Obsah

• Osudná věštba (povídka)
• Vysvětlivky
• Co/Kdo je Horský Trifid
• Historie a vývoj
• Vývoj a adaptace k lovu
• Lov žahadlem
• Kořenová past
• Trnové senzorické listy pro boj z blízka
• Životní stadia
• Rozmnožování
• Dorozumívání
• Výskyt
• Lstivost Horských Trifidů
• Migrace
• Technika pohybu podrobněji
• Pohyb v bitvě
• Pohyb při migraci
• Zabití Horského Trifida
• Poklady
• Použitelnost ve hře
• Systém boje – pár taktických údajů
• Slabiny
• Parametry a taktické údaje
• Mladý Horský Trifid – základní parametry
• Zralý Horský Trifid – základní parametry
• Dospělý Horský Trifid – základní parametry
• Torzid – základní parametry
• Detailní rozpracování částí, účinků a pastí
• Iniciativa
• Zranitelnost
• Životnost chapadlových kořínků tvořících kořenovou past
• Životnost trnových senzorických listů
• Životnost stonku
• Životnost žahadla
• Zbraně
• Chapadlové kořeny a Kořenová past
• Žahadlo – teoretické info
• Číselné vyjádření žahadla
• Trnové senzorické listy
• Mravenci

Osudná věštba (povídka)

Těžký povoz, tažený párem statných hřebců, zastavil. Asi sto-padesát sáhů napravo od cesty se mezi stromy bělala socha, z jejíhož podstavce tryskal pramen čiré vody. Byl to oltář Saeramíny, která byla považována za duši lesa a ochránkyni pocestných. Socha představovala její lidskou podobu. Hlavu má mírně skloněnou dolů, jakoby shlížející z výšky. Spanilou, hladkou, mladistvou, ženskou tvář s jemnými rysy, doplňuje malý nos, ústa v mírném úsměvu a zavřená oční víčka. Přes ramena se vinou pramínky dlouhých vlasů, vzadu spadající hluboko pod lopatky a vpředu ztrácející se v róbě z větviček a listí, které elasticky objímají každou křivku jejího těla a zdůrazňují krásu jejích tvarů. Ruce svěšené dolů, mírně předpažené a otočené dlaněmi vzhůru, vítají příchozího poutníka. Vstřícnost, klid, mír, něha a panenskost čišící ze sochy, nutí každého smrtelníka k pokornému úklonu a krátké modlitbě za mír a pokoj lesa.

Po půldenním cestování to bylo ideální místo pro odpočinek. Děti ve voze, z nudy, již nesnesitelně zlobily. „Proč zastavujeme?“ vystrčila Marion hlavu z vozu a zvolala na Dorana. „Odpočineme si na pár chvil.“ odvětil jí. Strnule se na něj podívala, z obličeje se jí vytratila krev a v očích byla vidět panická hrůza. „Pojeďme dál, prosím. Nezastavujme se, mám strach...“ „A čeho by ses bála?“ skočil jí Doran do řeči. „Je tu klid, ticho, pohoda. Za celou cestu jsme nepotkali živáčka a ani žádné zvíře. Tady jsme u pramene Saeramíny. To je posvátná lesní půda. Tady se nám nemůže nic stát.“ pokračoval, zatímco seskakoval z povozu. „Pojď ke mě, ty ustrašenče!“ lákal jí ven z vozu, s rukama předpaženýma a čekal, až mu seskočí do náruče.

Marion se ještě rozpačitě rozhlédla a pak seskočila za ním na zem. Objal jí a pevně přitiskl na hruď. „Víš, co povídala kartářka.“ řekla zlomeným hlasem a přitiskla se k němu ještě těsněji. „Já tě nikomu nedám, neboj. Přeci bys těm povídačkám nevěřila.“ odbyl jí ledabyle. „Podívej se na děti. Trošku se protáhnou a pojedeme hned dál. Aspoň dají na zbytek cesty pokoj. Večer už budeme doma u krbu.“ „Dante! Pojď ven lenochu!“ zahalekal Doran do vozu. Pod plachtou se objevila černošedá vlčí hlava.

Dante byl osmiletý vlk, kterého Doran našel jako štěně a ujal se ho. Když se tehdy vrátil z lesa domů, čekalo jej další překvapení. Žena mu porodila syna. Jeanet byly tenkrát čtyři roky. Zavzpomínal. „Proběhni se taky trošku a protáhni ty svoje vlčí kosti.“ kývl zasněně na vlka. Ten vyskočil z povozu a ztratil se v křoví. „Jeanet! Rone!“ volala Marion. „Nechoďte daleko!“ „Neboj mami.“ ozvala se Jeanet. „Já jsem tady, mami!“ dolehl k Marion Ronův hlas ze stejného směru jako od Jeanet.

Podívala se na Saeramínu. Její svěžest byla v protikladu s dusnem, které dnes opanovalo přírodu. Přijde bouřka, pomyslela si. „Už, abychom byli doma.“ povzdechla si šeptem pro sebe. Posadila se u pramene a chladila se kapkami studené vody, v očích prázdný výraz. Doran napájel koně a kontroloval jim kopyta. Dělal to vždy, když někde zastavili.

„Jeanet, podívej se tam. Vidíš? Tam končí les a je tam louka. Určitě tam rostou jahody a nebo tam bude pěkný výhled. Pojď to prozkoumat!“ volal Ron na Jeanet. „A kdo tam bude první!“ pobídla ho Jeanet a oba se dali do sprintu. Jeanet vyběhla z lesa první a vběhla na mýtinu. Ron tam byl jen o chvilku po ní a po pár krocích se zastavil. „První! Vyhrála jsem!“ jásala Jeanet. Ron se zklamaně rozhlédl. „Žádné jahody, ani výhled.“ řekl smutně.

Na mýtině byla jen tráva, která mu sahala po pás. Sem tam nad ní čněl květ, podobný slunečnici. Z dálky se nesl matčin hlas. „Pojď zpátky.“ řekl Ron. „Máma nás volá.“ dodal. Otočil se a chtěl odejít. „Rone! Pomoc!“ zahalekala sestra. „Něco mě drží za nohu!“ „Nech toho!“ nadskočil Ron a otočil se k ní. „Zase mě chceš vystrašit a pak se mi budeš smát!“ odsekl.

Jeanet neodpovídala. Strnula. Vytřeštěné oči směrem k Ronovi. Ten na ní zlomek vteřiny zíral a pak pochopil. Krev se mu vehnala do hlavy a srdce se zuřivě rozbušilo. Právě v okamžiku, kdy se sestře vydral z úst ječivý křik, se otočil a chtěl začít utíkat pryč. A přesně v tu chvíli mu v ústrety vyrazilo žahadlo. Vzduchem se mihlo cosi, co se dalo jen těžko postřehnout a proťalo to Ronovi krk v místě, kde mu zuřivě pulzovala tepna. Proud krve vystříknul několik sáhů daleko. Jeanet, histericky křičící, viděla, jak se Ron chytil za krk a pak se jeho tělo sklátilo k zemi.

Chtěla za ním běžet, ale kořeny jí bránily v pohybu. Upadla. Další kořeny se jí omotaly kolem obou zápěstí. Ležela na zemi, křičela a svíjela se v pasti. Po pár vteřinách, připomínajících věčnost, ucítila palčivou ránu mezi lopatky. Přestala se svíjet, protože svaly jí náhle přestaly poslouchat. Viděla, jak se kolem ní vlní tráva, slyšela, že se k ní něco blíží. Chtěla křičet, ale rty zůstaly němé. Půda kolem ní ožila a cítila, jak jí po celém těle cosi leze. Mravenci. Stovky černých teček na mrtvolně bílé kůži. Pak se nad ní zvedl stín. Svist. Další palčivá rána do krku jí zbavila vědomí. Rána z milosti.

„Dante!“ zakřičel Doran na vlka, který zuřivě prosvištěl kolem spřežení, div, že se koně nesplašili. „Dante!“ volal na něj. Ale ten, jakoby neslyšel. Mohutným skokem přeskočil Saeramínin podstavec, až málem porazil klečící Marion a uháněl lesem dál. Marion se prudce zvedla a její oči se setkaly s Doranovými. Viděl, jak se jí hýbou rty.
„Jeanet.“
„Rone.“
Tiše zašeptala
Otočila se a vyrazila za vlkem.
„Jeanet!“
„Rone!“
Křičela už nyní nahlas a z očí jí vytryskly slzy zoufalství.

Doran zůstal ještě pár okamžiků u povozu jako zmražený a v hlavě mu zněla ozvěna jmen jeho dětí. Už, už, chtěl vyběhnout za Marion. Svaly napružené k prasknutí, když náhle z dáli uslyšel strašný křik, který jej přimrazil k zemi. „Jeanet.“ „Jeanet!“ „Jeaneeeet!!“ vydralo se mu z plic. „Marion!“ křičel na ženu a sprintem se za ní rozběhnul.

Jeanetin křik záhy ustal, zatímco Ron nebyl slyšet vůbec. Běželi za zuřivým štěkotem vlka. Marion dorazila na kraj lesa první. Ačkoli bylo dusno a bezvětří, na mýtině bylo živo. Tráva se vlnila a květiny se hýbaly. Nic z toho nevnímala. Rozhlížela se po mýtině a hledala děti. Z trávy slyšela štěkot vlka. Na jedné z rostlin se cosi zatřpytilo. Zaostřila pohled tím směrem a přimhouřila oči, aby lépe viděla. V tu chvíli se jí srdce sevřelo úzkostí, jakoby jej drtil v pěsti nějaký obr. Na jedné z květin, potřísněné krví, jako nějaký metál, visel Ronův přívěšek. Stříbrný řetízek s amuletem, který dostal k letošním osmým narozeninám. Byl to on! Nemohla se mýlit!

Marion měla před Doranem notný náskok. Křičel na ni, volal na vlka, halekal jména dětí. Na kraj lesa mu zbývalo už jen několik desítek sáhů. Když ho náhle přestaly poslouchat nohy a podlomily se mu kolena. Z mýtiny slyšel štěkot a kvílení vlka. Marion stála na kraji lesa a strnule na něco zírala, neschopna pohybu. Najednou se zpoza stromu něco vymrštilo a prolítlo jí to okem. Vykřikla. Bledým, zkřiveným obličejem se podívala zpět na Dorana. Z prázdného očního důlku se řinula proudem krev. V ten samý okamžik jí zasáhla další dvě žahadla. Jedno ze zadu do krku, další do boku. Chtěla něco říct, ale rty už nevydaly ani hlásku. Doran už jen pozoroval, jak padá a její tělo mizí ve vysoké trávě.

