, do stehna prostředního strážníka. Současně levou rukou uchopil a trhl za jeho halapartnu, čímž ji zraněnému vyškubl z dlaní. Když se mu podařilo halapartnu sevřít i pravačkou, mohl tupým koncem snadno udeřit strážníka po své pravici do zubů a následně jej odkopnout ke zdi.

Zbývající, doposud nezraněný strážník na něj vyděšeně hleděl. Měl v ruce halapartnu, ale ani jej nenapadlo zkusit ji použít. Místo toho ji upustil na zem a začal couvat.

"Stůj! Teď mě dobře poslouchej! Utíkej za veleknězem a řekni mu, že jsem ochoten mu tu jeho věcičku vrátit, ale musí si pro ni sem přijít. Ať si klidně přivede celý oddíl, ale předám ji jedině jemu. Přímo do těch jeho tlustejch pracek! Tak padej! A nepopleť to! Ať si pospíší, jsem dost netrpělivý!" křičel na ustupujícího a posléze i prchajícího strážného Agnimuk. Mezitím několikrát nakopl hlavního strážníka, který si držel krvácející stehno a kňučel bolestí.

Když hlídač-poslíček odběhl, přestal Agnimuk týrat zraněné strážné a řekl jim: "Pánové, je mi líto, ale teď odsud musíte vypadnout. Seberte se a vraťte se na strážnici. A radím vám, nesnažte se sem vracet."

Strážník s vyraženými zuby se nejistým krokem přiblížil ke svému služebně staršímu kolegovi, zvedl jej ze země, a podpíraje ho, odvedl jej pryč ze slepé uličky. Když zmizeli Agnimukovi z dohledu, začal připravovat svůj brilantní únik...

Uličkou dupal oddíl dvanácti vojáků, následován čtyřmi nosiči, nesoucími velekněze Zlatoústého Boa v jeho vzácným dřevem vykládané sedačce. Před vojáky klusal vyděšený strážný, kterému velekněz slíbil plameny pekelné za jeho neschopnost.

"Tohle je ta ulička, ve které (na nás měl čekat)...," řekl strážník, ale hlas mu odumřel, když spatřil liduprázdný slepý konec uličky a na zdi napsaný vzkaz: "Pravá královna přijde!"

A o malou chvíli později se Agnimukovi podařilo konečně po zdi chrámu vyšplhat až do věže a několika údery do Radostného gongu zajistit odemknutí bran a odvolání stráží z hradeb...

Úvod

Tento předmět je nemagický, není v něm žádný démon atd. Pouze může využívat nějaký alchymistův prášek a (rovněž alchymistův) spouštěcí mechanismus.

Tiché botičky jsou zlodějský předmět, který umožňuje zloději provádět některé užitečné činnosti nohama. Zloděj by samozřejmě mohl všechny tyto činnosti provádět rukama - mohl by bojovat rukama, rozhazovat mince rukama... - jenže zloděj obvykle potřebuje mít ruce volné na jinou činnost, nebo se mu prostě zrovna nehodí, aby v případných pozorovatelích vzbudil podezření tím, že si začne sahat do kapes.

Zloděj má od 6. úrovně výše možnost požádat ševce, který toto umění ovládá (závisí na minulosti ševce a na místních podmínkách: Ve městě ovládaném siccovskou sítí to bude umět spousta ševců, protože to bude žádáno od siccových "vykonavatelů", apod.) o výrobu, ehm, "tichých bot" (obvykle se k objednání používá nenápadná formulace: "Mistře ševče, potřeboval bych opravdu tichounké botičky, víte co myslím, že?" (mrk mrk) ).

Švec si řekne o finanční obnos "za prácičku" a vyžádá si od zloděje boty (zlodějovy velikosti) z vyčiněné kůže (švec obvykle vytvoří novou podrážku. Pro výrobu jsou zapotřebí boty již několik týdnů používané, aby švec podle sešlapání dna a podrážky mohl zjistit, jak budou boty sedět na zlodějově noze. Proto, pokud by si zloděj chtěl nechat vyrobit boty zbrusu nové, sestávalo by to ze dvou fází - nejprve z výroby nových bot, které by zloděj nějaký čas používal, a poté ze zabudování jednotlivých vylepšení.)

