Dračí Doupě [ http://www.dracidoupe.cz ]
Rubrika: Bestiář
  

Čupakabra

 
Počet hvězdiček: 3
Životaschopnost: 8
Útočné číslo: (+5+2/+4)=7/+4 +zvl. (pařáty), (4+2/+2)=6/+2 (tlama)
Obranné číslo: (+3+1)=4
Odolnost: 15
Inteligence: 1
Bojovnost: 12
Velikost: B
Zranitelnost: B, D, G, H, K
Pohyblivost: 15/šelma
Poklady: nic
Zkušenost: 445
Popis: "Šel jsem lesem s přesvědčením, že to, co mi vesničané popisovali, je jen puma či velký vlk. Byl jsem trochu zklamán, že se nejedná o mou oblíbenou medvědí kořist a navíc uražen, že si nikdo nekoupil žádnou z mých krásných medvědích kůží. Pak jsem však uslyšel známý zvuk a rozhodl jsem se že ponechám vlka vlkem a raději si vychutnám větší sousto. Šel jsem asi minutu, když jsem ho spatřil. Byl to medvěd kodiak. Nádherný kousek, který si zrovna nesl zbytek večeře do jeskyně. Přiblížil jsem se ještě blíž, v tom jsem uslyšel zapraskání. Pod nohou mi křupla větev a medvěd se otočil. Vytáhl jsem svou sekeru a připravil se k boji. Medvěd pustil mršinu, stoupl si na zadní a zařval na mě. To byl můj signál. Se zuřivým řevem jsem se vrhl proti nepříteli. Bohužel jsem stál proti staršímu zkušenému protivníkovi, který mě mocným úderem tlapy uzemnil. Upustil jsem sekeru. Byl jsem zcela bezbranný. Mohl jsem jen přihlížet, jak na mě medvěd stále vzpřímeně řve a chystá se zasadit rozhodující úder. Rozhlédl jsem se okolo sebe a zrak mi spočinul na blyštivých zlatých očích, zírajících na mě z jeskyně. A vtom se to stalo. Z jeskyně vyskočilo něco, co se vzdáleně podobalo psu. Svými dlouhými drápy se to zarylo medvědovi přímo do krku a tlamou to sevřelo medvědovu. Medvěd se skácel k zemi, ale tvor nepřestával a dál vstekle trhal a škrábal, až se medvěd přestal hýbat. Neváhal jsem a vzal jsem nohy na ramena."

Čupakabra je velká, až 230 coulů dlouhá psovitá šelma. Jedná se o velmi agresivní zvíře, postrach všech vesničanů, žijících poblíž jejího doupěte. Kdysi dávno bylo několik jedinců vypuštěno do přírody, jako nezdařilé výplody experimentu, jejímž cílem bylo vytvořit náhradu za běžné psy jak hlídací, tak i lovecké, odsouzené k smrti. Velice rychle se však adaptovaly a stanuly na vrcholu potravního řetězce.

Popis

Jak již bylo zmíněno, čupakabra patří mezi psovité šelmy. Má dlouhý čenich, plný ostrých zubů, chtivé, zářící oči jantarové barvy a dlouhé špičaté uši směřující dozadu. Dále pokračuje poměrně krátký krk, následovaný velmi dlouhým pružným tělem, které je zakončeno zakrnělým ocasem. Celé tělo je pokryto jen pár milimetrovou šedivou až šedohnědou velmi hrubou srstí (v létě 1-2, v zimě 3-4). Jejími nejhrozivějšími zbraněmi jsou drápy na předních končetinách, kterými drásá krk své oběti a následně ji svými silnými čelistmi stáhne k zemi. Původní čupakabry byly téměř dvakrát menší a jejich hlavní zbraní byla tlama, zatímco drápy zůstávaly nevyužité.

Chování

Čupakabry žijí v lesích hojných na vysokou zvěř, nejlépe poblíž vesnic, kde se nachází jejich oblíbená kořist - kozy. Den tráví ve svých doupatech, která jsou buď v jeskyních nebo v norách, které vyhloubila jiná zvířata. Ovšemže jeskyně je mnohem lákavější, už jen kvůli prostoru, takže se o ně mezi čupakabrami vede neustálý boj. Pokud čupakabra spatří jiné zvíře, bez váhání zaútočí. Její po staletí šlechtěný zabijácký instinkt jí nedovoluje couvnout. Pokud zvíře skolí, sežere z něj vše co může a zbytek nechá svému osudu. Proto lze v čupakabřích doupatech nalézt jen listí a páchnoucí výměšky. Pokud na ni v brlohu čekají mláďata, o která se stará od tří měsíců výhradně samec, (Jakmile samice přestane kojit, nechá mláďata samci k výchově a opustí je.) sežere oběť na místě a mláďatům potravu vyvrhuje.
Páření probíhá tak, že v určité době (5 týdnů každý druhý rok, kdy se čupakabrám ztratí zimní srst a jsou zcela bezsrsté-to znamená že ztrácejí jeden bod obraného čísla, srst totiž sama o sobě čupakabru chrání.) všechny čupakabry zapomenou na svůj zabijácký instinkt a začnou si hledat partnera. (Po tuto dobu čupakabra nežere a útočí jen v sebeobraně, nebo v případě samce na ostatní samce svého druhu.) Pokud se najdou dva samci, dojde mezi nimi, nehledě na přítomnost, či nepřítomnost samičky k urputnému boji, který jen zřídka přežijí oba samci. (Z toho důvodu jsou 70% narozených mláďat samečci.) Jestliže se potkají samec a samička, oba si stoupnou na zadní. Je-li sameček nižší než samička, nepřijme ho a při dalších pokusech jej napadne. Je-li samec vyšší, oba opět klesnou na všechny čtyři a dojde k reprodukci. Za následujících šest měsíců (Pokud má svět pána jeskyně více než dvanáct měsíců, odečte od počtu těchto měsíců 6 a to je doba těhotenství čupakabry.) se samici narodí mláďata. V jednom vrhu jich bývá 3-8, ve výjimečných případech i devět. Ta jsou následně tři měsíce kojena a pak opuštěna matkou, plně závislá na otci, který žil se samicí, celých předchozích devět měsíců. Následné tři měsíce jsou doprovázena otcem, než je i on zavrhne. Čupakabry velmi rychle rostou a tak jsou po šesti měsících mláďata již téměř dospělá. Do roka svého života vyrostou a stanou se z nich dospělí jedinci, schopni vlastní reprodukce.

Zvláštní útok: Útok ze skoku. Pokud čupakabra postavu poprvé zpozoruje ze vzdálenosti čtyř sáhů, nebo méně, útočí s překvapením a to tak, že na oběť skočí. Je to útok pařáty, ale odečti od něj dva body UČ a přičti čtyři body UT.

Na závěr

Doufám, že vás můj popis reprodukce čupakaber (a přiznejme si že bezmála třetina textu je právě o tom) příliš nenudil. Čupakabry jsou krvelačné bestie a kdybych psal jen o jejich běžném chování, byl by článek mnohem kratší. Navíc jsem tím ukázal, že jsou také rodiči, byť mizernými a také mláďaty, která jsou jistě mnohem hezčí než jejich rodičové, které bych teda nechtěl potkat někde v parku. :) Pevně doufám, že se vám můj příspěvek líbil. Adari
Autor:Adari