„Mariooon!!“ křičel a snažil se jí běžet na pomoc, ale tělo neposlouchalo. Klopýtal, padal, zakopl a spadl obličejem na zem. Vdechl trochu hlíny a začal se dávit. Zvracel. Po čtyřech se plazil vpřed. Z trávy se vynořil vlk a kulhavě mu běžel naproti. Zuřivě štěkal a bránil mu v pohybu vpřed. Doran ho chtěl odehnat, ale vlk se nedal. Nakonec zůstal ležet na zemi, ulepený potem a hlínou. Zhluboka dýchal, zalykal se. Po tvářích mu stékaly slzy. Už nebylo koho zachraňovat.

Jako v mrákotách se vracel k povozu, vlk za ním. Minul sochu Saeramin. Zastavil a otočil se.
„Proč!“ křičel. “Jak jsi mi to mohla udělat!“
„Proklínám tě!“ padl na kolena a praštil do kamenného podstavce tak prudce, až si roztrhnul kůži na ruce.
„Proklínám tě!“ vzlykal.

A pak seděl na povozu. Oči opuchlé a zrak rozmazaný. Ani nesledoval, kam jede. Nebylo to třeba, protože koně znali cestu. Seděl na kozlíku, napravo vedle něj ležel Dante, s hlavou položenou na jeho stehně. Nepřítomně ho drbal za ušima. Zablesklo se, zahřmělo, a na povoz začaly padat první kapky deště. Příroda, snad prokleta, snad trpící s Doranem, začala plakat s ním. Za soumraku dorazili do Rugastu. Koně projeli uličkou a zastavili se až na rynku. Po chvilce se začali sbíhat lidé.

Dorane, Dorane. Co se stalo. Kde je Marion. A kde jsou děti?“ Nevnímal je. Slova, jakoby plynula kolem něj. Přicházela a zas mizela v dáli, daleko za ním. Pak se rozhostilo ticho. „Dorane. Příteli. Pověz, co se stalo.“ dolehl mu k uším vlídný, známý hlas a čísi ruka s ním cloumala za levé stehno. Otočil hlavu a prázdným, nepřítomným pohledem shlédl na postavu. Sklopil zrak a podíval se do klína, kde stále drbal věrného vlka za ušima. Až nyní si uvědomil, jak je vlkovo tělo strnulé a chladné, nehybné. Nedýchal. Opět se podíval na postavu vedle vozu, jejíž teplou dlaň cítil na svém stehně. Pro kapky deště nebyly vidět slzy, které se s vodou mísily a stékaly po tvářích. Ztěžka se nadechl. „Trifidi.“ vypravil ze sebe bolestně.

Vysvětlivky

Protože je text poměrně obsáhlý a pro přehlednost a srozumitelnost často používám jmenování Horského Trifida a zapisuji jej v textu, bylo potřeba, pro plynulost textu, abych nepoužíval stále stejná spojení: „Mladý Horský Trifid, Zralý Horský Trifid, či jen Horský Trifid atd.....“. V textu by to znělo příliš strojově. Proto občas používám zkratku, či místo použití slova „Trifid“, použiju slovo „rostlinka“. Pro přehlednost a orientaci vám zde vypíši synonyma a příslušné zkratky, abyste se v textu neztráceli.
- Mladý Horský Trifid = Mladá rostlinka = zkratka MHT
- Zralý Horský Trifid = Zralá rostlinka = zkratka ZHT
- Dospělý Horský Trifid = Dospělá rostlinka = zkratka DHT
- Horský Trifid = rostlinka = zkratka HT

Dále, některé zápisy budou pro přehlednost uvedeny trošku jinak, než je typické pro pravidla. Důvodem je příliš obsáhlý zápis, či velké množství údajů a zápis „lege artis“ – tedy podle pravidel, pak není zcela přehledný – jedná se hlavně o zápis speciálních účinků po zásahu žahadlem. Omluvte prosím tento prohřešek, leč vše je míněno v dobrém a řídím se hlavně přehledností zápisu a jeho srozumitelností.

Co/Kdo je to Horský Trifid?

Horský Trifid je kytka, jako každá jiná. Roste od semínka, jako klíček měří jen několik málo coulů. Pro domácí pěstování ale není zrovna ideální druh rostliny. Nejprve vypadá roztomile. Drobné kořínky, jako malé pavoučí nožky, pohybují nemotorně rostlinkou. Hlíza, shora jako sukýnkou, je krytá několika chlupatými lístky. Uprostřed vyrůstá stonek, tenký, ale pružný, při pohybu se divoce kymácející. Na vrcholku je mírně zduřený a kolem špičky má několik okvětních lístků, drobných, trojúhelníkovitých, bílých, se zelenkavým nádechem. Pravda, vlastně kolik rostlin se pohybuje? Něco asi nebude s tím Trifidem v pořádku. On asi zas tak obyčejný nebude! Již během prvních měsíců vám začne chřadnout, slábnout. Lístky budou blednout a stonek přestane pružit. Kořínky se už budou jen tak vlnit, jako červíčci v hlíně a s hlízou nebudou schopny pohnout. Proč? Málo vody? Nebo moc? Špatná půda? Ne, vše je v pořádku. Jen chybí maso! Ano, Trifid je masožravá rostlina. A pohyblivá.

Lidé o ní moc nemluví. Mají strach. Slovo Trifid jim nahání husí kůži. Neví se, odkud přišel, a kde vzal svoje schopnosti. Prostě se tu jednou objevil a od té doby je strašákem každého poutníka, pasáčka i mnoha dobrodruhů. Když se večer chlapi v hostinci posílí pivem a jsou v dobrém rozmaru, začínají si vyprávět různé historky. Čas od času padne téma i na Trifidy. Říká se, že to jsou prokleté rostliny, které dříve rostly na hřbitovech. Své kořeny zapouštěly stále hlouběji a hlouběji do země, až prorostly do říše mrtvých. Některé duše zesnulých do kořenů pronikly a opanovaly rostlinu. Napustily jí jedem a ve světě lidí se mstí za svůj odchod, za svou smrt. Duše, nenávidíc živé, protože žijí, opovrhujíc mrtvými, protože nežijí. Říká se, že to jsou duše zatracenců, navždy prokleté v auře nenávisti.

Mladí Horští Trifidi rostou v blízkosti starších rostlin a využívají jejich síly k tomu, aby se přiživili na jejich úlovcích. Po staletích evoluce se stalo maso pro Trifidy nedílnou součástí jejich potravy. Potřebují živočišné bílkoviny pro udržení své pružnosti a síly kořenů, které se starají o pohyb i o lov. Od jednoho roku je na rostlince patrné žíhání, které se line jako háďátka po celé rostlině, od hlízy, na trnové lístky a stonek, až ke květnímu pupenu a okvětním lístkům. V těchto žilkách proudí míza. Míza také přímo určuje zbarvení rostliny. Pokud čerpá živiny z čerstvě rozpadající se oběti, dochází k tmavomodrému, až černému zabarvení kapilár. Protože jsou hustě rozmístěny po rostlině, jeví se ta z dálky jako temně zbarvená. Okvětní lístky získají sytě modro-černou barvu. Barva postupně světlá, přes hnědnou až po žlutou. Je to dáno rozkladem vstřebaných látek. Květ zůstává nažloutlý ještě asi dva týdny po strávení úlovku a pak postupně bledne a získává svůj tradiční, bledavě zelený, nádech.

Dospělá rostlina rychle roste, až dosáhne výšky 200 - 350 coulů. Má šest mohutných pohybových kořenů, vycházejících ze spodní pětiny hlízy - dva přední, dva zadní a dva boční. V jejich blízkosti vycházejí další tenoučké, pružné chapadlové kořínky, které hned spadají k zemi a plazí se těsně pod povrchem. Ty tvoří tzv. kořenovou past. Když se Horský Trifid zvedne a pohne, tak se chapadlové kořínky odtrhnou. Nad kořeny pak z hlízy vyrůstají trnové senzorické listy. Je jich celkem šest a kryjí horní část hlízy. Dorůstají zhruba do výšky dvou třetin rostliny a jsou také schopny pohybu. Dosah mají jeden sáh. Čím je rostlina starší a mohutnější, tím je jejich spodní část pevnější a tvoří krunýř kolem hlízy a dolní třetiny stonku. Proto, i když mají nakonec velikost skoro dva sáhy, zůstává pružná jen jejich koncová část. Listy obsahují několik sad senzorických buněk, každá reagující na jinou modalitu - světlo, zvuk, vlnění. Takto jsou schopny lokalizovat pohybující se objekt na vzdálenost 50 – 150 sáhů (ve zvláštních případech – viz „Dorozumívání“).

Hlíza má průměr u dospělé rostlinky zhruba 20 - 35 coulů, v době migrace až 45 coulů. V tu dobu obsahuje zárodky nových chapadlových kořínků. Z jejího vrcholu vyrůstá mohutný, pružný stonek, který nezdobí žádné listy. U hlízy má průměr 8 - 10 coulů a postupně se zužuje na průměr 5 - 6 coulů. Je celý pokrytý drobnými chloupky a zakončen bulvou oválného tvaru. Její délka je asi 20 coulů a šířka 13 - 15 coulů. Obsahuje žahadlo, které dokáže neuvěřitelnou rychlostí vymrštit. Na obvodu je na dvou místech mírně zduřelá. Zde jsou zárodky nových semen, které dozrávají jednou za dva roky. Prasknutím po straně bulvy jsou pak semínka vystřelena ven. Bulvu zdobí tři řady žíhaných okvětních lístků, trojúhelníkovitého tvaru. Vpředu, na špičce, je otvor, kterým Trifid vystřeluje žahadlo. Rostlina vzdáleně připomíná slunečnici - svou výškou, štíhlostí a schopností otáčet květem. Obzvláště při zažloutlém zbarvení okvětních lístků je podobnost patrná. Ale opravdu jen vzdáleně.

Ruku v ruce s Horskými Trifidy, nalezneme v jejich nejtěsnější blízkosti symbiotické mravence. Vzájemná spolupráce se vyvinula poměrně rychle. Trifidi loví živočichy a mravenci jim je pomáhají rozkládat a čistit tak prostředí kolem Trifidů. Ti jsou totiž náchylní na plísně, které narušují jejich senzorické listy, pohybové kořeny a pružnost stonku. Mravenci proto neustále prolézají tělo Trifida a hledají nečistoty a oděrky, hrozící vznikem plísně, a eliminují možnou hrozbu. Mravenci pak mají dovoleno, klást určité množství svých vajíček, přímo do spodní části hlízy, která je od nich propletena chodbičkami a komůrkami. Zde sídlí také jejich královna. Dojde-li v průběhu migrace ke komplikacím a mravenci nebudou schopni rostliny následovat, je jistota, že část populace přežije v hlíze a po dokončení migrace se rychle rozmnoží.