Důležitá je cena bot, do nichž jsou vylepšení zabudovávána - od ní se totiž odvíjí ceny za jednotlivá vylepšení. Toto je volitelné pravidlo, a pokud by se to PJ nezdálo, může místo relativní ceny použít ceny absolutní, které lze určit tak, že se za základní cenu bot vezmou 2 zlaťáky.
Pokud se někomu zdají dva zlaťáky za obuv přemrštěné, uvědomte si, že zloděj na své boty spoléhá a tudíž si velmi rád připlatí, aby eliminoval riziko nějakého rozpáraného švu, žraloka, prasknutí podrážky atd. Takže ještě jednou: CENA původních bot, (dodaných ševcovi,) je dále označována jako "základní cena", a její násobek (uvedený) je cena za příslušné vylepšení.

Různě zkušení ševci si řeknou o různou částku, záleží rovněž na výši "odvodů", které švec platí místním sítím či úřadům. Ševci se dají rozdělit do tří základních "úrovní mistrovství":

Úroveň 1 (má za sebou maximálně 5 takovýchto párů bot): za tuto "prácičku" si řekne o pětinásobek ceny původních bot, boty získají jedno až dvě vylepšení*

Úroveň 2 (6 - (cca) 20 párů tichých bot): řekne si o dvacetinásobek ceny, boty budou mít 3-4 vylepšení*

Úroveň 3 (profík, možné pouze v industriálně rozvinutějších městech s patřičnými zdroji, alternativně suroviny zajistí zloděj): řekne si o stonásobek ceny bot, boty mohou mít libovolný počet vylepšení.

Důležité je, že výše uvedená cena za práci je jednak smluvní a druhak je to pouze začátek (obvykle záloha) - kromě tohoto poplatku bude švec žádat peníze za jednotlivá vylepšení.

Výroba tiché obuvi trvá dva dny x počet vylepšení.

Seznam vylepšení

1) Ztišení pohybu

2) Přilnavost

3) Drápky

Během první úrovně, kdy má zloděj na svých botách drápky, má postih -5% k Tichému pohybu.
Pokud by si zloděj nechal dát drápky jen na jednu botu, je bonus pouze +2L%. Pokud by měl na jedné botě drápky a na druhé čepelku, je bonus +3L%.

Při úspěšném útoku kopem způsobují drápky zranění za 1 skutečný život.

4) Čepelka

Ve špičce podrážky boty je zabudované tenké krátké pouzdro (3 couly dlouhé a půl coulu tlusté), ve kterém je schován ocelový břit (=čepelka) s 1 coul dlouhým hrotem. Prudkým vykopnutím nohou je čepelka katapultována z útrob pouzdra o coul dopředu. V této poloze je ihned zajištěna pružinovou pojistkou, která znemožní zasunutí čepelky (zasunout ji lze pouze s pomocí nářadí jako jsou kleště atd.). Čepelka je natřena matnou černou barvou, aby nebyla příliš nápadná.

Jestliže zloděj zaútočí kopem a má vysunutu čepelku, zvyšuje se zranění o 1+L skutečných životů. K vysunutí musí dojít před útočným kopem, respektive: Pokud zloděj útočí kopem a nemá vysunutou čepelku, dojde během tohoto kopu k jejímu vysunutí, ale až poté, co je vyhodnoceno zranění, tzn. pro tento útok se čepelka nepočítá.