Tito dělníci, pracující pro Trifidy s sebou ale přináší i smrtelnou hrozbu. Krunýřoví plazi, jejichž krunýř, či zrohovatělá pokožka, je pro Trifidí žahadla neprostupná, s oblibou vyhledávají mravenčí hnízda s vajíčky a vyžírají je. Jsou jejich oblíbenou pochoutkou. Pokud se Trifidovi nepodaří zasáhnout nekrytou část plaza, jen těžko se mu dokáže bránit. Plaz překouše úponkové kořínky, kterými se ho Trifid snaží zadržet, trnovými listy jej nezraní, protože ty proti krunýři nemají žádnou šanci. Okusováním hlízy může dojít k narušení pohybového kořenového aparátu. Pokud se Trifidovi rozpadne hlíza, tak usychá, ztrácí pružnost a umírá. Naštěstí pro Trifidy, plaz není schopen dlouho odolávat útokům mravenců a po chvilce se musí stáhnout. Zdrží-li se příliš dlouho, může se mu mlsání stát osudným. Proto si také ještěři vybírají slabší rostlinky, umístěné na kraji hejna. Napadený Trifid má tendenci prchat do středu skupiny, kde bude ve větším bezpečí.

Historie a vývoj

Nejprve rostli Horští Trifidi na nehostinných horských svazích. Proto je jejich stonek odolný proti větru a neobyčejně pružný. Je prakticky nemožné jej zlomit. Přesto stárnutím ztrácí Trifid pružnost a první „zlomeniny“ se objevují nejdříve po čtrnácti letech věku rostliny. Nehostinné horské podmínky jsou také příčinou toho, proč se Trifidi rozpohybovali. Postupná eroze svahů odhalovala jejich hlízu, která byla drobnými kořínky pevně ukotvená v podloží. Stále odhalující se hlíza potřebovala pevnější a pružnější kotvení. Kořínky pod hlízou začaly mohutnět a nabírat na síle. Nakonec vše dospělo tak daleko, že pokud byla situace dále neudržitelná, byly kořínky schopny natáhnout se, zakotvit o kus dál a pomalu přesunout rostlinu na lepší místo.

Další vývojový zlom nastal v období, kdy s postupnou erozí půdy, začaly ubývat také živiny. HT byl v prvopočátku vybaven pro případy prudkých nárazových větrů úponkem, jež byl a stále je situován v centru květu. Dojde-li vlivem větru k ohnutí stonku, Trifid z květu vystřelí úpon a ten se zachytí někde nedaleko v zemi a tím doslova ukotví tělo rostliny, aby nevlálo ve větru. Takto ohnutý do oblouku a upevněn, je schopen odolat jakkoli silnému větru. Pro lepší představivost tento jev vypadá tak, že fouká-li vítr ze severu, ohýbá rostlinu směrem k jihu. Také její květ je otočen aerodynamicky k jihu tak, že spodní část květu míří na sever a okvětní lístky na jih. Po patřičném ohnutí HT tedy vystřelí úponek (směr jih) a ukotví se v zemi. Květ a horní část rostliny přestává vlát ve větru a okvětní lístky se uzavřou a semknou kolem úponku tak, že celý květ tvoří kapku, aerodynamicky nasměrovanou proti větru. V tomto období vývoje HT to bylo plně dostačující opatření, leč vývoj je donutil vytvořit další a další adaptační změny.

Právě tento úponek se stal na dlouho jejich nejsilnější zbraní. Živiny bylo stále obtížnější z půdy získávat a tak se úponek adaptoval k lovu. Dlouhé, štíhlé listy, které vyrůstaly z hlízy a sahaly do dvou třetin výšky stonku, původně obsahovaly čidla, která byla velmi citlivá na světlo, zvuk a vlnění obecně. Tím byl HT schopen lokalizovat riziko padajících kamenů, vycítit příchod zemětřesení či směr větru. Tyto listy se postupně vyvinuly v lokalizační zařízení, které bylo schopno monitorovat pohyb v těsné blízkosti rostliny. Pohyb je lokalizován na základě proudění vzduchu kolem pohybujícího se objektu a samozřejmě snímání zvuků z prostředí. Květ, pružně zakončující stonek, postupně získal schopnost otočit a zaměřit se na zdroj pohybu. Vystřelený úponek pak zasáhl a omráčil cíl a přitáhl jej ke kořenům. Ty potravu spoutaly a čekaly, dokud se nezačala rozkládat. Pak ze zvířete získaly živiny.

Vývoj a adaptace k lovu

Lov žahadlem

Postupem času, jak HT migrovali ze svahů hor do údolí, vylepšovali svoje techniky lovu. Drobnější zvířata, jako hraboši, zajíci a mláďata větších živočichů, byli jejich běžnou potravou. Jejich schopnost lokalizovat cíl rostla a tak z jednoho sáhu byl brzo dosah tří sáhů, pak pěti a více. Nyní jsou již schopni lokalizovat pohybující se objekt na vzdálenost padesáti sáhů, ve výjimečných případech až na 150 sáhů (viz dorozumívání).

Také se velmi vyvinulo jejich žahadlo. Z rozkládajících se úlovků, začali ve svém těle, mimo jiné, hromadit mrtvolné jedy. Tento jed je obsažen v celé rostlině, ale postupně se na špičce žahadla vytvořily vakuoly, kde je jed v podstatně koncentrovanější formě.

U mladých rostlin 1 - 2letých způsobuje tento jed pouze drobné obtíže, které nejsou pro člověka smrtelné. Ale malé živočichy to dostatečně ochromí, takže je snadnější je ulovit. Pro člověka, zasažení jedem od takto mladé rostlinky, znamená určitý dyskomfort v podobě nevolností, bolestí hlavy, malátností, zhoršené zaostřování a popřípadě zvracení. Účinky jedu netrvají dlouho a po několika hodinách(4 - 8hod) se vše vrátí do normálu. Rychlost zotavení závisí také na teplotě, takže pokud jed vyvolá i horečku, rychleji se odbourá. Stejně tak má jed kratší působení v létě, než v zimě.

Rostlinky 3 - 4leté mají již koncentraci jedu silnější. Je schopen ochromit a znehybnit i dospělého člověka. Ten pak zůstává ležet ochromen na místě. Paralýza přetrvává několik minut a pak přechází v silnější projevy nevolnosti, jaké jsou u mladších rostlin. Jedná se převážně o dvojité vidění, silné zvracení a dávení, obtížné dýchání a velkou slabost se silnými bolestmi hlavy. Symptomy otravy odezní do dvou dnů.

Čtyř a víceleté rostliny pak pokročily v tvorbě jedu ještě dále. Změna chemické podstaty a koncentrace jedu dodala látce schopnost otrávit cíl. Jed již nemá ochromující účinek, ale působí rychle a v krátké době cíl zabíjí. Živočich tak není schopen dostat se od HT příliš daleko a ten si k němu dojde a postupně jej stráví.

Kořenová past

Protože žahadlo má dosah maximálně 3 sáhy u dospělé rostlinky, bylo potřeba vyvinout ještě další techniky lovu, aby bylo možné chytit potravu i za hranicemi dostřelu žahadlem. K tomu slouží systém kořínků, které se plazí jen několik málo milimetrů pod povrchem a jsou kdykoliv schopny se z hlíny zvednout a chytit či pozdržet oběť na tak dlouho, aby byl HT schopen se k cíli přesunout a eliminovat jej. K tomuto je ale potřeba více rostlin na jednom místě, protože Trifid sám nemá dostatečnou sílu k svázání oběti. Jeden HT vysílá každým směrem jeden kořínek (dohromady tedy 6 kořínků). Aby bylo možné cíl dostatečně svázat a znemožnit mu útěk, jsou potřeba čtyři tyto chapadlové kořínky. Dostane-li se pak cíl do této pasti, je pro něj velmi obtížné se ze spletence kořenů, které se začnou omotávat kolem údů oběti, dostat. Dosah těchto chapadlových kořenů je u dospělých rostlin až deset sáhů.

Cíl musí stát v relativně těsné blízkosti kořínku, aby jej mohl dostatečně rychle zachytit. Proto je potřeba v tomto případě čtyř rostlin, jejichž kořínky se v určitém místě sbíhají a vytvářejí tak kompletní kořenovou past. Situace se mění se vzdáleností od dospělé rostliny – pokud se dostane cíl na vzdálenost pěti a méně sáhů od dospělého Trifida a stojí přímo na jednom z kořínků. Má Trifid možnost zaskočit cíl stočením kořínku kolem nohou oběti a dva vedlejší kořínky (jeden nalevo a druhý napravo) rychle použít. Než se cíl vzpamatuje, už je svázán třemi kořínky z jednoho dospělého Trifida. I v tomto případě je ale zapotřebí ještě alespoň jednoho kořínku další rostlinky k doplnění kořenové pasti.

Tento kořínkový systém a způsob lovu jsou pro rostlinu energeticky vyčerpávající. Proto kořenovou past nespouští, pokud není jistota, že cíl zachytí dostatečným počtem kořínků. Trifidi mají proto tyto kořínky rozloženy jako síť kapilár po celé ploše, kde se vyskytují a mají schopnost přesně lokalizovat kořínky ostatních rostlin. Proto mají přesně vymezené oblasti, kde lze past použít a spouští jí jen a pouze tehdy, když je jistota, že na cíl zaútočí minimálně čtyřmi kořínky najednou. (růst kořínků po boji viz „Lstivost Horských Trifidů“)

Ještě je zde důležité zmínit, jak se kořínky a Trifidi chovají při boji. Jak je psáno, při pohybu Trifida se kořínky odtrhnou. Pokud ale drží v kořínku oběť, tak kořínek (popřípadě kořínky), které se účastní svázání cíle, se neodtrhávají a Trifid se k cíli přisouvá na dostřel žahadlem. Pokud má tedy cíl v kořenové pasti, stává se tento pro něj prioritním a všechny akce v boji věnuje na pohyb směrem k chycené oběti, dokud ta není na dostřel žahadlem. Jestliže mu něco stojí v cestě, snaží se překážku či jiného bojovníka obejít, ale pozor – je-li jiný bojovník v dosahu trnových senzorických listů (tedy sáh od rostliny), Trifid nepřítele listy napadá při přesunu k chycenému cíli.

Trnové senzorické listy pro boj z blízka

Pokud se někomu podaří dostat přímo k rostlině a vyhnout se či eliminovat všechny pasti, musí se ještě vypořádat se senzorickými listy, které jsou obdařeny silnými trny a hlídají kmen rostliny. Jejich dosah je jeden sáh a každá rostlinka má šest těchto listů - každým směrem je natočen jeden. Postavíte-li se tedy HT tváří v tvář, v našem případě můžeme říci tváří v květ, budete se muset poprat hned se třemi těmito trnovými senzorickými listy najednou. Jedinou výhodou je, že na takto krátkou vzdálenost vás dospělý Trifid není schopen zasáhnout žahadlem.

Životní stadia

HT jsou velmi nebezpečný a nežádoucí plevel, který se každý snaží eliminovat. Proto, jakmile se někde objeví dospělá rostlinka, snaží se místní obyvatelé ji co nejrychleji zničit. Vždy ale nějaký HT přežije v podobě mladé rostlinky či oddenku v hlíně a tak je není možné zcela vyhubit. Rozmnožování probíhá u HT velmi pomalu, a proto se nesetkáte s příliš velkým množstvím dospělých jedinců na jednom místě. Růst HT má čtyři, respektive pět stádií.

Dá se říci, že prvním stadiem jsou 0leté rostlinky – tedy letošní. Ty nejsou nijak nebezpečné, ani nijak nápadné. Po vyklíčení mají jen několik málo centimetrů a jsou různě rozesety v okolí větších Trifidů, ale v dostatečné vzdálenosti, aby při napadení nebyly nalezeny. Když se začne blížit migrace, pomalu se přesouvají k větším rostlinám, na které při migraci „naskočí“ a svezou se s nimi na své nové působiště.

Prvním skutečným stadiem jsou rostlinky 1 - 2leté (mladý HT). Výšku mají zhruba do 50 coulů. Dostřel žahadlem je 1 sáh (účinky viz „Lov žahadlem“ a „Parametry“). Žahadlo způsobuje drobné fyzické zranění. Trny senzorických listů mají dosah také 1 sáh a chapadlové kořínky mají do vzdálenosti tří sáhů.

Druhým stadiem jsou 3 - 4leté rostliny (zralý HT). Mají velikost 50 - 150 coulů. Dostřel žahadlem je na 1-2 sáhy, může způsobit ochromení (viz „Lov žahadlem“ a „Parametry“) a fyzické zranění. Senzorické trny mají dosah 1 sáh a chapadlové kořínky sahají až do vzdálenosti pěti sáhů.

Dospělost rostliny je dána jejím druhým plozením semen. To je vždy na přelomu června/července – tedy po prvním vegetačním období a první migraci. V této době Trifid dovrší čtvrtý rok (dospělý HT) svého životního cyklu a vstupuje do třetího vývojového stadia. Po vypuštění semen u něj dochází k restrukturalizaci. Dochází k prudkému nárůstu biohmoty rostliny. Dospělé rostlinky pak během dvou měsíců vyrostou do výšky 200 - 350 sáhů. Dostřel žahadlem je 2-3 sáhy, můžou otrávit cíl a způsobit fyzické zranění. Chapadlové kořeny mají dosah až 10 sáhů. Senzorické listy s trny mají dosah 1 sáh.

Posledním vývojovým stadiem Horských Trifidů je takzvaný Torzid. Nejstarší Horští Trifidi, jako takoví, se dožívají 20 let. Od 14 let se objevují první zlomeniny stonku, pro ztrátu pružnosti. Tímto vzniká tak zvaný Torzid (složenina ze slov „torzo Trifida“). Ve stádiu Torzida dovede Trifid přežívat tak dlouho, dokud se mu daří úspěšně migrovat se zbytkem společenstva. Jeho migrační pohyb je pomalejší pro absenci stonku, jako zdroje setrvačného kývavého pohybu. Proto Torzidi migrují na chvostu společenstva a často padnou za oběť plazům, pro které je spodní část hlízy, obsahující mravenčí vajíčka, jedinečnou pochoutkou. Jejich pohyb je zpomalen i větší hlízou, ze které běžně vychází ne 6, ale 12 chapadlových kořenů – čímž kompenzují ztrátu žahadla. Délka je stejná jako u DHT – tedy 10 sáhů. Jejich trnové senzorické listy získají zhruba po 4 - 8 týdnech, od odlomení stonku, schopnost ochromit cíl. Je to způsobeno tím, že není kam expedovat jed a ten se hromadí v rostlině.

Rozmnožování

Rostliny vždy po dvou letech vypustí 2 semínka. Znamená to, že pokud někde narazíte na dospělého Horského Trifida, který dovršil 4 rok svého života, tak můžete v nejbližším okolí očekávat 2 dvouleté rostlinky a 6 letošních nových výhonků. Pokud narazíme na šestiletého HT, můžeme kolem něj čekat 2 čtyřleté, 6 dvouletých a 18 letošních nových výhonků (toto je ideální modelový propočet – samozřejmě nikdy nemůžete přesně vědět, kolik HT se v lokaci nachází a v jakém vývojovém stadiu).

Proto je velmi důležité, aby jakmile se někde objeví dospělý HT, tak jej ihned eliminovat. S počtem dospělých rostlin významně stoupá jejich nebezpečnost a je pak velmi obtížné se k nim dostat tak, aby se dali zničit. Pokud dojde k přemnožení, a nelze je zničit útokem, musí se přistoupit k vypalování. Pro masivní požáry, které pak vznikaly, bylo vypalování Trifidů zakázáno. Povolení k vypalování lze získat jen od panovníka či správce oblasti a musí probíhat za asistence královské gardy. Přesto se jedná o velmi nebezpečnou akci, která často končí katastrofou jak pro populaci Trifidů, tak pro les a okolní hospodářství.

Dorozumívání

Dorozumívání Horských Trifidů probíhá přes chapadlové kořínky. Tento druh komunikace je převážně využíván ve dvou situacích. První z nich je varovná signalizace o blížícím se objektu. HT je za běžných podmínek schopen lokalizovat pohybující se cíl na vzdálenost až 50sáhů (viz „Co/Kdo je Horský Trifid). Pokud nějaký Trifid zaznamená cíl, jemně rozechvěje chapadlové kořínky a předá informaci dál. Ta se sune z jednoho kořínku na druhý a signalizuje tak, že se v okolí něco děje, respektive pohybuje. Trifidi v tuto chvíli „koncentrují“ svou pozornost a jsou schopni zvýšit dosah svých senzorických listů až na 150 sáhů. Tyto hodnoty jsou pro volné prostranství – louky, pole. Citlivost senzorických listů klesá s členitostí prostředí. V lese je dosah zhruba 30 (při koncentraci 100) sáhů. Přes pevnou překážku – skála, zeď, není Trifid schopen cíl lokalizovat. Nicméně se cíl může prozradit svým neopatrným chováním – hluk, dupání. Tento způsob komunikace není člověk schopen zaznamenat. Nicméně Hobiti můžou mít pocit, že jsou někým sledováni. Za normálního stavu se jejich „čich“ neprojeví, ale v případě, že se Trifidi soustředí na jejich přítomnost, začíná mít ve vzdálenosti 11-13 sáhů od nejbližšího Trifida nepříjemné pocity. (vysvětlení – „čich“ funguje na vzdálenost 12 sáhů, ale ne na rostliny, Trifid není rostlina v pravém slova smyslu a tak se „čich“ může projevit ve vzdálenosti 10 sáhů od rostliny, chapadlové kořínky mají dosah 3 - 10 sáhů a to může zvednout dosah citlivosti od rostliny o 1-3 sáhy)

Druhým případem, kdy se využívá chapadlových kořínků ke komunikaci, je migrace. Konkrétně dokončení migrace. Když první rostlinky dorazí na místo, kde bude jejich nové působiště, vystřelí z hlízy základy nových chapadlových kořínků. S těmi pak začnou „práskat“ do vzduchu a dávají tak signál pomalejším rostlinám o své poloze. Ty jsou, po zvuku, schopny najít zbytek své „družiny“ a tedy úspěšně se přidat ke společenstvu. Tohoto fenoménu se dá využít, jako varovného signálu. Lidské ucho je schopno zaslechnout práskoty do vzdálenosti 4 mílí od vzniku zvuku, ale pouze za ideálních podmínek – to znamená, za naprostého ticha. Trifidi jsou schopni slyšet práskoty až do vzdálenosti 15ti mílí. Velmi vzácně se může někomu podařit vlastnit a pěstovat Horského Trifida (viz „Poklady“). Pokud doma pěstovaný Trifid zaznamená práskoty, „znervozní“ a začne ve své ohradě divoce běhat a bude se chtít dostat pryč. Pokud si majitel všimne takovéto změny chování, může získat podezření na to, že se v okruhu 15ti mílí nachází skupina čerstvě „přistěhovaných“ Horských Trifidů. Práskoty začínají v noci a trvají maximálně do poledne následujícího dne – tedy zhruba po dobu 12ti hodin (od půlnoci do poledne). Pak ustanou. Doma pěstovaný Horský Trifid se uklidní do 24 hodin od konce práskání – tedy zhruba do poledne dalšího dne. Pěstitel má tedy přibližně 36 hodin na zaznamenání podivného chování svého Trifida.

Ve velmi extremních a vzácných případech se může stát, že se k sobě dostanou na „doslech“ dvě skupiny migrujících Trifidů. Pokud nastane tato situace, mají Trifidi tendenci se navzájem vydat naproti a prodloužit tak migraci až o jeden a půl dne. Odměnou jim pak je vytvoření velmi silné a nebezpečné skupiny.

Výskyt

S Horským Trifidem se dnes již můžete setkat kdekoliv, kde aspoň něco může růst a kde se vyskytuje nějaká zvěř. Nejraději mají různé louky a otevřenější prostranství, protože mají dobrý „rozhled“. Nevýhodou pro HT je jejich vzrůst. Dospělé rostliny dosahují výšky 200 – 350 coulů a tak jsou na lukách či polích vidět již z dálky. Proto s oblibou rostou poblíž vysokých stromů, keřů a podobných překážek, kde nejsou tak na očích. Také se velmi rádi uchylují na kraj lesů a vřesovišť, kde chytají nepozorná zvířata, vybíhající z lesa na louku. Vzhledem k tomu, že jsou velmi neoblíbeni a ihned hubeni, tak je jen obtížně budete hledat poblíž míst, kde žije člověk.

Lstivost Horských Trifidů

Jejich výskyt může prozradit zápach z rozkládajících se těl živočichů. Nicméně HT jsou schopni pozřít rozkládající se tělo do 5 dní u menších a do 14 dní u větších zvířat od úmrtí a pak již není možné cítit mrtvolný zápach. Ale většinou kolem sebe nějakou tu mrtvolku mají. Proto, ucítíte-li někde na okraji lesa zápach z rozkládajícího se masa, buďte na pozoru, může vám to zachránit život.