Čepelka má hladké ostří, aby se nemohla zaseknout v těle terče (s výjimkou magických tvorů, kteří ve svých tělech mohou uvěznit ocelové zbraně). Jestliže přesto dojde k uvíznutí čepelky v nějakém materiálu (dřevěný trám za terčem, do kterého chtěl zloděj s výskokem kopnout apod.), vezme se absolutní hodnota rozdílu útočného a obranného čísla při tomto zlodějově útoku jako past:
Obr ~ Abs(ÚČ-OČ) ~ -3 k iniciativě / -12 k iniciativě v dalším kole
(Vysvětlení: K zaseknutí může (dle mého názoru) dojít ze dvou důvodů:
- Zloděj úspěšně zasáhl něco, co mu čepelku "pohltilo" (v tom případě čím úspěšnější byl jeho kop, tím hlouběji čepelka bude)
- Zloděj fatálně neúspěšně útočil na terč, za nímž se nacházel materiál, ve kterém se mu čepelka zasekla (opět, čím větší F.N., tím hůř)
Postih k iniciativě vyjadřuje, že zloděj *dopadne poněkud "tvrdě"* / *sebou praští o zem a zvedá se ze země*.
(Za fatální neúspěch při útoku lze považovat, když by zloděj neuspěl ani v případě, že by si terč neházel na obranu).

2x ocelová čepelka (na každou botu jedna), +10x základní cena

Následující vylepšení umí do boty zašít pouze švec třetí úrovně:

5) Kapsa na váček s práškem

Švec v plášti boty vytvoří (na vnitřní straně pod kotníkem) kapsu. Tato kapsa je ze dvou materiálů: Stěna "u nohy" je kožená, stěna "vnější" je látková. Kapsa má nahoře otvor (zašněřovatelný), kterým do ní může zloděj vložit látkový váček naplněný granulovitým práškem (tedy práškem hrubším než cukr moučka, například solí). Obvykle zloděj požádá nějakého alchymistu, aby mu do připraveného látkového váčku (vyrobí za jednu hodinu krejčí) nasypal nějaký prášek, vyvolávající alergickou reakci (svědění, dávení, kašel, slzení...), případně otravu (vdechnutím atd). (Důležité je, aby byl prášek hodně lehký a při vyhození do vzduchu apod. se rozptýlil.)
Tento látkový váček se musí důkladně zašít (aby z něj skrze švy nemohl prášek uniknout) a poté vložit do kapsy v botě.

Použití:
Jestliže zloděj prchá před nebezpečnými pronásledovateli a chce se jich zbavit, musí předem nacvičeným způsobem vnitřní váček protrhnout (obvykle rozškrábnutím váčku čepelkou nebo drápky na druhé botě).
Alternativně lze váček s práškem použít například ve chvíli, kdy zloděj šplhá nahoru (po laně či žebříku) a pronásledovatelé se chystají lézt za ním. V takové situaci lze opět snadno proříznout váček čepelkou/drápkem a nechat prášek padat na hlavy pronásledovatelů.

Zloděj má dvě možnosti, jak prášek rozptýlit před pronásledovateli: Buď nechá prášek při následujících krocích chaoticky vypadávat vzniklou trhlinou ven, nebo se zastaví a kopem do vzduchu rozptýlí prášek ve vzduchu, takže se jej pronásledovatelé brzy nadechnou (PJ by měl počítat, že vzdálenost mezi pronásledovateli a zlodějem se kvůli tomu zmenší o "30 sáhů - stupeň Obratnosti").
Při prvním způsobu se prášek bude zřejmě držet u země (vhodné proti psům apod.), při druhém si může zloděj vybrat, zda jej "vykopne" do výše své hlavy, do výše kotníků nebo tak nějak "mezi" - v tomto případě považuji úspěch za automatický, kopání do vzduchu je jednoduché.

Ve chvíli, kdy se pronásledovatelé ocitnou v zamořeném území, použije PJ standardní vyhodnocovací postup, tedy obvykle hod proti pasti, v závislosti na prášku.

Vyžaduje: žádné speciální suroviny (švec má kůže i látky dost).
Váček s práškem zloděj do kapsy vkládá sám, před akcí.
Cena: +5x základní cena

Pozn.: Vnitřní váček je po každém použití zničen. Bota je poškozena, ale drží pohromadě. Předpokládá se, že před vložením dalšího váčku si ji zloděj nechá sešít.