Dobrý stopař si může všimnout, že se stopy zvířat odklánějí od určité oblasti a snaží se tak nějaké místo obejít. Může to varovat, že se v této oblasti Trifidi nacházejí. Nicméně je potřeba být velmi opatrný, protože HT si jsou vědomi tohoto fenoménu a tak nesetrvávají přesně na jednom místě. Můžou se nenápadně posouvat v okolí svého působiště. Při zkoumání země se naučili najít cesty, kudy zvířata chodí. Poznají to podle udusanosti hlíny. Pak se nenápadně podél cesty rozestaví a čekají, až k nim přijde potrava. Nejčastěji jsou tyto přesuny vázány na lov zvěře. Trifid, který při lovu přišel o chapadlové kořeny a hoduje na kořisti, si během několika dní (4-6) vytvoří základ nových chapadlových kořínků. Po strávení kořisti má na vybranou zůstat na místě, kde je (pokud ulovil velké sousto a pracuje na něm déle, než 10 dní, tak zůstane), nebo se přesunout o kousek dál a tam vypustit chapadlové kořínky, které během týdne dorostou do původní velikosti. Je proto velmi důležité být opatrný a dávat si pozor, aby v domnění, že obcházíte nebezpečné místo, jste nevběhli Trifidovi přímo na „talíř“.

Migrace

Migrace probíhá dvakrát ročně. Poslední migrace proběhne na podzim a pak Horští Trifidi zimují. To je zhruba na přelomu říjen/listopad. Zimují čtyři měsíce – tedy do přelomu únor/březen. Pak začíná jejich první vegetační období, kdy sbírají sílu na případnou tvorbu semen. První vegetační období končí na přelomu červen/červenec, kdy se přesunou do nového loviště a rostlinky, pokud mohou, se vysemení. Druhé vegetační období končí na přelomu říjen/listopad, tehdy se Trifidi přesouvají na nové působiště a zazimují se.

Vlastní přesun trvá tři dny. Pokud se Trifid hne z místa, dojde k odtržení jeho chapadlových kořínků, které tvoří kořínkovou past. Proto v průběhu migrace jsou zranitelnější, jelikož nemůžou cíl zachytit kořeny.

Pohyb při migraci bývá pomalejší, než normálně, protože mají Trifidi zduřelou hlízu. V té jsou již vytvořeny základy nových kořínků tak, aby jejich nový nárůst byl co nejrychlejší. Po ukotvení na novém místě praskne kůra hlízy a ta doslova vystřelí výhonky, které v tuto dobu mají dosah až 3 sáhy u dospělé rostliny. Prvních pár hodin Trifid s kořínky práská do vzduchu a informuje tak ostatní o své poloze (viz „Dorozumívání). Během následujících dnů rostou kořenové výhonky o necelé dva sáhy za den a tak po čtyřech dnech dorostou do své plné délky deseti sáhů u dospělé rostliny. Tím proces migrace končí a po sedmi dnech je Trifid plně funkční a vyzbrojen tak, jak byl dříve. (U mladších vývojových stadií je velikost kořínků po migraci a růst úměrně nižší, takže i jejich kořínky dosáhnou maximální délky po 7 dnech, stejně jako u dospělého HT).

Po podzimní migraci, přelom říjen/listopad, HT zimují. Zimováním se rozumí stav, kdy se hlíza zanoří hlouběji do země a je tak lépe chráněna proti mrazu. V tom Trifidům pomáhají symbiotičtí mravenci, kteří připraví půdu pro hlízu a pak kolem ní nahrnou drobnou vrstvu jehličí a listí – podobně, jako kdyby budovali mraveniště. V tomto období se Trifidi pohybují jen velmi vzácně a snaží se hlízu neodhalovat. Loví většinou jen drobné živočichy a to pouze v případě, že se vyskytují maximálně 1 – 1,5sáhu od rostliny, aby z úlovku mohli získat živiny, aniž by se museli k oběti přesouvat.

Technika pohybu podrobněji

O pohyb se stará šest pružných, silných a statných pohybových kořenů o délce 75 - 125 coulů u Dospělého Horského Trifida a průměr mají u hlízy kolem pěti coulů. Říkejme jim hlavní kořenové větve a jsou symetricky rozmístěny na spodní straně hlízy tak, že můžeme rozlišit dva přední kořeny, dva zadní a dva postranní - po jednom na každé straně. Jsou pokryty jemnou, ale odolnou kůrou, která jim nebrání v pohybu. Kořen se směrem ke špičce zužuje, až na průměr zhruba dvou coulů. Na konci se větví na 7 vedlejších kořenových větví o délce 15 coulů a z těch vychází, po celé jejich délce, síť vláskových kořínků dlouhých pět až deset coulů, která tvoří kolem vedlejší větve takový chuchvalec. Každá ze sedmi vedlejších kořenových větví je zakončena velmi ostrým a pevným hrotem, kterým je kořen schopen uchytit se v podloží, nebo zapíchnout se do oběti. Pokud se HT sune po skalách či kamenech, tak si pomáhá právě sítí vláskových kořínků, která obklopuje vedlejší kořenové větve. Ty jsou neobyčejne pružné a jsou schopny omotávat se a zachycovat se na každé nerovnosti. Proto je HT schopen lézt i po skalách a udržet se na nich, aniž by musel zabodnout své kořeny do půdy.

Je na místě podotknout tu skutečnost, že význam tohoto kořenového aparátu HT je nejen v pohybu, ale také v co nejefektivnějším získávání živin z lapených živočichů. Vedlejší kořeny prakticky ihned pronikají do těla oběti a zavedou do ní vláskové kořínky. Ty prorostou celou obětí a začnou z ní čerpat živiny. V tuto chvíli se uprostřed celého kořenového systému - od hlavního kořenu, až po vláskové kořínky, vytvoří dutina - velmi podobná cévě u lidí, kterou proudí živiny od vláskových kořínků přímo do hlízy.

Pohyb v bitvě

Je jasné, že se musí jednat o rychlý pohyb. Takto je Trifid schopen se na kratší dobu (během bitvy) pohybovat velmi rychle. Dva přední kořeny se natáhnou vpřed, zapíchnou se do země. Oba zadní kořeny se přitáhnou k hlíze a také se zapíchnou do země. Boční kořeny se mírně natáhnou vpřed a udržují rovnováhu. Celý tento pohyb trvá několik málo vteřin. Zadní kořeny pak začnou tlačit dopředu a nahoru a nadzvednou hlízu nad zem. Přední kořeny jí zároveň přitahují k sobě a boční kořeny, vystrčeny každý na jednu stranu, udržují rovnováhu. Pohyb trošku připomíná sunutí píďalky, jen ve větších rozměrech a trochu sekaně. V našem případě to je spíš pohazování hlízou na půl sáhu. Jeden tento úkon tedy přesune HT zhruba o půl sáhu vpřed a celý pohyb trvá přibližně 4vteřiny. Znamená to tedy, že v průběhu boje stihne HT během jednoho kola (10vteřin) udělat dva pohyby a posunout se o jeden sáh.

Horský Trifid se při pohybu nemusí otáčet. V jeden okamžik se může dát do pohybu jakýmkoli směrem. Otočka se počítá pouze pro bulvu s žahadlem a ta zabere jednu akci v boji – je-li potřeba zacílit jiným směrem, než kam je květ zrovna otočený. Trifida také není možné zaskočit útokem ze zadu, jelikož „vidí“ do všech směrů.

Pohyb při migraci

Jedná se o pohyb mnohem méně náročný, než v prvním případě a Horští trifidi se takto přesouvají na delší vzdálenosti. Kořeny se přitáhnou blíže k hlíze a nadzvednou ji přibližně 30 až 50 coulů nad zem. Boční kořeny zůstávají necelých deset coulů nad zemí. Takto je Trifid připraven na cestu. Pak boční kořeny rozhoupou celého trifida do stran - střídavým odrážením se na levé a pravé straně, přičemž boční kořínky nejen Trifida rozkývají, ale zároveň kontrolují, aby se nepřevrátil. Když je Trifid takto rozpohybován, nastává přesun. Jakmile je Trifid nakloněn doprava, tak levý přední a zadní kořen se na chvilku ocitnou ve vzduchu a poposunou se kousek vpřed. Trifid se v tuto chvíli dotýká země pravými kořeny předním a zadním a vrchol trojúhelníku, který drží těžiště je pravý boční kořen. Odražením se od země za pomocí pravého bočního kořene se začne těžiště přesouvat doleva a situace se opakuje na opačné straně. Trifid se pak takto dokáže relativně bez námahy přesouvat na delší vzdálenosti a využívá při tom setrvačného kývavého pohybu, za mírného odrážení se pomocí bočních kořenů. Tímto pohybem je HT schopen se sunout rychlostí přibližně 4 sáhy za minutu. Protože je pohyb velmi nápadný, přesouvají se převážně v noci - od soumraku do úsvitu (přibližně 8 hodin). Během jednoho dne migrace pak jsou tedy chopni urazit maximálně 2 míle, během třídenní migrace až 6 mílí.

Pohyb při boji nebývá ovlivněn povětrnostními podmínkami, ale migrační pohyb je samozřejmě ztížen při silném větru. Rychlost migrace je pak zhruba poloviční. Terénní nerovnosti nečiní Horským Trifidům významnější obtíže. V případě nepevného podloží - sníh, bažina se pohyby kombinují dle potřeby a rychlost migrace je třetinová. Menší propasti - do délky 4 sáhů jsou HT schopni překonat pomocí žahadla (migrují-li s mladšími i dospělí HT), kterým se zachytí na druhé straně propasti a přemostí jí pro mladší rostlinky. Pak se pustí kořeny a držíce se na druhém kraji propasti žahadlem, přichytí se kořeny na skále a pomalu se vyškrábou na druhé straně. Pokud překonávají takovouto překážku, zabere jim to celý jeden den migrace. Větší propasti jsou pro ně již nepřekonatelné (ale pozor - ne neslezitelné!). Řekou pak můžou projít po dně, překonání jim trvá polovinu z jednoho migračního dne.

Popis zde sedí na Dospělé Horské Trifidy, ale urazitelné vzdálenosti jsou pro Zralé (tedy mladší rostlinky) stejné. Ty se nepohybují po stejných "skocích" jako dospělé rostliny (jsou menší), ale oproti nim jsou živější a pohybují se rychleji. Tak tedy ve finále za stejnou dobu, urazí stejnou vzdálenost.

Zabití Horského Trifida

Pro zabití rostliny je důležité odseknout jí stonek, na kterém je květ s žahadlem. Tím zamezíte jejímu možnému dalšímu rozmnožování. Nicméně torzo květiny stále zůstává živé, a protože smyslové orgány jsou v senzorických listech, může rostlina dále přežívat a pomáhat společenstvu při lovu za pomoci kořínkového systému, který se po odseknutí květu během jednoho týdne zdvojnásobí. Také trnové listy jsou stále funkční a po několika týdnech (2-4) se začne jed přesouvat do špiček trnů a ty získají schopnost ochromit cíl, dostane-li se na vzdálenost jednoho sáhu od rostlinky.