Co lze použít jako náplň:

1. Vápno - při vniknutí do očí pronásledovatelů začne nesnesitelně pálit, pokud si pronásledovatelé nevypláchnou oči, mohou přijít o zrak.
2. Jemně mletý ne zcela zralý cajunský pepř (možno použít i obyčejný) - vhodný proti psům, kteří po vdechnutí začnou bolestivě kňučet a několik dní nejsou schopni stopovat.

6) Podřezávací struna

V podrážce jedné boty je smotaná struna (dlouhá zhruba 1.5 násobek délky kroku zloděje, aby mohl "utíkat", má-li ji rozvinutou mezi oběma nohama), jedním coulem vyčnívající na vnitřní straně z podrážky. Zde je na lanku struny malé očko. Zloděj může pomocí drápků nebo čepelky na druhé botě za očko zachytnout a vytáhnout ho. Takto rozvinutou a napnutou strunu obvykle zkusí dostat ke krku nepřítele. Pokud se mu to podaří a má každý kotník na jiné straně nepřítelova krku, stačí jednu nohu "natáhnout za nepřítelův krk", čímž strunu přiloží a zároveň s ní přejede po nepřítelově krku. Obvykle dojde k proseknutí krčních tepen, ohryzku, hrtanu atd., což jsou smrtelná zranění.

Použití tohoto smrtícího triku není jednoduché, zloděj se musí nejprve naučit zcela automaticky "našlápnout" (analogie s "nahmátnutím") očko a rozvinout strunu tak, aby byla napnutá, ale nepraskla. To se naučí až po třech výcvicích při přestupu, při menším počtu přestupů je počet chybějících výcviků vzat jako POSTIH pro rozmotávací pokus.

Podřezávací strunu nelze použít proti terči, který má krk krytý brněním.

Důležité je, že podřezání strunou nevyžaduje moment překvapení - Nohy jsou mnohem silnější než třeba ruce, takže i když bude terč vědět o tom, co chce zloděj udělat a i když třeba uvidí, že zloděj skáče nahoru se strunou mezi nohama, nemusí mu to být nic platné - během podřezávání vezmou za své i třeba prsty/dlaně terče, kterými se snaží strunu chytit/zastavit. Je to hrozné, ale je to tak - kvadriceps (ve stehnech) je více než dvakrát silnější než triceps (v pažích). To je také hlavní důvod, proč vlastně zloději strunu mohou chtít používat - aby využili silové převahy nohou (všimněte si třeba, že kop má útočnost 15, zatímco rána pěstí jen 7, což je méně než polovina).

Pokus o podříznutí sestává ze tří "kroků" (trvá "dvě a půl" akce v RSS):

1. Roztažení struny

Obr ~ 8 ~ povedlo se/nepovedlo se (při f.n. struna praskla, při t.ú. si terč útoku (pokud o zloději ovšem ví) vůbec nevšiml, že zloděj roztáhl strunu, takže druhá akce má bonus, uvedený v (tučných) hranatých závorkách)

K druhé akci lze přistoupit teprve po úspěšném roztažení struny.

2. Přiblížení

1. Zloděj musí uspět při použití dovednosti Akrobacie (= Salto/Stojka) s obtížností zvýšenou o 2. Pokud terč o zloději neví, snižuje se past o 1. Pokud je terč ke zloději otočen čelem, past o 1 stoupá.
2. Zloděj musí úspěšně zaútočit nohama na soupeřovu hlavu. V tomto případě se ovšem nejedná o skutečný kop do hlavy, místo toho se výše stínového zranění bere jako měřítko úspěšnosti přibližovacího manévru. Terč tedy není tímto "útokem" vůbec zraněn, PJ si pouze poznamená, jak vysoké by bylo stínové zranění, kdyby nešlo o fingovaný útok.

2,5. Podříznutí

Pokud se i druhá akce povedla, následuje "okamžitý" pokus o podříznutí pomocí struny (je to vlastně součást druhé akce, ale protože k tomu dochází až v případě úspěchu, uvádím to jako "2,5. akci":

Obr+Roz ~ 15[14] ~ podříznutí terče / minutí (strunou). (Volitelně: f.n.: zloděj si zamotal nohy do struny a utrpí zranění 1k6; t.ú.: zřetelné oddělení hlavy terče od těla (visí na páteři apod.) ).
Jestliže zloděj jako "přibližovací akci" použil kop do hlavy (s výskokem), pak se za každých celých 10 bodů "stínového zranění" (které, jak jsem uvedl, terč ve skutečnosti neutrpěl) snižuje past o 1. Z toho zároveň plyne, že při tomto "kopovém" přístupu bude past vždy nižší alespoň o 1 bod, což vyvažuje skutečnost, že je to obtížnější.

Jestliže terč o zloději ví, může se samozřejmě pokusit mu tento trik překazit. To lze provést několika způsoby:

1. Jestliže terč na zloděje úspěšně zaútočí (zloděj si nehází na obranu), jedná se automaticky o zlodějův fatální neúspěch.
2. Jestliže terč místo útoku na zloděje jeho struně nastaví do cesty dostatečně pevný předmět (zbraň?), zvyšuje síla zbraně tohoto předmětu nebezpečnost pasti (SZ totiž kromě jiného vyjadřuje mohutnost a jednoduchost manipulace s ní, takže čím vyšší SZ předmětu, tím větší je šance, že se jej terči podařilo včas strčit struně do cesty. Barvitý popis toho, jak se zlodějova struna zamotala kolem nastrčené vycházkové hole, ponechám na PJ.
3. Jestliže má terč stejnou iniciativu jako zloděj a souběžně se zlodějovým akrobatickým kouskem (případně útokem na hlavu) provede akci krok (uhne), znamená to automaticky zlodějův neúspěch.

Podříznutí je možno chápat tak, že terč během pouhých dvou kol ztratí veškeré své stínové životy (odpovídá skutečnosti - po patnácti až dvaceti sekundách bez přívodu okysličené krve do mozku dochází k bezvědomí) a během pěti kol veškeré skutečné životy. Z logiky věci vyplývá, že nelze podřezat kostlivce, hrůzy atd. - terč musí ve vzpřímené poloze připomínat humanoida, musí mít krev, krev musí být tlačena do mozku krčními tepnami atd.

Pokus o podříznutí strunou má v každém případě pro zloděje negativní důsledky pro další kolo. Tyto důsledky závisí na výsledku podřezávacího pokusu:

• Totální Úspěch: (hlava v podstatě ukrojená) - V dalším kole má zloděj -3 na obranu, -3 na útok a -3 k iniciativě
• Úspěch: (Podříznuto) - Zloděj se musí "vymotat", bude to náročnější, takže v dalším kole má zloděj -5 na obranu, -5 na útok a -6 k iniciativě.
• Neúspěch: (Minul terč) - Podle mě je tohle co do důsledků pro zloděje příznivější než úspěch, takže bych dal stejné postihy jako při T.Ú.
• Fatální Neúspěch: (Zamotal se do toho sám) - Tohle musí zvážit PJ, co to vlastně přesně bude znamenat, ale v případě, že s sebou jen tak plácne na zem, mělo by to být zhruba stejné jako když válečník někoho odkopne a dotyčný spadne na zem.

Požadavky na výrobu: Struna s kotvící mřížkou na jednom konci (ta je pevně všita do podrážky) a pevným očkem na druhém konci (to vyčnívá na vnitřní straně pod kotníkem z podrážky). Mřížka má podobu pevných ocelových tyčinek skovaných dohromady (do tvaru hvězdice či mřížky), k jejichž středu je struna přichycena. Cena +50x základní cena

Závěrečná poznámka:

Kolem dovednosti "Podřezávací struna" se strhlo nejvíc diskusí při pilování předmětu v Moudré Sově. Někteří tvrdili, že je to nepoužitelné, dokonce se našli tací, kteří si (pár minut?) zkoušeli zaháknout poslepu nohou očko položené u druhé nohy... :-) Jiní byli touto možností nadšení kromě jiného i proto, že zlodějovy akce nebudou muset pokaždé končit dýkou v zádech.
Jestliže se vám tato možnost zdá podivná, nic vám nebrání ji pro vaše účely "znepřístupnit". Přesto si dovolím připomenout, že strunu lze používat i pomocí AKROBACIE, a jistě si budete schopni představit, že se zloděj spustí z trámu u stropu k něčímu krku, rychle ovine strunu a prudkým kopnutím nohou svou oběť podřízne.