Proto pro úplnou eliminaci Trifida je ještě zapotřebí odseknout minimálně tři trnové listy (nejblíže k vám), abyste odhalili hlízu. Pak odseknout stonek v místě, kde z ní vyrůstá. Tím se naruší kompaktnost hlízy a ta začne vysychat a Trifid odumírá. Pokud se tak neučiní a zůstane zbytek stonku, tak ten sice zakrní, ale hlíza žije. Trnové listy dorostou a Trifid může dál existovat. Jako finální a poslední hřebíček do rakve je ještě vhodné useknout hlíze kořenový pohybový aparát a pak se stává Trifid definitivně mrtvým.

Poklady

Trifidi samozřejmě poklady nehromadí, ale pokud vytvoříte skupinku, kde budou alespoň tři Trifidi v dospělém stadiu – je zde již šance, že zabili někoho, kdo s sebou mohl nést poklad, popřípadě vlastnit nějakou cennost. S vyšším množstvím dospělců pak pravděpodobnost nalezení cenných předmětů může stoupat. Důležité ale je, že věci leží někde v oblasti výskytu Trifidů a tak je potřeba je také najít. Dále je třeba si uvědomit, že Trifidi vždy po určité době migrují. Proto, budete-li mít informace, že nějaký zámožný kupec byl Trifidy zabit, je potřeba si uvědomit, jaký je měsíc a zda již Trifidi nezačali migrovat (info viz „Migrace“). Je pak potřeba stihnout Trifidy napadnout dříve, než se přestěhují.

Můžete právem namítat, že si stačí počkat, až Trifidi odmigrují a pak jednoduše prohledat místo, kde vegetovali. Ale je velmi důležité si uvědomit, že tímto se ztrácí jakákoliv výhradní práva na nalezené věci a ty budou patřit tomu, kdo si je najde. A věřte, že takovýchto vypočítavců je mnoho. Proto, chcete-li mít jistotu, že hledané věci nepadnou do rukou někomu jinému, je jediná šance jak je získat a tou je Trifidy porazit na jejich území. Tím skupina získá výhradní právo na lokalitu a věci v ní nalezené.

Z mrtvého Horského Trifida lze získat

• hlíza Mladého HT – ochromující lektvar – ochromení na ½ 1k6 kol, nástup za 3 kola
• hlíza Zralého HT – ochromující lektvar – ochromení na 1k6 +2 kol, nástup za 2 kola
• hlíza Dospělého HT – ochromující lektvar – ochromení na 1k10 + 5 kol, nástup za 1 kolo
• nebezpečnost lektvaru je 7, použitá vlastnost je Odolnost, rozdělení podle velikosti cíle je: A0 a A = 2x účinek, B + C = 1, D 1/2; účinku, E = 1/2; účinku (zaokrouhlovat nahoru)
• žahadlo – jed lze získat z žahadla jen tehdy, když se podaří odseknout z rostliny dříve, než svou zásobu vyplýtvá a získat jej lze jen z žahadla Dospělého HT, síla jedu je pak (1k6 +4)* počet zbývajících vakuol = počet, kolikrát mohl Trifid ještě žahat s jedem (dospělý HT má zásobu jedu na 4 útoky), otrava začíná za 2 kola, trvá 3 kola (každé kolo ubere tolik životů, kolik je jeho síla) a nebezpečnost je past na Odolnost se silou 8 – vzorec: Odl ~ 8 ~ 1/3účinku/účinek. Hmotnost žahadla DHT je 6 mincí.
• mravenčí vajíčka z hlízy = zisk magu
• hlíza Mladého HT (hmotnost je 5 mincí) = zisk 1k6 magu
• hlíza Zralého HT (hmotnost je 8 mincí) = zisk 1k10 + 2 magu
• hlíza Dospělého HT (hmotnost je 14 mincí) = zisk 2k10 + 4 magu
• hlíza Torzida (hmotnost je 16 mincí) = zisk 1k10 + 4 magu
(info k hmotnostem- vhledem k velikosti hlízy je jejich hmotnost relativně menší, protože jsou provzdušněny komůrkami mravenců)
• trnové listy DHT – lze si z nich udělat hroty pro šípy do luku i šipky do kuše (způsobující větší zranění – respektive +1 útočnost kuše či luku, pokud používá střely s trifidími trny) – 20 trnů váží 1 minci, trny nižších forem bonus nemají, z jednoho listu lze získat 1k10 trnů – z jednoho Dospělého HT lze tedy získat maximálně 6k10 použitelných trnů s bonusem ke zranění +1.
• bulva – 20% šance na získání životaschopného semínka a možnost vypěstovat si svého Trifida, pokud dojde k získání bulvy v červnu, je šance 40% . Vzhledem k omezenému množení Trifidů, je jejich klíčivost extrémně vysoká – v přírodě se pohybuje velmi blízko ke 100%. Při pěstování je klíčivost semen 70%. Semínko samo o sobě nemá velkou cenu, protože je potřeba Trifida zasadit co nejdříve. Po uplynutí 14 dní od získání semene je klíčivost již poloviční. Po měsíci je šance, že se semínko ujme už jen 12%. Po dvou měsících je šance na vyklíčení takřka rovna nule. Obrovskou cenu má však živá rostlinka. Za tu jsou starostové vesnic ochotni zaplatit celé jmění. Trifid je pak pečlivě hlídán, protože v období migrace může prozradit, zda se v okolí neusadila skupina Trifidů (viz „Dorozumívání“). Pro extrémní nebezpečnost se nesmí Trifid přirozeně vysemenit. Mohlo by se pak stát, že nějaká rostlinka unikne pozornosti a zaklíčí poblíž vesnice a pomnoží se. Proto, když se věk pěstovaného Trifida blíží k dvěma letům, musí být rostlinka „zabita“. Trifid je zabit v první polovině června – tedy v době, kdy se blíží migrace a přirozené plození. Jelikož je Trifid pěstován uměle, je šance na získání životaschopného semínka jen 30% a klíčivost semen je 60%. Cenu rostliny si určí PJ sám podle svého světa, ale měl by si uvědomit, že se jedná o velmi vzácnou věc!

Použitelnost ve hře

Jsem přesvědčen, že se střet s Horskými Trifidy může stát zajímavým zpestřením při putování hrdinů, kde se dá využít momentu překvapení při přechodu z lesa na mýtinu. Popřípadě tím zaskočit skupinu při lovu zvěře, kdy zaslepeni představami o pečínce, která by mohla z loveného kance být, budou neopatrní a vběhnou Trifidům do pasti. Z lovců se tak stane lovená zvěř a lov se stane bojem o svůj vlastní život. Nemusím zde snad psát, že po úspěšném boji se skupinou Trifidů si na kanci stejně pochutnají, protože i ten uvízl v kořenové pasti. Boj by se mohl zpestřit i tím, že by bylo v jeho průběhu potřeba zabít či zranit kance tak, aby nebyl schopen z pasti uniknout (nemusíte se bát, že byste se otrávili. Byl-li kanec otráven – tepelnou úpravou se jed eliminuje).

Také se zápletka může stát vlastním dobrodružstvím, kdy se budou hrdinové muset nejprve velmi podrobně dozvědět, proti komu stojí a jak silný je jejich nepřítel. Kolik dospělých rostlin bylo v okolí spatřeno, jak žijí, jak se rozmnožují a jak se chovají. Ve vesnici může být rozezlený pasáček, kterému Trifidi zabili několik ovcí na pastvě, nebo nešťastná žena, jejíž dvě děti se zaběhly a už se nevrátily domů, popřípadě zlomený syn, jehož otec se vydal s Trifidy bojovat a padl a syn by rád získal rodinný meč či jinou výbavu, kterou jeho otec v boji měl a která se v rodině dědila po generace, ale není v jeho silách jí získat zpět, popřípadě si pěstitel Trifida všimne jeho divného chování a uvědomí si, že v okolí nejspíš migrovala skupina Trifidů, atd...

Systém boje – pár taktických údajů

Ať už střet s Trifidy hráčům předložíte v malé epizodě, či jako vrchol dobrodružství, doporučuji si dopředu pěkně připravit bojiště. Abyste věděli, kde jsou Trifidi rozmístěni, v jakém jsou vývojovém stadiu a hlavně, kde mají splněny podmínky pro kořenové pasti.

Ke kořenovým pastem – každý Horský Trifid vysílá šest výhonků do každého směru. Pro zlehčení tvorby bojiště a pastí nemusíte kořínky směřovat přísně po hexech (tedy v rozestupech po 60ti stupních), ale jen je prostě rozházet tak nějak do všech směrů tak, abyste si vytvořili několik pastí. Cíl nemusí stát přímo na políčku s kořínkem, ale může stát i jeden sáh od kořínku (pozor – ne jeden sáh před špičkou kořínku, maximální dosah kořínků u dospělé rostliny je 10 sáhů).

Jak již bylo psáno, čím jste blíže k rostlině, tak tím je síť kořínků hustší. Pokud se dostanete na vzdálenost 5 a méně sáhů od dospělé rostliny a stojíte přímo na políčku s kořínkem, může tato jediná rostlina aktivovat svoje dva vedlejší (jeden napravo a jeden nalevo) kořínky a spoutat hráče třemi kořínky najednou. Potřebuje pak mít poblíž už jen jeden kořínek z jiné rostliny, aby past byla úplná. Tento jev se dá pozorovat jen u dospělé a zralé rostliny – tedy u čtyř a víceleté a pak u 3-4leté. Dosah zralé rostliny (3-4letá) je 5 sáhů a možnost použít své tři kořínky najednou je od vzdálenosti 3 sáhů od rostliny (tedy 1 sáh před dosahem žahadlem).

Pokud Trifidi aktivují past, je jejich jediným cílem se co nejdříve dostat k chycenému objektu a omráčit jej, či zabít, aby neunikl. Proto se věnují jen přesunu k oběti a to nejkratší cestou. Stojí-li jim v cestě jiný hráč či překážka – budou se ho snažit obejít a to těsně kolem něj. Dostanou se tak na vzdálenost jednoho sáhu od překážejícího hráče a zde se ještě aktivuje boj na blízko pomocí trnových senzorických listů.

Pohybem samozřejmě Trifid ztrácí svoje chapadlové kořeny, kromě toho, kterým drží oběť. Pokud HT neaktivoval žádnou past, pohybem přichází o všechny chapadlové kořeny. (Pro HardCore PJ může kořínek, v jehož směru se Trifid začne pohybovat, ponechat – ale bude to asi náročné na plánování a organizování bojiště – leč má to svou logiku).

Pokud hráč prohraje hod na past, je lapen kořenovou pastí a musí se z ní dostat. V průběhu boje se snaží postupně kořínky eliminovat, aby síla zbylých kořínků byla nižší, než je síla postavy (zde se počítá se skutečnou silou postavy versus síla pasti naházená kostkami – nepočítají se bonusy ani postihy za sílu). Jakmile síla postavy je vyšší, než síla pasti, tak se postava další akcí z pasti vymaní a pak už je dál normálně použitelná pro boj. Eliminace kořínku probíhá takto: sečte se síla celé pasti a po odseknutí se odečte z celkové síly ¼ (ztráta jednoho kořínku), po odtětí či odtrhnutí dalšího kořínku, se od zbytkové síly pasti odečte polovina zbytkové síly (ztráta druhého kořínku, past neoslabuje lineárně - viz příklad níže), pokud ani nyní není síla postavy vyšší, než je síla pasti, tak po odseknutí třetího kořínku už zůstane jen 1/3 zbytkové síly pasti.

(Pro HardCore PJ – nepočítáme zde rozdíly mezi zralostí Trifida a počítáme jen s celkovou sílou pasti, pokud to bude v silách PJ, může učinit i rozdíl mezi jednotlivými silami kořínků a odečítat sílu tak, že od celkové síly odečte vždy sílu daného kořínku, kterého se hráč zbavil – leč to už začíná být příliš překombinované myslím, avšak ne nereálné).

Př.: Nebezpečnost kořenové pasti je: Sil+Obr ~ 11 ~ únik/chycen. Hráč hod proti pasti prohrál a je tedy pastí chycen. Nyní se zjistí celková síla pasti. Ta je tvořena třemi dospělými kořínky a jedním zralým (tedy 3x HT více jak 4letý a 1x 3-4letý). Po hodu kostkou vyšlo 7+5+9+3 = 24 je celková síla pasti. (číselné hodnoty – viz „Detailní zpracování částí, účinků a pastí“)

po odseknutí jednoho kořínku 24-(24/4)=18 zbytková síla
po odseknutí druhého kořínku 18/2=9 zbytková síla
po odseknutí třetího kořínku 9/3=3 zbytková síla


Při boji z blízka je pak potřeba započítat všechny útoky trnovými listy a u mladých a zralých Trifidů přidat ještě možný útok žahadlem (viz níže v parametrech). Dospělý HT útočí žahadlem na 2-3 sáhy – pokud má na dostřel nějaký cíl.

Boj z dálky – jedná se nejspíš jen o kouzla, zápalné lahve. Bude-li chtít zasáhnout někdo Trifida zbraní (kuš, luk) – bude pravděpodobnost zásahu malá. Je zde také možnost připočítat povětrnostní podmínky a zvedne-li se v průběhu boje vítr, bude mnohem obtížnější Trifidy zasáhnout a hráči můžou dostat vyšší postih na zásah. (ale to už je opět na zvážení každého PJ, co připraví hráčům za překvapení a překážky). Postih pro střelecký útok je -5, ve ztížených podmínkách – mlha či vítr je -7. Sejde-li se více ztěžujících okolností najednou, může být postih ještě vyšší.

Slabiny

Horský Trifid, stejně jako většina rostlin, je extrémně zranitelný vůči ohni. Ten jim způsobuje dvounásobná zranění, než obvykle. Pozor – je třeba si uvědomit, že pokud budete chtít proti Trifidům použít oheň, tak potřebujete mít souhlas od správce oblasti a potřebujete mít asistenci královské gardy (či jiných dozorců dle vašeho světa). Za oheň se samozřejmě počítají zápalné předměty (louče, lahve) a také ohnivá kouzla, způsobující hoření.

Také je možné využít a počkat si na období migrace, kdy mají Trifidi odtrženy chapadlové kořínky a nemohou tak použít pasti. Jako zajímavá lest se dá použít stádo zvěře. Pokud najdete pasáčka, který bude svoje stádo ochoten obětovat, ty naženete na lokalitu, kde jsou Trifidi (ale nebude se jim tam chtít jít – na to se připravte, budete je muset přemlouvat) a pak využít toho, že vyplýtvaly svoje pasti a jedy v žahadlech. Další a další nápady už nechám na vás a vašich hráčích, respektive hrdinech.

Parametry a taktické údaje

Jestli jste pracně dočetli celý text až sem, jistě již začínáte mít představu o tom, jaký vlastně Horský Trifid je. Zde končí okecávací část textu a přichází číselné vyhodnocení jednotlivých vlastností. Pokusím se vše napsat co nejsrozumitelněji a nejpřehledněji, abyste si mohli vybrat způsob boje tak, aby vám co nejlépe vyhovoval. Boj s HT lze pojmout více způsoby:

• Můžete brát celou rostlinu jako celek a řídit se životaschopoností rostliny jako takové. Při eliminaci Trifida pak nebudete počítat s tím, že byste bojovali s jednotlivými částmi.
• Můžete bojovat s jednotlivými částmi Trifida a boj tak nejprve svést s chapadlovými kořínky a trnovými listy a až se jich zbavíte, tak pak můžete teprve začít ničit stonek rostliny. Tento boj je složitější, ale reálnější.
• - Můžete provést kombinaci obou způsobů. Příklad – budete-li používat kouzla – blesky, oheň
• tak zraňujete rostlinu jako celek a uberete jí třeba třetinu životů. Pak se dáte na boj tváří v tvář a můžete počítat s tím, že každá část rostliny má již o třetinu životů méně. Je to sice náročné pro PJ, ale nejrealističtější způsob boje.
• Vypočítáte-li si počet životů jednotlivých Trifidů a porovnáte-li je s počtem životů jednotlivých částí, zjistíte, že boj s jednotlivými částmi je mnohem náročnější a Trifid má takto více životů. Nicméně, čím je Trifid starší, tím nižší je tento rozdíl. Proto velmi záleží na PJ, jak se k sestavování skupiny z Trifidů postaví. Ať je to tak či tak – budete-li potřebovat pro kouzla či schopnosti používat životaschopnost – vždy se řiďte podle životaschopnosti té dané rostlinky.

Pokud se PJ rozhodne pro některý z podrobnějších způsobů boje, doporučuji, aby si udělal tabulku s jednotlivými Trifidy, kde bude mít zaznamenané statistiky jednotlivých rostlin a jejich částí tak, aby mohl snadno a přehledně odepisovat jednotlivým částem jejich životy.

Mladý Horský Trifid – základní parametry

Věk: 1-2 roky
Životaschopnost: 1 * věk
Síla: 9/-1
Útočné číslo: -1 + 2/+1 = 1/+1 (trnový list 1-6x) + -1 + 1/+1 = 0/+1 (žahadlo 1 sáh) + zvl.
Obratnost: 9/-1
Obranné číslo: -1 + 3 = 2
Odolnost: 16/+2
Inteligence: 12/+0
Velikost: A0-A
Zranitelnost: viz text
Pohyblivost: 9/plaz
Přesvědčení: Neutrální
Poklady: viz text
Zkušenosti: 5 - 10


Zralý Horský Trifid – základní parametry

Věk: 3-4 roky
Životaschopnost: 2 * věk
Síla: 13/+1
Útočné číslo: +1 +3/+1 = 4/+1 (trnový list 1-6x) + +1 + 3/+2 = 4/+2 (žahadlo 1-2 sáhy) + zvl.
Obratnost: 6/-2
Obranné číslo: -2 + 7 = 5
Odolnost: 17/+3
Inteligence: 13/+1
Velikost: A
Zranitelnost: viz text
Pohyblivost: 9/plaz
Přesvědčení: Neutrální
Poklady: viz text
Zkušenosti: 180 - 240


Dospělý Horský Trifid – základní parametry

Věk: 4 – 20 let
Životaschopnost: 4 * věk/2
Síla: 18/+3
Útočné číslo: +3 + 3/+2 = 6/+2 (trnový list 1-6x) + +3 + 4/+3 = 7/+3 (žahadlo 2-3 sáhy) + zvl.
Obratnost: 5/-3
Obranné číslo: -3 + 10 = 7
Odolnost: 19/+4
Inteligence: 14/+1
Velikost: B - C
Zranitelnost: viz text
Pohyblivost: 9/plaz
Přesvědčení: Neutrální
Poklady: viz text
Zkušenosti: 747 - 3738


Torzid – základní parametry

Věk: 14 a více
Životaschopnost: 3 * věk/4
Síla: 19/+4
Útočné číslo: +4 + 2/+2 = 6/+2 (trnový list 1-6x) + zvl.
Obratnost: 5/-3
Obranné číslo: -3 + 11 = 8
Odolnost: 20/+4
Inteligence: 13/+1
Velikost: B
Zranitelnost: viz text
Pohyblivost: 7/plaz
Přesvědčení: Neutrální
Poklady: viz text
Zkušenosti: 525 - 787
Zkušenosti – vzorce pro výpočet (pro přehlednost)
MHT = (45*(jedna až dva)*2 / 20-2)*x (kde x=1)
ZHT = (45*(šest až osm)*5 / 20-5)*x (kde x=2)
DHT = (45*(osm až čtyřicet)*9 / 20-7)*x (kde x=3)
Torzid = (45*10*7 / 20-8)*x (kde x=2 u mladších a 3 u starších rostlin)


Detailní rozpracování částí, účinků a pastí

Iniciativa

Horský Trifid má bonus k Iniciativě +3 (je to +1 za každou „zbraň“ – tedy za žahadlo, trnové listy a chapadlové kořeny). Hozená Iniciativa se nepočítá pro útok žahadlem – pokud se hráč rozhodne pokusit žahadlo odseknout, „háže“ si Trifid na Iniciativu pro žahadlo zvlášť.