7) Lákavé penízky

V malém pouzdérku na jedné botě jsou uloženy (obvykle falešné) mince (v případě falešných se obvykle jedná o pozlacené měďáky) či jiné dostatečně ploché a drobné cenné předměty. V takovém případě je uvnitř boty důmyslný spouštěcí mechanismus, spočívající v malém provázku vedoucím k jednomu z prstů na této noze, jehož aktivováním dokáže zloděj zapříčinit vypadnutí 1k6 mincí ze sáčku na zem. Mince nejprve sjede koženým záhybem až k podrážce a teprve poté se začne kutálet po zemi, takže celý proces je mnohem tišší než vypadnutí mince z váčku u pasu. Proto je také velmi nepravděpodobné, že by si někdo všiml, z koho mince padají - pokud si to ovšem zloděj nepřeje (role-playing!).

Mince lze úspěšně použít k zanesení zmatku například do rozptýlených pronásledovatelů ve městě, protože málokterý voják či strážný odolá zlatě se třpytící minci, kterou náhle před sebou uvidí. Zohne se pro ni a zloděj má větší šanci zmizet. Dává bonus +10 až +30% (dle chytrosti použití - role-playing!) k šanci na zmizení ve městě.

Požadavky: váček, pevný provázek, padělané mince (podle uvážení, doporučuje se cca 5, aby příliš nechrastily a nenadouvaly botu). Cena: +20x základní cena

Z logiky věci vyplývá, že by Váček s práškem a váček s penězi neměly být na stejné botě (vznikla by boule, zloděj by si neustále kopal do nohy, při probodnutí váčku s práškem by se mohl poškodit váček s penězi atd.)

8) Tajná schránka

Z logiky věci vyplývá, že tajnou schránku nelze zabudovat do boty, v níž je již lanko, ostatní vylepšení v ní nicméně být mohou.

Vyžaduje: velmi pečlivě zhotovenou schránku, která je tvořena třemi kovovými dutými pouzdry o rozměrech 0.6x4.5x5.5 coulu (u zlodějů velikosti A pouze 0.6 x 3.5 x 4.5). Těmto pouzdrům chybí nejmenší stěny těchto kvádříků, jsou k sobě těmito otvory přiložena a takto se do podrážky zabudují (s malými mezerami mezi nimi), takže podrážku lze stále dostatečně ohýbat, a přitom cennost uvnitř není rozdrcena váhou zloděje. Schránka se může plnit zepředu nebo zezadu - rozhoduje zloděj při konstrukci, není vhodné mít otevřeny oba konce. Vstupní konec boty se obvykle po vložení obsahu zašije několika stehy, případně, umožňuje-li to situace a podoba objektu, se uložený předmět nejprve zakape voskem, aby uvnitř nelítal.

Požadavky: Zhotovené trojdílné pouzdro. Cena: +30x základní cena.

Příklad Tichých botiček:

Lupič Agnimuk si nechal od profesionální ševce předělat své světle hnědé vysoké botky s vnitřním šněrováním, které jej stály 2 zlaté, na tiché botky. Rozhodl se, že neponechá nic náhodě, a poručil si, jak přesně mají být botky vyrobeny:

Vylepšení těchto bot bude trvat 24 dnů a zloděj kromě některých surovin zaplatí ševci 528 zlatých (řekněme 550, tohle je ZAKÁZKA!)