Zranitelnost

B
- sečné a bodné zbraně - normálně
- střelné (luk, kuš) – postih -5, zhoršené podmínky -7
- drtivé zbraně - poloviční poškození (Trifid odolává nárazům), při totálním úspěchu (padne-li útočníkovi při hodu na útok 2x za sebou šestka) je 30% šance na zlomení stonku či listu (podle toho, na co se útočilo)
C,D
G - 2x
J (blesky) - zranění rostlině, při totálním úspěchu (padne-li útočníkovi při hodu na útok 2x za sebou šestka) je 30% šance na odlomení trnového listu
K (ohnivá kouzla) - 2x
L
Při zmrazení či zkamenění Horského Trifida
střelné zbraně nezpůsobí žádné zranění
bodné a sečné 1/2 zranění
drtivé zbraně - normální poškození, při totálním úspěchu (padne-li útočníkovi při hodu na útok 2x za sebou šestka) je 50% šance na roztříštění cíle (stonek nebo list)


Životnost chapadlových kořínků tvořících kořenovou past

Životnost by mohla být univerzální pro všechny kořínky dané pasti a to 1k10
Pokud by někdo chtěl rozlišovat každý kořínek zvlášť, bylo by to:
Mladá rostlinka = 1k6 + 1
Zralá rostlinka = 2k6 +2
Dospělá rostlina = 2k10 +3 (počítá se i hod 9 a 10 padne-li)
Torzid = jako dospělá rostlina


Životnost trnových senzorických listů

Opět by mohla být univerzální a to 2k6 + 3
Pokud by někdo chtěl rozlišovat každou rostlinu zvlášť, bylo by to:
Mladá rostlinka = 1k6 + 3
Zralá rostlinka = 3k6
Dospělá rostlinka = 2k10 + 5
Torzid = 2k10 + 6


V případě Mladého Horského Trifida – pokud se vám podaří jednou ranou odseknout celý list, tak zbývající útočné body uberou život dalšímu, vedlejšímu, listu. Pokud bude mít list 5 životů a vy budete mít útok (po odečtení obrany Trifida) například 7, tak odseknete trnový list, na který jste útočili a ještě uberete 2 životy vedlejšímu listu. Je to dáno tím, že Mladý HT je drobný a je tedy šance na zranění více listů jednou ranou.

Životnost stonku

Mladá rostlinka = 1k6 + 1
Zralá rostlinka = 3k6 + 3
Dospělá rostlinka = 3k10 + 5


Životnost žahadla

Ta je malá, ale protože je žahadlo velmi rychlé, je obtížné jej useknout. Představoval bych si to tak, že by se jednalo o hod 1k10 + (iniciativa+obratnost). Bude-li výsledek hráče stejný či větší, než u rostliny, tak se mu podařilo žahadlo odseknout, pokud ne, byl příliš pomalý a netrefil. Obratnost žahadla je 21/+5. Žahadlo lze odseknout pouze ostrou zbraní, ne tupou. Žahadlo nelze chytit do ruky a držet tak HT za „jazyk“, na to je příliš mrštné. Hráč má možnost žahadlo odseknout jen v případě, že se brání ostrou sečnou zbraní (meč, dýka, šavle...). Vzhledem k tomu, že hod na INI je hod 1k6, dala by se šance na odseknutí žahadla zapsat vzorcem: 1k10 + 1k6 + OBR + ROZ ~ nic/useknuté žahadlo.

Zbraně

Chapadlové kořeny tvořící past
Žahadlo
Trnové senzorové listy
Mravenci


Chapadlové kořeny a Kořenová past

Mladé rostlinky (1-2leté)
- dosah 3 sáhy
- síla kořínku 1k3

Zralé rostlinky (3-4leté)
- dosah 5 sáhů (aktivace tří kořínků najednou ve vzdálenosti 3 sáhy a méně)
- síla kořínku 1k6

Dospělé rostliny (4 a víceleté)
- dosah 10 sáhů (aktivace tří kořínků najednou ve vzdálenosti 5 sáhů a méně)
- síla kořínku 1k10

Torzid
- dosah 10 sáhů
- má 12 chapadlových kořenů
- aktivace tří kořínků najednou ve vzdálenosti 5-7 sáhů
- aktivace čtyř kořínků najednou ve vzdálenosti 5 sáhů a méně!!! – znamená to, že Torzid je schopen, do vzdálenosti pěti sáhů, sám vytvořit plnohodnotnou kořenovou past

Nebezpečnost kořenové pasti je 11, modifikátor Síla + Obratnost, vzorec: Sil + Obr ~ 11 ~ únik/chycen


Žahadlo – teoretické info

Mladé rostlinky (1-2leté)
- dosah 1 sáh – použití při boji z blízka, zásoba jedu na 1 útok, pak už jen fyzické zranění
- následky (detail viz „Lov žahadlem“) – po zásahu na nekrytou část těla má hráč postih na iniciativu do konce boje (pokud nebude nějak vyléčen)
- malé žahadlo nemůže oslepit

Zralé rostlinky (3-4leté)
- dosah 1-2 sáhy – zásoba jedu na 2 útoky
- následky (detail viz „Lov žahadlem“) – po zásahu na nekrytou část těla je hráč ochromen a po probrání mu zůstává postih na iniciativu, sílu, obratnost a odolnost
- při boji z blízka může způsobit fyzické zranění, je šance, že při zásahu do obličeje oslepí hráče

Dospělé rostlinky (4 a víceleté)
- dosah 2-3 sáhy – nelze použít při boji z blízka, jen na vzdálenost 2-3 sáhy, zásoba jedu na 4 útoky
- následky (detail viz „Lov žahadlem“) – po zásahu na nekrytou část těla je hráč intoxikován jedem, jed ubírá určitý počet životů, a zásah způsobí o něco větší fyzické zranění, než u Zralé rostliny, při zásahu do obličeje je šance, že oslepí protivníka


Číselné vyjádření žahadla

- nebezpečnost zásahu žahadlem je 10(4), modifikátor Obratnost – výpočet šance na zásah žahadlem je Obr ~ 10(4) ~ -/zásah žahadlem (oslepení)
- při zásahu žahadlem může dojít k otravě (je-li ještě dostatek jedu) – nebezpečnost otravy je 8(4) – vzorec: Odl ~ 8(4) ~ účinky viz níže
výsledky pro zásah žahadlem:
Pro lepší přehlednost napíšu jednotlivé situace na zvláštní řádek, protože zápis v jednom řádku byl přehledný asi jen pro mě.

Mladý Horský Trifid:
- úspěch proti pasti – nic
- neúspěch proti pasti - postih na INI -1 do konce boje, nástup za 2 kola
- neúspěch proti pasti (4)=smůla - postih na INI -2 do konce boje, nástup v příštím kole

Zralý Horský Trifid:
- úspěch – nic
- neúspěch - ochromení na 1/3 1k6 kol, nástup za 2 kola, pak postih na INI -2, na SIL, OBR a ODO -1
- smůla - ochromení na 1/3 1k6+1 kol, nástup v příštím kole, pak postih na INI -3, na SIL, OBR a ODO – 2

Dospělý Horský Trifid:
- úspěch - otrava za 2-6 životů = 1/3 1k6 po dobu 2 kol, nástup otravy za 3 kola
- neúspěch - otrava za 12-32 životů = 1/2 1k10 + 3 po dobu 4 kol, nástup otravy za 2 kola
- smůla - otrava za 36-90 životů = 1k10 + 5 po dobu 6 kol, nástup otravy v příštím kole

Fyzické zranění při zásahu žahadlem viz útočné číslo Horských Trifidů


Trnové senzorové listy

Platí pro všechna vývojová stadia Horských Trifidů
- dosah 1 sáh
- rostlina jich má 6 – v každém směru jeden
- útočné číslo viz statistiky Trifidů
- při boji z blízka se musí útočník vypořádat vždy s listem před ním a po každé straně (tedy se třemi listy najednou, Trifid má tím pádem při boji z blízka 3 útoky, pokud je na druhé straně ještě další hráč, tak útočí všemi listy, kterými může (takže až 6 útoků)
- mladý a zralý Trifid používají ještě při boji z blízka žahadlo (tedy další akce navíc)
- dospělý Trifid útočí žahadlem na 2-3 sáhy, takže má také 7 útoků za kolo, pokud je v dostřelu žahadlem nějaký cíl
- Torzid je schopen ochromit cíl – pokud útočí trnovými listy. Nebezpečnost je 8, vzorec je: Odl ~ 8 ~ ochromení na 2 kola za 2 kola/ochromení na 4 kola od dalšího kola
- po odseknutí tří nejbližších listů má Trifid tendenci se otočit, to mu zabere celé kolo, pokud mu mezi tím nestihnete odseknout kmínek od hlízy, musíte se vypořádat ještě se zbylými třemi trnovými listy a až pak mu můžete kmínek a následně pohybové kořeny odseknout


Ještě bych zde zmínil fakt, že pokud dojde k odseknutí čtyř trnových listů, tak je HT stále schopen lokalizovat svůj cíl. Pokud ale zbývá už jen poslední list, Trifid sice slyší a vnímá, ale není schopen lokalizovat cíl (stejně jako lidské uši – jedno ucho slyší, ale není možné lokalizovat směr, odkud zvuk přichází). V této situaci má HT při útoku stejný postih na zásah, jako při útoku na neviděného soupeře.

Mravenci

Symbiotičtí mravenci se boje také účastní a to tak, že velmi znepříjemňují útočníkům boj. Jejich záškodničení se projeví takto – nejprve po vás lezou a znepříjemňují vám útok, pak vás začnou natolik obtěžovat, že se obtížněji soustředíte na boj jako takový i na kouzlení, poté vám nezbývá, než se čas od času po nich ohnat a snažit se je setřást a nakonec vás začnou jejich kousance už tak obtěžovat, že z toho začnete šílet. Číselně to vypadá zhruba takto (postihy v dalších kolech se vždy přičítají k postihům z kol předchozích):
- od 3. kola boje vzniká postih na Obr -1
- od 5. kola vzniká postih k Odo -1, Sil -1, Hraničář a Mág mají o 10% menší šanci na seslání kouzla
- od 7. kola ztrácí hrdinové 1 akci za 2 kola
- od 9. kola boje ztrácí hrdinové 1 život za 2 kola
- od 11. kola boje se mění postih ze 7. kola na ztrátu 1 akce za kolo
- od 13. kola boje se mění postih z 9. kola na ztrátu 1 života za kolo

Jedná se o nástin následků útoků mravenců na hrdiny – každý PJ si může toto pravidlo upravit, ale neměl by na mravence zapomínat a ti by se měli v boji nějakou formou projevit jako handicap pro hráče.

Slovo závěrem a ještě teoreticky plánováno vytvořit Ještě si pohrávám s myšlenkou, že bych vytvořil „Skupinu Trifidů“ – obdobně jako je v PPZ „skupina krys“ a pak „Královnu Trifidů“ – bestii tvořenou obdobně, jak se tvoří některé bestie z PPE. Na druhou stranu si jsem jist, že po přečtení tohoto dílka, si uděláte svou vlastní představu o Trifidech, jejich možnostech a případných vlastnostech a další modifikace už nechám na vás, jak se budete chtít vyřádit s Horskýma Trifidama ve svých dobrodružstvích. Přeji příjemnou zábavu a spoustu herních zážitků.


Rád bych poděkoval těmto človíčkům:


Shadowmage – stal se mým rádcem a přiměl mě, svými poznámkami a otázkami, zamyslet se nad Horským Trifidem v mnohem větších souvislostech, než jak jsem si původně představoval. Hamster – který se vyjádřil k číselným hodnotám Trifidům a dal mi nástin jak na to. Zombie – který mi vysvětlil pár nejasností okolo fungování a zápisů jedů a pastí.


Děkuji
Drak z Hor