Poznámka: U ševců nižší úrovně je uvedeno omezení na počet vylepšení. Tam se nicméně pod pojmem "jedno vylepšení" chápe jeden typ, takže švec na druhé úrovni může klidně vytvořit takovéto botky kromě posledních dvou řádků u každé boty, tzn. celkem bude na botách 8 vylepšení, ale budou pouze 4 různých druhů. PJ rozhoduje, kolik vylepšení bude konkrétní švec umět, a která to budou.

To lze určit i náhodně:

Čísla:

1. Vycpaná podrážka (Tišší pohyb)
2. Přilnavost (lezení, stabilita)
3. Drápky (šplhání)
4. Čepelka (boj)

Finální poznámky:

PJ by si měl při předání výrobku určit "životnost" jednotlivých mechanismů a tuto životnost sledovat (a držet v tajnosti):

1. 
   Vystýlka podrážky (tišší pohyb) se sešmatlá za 3+1k6 měsíců a je potřeba ji vyměnit. Již po polovině této doby se bonus sníží na polovinu, ale zloděj to nemůže úplně přesně poznat. Je nicméně fér mu naznačit, zda se mu podrážka zdá výrazně méně tlumivá než dřív, pokud se o to začne zajímat.
2. 
   Pryžovitá vrstva na podrážce se ošoupe po 1k6 měsících běžného nošení, nebo po 2k10 * 100 vyšplhaných metrech. Vždy po čtvrtině této životnosti se bonus sníží o čtvrtinu.
3. 
   Drápky se začnou po 6k10 použitích tupit a vylamovat a je potřeba je nahradit. Po této době se znefunkční první drápek (obvykle jsou tam čtyři), za 1k6 dalších použití další atd. Každý nepoužitelný drápek poměrně snižuje bonus (o jednu čtvrtinu)
4. 
   Čepelka se ztupí po 3k6 úspěšných či fatálně neúspěšných použitích a je možné ji až čtyřikrát znovu naostřit, pak vyžaduje výměnu.
5. 
   Na prášek se vztahují standardní pravidla pro trvanlivost, prášek ve speciálním váčku se považuje za dobře uskladněný. Je proto běžné váček nechat naplnit nějakým profesionálním alchymistou těsně před akcí.
6. 
   Struna je obvykle po akci, v níž byla použita, znovu nepoužitelná. Rovněž stojí za zmínku, že jí chybí samonavíjecí mechanismus, takže zloději hrozí, že rozmotaná struna s očkem na konci o něco zachytne (zahákne se očkem...) a zloděj zakopne. Většina zlodějů si strunu nechává až na kritické chvíle a poté, co pomocí struny či jinak nepřítele udolají, strunu obvykle utrhne/vypáře/uřízne. V nouzi ji lze omotat kolem boty a přichytit pomocí tkaniček.
   (Existuje pověst, že legendární lupič Hop(na)dýni měl strunu samonavíjecí, ale zloděj by musel zřejmě někde nechat sestrojit příslušný mechanismus a dodat ševci "hotové pouzdro" - švec sám to sestrojit nedokáže.)
7. 
   Zloděj neví zcela přesně, kolik mincí vypadlo z váčku, nicméně mince lze kdykoliv přepočítat a doplnit. Otevírací mechanismus se po 3k6 použitích poškodí (zasekne, přetrhne) a je potřeba jej vyměnit.
8. 
   Kovová schránka v podrážce je nenávratně zničena, pokud má tato bota sešmatlanou podrážku a zloděj utíká nebo doskočí na tuto nohu. Jinak je schránka velmi trvanlivá. Může nicméně zrezivět, pokud s ní zloděj projde vodou (leda že by byla vyrobena z nerezového kovu, ale to už ponechám na úchylnosti Pána Jeskyně). Chůze vodou samozřejmě ohrožuje též obsah schránky (papíry atd.)

Pokud vás samozřejmě napadne nějaké další realizovatelné vylepšení, můžete se o to pokusit, stačí si nechat od příslušných řemeslníků vyrobit potřebný mechanismus a ten následně zašít do boty. Důležité je používat inteligenci a zvažovat, jak takové vylepšení ovlivní ostatní - viz zde zmínky o tom, že některá vylepšení nemohou být současně na téže botě.